Uzumaki no monogatari – část 7 – Otevřené staré rány, bolest, které zůstávala pouze skryta

Tohoto dne ráno se konalo zahájení chuuninské zkoušky. Bylo zde spousta nováčků z různých vesnic. Mezi těmi všemi lidmi se tyčil Uchiha Sasuke s Mizuki a Haruno Sakurou. Byla to jejich první zkouška od doby, co se před třemi lety stali genniny, ale nyní se neměli čeho bát, protože všichni tři byli studenty legendárních Sanninů.
„Je to skvělé Sasuke, že jsi to z nemocnice stihl tak brzo,“ usmála se Mizuki.
„To ano, ale hlavně nesmíme zapomínat, kdo jej tam dostal!“ Rozčílila se uražená Sakura.
„Nemusíme se přece hned hádat, že ne?“ Snažil se je uklidnit Sasuke, ale obě dvě jej ignorovaly.
„Dostal se tam sám, když Uzumakimu řekl... Však víš co,“ řekla pro jistotu opatrně Mizuki.
„Když mu řekl slečno!“ Řekla stále naštvaná Sakura, protože někdo jiný si dovolil ublížit jejímu Sasukemu.
Sakura za sebou uslyšela jenom hodně tlumené vrčení, které signalizovalo velikou snahu o přemáhání se. Byl to Uzumaki, kdo vydával ten zlověstný zvuk a když jej Sakura uviděla, tak se mírně zděsila.
„Všechno je... Naprosto... V pořádku... Neřekla nic... Co by se mi nelíbilo... Nemám důvod... Ji... ZABÍJET!!“ Uklidňoval se Uzumaki, přičemž poslední slovo procedil mezi zuby.
„Ahoj Uzumaki,“ pohotově jej pozdravila Mizuki.
„Ahoj Mizuki,“ řekl dokonale klidný Uzumaki.
Sasuke málem zrudl, pak si však všiml, že většina účastníků si všimla Uzumakiho příchodu a okamžitě se do něj zamilovali. Naštěstí se s tímto počítalo, protože Mizuki jim vysvětlila, že Uzumaki nesnáší, když si ho lidé pletou s dívkou. Sasuke pohotově roztáhl předem připravený transparent a většina těch, co si jej přečetli, tak vyvalili oči a pro jistotu odvrátili od Uzumakiho zrak.
První zkouška byla opravdu jednoduchá, pouze test. Uzumakimu se zdály všechny otázky značně jednoduché, takže na ně stihl během snad deseti minut odpovědět. Ani týmu Sedm nedělal tento test potíže, přece jenom měli štěstí na skvělé učitele. Nakonec v první zkoušce skončilo sedmdesát pět procent všech účastníků. Báli se poslední otázky, proto bylo jasné, že nikdo takový nemůže postoupit na vyšší hodnost. Ti, kteří se nebáli a zůstali, tak prošli.
„Jsem rád Mizuki, že tvůj tým taky uspěl,“ usmál se po zkoušce na ni Uzumaki.
„Že jseš rád??? Bylo přece jasné, že MŮJ tým uspěje. To já bych měla být ráda, že ty a tvůj tým jste prošli,“ řekla snad až vážně Mizuki.
Za pár okamžiků na to se oba dva začali strašně smát, smát tak až jim slzy tekly. Už to bylo tak dlouho, co se ti dva spolu nemohli zasmát a teď konečně dostali příležitost. Připadalo jim to tak, jako by celou tu dobu, co byli od sebe odloučeni, se ani jeden z nich nikdy neradoval naplno a proto si to nyní tak moc užívali. Nakonec se však museli přestat smát, protože je ze smíchu bolelo břicho.
„Budu doufat, že projdeš i druhou zkouškou,“ řekla Mizuki Uzumakimu.
„Já taky, protože bych ještě rád srovnal účty s tím Sasukem,“ řekl Uzumaki.
Mizuki byla překvapená, Uzumaki přece Sasukeho málem přizabil a ještě mu to nestačilo? Bylo to divné.
„Počkej ještě Uzumaki! Proč tak moc chceš vymlátit ze Sasukeho duši?“ Divila se Mizuki.
„Protože... Protože, když mě urazil... Tak byl úplně rudý!“ Stále se dopaloval Uzumaki.
