ANBU láska - Kapitola 12.

Dobře, dobře...

Tak konečně po hodně dlouhé době přidávám další díl. Nemusím říkát, že jsem měla docela problémy, jelikož jsem vyšla ze cviku, ale fanoušci téhle FF to nevzdali. Každý den jsem měla soukromou zprávu, kvůli téhle FF a díky nim tu je i nový díl!
Musím říct, že mě osobně se tenhle díl nelíbí. Je to kvůli tomu, že se v něm nic moc neděje a je podle mě krátký. Jednoduše řečeno, nemám nápady.
A tak vás tímto prosím, jestli byste měli nějaký nápad, jak zakončit tuhle FF, klidně se mi s ním pochlubte! Budu ráda za každý váš názor! ^^ Arigato!

Hin otevřela oči a posadila se. Měla nesnesitelnou bolest hlavy, jako by s ní v jednom kole někdo bouchal o zeď. Očima mžourala po místnosti a marně vzpomínala, co se stalo.
Stěny v pokoji měly rudou barvu a všude stál velmi starý vyřezávaný nábytek.
Chtěla vylézt z postele a jít se porozhlédnout po okolí, ale zjistila, že je zachumlaná v několika dekách a na hlavě má mokrý šátek. V tu chvíli se ozvalo tiché zaťukání a dovnitř vešel Kakashi s tácem plného jídla. Když uviděl Hin, že už je vzhůru, doslova mu zajiskřila očíčka a na rtech se mu usadil úsměv.
„Ahoj, lásko. Jsem rád, že už jsi vzhůru,“ řekl a políbil jí na čelo. Tác s obnosem jídla položil na menší stolek, hned vedle postele a posadil se k ní. Rukou ozkoušel na čele, jestli nemá horečku a dal se do vysvětlování.
„Potom co sis vyvrkla kotník, jsme museli pokračovat v cestě a já tě nesl. Z nenadání jsi mi, ale omdlela na zádech. Museli jsme zastavit, abychom zjistili, co je s tebou. Sakura říkala, že to je nejspíš tím kotníkem. Měla jsi horečku, a tak jsme přidali na tempu, abychom byli v Suně dřív. Jak vidíš, tak jsme to stihli, navíc máme o den náskok. Teprve dneska byla očekávána naše výprava. Kazekage nám teda zatím vysvětlil misi a zítra vyrážíme. Sakura se na tebe přijde za chvíli podívat, pak se rozhodne, jestli zůstaneš nebo půjdeš s námi,“ dovyprávěl a zvedl se z postele.
Hin ho s mlčením pozorovala, jak jde k oknu. Odkryla přikrývku a opatrně zkusila našlápnout na nohu. Ucítila lehkou bolest, ale nebylo to tak špatné. Vstala a pomalými krůčky došla až ke Kakashimu.
Ten vyhlížel ven na zapadající slunce, které barvilo bílé obláčky do červena.
„To je nádhera,“ povzdychla si Hin, když uviděla ten zázrak. Kakashi si jí přivinul na hruď a spokojeně nasával její vůni. Chybělo mu to, od té doby, co přišli do Suny, ji viděl párkrát za den, protože musela odpočívat.
Stáli tam takhle do té doby, než zářivý kotouč nezmizel za nejvzdálenějšími vrchy. Poté vzal Hin do náruče a položil jí nazpátek do postele. Přikryl jí a zamířil si to ke dveřím.
„Kam jdeš?“ ptala se okamžitě Hin smutným hlasem.
Kakashimu na rtech zahrál šibalský úsměv a otočil se k ní čelem.
„Jdu za tou naší bandou a pošlu ti sem Sakuru, aby zkontrolovala ten kotník. Až to dodělá, tak se zase vrátím, to se nemusíš bát,“ řekl, naposled se na ní usmál a zmizel za dřevěnými dveřmi.
Hin osaměla v pokoji. Její oči se přesunuly na zeď, kde zkoumaly jakýsi vzorek tapety, který se táhnul po celých zdech místnosti. Byly to jakési kytičky s lístky, různě zamotané do sebe. Připomínaly jí růže, které pěstovali v klanu Hyuga.
Z jejích vzpomínek na svůj bývalý domov jí vyrušilo hlasité zaklepání a následné otevření dveří. Stála v nich Sakura a dívala se na Hin.
„Ahoj, Hin, tak už je ti lépe?“ usmála se na ni.
„Cítím se líp, ale kotník stále bolí,“ odpověděla jí a už vytahovala nohu zpod peřiny.
Sakura k ní přešla a rozvázala jí obvaz, chvíli zkoušela jak je kotník citlivý na bolest a potom použila lékařské ninjutsu. Kolem jejích rukou proudila zelená chakra přímo do kotníku.
Hin ucítila, jak bolest pomalu ustupuje. Když to Sakura dokončila, ovázala jí nohu novým obvazem a dala jí nějaký prášek. Sesbírala si své věci a šla ke dveřím.
„Nohu máš už v pořádku a zítra budeš moct jít s námi. Tak se zatím měj, dobrou,“ usmála se Sakura a zmizela za dveřmi.
Hin dál nehybně ležela na posteli a koukala, jak se říká do blba. Pocítila na svém těle, že je jí horko, a tak si to zamířila do sprchy, kde se zchladila studenou vodou.
Když se vracela nazpět do postele, všimla si, že už tam Kakashi dávno sedí opřený o zeď a čeká na ni.
„Prý už máš kotník v pořádku,“usmál se na ni a přitáhnu si jí k sobě do objetí.
„Mám, ani nevíš, jak sem ráda,“ řekla a přitiskla se k němu, co nejpevněji.
„Víš, mám na tebe otázku, ale asi počkám, až se vrátíme z mise. Bude to v lepší dobu,“ konstantoval.
„Zlato, miluji Tě,“ usmála se Hin a přitiskla své rty na jeho.
Kakashi jí polibky oplácel a když měl volná ústa, zašeptal jí do ucha: „Já Tebe taky, lásko. Jsi celým mým světem!“
Netrvalo dlouho a oba už spokojeně oddychovali v náruči toho druhého.