Ayano => Kakashiho cesta k lásce. 3.část

Bylo poledne, Ayano si četla ve společenské místnosti a jedním okem pozorovala ženu, která za oknem sbírala květiny. Podívala se na hodiny, co vysely na zdi:
„půl jedné, měli bychom vyrazit, pokud tam nedorazíme včas, dostanu vynadáno,“ zvedla se a šla vzbudit Kakashiho, strhla z něj deku a praštila ho do břicha, „vstávej, ospalče teď bychom byly v půli cesty, kdyby tady někdo nespal.“ Sešla ze schodů a hned za ní i Kakashi, dole v hale byla už připravená žena, květiny dala do vázy a vedle nich i peníze na zaplacení ubytování.

Po té co vyšli z hospody, si Kakashi začal číst Flirtovací taktiky, protože bylo dost nepříjemné ticho a divná atmosféra, Ayano měla stále jeho vestu a on obvázanou ruku. Z pohledu na Ayano mu přeběhl mráz po zádech, měla kruhy pod očima a vypadala dost unaveně, rozcuchané vlasy a dost děsivý výraz, ani jednou se neohlédla a neusmála se, tak jak to celou dobu dělala. Kakashimu připadalo, že za to může on, nemýlil se, trvalo mu dvacet minut, než přišel na to jak to odčinit, přeci jen kvůli němu vypadala Ayano jak strašák do zelí. Doběhl jí, vzal do náruče a řekl:
„teď můžeš klidně spát, já tě ponesu, moc se omlouvám za to, že nevypadáš zrovna nejlíp, je to určitě moje chyba.“ Ayano beze slova usnula, Kakashi si navlékl její meč na sebe a pořádně chytl Ayano tak, aby mu nikdy nespadla, nebyla moc těžká a ve spánku vypadala dost roztomile.
„Nezamilujte se mi do sebe, ona hned po téhle misi jde domů a to je úplně nikde jinde než v Konoze. Myslím, že vy byste do Vodopádové nechtěl. Navíc je na vás moc mladá, nevypadá jako dítě ani jako stará žena, ale určitě nebude chtít žít na hromádce s někým, jako jste vy, ona si zaslouží někoho lepšího.“ Žena se ušklíbla a přidala do kroku.
„Pokud si myslíte, že pro ni nejsem dost dobrý, tak jste na omylu! Navíc k ní ani nic necítím a moc dobře vím, že kdyby k tomu mělo dojít, tak by nám to neklapalo, potřebuje někoho, kdo by se o ni postaral a ne někoho jako sem já.“ To co Kakashi řekl té ženě nebyla pravda, on si moc dobře uvědomoval co Ayano potřebuje, že potřebuje někoho, kdo by ji miloval, zahrnoval dárky a ukazoval jí zajímavá místo aby měla dost zážitků ze života, který strávila zavřená ve vesnici, za celou tu dobu co chodí na mise, byla jen v zemi Vodopádů, ale on by se pro ni klidně změnil, myslel, že její smích je otravný, ale už teď mu chybí, protože on se do ní zamiloval a miluje ji jako nikoho před tím, bude to dost bolet až bude zase doma, bez ní, bez vůně jejích vlasů, dokonce i bez toho hrozného smíchu, který se mu začíná líbit, lidi se mění pro ty které milují i Naruto se změnil, určitě může i on.
Jsou na cestě docela dlouho a Kakashimu dávalo zabrat aby Ayano neupustil, pořád sebou škubala, jednou z ní taky tryskala chakra, dost divná chakra, nebyla modrá jako normálních lidí, ani červená jako má Naruto, byla fialová až tmavě modrá, měla podobnou barvu jako její znak pod okem.
„Budu se jí muset zeptat na původ její chakry, je to dost podezřelé.“ Pomyslel si Kakashi, ale už se tím víc nezabýval, šel dál, rovnou za tou ženou, která vypadala jako by nechtěla, aby Ayano někdo miloval.