Mizuki v té chvíli došlo, proč byl Sasuke tak moc rudý, ale jak to jenom mohla nějak šetrně vysvětlit Uzumakimu, to vážně nevěděla.
„Sasuke má jistý problém o kterém skoro nikdo neví,“ řekla Mizuki.
A Uzumaki okamžitě začal vyzvídat, co je to za problém, ale Mizuki mu to nehodlala říct. Sice byli kamarádi, ale nyní v rámci chuuninské zkoušky se z nich stávali nepřátelé a proto Mizuki nehodlala vyzradit žádnou ze slabin svých týmových kolegů. Poté se Uzumaki s Mizuki rozloučil a šel se připravovat na následující zkoušku.
Ani druhá zkouška, která začala následující den a pokračovala i den poté nebyla pro Uzumakiho ani tým Mizuki nikterak obtížná. Touto zkouškou však prošly jenom tři týmy. Ostatní se buďto ztratili nebo byli příliš vyčerpáni na to, aby dokázali zkoušku dokončit. První na místo určení dorazil Uzumaki se svým týmem a těsně za nimi tým Sedm z Listové. Posledním týmem byl záhadný tým ze skryté Deštné.
Po této zkoušce měl následovat měsíc příprav na poslední část chuuninské zkoušky. Uzumaki i Mizuki doufali, že si na sebe najdou alespoň trochu času, aby si mohli spolu pořádně promluvit a říct si, co posledních deset let dělali. Nejednou se setkali a pokaždé si měli co říct. Bylo toho opravdu hodně. Ale oba před sebou něco tajili. Mizuki své podezření, že Uzumaki je Kushinin syn a Uzumaki zase tajil to, že má v sobě Devítiocasou Lišku, protože se bál, že se jej Mizuki bude bát nebo ho bude nenávidět.
„Mizuki, jak ses vlastně dostala do Listové?“ Zeptal se Uzumaki.
„Víš, že ani nevím? Moc si toho z té doby nepamatuju, jenom vím, že jsem se probudila tady v nemocnici,“ odpověděla mu Mizuki.
„Měla jsi štěstí,“ mírně posmutněl Uzumaki.
„Když jsme u toho, tak ses ty dostal do Oblačné?“ Zeptala se nyní Mizuki.
„Vzpomínáš na ty bandity, že?“ Řekl Uzumaki.
„Jak bych mohla zapomenout!“ Procedila Mizuki.
„Tehdy... Tehdy mě zachránila Yugito-neechan s dalšími ninji. Nejsem si tím jistý, ale myslím, že ty bandity zabili,“ řekl Uzumaki, ale říkal to těžce, protože musel Mizuki lhát.
Nebylo nakonec však lepší, když zůstávala v nevědomosti? Kdyby věděla, že všechny ty bandity zabil sám, co by si o něm myslela. Odpovědi na tuto otázku se bál, tak moc jako ničeho předtím ve svém životě.
„Aha, tak to vysvětluje, proč jsi na ni tak upnutý,“ konstatovala Mizuki.
Uzumaki se tomu podivil, ale nakonec musel uznat, že Mizuki má pravdu. Byl na Yugito upnut, jako na vlastní mámu nebo starší sestru. Nyní mu došlo, že málokdy za celou tu dobu myslel na svoje rodiče. Proč, proč to tak bylo? Už si ani pomalu nedokázal vybavit jejich tváře. Věděl, že jeho otec opovrhoval ninji a věcí kolem nich, ale on opravdu byl s ninji, tak neuvěřitelně spjat, že na svého otce téměř zapomenul.
Teprve nyní to začalo v Uzumakim vzbuzovat zvědavost, proč zrovna on je jinchuuriky Devítiocasé Lišky, když byl synem jenom obyčejných farmářů a kupců? Nerozuměl tomu. Věděl o démonech dosti věcí a nejdůležitější byl asi fakt, že do něj démona zapečetili až po narození. Možná kvůli tomu jeho otec nenáviděl ninji. Ale ani tato úvaha mu nedodala klidu, musel uvažovat dál.
