Tichá hrozba - 12.díl

"Uf to už je ráno?!"pomyslela jsem si otráveně a posadila jsem se. Včera jsme celý den běželi a já pak večer usnula jak zabytá. Pohlédla jsem na spícího Sousukeho a trochu jsem se usmála.

"Už mám zase přátelé!"pomyslela jsem si štatsně a vztala jsem. Vytáhla jsem si snídani a začala jsem jíst, přitom jsem čekala až se sousuke probudí. Nemusela jsem čekat dlouho.

"Ty už jsi vzhůru?!"byla jeho první slova a zamžoural na mě.

"Taky ti přeju dobré ráno!"řekla jsem klidně a jeho větu jsem přešta baz povšimnutí.

"Jo no. Já tobě taky. Co dneska budeme dělat? Nebo spíš kam půjdeme?"zeptal se trochu naštvaně.

"Půjdeme do Konohy jak už jsem předtím říkala. Chtěla bych se tam vrátit a navíc si myslím, že Akatsuki na Konohu plánují utok. Jdou asi po devítiocasém!"vysvtlila jsem mu svůj plán. Sousuke se na mě zamyšleně podíval.

"A co ta Carmen?"zeptal se mě po chvíli. Pouze jsem pokrčila rameny.

"Co s ní?"zeptala jsem se bez zájmu.

"No já jenom, že jste ted "kamarádky" a že je z Akatsuki!"řekl Sousuke a mírně zdůraznil slovo kamarádky. Konečně jsem k němu vzhlédla.

"Co jsi tím jako chtěl říct?!"zeptala jsem se ho chladně. Trochu uhnul pohledem.

"To proti sobě bude jako bojovat?!"zeptal se už konečně k věci.

"A proč ne? Vždyt stejně asi nebudeme mýt na výběr! Ale i tak je to pro mě kamarádka!"řekla jsem stejěn chladně jako předtím a protože jsem už dojedla a dostatečně se probrala vztala jsem a zbalila si rychle věci. Sousuke mě při tom mlčky pozoroval. Ani jsem si nevšimla pravý důvod toho jak se choval. Ale bylo vidět, že se tak trochu obává toho s kým se tam setkáme.

"Jen doufám, že ji nedostane!"pomyslel si zoufale Sousuke a také se dal do balení. Zhruba za dest minut jsme měli všechno kompletně zbalené a mohli jsme vyrazit.

"Můžeme jít! Ale budeme si muset pohnout abychom do konohy dorazili ještě dneska, proto nebudeme dělat žádné přestávky ani nebudeme zpomalovat! Je to jasné?!"nařídila jsem a podívala se po něm. Sousuke kývl jako, že rozumý.

"Super!"přikývla jsem také a oba jsme v tu ránu zmizeli.

Po celou cestu jsme ani jeden nepromluvili. Oba jsme byli ponořeni do svých vlastních myšlenek ale občas jsem na sobě pocítila Sousukeho pohled. Trochu mě to znervoznovalo ale nedala jsem na sobě nic znát. Strašně jsem se do Konohy těšila! Těšila jsem se až uvidím své staré přátelé!

..............

Někdo zaklepal na dveře.

"Dále!"vyzvala Hokage příchozího.

"Tsunade! Jsme zpět z mise!"oznámila poměrně vysoká sedmnáctiletá dívka. Tsunade se na ni a jejího společníka podívala.

"Dobře! Jak dopadla?"zeptala se Hokage přímo.

"Mise byla uspěšná. Feudální pán byl bez věčích potíží dopraven do Skryté písečné. A ještě tady Gaara ti posílá nějaké listiny!"oznámil hrdě mladík zhruba ve stejném věku jako dívka.

"Skvělá práce Hinato, Naruto!"řekl pouze Tsunade a oba dva na to odešli pryč z její kanceláře.

"To zas bylo něco!"povzdechl si Naruto a zamyšleně se podrbal na hlavě. Hinata kývla.

"Jo to máš pravdu!"přikývla. Naruto chtěl ještě něco říct ale zarazil se a podíval se z okna směrem k hlavní bráně. Přimhouřil oči a sousutředeně se na ni díval.

"Naruto! Naruto! Děje se něco?!"zeptala se ho trochu s obavami Hinata a trochu s ním zatřásla. Naruto se na ni otočil.

"Potřebuju abys se na něco podíval svým Byakuuganem!"řekl bez nejmenších okolků Naruto. Hinata jen překvapeně a nechala se Narutem odtáhnout k hlavní bráně.

..............

"Už tam budeme!"řekla jsem klidně Sousukemu ale uvnitř mě spalovala nervozita. Kývl.

"Tak už bylo na čase! Za několik hodin bude večer!"oznámil Sousuke.

