Super sestry 32

Meshiki : Ach jo, teď mám v hlavě o další starost navíc. Ten Kiba..... sakra, ten blbec se musí zamilovat zrovna do ní. Kdyby to tak nebylo, byl by s Arichi a šťastnej, zato teď se trápí kvůli Tokime, kvůli tomu, že leze do zelí Shikamarovi a kvůli Arichi, jelikož jí lže. Hmm, vážně si s náma život zahrává, jak se mu zachce. Chtěla jsem jít za Hokage, abych se zeptala na ty mise pro Nejiho a ostatní, jenže jsem u babči pořád a nejspíš už jí to leze na nervy, takže to ze seznamu škrtám. Místo toho jsem šla na rámen. V Ichiraku ale neseděl Naruto, což mě velice překvapilo, místo něj tam seděl Kakashi, Genma, Asuma a Jiraiya.
„Páni, vás tady je,“ pozdravila jsem je velice zajímavým způsobem.
„Ahoj,“ sborově mi vrátili.
„Co tady tak sedíte?“ přisedla jsem si na kraj ke Kakashimu.
„Vzpomínáme na staré časy,“ zasmál se Jiraiya.
„Že zrovna vy, pomalu nikdy jsem vás za dobu, co jsem v Konoze neviděla pospolu, co tak najednou,“
„Copak jsi zapomněla, co jsem ti říkal u Tsunade?“ zeptal se Jiraiya. Snažila jsem si vybavit náš rozhovor. Mluvil o mém narození a jak to probíhalo potom.
„No jo vlastně. Vy jste byli ten tým, co zachránil matku,“
„Nezachránil,“ vzdychl Genma. Ano, umřela, ale od Orochimara ji dostali.
„I když nepřežila, přesto z ní kus zůstal a to ve mně a v Tokime,“ opřela jsem se do hlasu. Pohledy všech čtyř na mě teď spočívaly.
„Máš pravdu, pořád jste tu ty a Tokime,“ usmál se Asuma.
„Tokime tu není,“ sklopila jsem hlavu.
„No tak Meshiki, my jí zachráníme, nedopustíme, aby zůstala napospas těm hajzlum,“ zaprotestoval.
„Jo, já vím, přesto... je to příšerný, čekat a nic nedělat, tolik se o ní bojím. Vím, že jsem s tim už otravná, jenže si nemůžu pomoct,“
„My tě chápeme,“ řekl Genma. „Taky se o ní bojíme, přeci jen jsme ji jeden čas brali, jako svou neteř. Když jste se po těch letech vrátily, přišlo nám zbytečné se o vás starat, jelikož jste silné. Ale pokaždý, když jste byly v nebezpečí, jsme o vás měli strach. Je to vážně zvláštní pouto,“ pousmál se. Snažila jsem se nemyslet na úchylnost, která v poslední větě trošku zazněla a vrátila se ke smutku.
„Nechtěla jsem to nikomu říkat, jelikož nemám řádné důkazy, je to jen pocit,“ začala jsem. Jiraiya přimhouřil oči.
„O co jde?“
„No, nedávno jsem měla takový zvláštní pocit ohledně Tokime. Že je něco špatně, že se něco děje a rozhodně ne nic dobrýho.... ale je to jen pocit, třeba to taky nic neznamená,“ usmála jsem se. Všichni znejistěli a nejvíc Jiraiya.
„Co je?“
„Jste dvojčata Tokime, je dost možné, že máš pravdu a opravdu se něco děje,“
„Už kolikrát byla v nebezpečí a žádný takový pocit jsem neměla,“
„Třeba jde tentokrát o něco mnohem horšího,“ řekl Kakashi.
„Horšího? To už by nebyla mezi živýma,“
„I to je možné, nemůžeme si být jistí, že žije, je to jako sázet v hazardu. Nevíš jestli vyhraješ, ale šance tam je. V tomto případě jde o Tokimin život. Nevíme, jestli stále žije, ale šance tu je,“ zapojil se Genma. Slzy se mi nenápadně hrnuly do očí. Zhnuseně jsem se na něj podívala.
„Vím, že ti na ní nezáleží tolik, jako mě, ale Tokime žije, vím to. Na sto procent není mrtvá!“ vykřikla jsem a běžela pryč od nich. Do Ichiraku se přišourala hladová osoba v oranžové.