„Už mě můžeš pustit,“ Ayano se vzbudila, ale Kakashi šel s kamenným pohledem kupředu a stále ji držel, „Kakashi. Pusť mě, už mě nemusíš nést, půjdu sama.“ Ayano se vyškubla Kakashimu z náruče, ten jen zavrtěl hlavou a začal se omlouvat:
„Promiň, neposlouchal jsem tě, přemýšlel jsem o barvách.“
„O jakých barvách,“ zeptala se s podezřením Ayano, „o barvách oblečení?“
„Ne, o barvě chakry.“ Ayano se zarazila „co tím myslel, na co narážel, on to viděl, viděl její chakru“ Ayano začala panikařit:
„O čem to mluvíš, chakra je modrá, žádná jiná barva to být ani nemůže! Jestli si něco zahlédl, řekni mi to. Hned. Možná jen démoní chakra má jinou barvu, ale obyčejní ninjové jako ty a JÁ máme chakru modrou, ne zelenou nebo růžovou, modrou!“ Ayaně se třásl hlas i ruce, stála jako skála a čekala na to, co jí Kakashi řekne a on nemlčel, všechno jí řekl:
„To tvoje chakra má jinou barvu, já sem to viděl, když jsi mi spala v náruči, viděl jsem, jak z tebe najednou začala tryskat fialovomodrá chakra. Nevím co je v tobě, ale musím vědět, jestli ti to přidělává starosti, všiml jsem si, jak jsi, se tvářila, když jsem o tom začal mluvit. Tvářila ses, jako by, jsi něco skrývala.“ Kakashi se zatvářil starostlivě a Ayano zareagovala dost nečekaně, vrhla se na něj, přitáhla ho k sobě dolu, přitiskla ho na prsa a pevně objala:
„ty si o mě děláš starosti, to je milé, ale nic mi není a teď můžeme pokračovat v cestě,“ pustila ho a šla za ženou, jakmile ji dohnala, pokračovala v cestě: „myslíte, že by mohl něco tušit? Mám docela strach, že zjistí, co jsem zač.“ Ayano se starostlivě podívala na ženu.
„Myslím, že dokud mu nic neřekneš, nebude vědět, o co tu jde a proč si tě držíme v blízkosti vesnice, doufám, že mu nic nevyzradíš, jinak se nikdy neshledáš se svým klanem a zabiju tě, hned jak se to dozvím, víš přeci moc dobře, že na konci mise nečeká moje sestra, ale tvoje matka.“ Žena se výhružně podívala na Ayano a ta sklopila oči k zemi:
„Já mu už nechci lhát, já jsem…jsem se…“ Ayano ani nedomluvila a žena jí skočila do řeči:
„Co jsi se, zamilovala? Nebuď naivní, myslíš, že by někdo jako on stál o tebe?! Jsi neschopná, máš hloupé cíle a jediný co umíš je chovat se koketně, nic víc, nic míň, on a ty, nechtěj mě rozesmát. Nesaháš mu ani po kolena Ayano, ještě jednou na něco takového pomyslíš, nechám tvou matku zabít.“ Vyhrožovala žena Ayaně, ta se jen smutně ohlédla za Kakashim a s povzdechem pokračovala v cestě.

Unaveni po náročné cestě, se zastavili. Bylo slunečné odpoledne, jako stvořené na koupání se v jezeře, které nebylo daleko, Kakashi právě dopil poslední vodu a žena se ovívala vějířem.
„Nedaleko je další hospoda, kousek od ní je i jezero, možná by nás tam ubytovali, ale nejsem si tím jistá. Je to jen deset minut odtud. Pokud chceme pokoje, měli bychom si pospíšit a nemarnit čas sezením za rohem.“ Ayano hned vyrazila, ani se neohlédla, jestli jde někdo za ní. Kakashi nemrhal časem a vyšel za ní.

„To na mě nepočkáte?“ Zeptala se žena odcházejícího Kakashiho, ten se s otráveným pohledem ohlédl a řekl:
„máte nohy, pokud se nemýlím, chodit vás taky naučili, takže není důvod na vás čekat, když mě můžete doběhnout.“ Otočil se a šel dál, žena se jen zašklebila a vyběhla za ním. Došli k hospodě a hned si šli zarezervovat pokoje, zbývali už jen dva, ale jim to vůbec nevadilo, samozřejmě že vůdcova manželka dostala vlastní pokoj, ale v tom druhém byla jen manželská postel, tak byl Kakashi trochu nervózní z přicházející noci, nebál se o sebe, ale měl strach, že by mohl Ayano shodit z postele, z toho samého měla strach i ona.

„Kakashi podívej, dělají tu ramen.“ Ayano volala s nadšením na Kakashiho, ten se jen ušklíbl:
„stejně mi nebude chutnat, jen v Konoze dělají pořádný ramen.“
„A co kdybys mě ho naučil, chci to taky umět a nejlepší by bylo, kdybych se ho naučila od znalce,“ zamrkala na Kakashiho a tomu nezbylo nic jiného než přikývnout.