„Yugito i Bee, jsou s vesnicí svázáni snad ještě více než stařík Raikage. Ne oni jsou svázáni Raikagemu, protože jsou jinchuuriki. Já jsem taky jinchuuriki, tak proč jsem vyrůstal v obyčejné vesnici? Že by mě mým rodičům ukradli, zapečetili do mě Lišku, ale pak by se mě určitě jenom tak nevzdali! To by mě pak museli máma s tátou zpátky unést, ale ani jeden z nich neuměl ninjutsu, takže by proti ninjům neměli žádnou šanci! Bože, co to jenom znamená?!“ Nedokázal Uzumaki najít odpovědi.
„Jseš v pořádku Uzumaki?“ Divila se Mizuki, že se tak najednou zarazil.
„Promiň, jenom jsem se trochu více zamyslel,“ usmál se na ni Uzumaki.
Mizuki mu úsměv vrátila a byla ráda, že se Uzumaki usmívá, i když před chvílí mluvili o minulosti, která ani pro jednoho nebyla nikterak příjemná.
„Mimochodem Mizuki. Ujal se tě někdo, když ses dostala do Listové, nebo jsi byla... Promiň jestli o tom nechceš mluvit...“ Neuvědomil si, co mluví Uzumaki.
Mizuki nevěděla, co má říct. Nemohla dovolit, aby se Uzumaki chtěl setkat s Kushinou, natož aby se s ní setkal dříve, než si ověří jejich DNA a vyloučí nebo potvrdí shodu. Nakonec se rozhodla, že nemůže mlčet a nemůže ani lhát.
„Když, jsem se probudila v nemocnici, tady v Listové, tak tam u mě seděla krásná žena s dlouhými rudými vlasy, všechno mi vysvětlila a nakonec se mě i ujala,“ řekla Mizuki.
„Dlouhými rudými vlasy...“ Zamyslel se Uzumaki.
Mizuki málem zpanikařila, protože Uzumaki působil, jako by mu její slova někoho připomenula.
„Už si vzpomínám. Myslím, že jsem do ní narazil, když jsem běžel do našeho hotelu. Přišla mi strašně povědomá. Počkej, ale jak mi mohla připadat povědomá, když mi o ní říkáš, až teď???“ Divil se Uzumaki.
„Mi... Mi taky poprvé, co jsem ji viděla připadala strašně povědomá. Kushina-san, má takový obličej,“ snažila se zachránit situaci Mizuki a zalhala Uzumakimu.
„Tak to jsem rád, že jsi nezůstala sama. Kushina je určitě pěkná osoba,“ usmál se Uzumaki.
„To je,“ vrátila mu úsměv Mizuki.
„Ale, ne to už je hodin!“ Lekl se Uzumaki.
„Co se děje?“ Vyzvídala Mizuki.
„Za deset minut bychom se měli dostavit do nemocnice na krevní testy, kvůli tomu, jestli nějak nepodvádíme,“ řekl Uzumaki mírně vyplašeně.
„Máš pravdu, úplně jsem na to zapomněla, měli bychom tam tedy jít,“ rozhodla se Mizuki, drapla Uzumakiho a okamžitě začala pospíchat do nemocnice.
Dorazili tak akorát, aby na ně mohla přijít řada. Nabrali nějaké vzorky jejich krve a Tsunadina role v plánu se mohla rozehrát. Samozřejmě vše tak tajně, jak to jenom šlo, neměl o tom vědět nikdo, kromě Mizuki, Jiraiyai a Tsunade.
Těch deset dnů, které zbývali do závěrečného kola chuuninské zkoušky uběhly jako voda, ale tři lidé čekající na výsledky, seděli jako na trní. Doufali, že se vzorky shodují, protože právě dnes v den konání chuuninské zkoušky to bylo patnáct let ode dne, kdy Čtvrtý Hokage ochránil Listovou před Devítiocasou Liškou a zaplatil za to svým životem.
Když všichni nastoupili do arény, tak Pátý Hokage samozřejmě musel pronést svoji řeč, kde stručně shrnul události, které se odehrály před patnácti lety. V Uzumakim se v tu chvíli něco probudilo, ale on o tom nevěděl. Nyní začal uvažovat o tom, že to musel být ten blázen Čtvrtý Hokage, kdo do něj Lišku zapečetil. V době, kdy se to stalo, musel být přibližně měsíc starý.
„Tak proto můj otec nenáviděl ninji! Dobře mu tak TOMU Čtvrtému Hokagemu!“ Říkal si pro sebe Uzumaki.