"JO to je fakt! Tak ted ještě trochu přidáme at jsme tam ještě dřív!"pobídla jsem ho a v tu rná jsem zvíšila svou rychlost. Sousuke na mě chvíli užasle hleděl ale pak také zrychlil a po chvíli mě dohnal. Takhle jsme běželi asi další dvě hodiny, než jsem konečně uviděla vršek hlavní brány Konohy.

"Tady se zastavýme a přelezeme zed tady! Není potřeba aby nás někdo viděl dřív než je potřeba!"poznamenala jsem a ukázala jsem přitom na hradbu tesně před námi. Sousuke k ní bez námitek zamířil a já za ním. U zdi jsme se zastavyli.

"Jak se chceš ale přes ni dostat?! Je šíleně vysoká a kluská na použití chakry!"řekl namítavě sousuke. Zašklebyla jsem se a chvíli jsem poskakovala sem a tam.

"Ehm! Co jako děláš?!"zeptal se mě trochu naštvaně. Neodpovědela jsem a přestala jsem skákat. Nakonec jsem se zohla a něco jsem uchytila. Poté jsem silně zatáhla a ....

"Tajné dveře?"zeptal ze sebe překvapeně Sousuke. S usměvem sem kývla.

"Ano! Tudy jsem utekla když jsem byla malá z Konohy! A o téhle chodbě věděli jen mí nejlepší přátelé!"vysvtělila jsem a stále jsem se usmívala.

"No dobře! Tak jdeme!"povzdechl si Sousuke a hned za mnou vlezl do chodby. Stěny byli poměrně uzké ale stále se tudy dalo projít.

"Je to tady opravdu těsný!"pomyslela jsem si ale lezla jsem dál. Ani už nevím jak dlouho trvá cesta na druhou stranu ale takovou čtvrt hodinku určitě. Díky bohu jsem ale uviděla světlo.

"Sousuke! Už vidím světlo!"řekla jsem mu s usměvem, který ale v té tmě nebyl vidět.

"To je skvělý!"řekl trochu sarkasticky ale bylo poznat, že si oddechl. Asi o minutu později jsme vylezli z chodby na povrch. Blazeně jsem se nadechli čerstvého vzduchu ale najednou jsme oba dva zároven ucítili dvě silné chakry. Jednu až šíleně velikou a nebezpečnou. Otočili jsme se po jejich směru a za chvíli se pár metrů před námi objevili dvě postavy. Zahleděla jsem se na ně a málem jsem nevěřila vlastním očím.

"Hin! Naruto!"zašeptala jsem a na tváři se mi objevil široký usměv. Jmenovaní se zarazili odkud znám jejich jméno a pořádně si mě prohlédli.

"Ten usměv, ten hlas! To nemůže být .....

Aki?!"zeptala jsem opatrně Hinata. Kývla jsem. Hinata se na mě nevěřícně podívala ale pak se ke mně rozběhla a obě jsme se objali. Kdyby ted šel někdo kolem asi by si myslel, že dvojčata se už jen tak nevidí ale ani bych se mu nedivila. Byli jsme si s Hin velmi podobní a když jsme byli malé často jsme měli stejné oblečení takže si nás lidi celkem pletli .... teda až na ty oči.

"Aki?"zašeptal překvapeně Naruto a prohlížel s mě. Odtrhla jsem se od Hinaty a zamířila jsem k němu.

"Ráda, tě zase vidím naruto!"řekla jsem s usměvem. Sousuke se zamračil a nepřátelsky se na naruta díval. Ten si toho ale nevšiml.

"Jsi to opravdu ty? Vůbec tě nepoznávám!"dostal nakončec ze sebe. Zasmála jsem se.

"To sice ano ale stále jsem to já, Aki-chan!"řekla jsem se smíchem a Naruto se konečně usmál.

"Jsi to ty!"řekl štastně a padli jsme si do náruče. Sousuke div neviletěl z kůže. Hinata si toho všimla a chytla ho za rameno.

"Neboj! Mezi nimi nic nebylo!"řekl uklidnujícím hlasem. Sousuke clý zčervenal, protože si uvědomil jak muselo být jeho chování nápadné. Hinata se zasmála.

"Aki myslím, že jsi na něco zapomněla! Kdopak je tady toto?"zeptala se me Hinata a ukázala na Sousukeho. Obrátila jsem se na ně a omluvně jsem se usmála.

"Tady toto je Takahashi Sousuke a chvíli se mnou cestoval. Jsme přátelé!"předstvyla jsem Sousukeho Hinatě a Narutovi. Pak jsem se obrátila na Sousukeho, který se už trohu uklidnil.

"A tady toto je Hyuuga Hinata a Uzumaki Naruto! Oba dva jsou mí poslední přátelé co my zbyli z dětství!"představyla jsem je mu. Sousuke se trochu usmál.

"Těší mě!"řekl prostě naruto a Hinata se také usmáli.

"Vítej v Konoze!"