Legendy Konohy - 04 Vítej doma

Těžce oddechujíc zíral Kakashi na ninju dřepícího u paty stromu.
„K čertu s tím, jestli nám neřekneš kde je Naruto, tak se neznám!“ zařval Asuma.
Kakashi aktivoval svůj Sharingan. „Moment! Jeho chakra, pohybuje se nějak zmateně, úplně jinak než naše! Musí být pod vlivem nějakého genjutsu.“
Asuma opatrně přistoupil k Tobimu: „Kai!”
„He? Kde..kde to jsem?” divil se dříve maskovaný ninja.
„Teď už v bezpečí,” usmál se Kakashi.
„Kakashi? Jsi to ty? Zestárl jsi.”
Kakashi se znovu usmál: „Pojď Asumo, dostaneme ho domů.”
Pomohl shinobimu na nohy a vydal se na cestu.
„A...ale, co Naruto?” ptal se Asuma.
Kakashi se otočil: „Je pozdě Asumo, už je pozdě.”
„Jak to můžeš takhle jednoduše říct? Je to tvůj žák!” okřikl jej Asuma rozhořčeně.
Hatake se zastavil, po tváři se mu koulely slzy:
„Myslíš, že se mi to říká lehce? Já ho měl chránit a selhal jsem. Je konec.”
„Proč? Proč to vzdáváš tak lehce?”
„Akatsuki začali opuštět úkryt, takže už nejspíš ukončili vyjímání. Asumo oni mají všech devět Bijuu! Musíme se vrátit do Konohy. Připravit se na válku. Musíme ochránit ostatní, ať to stojí cokoliv. Přeci...přeci nechceš selhat tak jako já?”
Asuma se zarazil. Shikamaru, Chouji, Ino. Jejich veselé tváře mu proběhly před očima.
„Ne, to nesmíme dovolit! Odpusť, Naruto.” podepřel Tobiho pod druhým ramenem spolu s Kakashim se vydali směr Konoha.

„Přidejte!” houkla Tsunade za sebe.
„Kdybych věděl, že nás ta rašple nechá táhnout její věci, tak bych radši zůstal sedět v naší pohodlné vrátnici.” brblal Izumo.
„To mi povídej. Ale máme štěstí, že jí nenapadlo, abyme jí dělali rikšu.” procedil skrz zuby Kotetsu.
„Já vás slyším,” zavolala na ně pobaveně Tsunade, „a s tou rikšou to není zas tak špatný nápad.”
„Kruci,” zakleli oba Chuunini svorně.
„Tak jsme tu,” zastavila Tsunade.
Všichni tři stáli před vchodem do Vesnice ukryté v písku.
„Kdo tam?” houkl na ně strážný.
„Tsunade, Hokage z Vesnice ukryté v listí v doprovodu dvou chuuninů Izuma a Kotetsu.”
„Sakra musí všude zmiňovat, že jsme jenom chuunini?” zamručel Kotetsu.
„A? Co jako?” tázal se otráveně strážný.
„Jsme tu ohledně závažného dění v Ohňové zemi. Žádáme okamžitý přístup ke Kazekagemu.”
„Kazekage teď nikoho nepřijímá.” odvětil strážný.
„Hlupáku, v sázce je počátek třetí ninja války!” rozzuřila se Tsunade.
„Co-cože? Moment okamžitě vás tam dovedu.” zakoktal se strážný.