Kushina se celý tento den rozhodla strávit doma. Nechtěla mít nic společného s tou oslavou, kterou vymyslel Pátý Hokage, aby byl populární a lidé se proti němu nebouřili.
„Dnes ti bude patnáct let Naruto. Jsi tam někde venku, že? Ještě jsem se nevzdala naděje, že mě jednoho dne najdeš, synku,“ utěšovala se Kushina.
Tento den pro ni byl velice smutným, protože to bylo patnácté výročí smrti jejího manžela a zmizení dítěte. Mizuki to nikdy neřekla, protože ona měla svoje vlastní trápení. Najednou se jí vybavil, ten malý blonďatý kluk, který do ní před nedávnem vrazil. Chvíli uvažovala nad tím, jak se asi má. Přišlo jí to zvláštní, ale když si vybavila jeho obličej, zahřálo jí to tak nějak u srdce.

Finální boje mohly začít. Z nějakého zvláštního důvodu byli dvojčata Jiro a Ichiro, započítáni jako jeden. Proto v prvním boji stanuli tito dva proti jednomu ze skryté Deštné. K jejich smůle však velice rychle prohráli, protože ninja z Deštné to bral smrtelně vážně a oni, sotva genninové se mu nemohli rovnat. Jako druhý bojoval Uzumaki, jako nejmenší účastník, proti největšímu účastníkovi, který byl rovněž ze skryté Deštné. Ale i když to byl souboj obra s trpaslíkem, tak vyhrál Uzumaki asi během dvou minut. Lidé na něj zírali jako na zázrak, protože to, co jim předvedl, snad ani nemohlo být v lidských silách.
Třetí souboj byl však zajímavější, protože zde proti sobě stanuly Mizuki se Sakurou.
„Tak uvidíme, která z nás je žákem svého mistra,“ řekla Sakura.
„Jasně, že jsi to ty Sakuro-chan, umíš taky přece léčit,“ řekla Mizuki, ale tak nějak se ušklíbla.
Uzumaki si toho všiml a nevěděl, co může čekat. Vůbec netušil, co znamená to ušklíbnutí. Sasuke si všiml, že Uzumakiho nějak trápí Mizučino chování a proto se rozhodl, že mu vše stručně vysvětlí.
„Uzumaki? Bylo to tak, že?“ Řekl Sasuke, když k němu přistoupil.
„Co chceš?!“ Odsekl mu Uzumaki.
„Obě dvě jsou studentky Tsunade-sama, jednoho z legendárních Sanninů, ale to není ten hlavní důvod. Tsunade-sama je ninja medik, ale s nadlidskou silou. Myslím, že by se vyrovnala i vašemu Raikagemu,“ řekl Sasuke.
Uzumaki mu nechtěl věřit, protože Raikage byl neskutečně silný a tím i strašlivý, tak by mohla nějaká, ženská být stejně silná jako on.
„Jestli mi nevěříš, tak sleduj jejich souboj,“ řekl klidný Sasuke.
Mizuki a Sakura se proti sobě rozběhly a veškerou svoji sílu dali do útoku. Když se jejich pěsti srazily, tak se ozvala ohlušující rána, jako při výbuchu dynamitu. A zem pod nimi se rozlámala a zbortila. Ale Mizuki pořád stála a bylo to Sakura, která se proletěla velkou rychlostí a zastavila se až o stěnu arény, která se otřásala v základech.
„COOO!“ Zařval údivem Uzumaki.
„Ale,“ řekla najednou Mizuki.
„Ale?“ Procedila mezi zuby Sakura, která se zvedala ze země, jako by jí snad nic nebylo.
„Ale zatím, co ty ses učila léčivé techniky, já jsem se snažila získat ještě větší a brutálnější sílu,“ řekla Mizuki.
Sakura se konečně postavila na nohy a zelená bledá záře kolem ní pohasla. Její léčící technika skončila a ona zase byla fit a připravena bojovat. Měla sice více chakry než Mizuki, ale její brutální síle se rovnat nakonec nedokázala. Proto byla Mzuki ve výhodě, stačilo jenom dostatečně silně Sakuru praštit a ona se pak musela léčit, čímž spotřebovávala svoji chakru. Mizuki si dopředu před jejich soubojem spočítala, kolik musí do které rány dát chakry a síly, kde musí Sakuru udeřit, aby Sakuře došla chakra dříve než jí.
