FRÍKULÍN

Taková delší jednorázovečka, série úryvků (nebojte, má to příběh i pointu ), ve kterých jsem se zabývala jedním velice zajímavým slovem...
Spoilery pro mangu v pozdějších částech, ale jako vždy, jenom nepatrné xD (já a moje bonusy xD)
Tak si dejte kafčo a užívejte si čtení
Lantia-chan

„Nemáš šanci, vzdej to, Uchiho!“ řval přes celé údolí První Hokage.
„Nééééééé! Ty nemáš šanci a vzdej to!“ opětoval mu stejnou Uchiha Madara.
„Nebo co?!“
„Nebo *cenzura brutality*.“
Shodaime Hokage vykulil oči, až je za chvilku málem sbíral ze země. „Poď sem a zopakuj to!“
„Co bych ti měl zvopakovat!“ vyprsknul Madara nabubřele.
„Sem říkal, poď sem a zopakuj, poď sem a zopakuj!“
„Ze mě nikdo blbečka dělat nebude,“ řekl uraženě (asi jako kdybyste řekli Ino, že je ošklivá) Madara a spustil jednu ze svých mnoha ohnivých technik.
Jak si oheň razil cestu k Prvnímu, upekl pár na vodě bojujících ninjů, ale přes dlouuuuuhééé koryto řeky se nedostal a zhasl Prvnímu těsně před obličejem.
„Cha, Cha!“ uchechtl se První, měl to přece vypočítaný. „Ale každopádně díky za snahu, upekls mi večeři,“ řekl uznale. „Teď sem na řadě já.“
Prásknul rukama o zem, vykřikl: „Mokuton!“, pak zablábolil stašně dlouhé jutsu a proti Madarovi se v tu chvíli řítil vzrostlý topol.
Madara nečekal až ho ten stromeček smete jak prach a poslal proti němu svoji oblíbenou techniku: Katon – Fajrból jutsu.
Ale jak už to na světě bývá, velcí padouši mají v hlavě pouze fosílii mozkožrouta, takže své ženiální nápady občas nedomyslí. Za to První Hokage neměl v plánu ani jednu chybičku, posunkem prstu poslal topol do vody, která ho ochránila před valící se ohnivou koulí co mu zrovna prosvištěla nad korunou, vynořil se ven a pokračoval směrem k Madarovi.
Tomu už i v jeho prázdné hlavě došlo, že se řítícímu stromu nevyhne a připravil se na impakt. Ten se podobal takové menší apokalypse, topol smetl jak Madaru, tak i dva kilometry lesa za ním. Zastavil se až u chaloupky babi Magi, která tam má samozřejmě chakrovou bariéru.
„Ouvejsky, jouvejsky,“ zaskuhral Madara a soukal se zpod topolu.
V dálce spatřil pouze Prvního ve vítězné póze (všichni kdo sledují fotbal ví o co jde, dotyčný si dá tričko přes hlavu a sjíždí půlku hřiště na kolenou s rukama vítězně nad hlavou), takže jakmile ´dojel´ až k Madarovi, postavil se a s rukama v kapsách si odfrkl.
„Dyž JÁ řeknu, že nemáš šanci a že to vzdáváš, tak to uděláš,“ řekl tónem jako James Bond říká „Bejby, já se ještě vrátím“ otočil se k Madarovi zády a vydal se zpět do Konohy.
Poslední, co poražený Madara spatřil, než se mu První vytratil z dohledu, byl pouze nápis na jeho botě: „FRÍKULÍN“