Skupinka ninjů těkala očima mezi vzlykajícím ninjou, mrtvým tělem Naruta ležícím u Sakuřiných nohou a samotnou Sakurou. *kap, kap* Začaly dopadat první kapky vody na zem. Zničehonic se rozpršelo. Sakura poklekla k bezvládnému tělu a snažila se jej vyléčit. Najednou na její rameno dopadla čísi ruka.
„Je mi to strašně líto, ale tohle už nemá cenu.” promluvila Rin.
Sakura se ohlédla směrem za sebe.
„Akamaru bude v pořádku. Chvíli si poleží a bude zase běhat.” usmála se kunoichi.
Růžovovlasá dívka se obrátila zpátky k mrtvému tělu. Ostatní ninjové zatím utvořili kolem týmu 7 kruh.
„Naruto, ty idiote. Proč nikdy neuděláš, to co máš.” zašeptala.
Kapky, které jí stékaly po tváři se mísily s horkými slzami a dopadaly na nehybný hrudník mrtvého shinobi. Hrobové ticho přerušované jen občasným vzlyknutím najednou proťal výkřik.
„A ty jsi to dovolil! Byl jsi tam, s těmi, co to spáchali. A co jsi udělal? Nic. Nic, protože Sasuke Uchiha kašle na své přátele. Nechá je napospas ať se děje, co se děje.” křičela Sakura a vysílala na Uchihu jednu pěstní ránu za druhou. Ten jenom přijímal tu bolest. Tahle bolest ale nikdy nemohla přesáhnout tu, která se usadila v jeho srdci.
Vždyť má pravdu, oba měli pravdu. To jenom já byl tak slepý a hnal se za tím, co bylo nejméně důležité. A teď, můj bratr i můj nejlepší přítel jsou mrtví. Oba kvůli mě, oba se mě snažili chránit a já je oba zničil. Odpusťte, Itachi, Naruto,... Ale teď je konec. Konec s tím starým Sasukem. Udělám všechno proto, aby vaše smrt nebyla zbytečná. Neboj Itachi, ochráním Konohu a Naruto, nedovolím, aby se komukoliv něco stalo. Oživím vaše sny.
Údery dál dopadaly na jeho tělo, až se Sakura čerpáním svalila k jeho nohám. Chtěl jí pomoct vstát, ale odstrčila ho.
„Odpusť Sakuro.” zašeptal.
„Ne...ne, to nejde, promiň Sasuke.” pohlédla mu do očí. Všechen ten chlad, který v nich býval dřív se vytratil. Cítila z jeho pohledu bolest, kterou prožívá. Bolest ze stejné věci jako ona, avšak ještě mnohokrát větší.
„Já, já ti rozumím Sakuro.” zašeptal jí znovu smutně. Pak se zvedl a vydal se k tělu svého přítele.
Opatrně ho zvedl do náručí. Všichni přítomní se rozestoupili, aby mu uvolnili cestu. Pomalým krokem mířil směrem k budově Hokage. Lidé ho pozorovali z oken. Kráčel sám v dešti nesoucí tělo. Otočil se. Zjistil, že nejde sám. Všichni, kteří předtím stáli u brány vytvořili jakýsi smuteční průvod. Sasuke se lehce pousmál. Tolik přátel jsi měl Naruto. Nikdy nebudeš sám, zůstáváš v srdcích věech, kteří se s tebou kdy potkali. Obyvatelé Konohy vycházeli ze svých domů a připojovali se k průvodu. Dlouhý had se táhnul neuvěřitelně daleko. Všichni chtěli doprovodit chlapce, kterým dříve opovrhovali, na jeho poslední cestě vesnicí.
„Naruto-niichan,” zakřičel kdosi.
Sasuke zastavil. Doběhl k němu plačící Konohamaru.
„Naruto-niichan,” vykřikl znovu, jako by čekal, že je to jen další z Narutových vylomenin. Nebylo tomu tak. Nehybná ruka zklouzla dolů z jeho břicha a jen tak bezvládně visela. Konohamaru se jí chytil. Byla neuvěřitelně chladná. Tak kráčeli dál. Sasuke nesoucí Narutovo tělo, jehož ruku svíral ve své chlapec, pro nějž byl blonďák více než vzorem. Před budovou Hokage se zastavili. Sasuke položil Naruta na lavičku. Několikset metrů dlouhy dav lidí se jakoby rozléval okolo. Byla tam celá Konoha. Z budovy vystoupil ven muž ve velkém kloubouku se znakem ohně.
„Vítej zpátky doma, Sasuke. Raději bych tě ale vítal v jiné situaci.” pronesl smutně Shikamaru.
Sasuke se otočil, pohlédl na shromážděný dav.
„Přestože vím, že to nejde, já to musím říct. Odpusťte.” pohlédl naposledy na Sakuru a otočil se k odchodu.
Ušel sotva pár metrů a Sakura ho chytila za ruku.
„To si zase jen tak odejdeš? Teď, když jsi se vrátil zpátky? Nezůstaneš ani na Narutův pohřeb?” pohlédl jí do očí. Usmála se na něj.
Studené kapky deště smáčely všechny přítomné.
„Co se tady děje?” ozvalo se za davem.
Všichni se ohlédli a spatřili Asumu a Kakashiho, kterak podpírají ninju ve stejném plášti jako měl Sasuke.
Ze shromáždění se počaly ozývat hlasy.
„Akatsuki..”
„Madara.” sykl Sasuke.
„Obito!!” vykřikla Rin a rozběhla se směrem ke trojici.