Takhle jejich souboj chvíli pokračoval. Rozběhly se proti sobě a daly si navzájem tvrdou ránu. Sakura většinou odletěla a zastavila se až o zeď arény, ale pak se vždy zase vyléčila a byla schopná pokračovat.
Mizuki i Sakuře už konečně po nějaké chvíli docházela chakra a oběma jim zbývala, tak na poslední útok. Rozběhly se proti sobě a vpálily se nejsilnější ránu, jakou v tu chvíli dovedly. Opět nastal výbuch a hroucení země. Když se konečně usadil prach, tak Sakura i Mizuki ležely na zemi a už nebyly schopné dále pokračovat.
„Mizuki... Ta tvoje síla, je vážně monstrózní,“ řekla Sakura z posledních sil.
„Mě zase štve to tvoje léčení,“ vyčerpaně se usmála Mizuki.
Rozhodčí vyhlásil remízu, protože ani jedna už nebyla schopna dále pokračovat v boji.
Čtvrtý zápas bojoval Sasuke s posledním ninjou z Deštné. Opravdu pro něj, tento ninja nebyl žádným problémem a během opravdu málo chvil, byl i tento ninja poražen.
Dále měl bojovat Uzumaki s ninjou z Deštné, který porazil dvojčata, ale tento ninja to nakonec vzdal. Prohlásil, že s Uzumakim se nemůže měřit.
„Dobrá tedy. Nastal čas na poslední souboj dnešního turnaje,“ řekl rozhodčí a zavolal do zdevastované arény Uzumakiho a Sasukeho.
Souboj mohl začít. Nejdříve oba dva předvedli divákům perfektní taijutsu a zjistili, že takto by spolu mohli bojovat celý den a nehnuli by se z místa. Proto Sasuke začal cosi vytvářet ve svojí levé ruce. Uzumakimu to opravdu hodně připomínalo něco, čeho je se třeba bát a proto vytasil svoji katanu a nabil ji svojí větrnou chakrou. Sasuke se rozběhl na Uzumakiho velkou rychlostí, ale v této chvíli byl Uzumaki ve výhodě. Prudce prosekl vzduch svojí katanou a ostrý poryv větru směřoval, proti Sasukemu. Sasukemu tedy nezbylo nic jiného, než svoji techniku použít, proti tomuto větru.
„Rasengan!“ Zařval Sasuke jméno svojí techniky.
Techniky se navzájem vyrušily. Takto Uzumaki a Sasuke ještě chvíli bojovali, ale Sasuke se dostával k Uzumakimu čím dál tím blíže. Dostal se tak blízko, že to bylo pro Uzumakiho nebezpečné. Uzumaki v poslední chvíli uhnul Sasukeho Rasenganu. Uzumaki nevěděl, čím to je, ale Sasuke pomalu získával převahu. Pak toho všiml, Sasuke měl nějaké divné oči. Rudé oči. Připadaly mu povědomé a vůbec se mu to nelíbilo.
„Můžeš vidět sebelépe, ale když nic neuvidíš, tak co zmůžeš?“ Uvažoval o svém plánu Uzumaki.
Použil kouřovou bombu a okamžitě vyskočil na okraj arény nad dým. Čekal, až jej Sasuke bude následovat, aby mohl zaútočit.
„Takže, Rasengan se to jmenuje. Jméno je to trefné,“ říkal si v duchu Uzumaki.
Nastavil svoji pravou ruku a vytvořil kouli stlačené rotující chakry, tak jako už mnohokrát předtím. Tentokráte však měla Uzumakiho technika jméno, byl to Rasengan.
Sasuke vyskočil z dýmu a ve své ruce měl rovněž Rasengan. Uzumaki se odrazil od stěny za pomocí chakry, aby měl dostatečnou rychlost. Sasuke viděl, co to má Uzumaki v ruce a nevěřil svým očím. Rasengany se střetly a byl to Sasuke kdo odletěl a narazil na stěnu arény. Pozvolna se sesunul dolů, ale stále byl při vědomí a proto se jenom tak posadil. Uzumaki nerozuměl tomu, co Sasuke dělá, ale bylo mu trapné zaútočit na člověka, který se nejspíše nepokusí ani bránit a proto vyčkával.
Jiraiya seděl v hledišti a pozorně pozoroval jejich bitvu.