V životě lišky je mnoho krizových situací, stejně jako v životě lidském. A taková krize středního věku, to je pak armageddon. Když jí prochází člověk, občas je trochu nevrlý, utápí se v alkoholu a tak podobně.
Kyuubi no Houkou, liška prožívající tuto krizi, to bere trochu jinak. Popadl ji amok, když jí nechtěli nalít ve vyhlášeném Konoha baru Modrá liška, protože prý nemá tu správnou barvu. Naštvalo ji to tak moc, že se rozhodla celé město zdevastovat.
A že se jí to daří. Zatím se bez jakéhokoliv odporu dostala téměř do centra města. Občas na ni někdo zkoušel nějaké ohnivé triky a podobné blbinky, ale ona je přece Kyuubi, nejmocnější z ocasích démonů.
„Oi, ty, chlupáči!“ vykřikl někdo z plných plic, aby to slyšela.
„Huuuuuh?!“ zahučela a pohledem vyhledala zdroj toho otravného hlasu.
Takový malý blonďák s bíločerveným pláštěm a malým děckem v ruce. Nebylo pochyb o tom, že je to Namikaze Minato, Yondaime Hokage.
Liščinu odpověď ale pochopil jako že ho liška neslyší, a tak položil mimčo vedle sebe, zamáchal rukama ve složitých pečetích, vrazil je do země a v tu chvíli stál na obrovské žábě. Kyuubi ji samo sebou znala. Gamabunta, velký boss všech žab. Občas s ním chodí na skleničku, ale nikdy jim to spolu moc neklapalo.
„Už mě slyšíš, blecháči?“
„NANI?!“ řekla nazlobeně a chystala se k útoku.
„Super, takže teď se otočíš a zmizíš odkud si přišla, je ti to jasný?“
To se liškám v krizi říkat nesmí. Kitsune zavrčela a vrhla se střemhlav ke Čtvrtému. A lišky, ty jdou po krku.
„Mám to brát jako ne?“ řekl si spíš pro sebe Yondaime a v další smršti pečetí vykřikl: „Shiki Fuujin!“ a oslnivé světlo začalo lišku vsakovat do blonďatého mimča po Yondaimeho pravici.
Než ji to tam vcuclo, všimla si nápisu, který má Yondaime na zádech.
„FRÍKULÍN“

Sasuke nemohl uvěřit svým očím! To ostatně nevěřil nikdy, občas mu začaly červeně problikávat, a to odhánělo jeho fanynky.
Probíhal mezi domy klanu Uchiha a všude okolo, všude byly všichni mrtví. Když doběhl domů, tam taky. Pes mrtvý, kočka mrtvá, maminka pod sporákem, tatínek na koberci, jeho rybička Fredík bříškem nahoru!
Sasukemu vhrkly do očí slzy.
„Nebul, brácha,“ promluvila postava, co to měla vše na svědomí a vynořila se ze stínu svého úkrytu.
Sasuke zalapal po dechu, jako to dělával Fredík, když ho nechal dlouho na psacím stole bez vody.
„Nandééééé Itachíííííí!“ rozbrečel se naplno při pohledu na svého staršího bratra.
Itachi nadzdvihl obočí a pokrčil rameny.
„Byli to kkoti,“ řekl jednoduše.
„Temo... temo... NANDEEE!! PROČ FREDÍK!!“ brečel ještě víc.
„Já nechtěl!“ bránil se Itachi. „Ale když sem to tady skončil a šel sem si umýt ruce, podíval se na mě Fredík tím ohavným piraňovským pohledem se zuby do úsměvu a ocasem na mě šplouchnul! To mě fáááákt naštval!“
„Jak... jak po tobě mohl šplouchnout! Nenbyla to přece velryba!“
„Tak to se ptej jeho a přestaň mě štvát nebo pudeš za ním do rybího nebíčka. Ale ne!“ zavrtěl hlavou Itachi. „Ty musíš být avendžr! Tak si běž hrát na písečku a až budeš mít dost odvahy, přijď pomstít Fredíka,“ vražedně se mu zablesklo v očích a jeho sharingan zmizel.
„Zatím tě péro, Sasuke,“ mrknul naposledy na bratra a pochodoval si to pryč.
Na jeho zkrvavené kataně patrné jediné slovo: „FRÍKULÍN“

„Je to moje Kekkei Genkai!“ oznámil Kimimaro suše a pozoroval stoickou tvář svého oponenta.
„Hn,“ bylo vše na co se Gaara zmohl, neztrácel čas a hned po něm poslal jednu ze svých písečných smrští.
/po půl hodině lítého boje, kdy Gaara Kimimara zahrabal tři sta stop pod zem a ukradl mu holenní kost pro svého psa/
„Mai!“ ozvalo se z hlubin. „Sawarabi no Mai!“
Ze země vyrazila tisícovka kostí. (sen každého psa! pozn. Akamarua)
Gaara byl sice na kraji svých schopností, ale stihl včas uniknout apokalypse, jak jinak, pomocí písku. Kimimaro byl ale neodbytný a vzal to výtahem na povrch, kde se chystal Gaaru podle probodnout zezadu.
„Podlý sem tu jen a jedině já!“ otočil se v tu ránu Gaara a písečná rakev na věky Kimimara pohltila. Stihnul rozluštit pouze Gaarovo Kanji na čele: „FRÍKULÍN“