„Kdo bude platííít, mám hroznej hlád.. Ráámeeen,“ jako zombie se Naruto natahoval po Kakashiho misce.
„Do haj*lu,“ zeklel Genma a vyšel z obchodu.

Sunai : Sakra, nevím, proč jsme se k nim museli přidávat. Teda Sasukeho záměr je mi jasný, ale proto se nemusel vecpat do organizace samých idiotů.
„Copak Sunai, nevypadáš zrovna nadšeně,“ chytil mě Suigetsu okolo ramen.
„Ty blbe, vyděsils mě... Aaa a kde máš triko ty úchyle?“ ukazovala jsem mu na holou hruď.
„Půjčil jsem ho Tokime,“ zasmál se. Zkřížila jsem ruce na prsou.
„Doufám, že víš, že to vyznělo dost divně,“
„Vím, a proto jsem to taky řekl,“ šťouchl mě prstem do tváře. Zatvářila jsem se naštvaně, ale on věděl, že to jen hraju. Přiběhla k nám Karin a sháněla se po Sasukem. To, že po něm jede, bilo přímo do očí, a tak jsem využívala svého postavení.
„Neviděla jsem ho, ale pokud chceš, klidně to svému příteli řeknu, až ho uvidím,“ hrála jsem velice vážnou. Jo, Sasuke a já. No není to až tak chození. Jsme spolu, ale není to láska. On si mě oblíbil kůli síle a já mu vděčím zaživot, prostě jsme si sedli. Udělám pro něj cokoliv, jelikož mě zachránil. Je pro mě velice důležitý, ale přesto to láska není, jenže to Karin neví.
„Ccc, prosim tě, vždyť spolu vlastně ani nejste. Stejně teď kouká hlavně po tý mrše tady,“ usykla. Jo, ta Tokime, možná není špatná, jen mě štve s tím, jak se k Sasukemu chová.
„Nepříjde mi, že by měla nějak velké množství chakry, takže by jí Sasuke určitě zabil, kdyby chtěl, možná i já. Takové barbie znám. Hrajou si na drsný, a potomse jim jenom zlomí nehtíček a už brečí,“ ksichtila se.
„Karin, to jsi spíš ty,“ zasmál se Suigetsu a zničeho nic rána.. Obrovská rána a vedle Karin se probořila zeď. V sutinách se pohnulo tělo. Obě jsme měly vytřeštěné oči, jen Suigetsu to pozoroval s úsměvem a usrkl pití. V tu chvíli asi věděl o co jde, ale já teda rozhodně ne.
„Ty....Ty!“ začlo se ozývat ze sutin. Najednou se to zvedlo a stála tam Tokime. Byla od krve, odřená, poškrávaná a omlácená.
„Už zase si zbořil zeď ty idiote, myslíš, že Deidara má náladu tu něco furt opravovat?“ křičela na někoho uvnitř. Rozhlídla se po nás, musel to být skvělý pohled. Já naprosto překvapená, Karin vyděšená a Suigetsu se křenil. „Navíc jsi to proboural na chodbu, skvělý... Zatím lidi, bohužel trénink nepočká,“ usmála se a zaběhla dovnitř. Polkla jsem. Karin říkala, že bude nejspíš slabá, podle chakry to musela určitě poznat, co to teda znamená? Když se zevnitř začaly ozývat rány, Karin se uklidnila.
„Jenom se vytahuje,“ uraženě zvedla hlavu.
„Jsi normální? Ona proletěla zdí. Myslíš, že to udělala proto, aby na nás zapůsobila, navíc pochybuju, že čekala, že někdo za tou zdí bude,“ vyštěkla jsem.
„Hmm, ještě se jí zastávej,“
„Klíďo se tu štěbetejte, ale já se na to jdu podívat,“ řekl Suigetsu a prošel dírou.
„Taky bych se šla..,“ začala Karin, ale já ji zastavila.
„Ne, nešla, stačí, že jí tam bude opruzovat jeden, ty jsi pokud vím, chtěla najít Sasukeho, tak šup, šup, jdeme,“ tlačila jsem jí před sebou.