„Kde se ten blonďák jenom naučil Rasengan? Nebo je snad opravdu Minatův syn a tuto techniku zdědil. To bylo jediné možné vysvětlení, ale jak chce porazit Sasukeho, až bude v Sage módu??“ Ptal se sám sebe Jiraiya.
Sasuke otevřel svoje oči a ty zase vypadaly naprosto jinak. Nebyly rudé, ale spíše oranžové a takové nějak zvířecí. Sasuke okamžitě vystřelil proti Uzumakimu a srazil ho vší svojí silou k zemi. Rána vytvořila další kráter. Sasuke se chystal zasadit poslední ránu, protože ani po této ráně se Uzumaki ještě nevzdal.
„Co to sak*a je za sílu?! Co je tenhle týpek zač?!“ Ptal se sám sebe Uzumaki.
V poslední vteřině se Uzumakimu podařilo uhnout, tak aby ho Sasuke nedostal do bezvědomí. Po ráně, která následovala, se Uzumaki proletěl a z hlavy mu tekla krev, ale co pro něj bylo důležitější, tak jeho narozeninový dárek od Yugito byl rozbitý. Strašně ho to vytočilo a ocitl se ve svém podvědomí u Kyuubiho.
„Dlouho jsme se neviděli kluku,“ řekl Lišák.
„Hm...“ Na to Uzumaki.
„Můžu se připojit?“ Snažil se někdo další zapojit do jejich rozhovoru.
„Kdo jsi?“ Zeptal se Uzumaki.
„Ten, co tě naučil Rasengan a taky do tebe zapečetil Lišku,“ pokračoval nově příchozí.
„Takže ty jseš Čtvrtý Hokage,“ řekl skoro naštvaně Uzumaki.
„Podobáš se svojí mámě,“ konstatoval Čtvrtý.
„Když už jsi začal mluvit o mých rodičích, tak mi řekni, proč jsem to musel být já, do koho jsi zapečetil Lišku?! Vždyť moji rodiče vůbec neměli s ninji, co dělat!“ Křičel po něm Uzumaki.
„On to neví, Hokage. Nikdy jsem mu to neřekl,“ řekl Kyuubi.
„Neřekl, co?!“ Okřikl Kyuubiho Uzumaki.
„Že ti lidé, co tě vychovávali, tě našli. Nebyli to tvoji SKUTEČNÍ rodiče!“ Řekl strašlivým hlasem Kyuubi.
Uzumaki nemohl nalézt slov, byl nyní naprosto v šoku. Ti lidé, které tolik miloval, kteří byly jeho rodiči, až do oné tragické události před deseti lety. Chtěl si na ně teď vzpomenout, tak moc to chtěl, ale nedařilo se mu to. Už neviděl jejich obličeje a pomalu ztrácel i jejich postavy i jejich hlasy. Nechtěl na ně zapomenout, ale nemohl si na ně ani vzpomenout. Co měl dělat, co měl jenom dělat? Nevěděl, nevěděl už vůbec nic, celý jeho svět se mu hroutil. Stále si na ně snažil vzpomenout, ale místo svých rodičů viděl někoho jiného. Viděl tak Čtvrtého Hokageho s jeho ženou, Kushinou, tou rudovláskou. A pak viděl jenom ji a snad, snad sebe, jak jej od ní odnáší někam pryč. Vše bylo rozmazané a mlhavé. Najednou viděl Lišku, jak se drápem zabořila hluboko do jeho otce – Namikaze Minata, Čtvrtého Hokageho.
Uzumaki měl hlavu plnou neskutečných obrazů, už nebyl schopný uvažovat, jenom přijímal, tu nesnesitelnou bolest, která stále přicházela. Spolu s bolestí přicházela nenávist a zmatek.
„Promiň Naruto byl jsem špatným otcem,“ řekl Minato a začal se ztrácet.
„Nikdy ti to neodpustím! Rozumíš! Nikdy ti neodpustím, že mě museli najít jiní lidé a že jsi mámě způsobil tolik bolesti!“ Křičel po Minatovi Uzumaki, Uzumaki Naruto.
Zhruba ve stejnou chvíli si Tsunade přisedla k Jiraiyiovi v hledišti.
„Takže?“ Zeptal se zatajeným dechem Jiraiya.
Sasuke se připravoval na poslední útok.