V kuchyni to nikomu nevadilo a Ayano byla nedšená.
„Tak teď si dej vařit vodu na nudle,“ Kakashi jí začal vysvětlovat postup,
„ano, a ty nudle tam mám dát hned?“ Ayano nejspíš asi nikdy nevařila,
„jo a pak musíš počkat, než budou dost uvařené, mezitím si můžeš nakrájet a osmažit zeleninu,“ ukázal Kakashi na zeleninu, co před tím nakrájel, „musí se to orestovat, zeleninový vývar tu už mají, tak do něj jen musíš dát tohle maso,“ podal Ayano maso, „až se uvaří tak ho nakrájíš na nudličky a dál ti to pak zase řeknu, bylo by toho na tebe dost,“ pousmál se Kakashi a Ayano se dala hned do práce, nejprve dala vařit nudle, nastavila budíček, který zazvoní za deset minut, dala vařit vývar a do něho ponořila maso, pak si vyndala pánev a začala restovat zeleninu, v tom ji Kakashi chytl za ruce a řekl: „jak to děláš, musíš to chytit do obou rukou,“ přendal jí něžně ruce na rukojeť pánve, Ayano ho při tom pozorovala jako žačka, která hltá učitelova slova, Kakashi pokračoval: „pořádně tu pánev chyť, tak aby ti nevypadla z rukou. Teď nebudeš potřebovat žádnou vařečku ani hůlky, jen lehce pohazuj zeleninou v pánvi, vidíš nadzdvihnout a lehce vyhodit do vzduchu, je to jednoduché, zkus to znovu.“ Ayano to zkoušela sama a docela jí to šlo, nadšeně se otočila na Kakashiho a ten se jen usmíval jako hrdý učitel, připadal si jako Gai co právě naučil Leeho něco nového.

Ayano dala do misky uvařené nudle, maso nakrájené na nudličky, orestovanou zeleninu a zalila to vývarem, přinesla na prostřený stůl, ale jakmile se posadila, vůdcova manželka se zvedla:
„nemám hlad, jdu spát. Je sice brzo, ale já sem dost unavená.“ Zavřela za sebou dveře a šla si lehnout. Kakashi to sněd v cuku letu, Ayano měla nutkání říci mu pravdu o sobě a svém klanu, ale měla strach, bála se, že matku kterou neviděla od svých pěti let, neuvidí už nikdy, že jí zavřou do vězení, tak jak to udělali, když byla malá, do myšlenek jí skočil kakashiho hlas:
„nechtěla by ses jít po večeři koupat do jezera? Mimochodem moc se ti to povedlo.“ Ayano jen přikývla.

Voda byla akorát ani studená, ani horká, byla krásně modrá a čistá. Kakashi se svou milovanou maskou pozoroval Ayano, plavky moc slušely, nervózně vlezla do vody a hned plavala za Kakashim do středu jezera, na jeho okraji byl malý vodopád, vody bylo akorát, Kakashi si mohl v klidu stoupnout, ale Ayano to měla o dost těžší, přeci jen byla o hlavu a půl menší než on, podle Kakashiho, stejně veliká jako Sakura, i když je o pět let starší. Ayano si našla mělčinu, na kterou si mohla stoupnout a naznačila Kakashimu aby plaval k ní. Ten neváhal, chtěl jí totiž něco říct, něco pro něj dost důležitého, chtěl jí říct, že se do ní zamiloval a nebylo lepší chvíle, než byla tahle, romantické šero, šumící vodopád a jezero, ve kterém se odrážel měsíční svit, chvíle jako stvořená pro vyznání lásky.

Doplaval k Ayano a začal s vyznáním: „víš, já bych ti chtěl něco říct,“ podíval se na ní a ona jen se zájmem poslouchala, „chtěl bych ti říct, že tě…mám tě…asi sem se do tebe…já…miluju tě Ayano.“ Po dlouhém rozmýšlení, to na ní vykřikl, hned jak to udělal, chytl se za pusu, jakoby řekl něco sprostého, co by mohlo někomu ublížit, Ayano strnulým pohledem koukala před sebe:
„proč jsi to řekl zrovna teď, miluju tě Kakashi, celým svým srdcem, ale zrovna teď jsem ti chtěla říct něco, co by to ovlivnilo,“ Kakashi nechápavě zíral na Ayano, ta jen smutně pokračovala: „víš celou tu dobu, sem do tebe byla zamilovaná, slýchávala jsem o tobě, o tom jak jsi skvělý, ale byla jsem přinucena ti lhát.“
„Co?!“