„Teď umřeš,“ řekl jednoduše Shikamaru, na složitost si nepotrpí.
„Dovol, abych se zasmál,“ rozesmál se bez dovolení Hidan.
Shikamaru si před dírou, ve které byl momentálně Hidan na půl pohřbený, prostřel kostkovaný piknikový ubrus (za to ho matka zabije) a rozložil si tam hrací desku na Shogi.
„Když mě porazíš v Shogi, tak tě nezabiju.“
Hidan se zamyslel. S Itachim si občas dali partičku, když nebylo co dělat, sice ho nikdy neporazil, ale Itachi je Itachi. Tohle je jen nějaká malá krysa z Konohy.
„Platí,“ usmál se Hidan, naprosto jist svým vítězstvím.
„Tak tedy začneme. Pěšák na E3.“
„Pěšák na C3!“
/po třech minutách/
„Šach mat!“ řekl znuděně Shikamaru a začal balit.
„Ale... ale to není fér! Já vůbec neviděl na hrací plochu! Co když si podváděl?!“
„I kdybych ti dal lupu, tak bys mě neporazil,“ mávnul rukou Shika a připravoval se na poslední ránu pro Hidana. „A ani s mikroskopem bys nezjistil, kdy podvádím,“ ušklíbl se.
„To není fééééér! To není fééééér!“
„Život je sv*ňa,“ přikývnul Shikamaru a zapálil si Asumovu cigaretu.
„TEĎ umřeš,“ řekl a hodil tam Hidanovi pár kilo TNT, Semtexu a dynamitu, poté následovala stále zapálená cigareta.
„Nééééééééééé!“ vykřikl Hidan, vidouc svůj konec.
Než zemřel, alespoň zjistil, co má Shikamaru za tetování na rameni: „FRÍKULÍN“

Uchiha Madara konečně zaklepal pantoflema. Postaral se o to samotný opičím se jako opice, Hatake Sharingan Kakashi.
„Ty krááááso, sensei, to sem nevěděl, že ste taková páka!“ jančil Naruto, oči ven z důlku, pusu sbíral na zemi.
„Kdo by to do něho řekl, že?“ podivila se i Sakura.
„Neměl si začínat o tom, kdo má lepšího Sharingána!“ zavrčel hrozivě Kakashi a obrátil se ke svým studentům.
Ti v tu chvíli dostali další šok smrťák, když zjistili, že Madarovi se v poslední sekundě před smrtí podařilo spálit Kakashiho masku, v té sekundě, kdy zařval strachy nějaké slovo a přestal úplně bojovat.
Jak se dalo očekávat, Kakashi má pod maskou zbytek obličeje. Nehledě na to, že když spojíte tu část obličeje se zbytkem nahoře, dostanete nejkrásnějšího chlapa, co kdy chodil po zemi, skrývala maska ještě jeden podstatný detail, detail, který Madaru stál život.
Jednoduché tetování: „FRÍKULÍN“.
„Um...sensei?“ zeptala se Sakura. „Co to znamená to... FRÍKULÍN?“
„No jo, sensei, co to znamená?!“ chtěl vědět i Naruto.
Kakashi se zamračil.
„Tohle...,“ ukázal na vytetované slovo, „tohle je znak FRÍKULÍNŮ.“
„A to je co?“ nechápal Naruto a poprvé v životě, ani Sakura.
„FRÍKULÍN je...,“ napínal je Kakashi, „je FREE, COOL a je IN. Na světě není síla, která by takového člověka dokázala zabít,“ dokončil dramaticky.
„Páni...,“ vydechl Naruto ohromeně.
„Temo... sensei... to vážně neexistuje nikdo, kdo by se dokázal FRÍKULÍNOVI postavit?“ zajímalo Sakuru a Kakashimu sjel po tváři studený pot.
„Vlastně... je... je jediná bytost, bytost jiná než FREE COOL a IN, která je pro FRÍKULÍNA celkem výzvou.“
„KDO?!“

Itachi ležel polomrtvý na chladné zemi, nad ním se skláněl jeho malý bráška se šíleným výrazem ve tváři.
„To máš za Fredíka,“ šeptnul Sasuke, než se otočil k odchodu.
Než Itachi navěky vydechl *teď všichni brečte se mnou :´( * spatřil dvě slova vyšitá pod Sasukeho límcem:
„EMO AVENDŽR“

To be maybe continued....