„Nepochybně, je to...“ snažila se říct Tsunade.
Uzumaki se svalil na zem a vydával strašlivý křik. Vytrysklo z něj ohromné množství chakry, ale byla to démoní chakra. Když se usadil prach, tak jej všichni viděli. Jiraiya si myslel, že se změní na démona, protože tu chakru okamžitě poznal, ale Uzumaki zůstal ve svojí lidské podobě. Snad až na barvu vlasů. Ty nyní byly rudé, stejně jako vlasy Kushiny. Uzumaki Naruto vstal. Hlavu sklopenou a obličej zakryt dlouhými rudými vlasy. Sasuke už ani vteřinu neváhal a rozhodl se, že mu dá konečně poslední ránu. Dal do toho všechnu svoji sílu, ale když se jejich pěsti střetly, tak výsledek byl úplně jiný. Uzumaki Naruto se nikam neproletěl, ale Sasukeho ránu zastavil. Sevřel pořádně jeho pěst ve své dlani a praštil Sasukem o zem. Sasuke prohrál a Uzumaki Naruto mohl omdlít vyčerpáním.
„Nepochybně, je to Kushinin syn. Chtěla jsi říct, něco takového, ne?“ Řekl Jiraiya na stále udivenou Tsunade.
„Takže jeho skutečná matka, je ta rudovláska?“ Zeptala se Yugito, která přišla, protože ucítila démonovu chakru.
Tsunade i Jiraiya byli překvapeni jejím náhlým příchodem a proto se mírně lekli.
„Prosím nehrajte si na hlupáky. Všude po ninja světě, je známo, že legendární Čtvrtý Hokage přemohl Kyuubi no Youko. A teď, když jsem viděla ty jeho rudé vlasy, tak mi došlo, jak moc se podobá té rudovlásce, co jsme potkali, při našem příchodu do Listové,“řekla Yugito.
„Myslím, že nemá cenu to popírat,“ řekl Jiraiya.
„Řeknete mu to? Vlastně je jedno jestli mu to řeknete nebo ne, ale nedovolte vašemu Hokagemu, aby rozpoutal válku mezi našimi vesnicemi a nebo aby vztáhl ruku na Uzumakiho. Já na oplátku můžu slíbit, že zkusím vysvětlit celou situaci Raikagemu a po případě jej i uklidnit,“ řekla Yugito.
„Jste rozumná mladá dáma a k tomu pořádná kočka, myslím, že vám musím věřit,“ řekl Jiraiya.
„Děkuji. A myslím, že nevíte, jak moc pořádná jsem kočka,“ řekla Yugito a okamžitě se začala připravovat na odchod.
„Co tím jenom myslela?“ Divil se Jiraiya.

„Kampak Yugito?“ Ozval se za ní Raikageho hlas.
„Raikage-dono, kdy jste...“ Snažila se říct Yugito.
„Copak jsi zapomněla? Byl jsem sem pozván jako host. A najednou Uzumaki vybouchne a vše vyjde najevo!“ Řekl naštvaný Raikage.
„Omlouvám se, ale moc dobře jste viděl, že ten Uchiha Sasuke mu rozbil pomocnou pečeť,“ snažila se hájit Yugito.
„Pomocná pečeť, jako sponka. Nápad to byl dobrý, ale asi ne dostatečně vyhovující,“ řekl Raikage.
„Co hodláte udělat Raikage?“ Zeptala se Yugito.
„Hokage, chce pouze Kyuubiho, Uzumakiho, si prý můžeme nechat,“ řekl Raikage.
„Ale kdyby chtěl z Uzumakiho vyjmout démona, tak by...“ Zpanikařila Yugito.
„Já vím, zemřel by. Ale když ho nechá na živu a Uzumaki zůstane zde ve vesnici, tak jak si může být Hokage jistý, že mu zůstane loajální?“ Zeptal se Raikage.
„Uzumaki, tady má biologickou matku,“ řekla Yugito.
„A ví o ní Uzumaki? Nejspíše ne, že?“ Řekl Raikage.
„A ani ona neví o něm, ale dva Sanninové to ví,“ řekla Yugito.
„Ať si to ví, kdo chce. S Hokagem jsme se dohodli, na tom, že Liška je koneckonců jejich, takže pozítří odcházíme domů,“ řekl Raikage.