Voda, oheň a písek - 27. kapitola - Vítězství

AUTORSKÁ POZNÁMKA: Od tohoto okamžiku už se nenavazuje na děj Shippuundenu „ďábelský smích“

Sasuke pochopil, že tady už stejně nic nezmůže a tiše se vytratil. Na malou chvíli pocítil výčitky svědomí.

Kankurou zjistil, že má ruce samou krev. „Temari! Podívej se, krvácí!“
Blondýnka přistoupila k bratrovi a přiložila dívce ucho na hruď. „Její srdce… je slabé, ale… bije,“ zašeptala.
„Cos to řekla?“ napřímil se červenovlasý mladík s tykví na zádech.
„Gaaro! Ona žije!“ Poručila pomalovanému sourozenci, aby ji opatrně položil na zem. „Nemám tu nic, čím bych mohla zastavit to krvácení.“ Byla zdrcená. „Nezbývá nám moc času.“
Gaara pochopil, co je třeba udělat a ukázal na sebe. Sestra beze slova poodstoupila, aby mohl vzít Liannu do náručí. Proklestili si cestu lesem a spěchali do Listové.

Brány Konohy byly otevřené dokořán. Bývalí Geninové pozorovali, jak se k nim řítí nějací ninjové. První byl Kankurou, který ještě při běhu stačil zkoumat okolí. Za ním se hnala Temari se svým vějířem, po tvářích jí stékal pot. Poslední běžel Gaara, který někoho nesl. Proběhli branou Skryté listové.
„Ale… to je Lianna-san!“ vykřikl Lee a donutil zbytek přátel, aby se otočil.
„Musíme rychle do nemocnice!“ vydechla Temari, jakmile se zastavila. „Umírá…“
„Za mnou!“ řekl Neji Hyuga a převzal velení.
Chuunini a Jounini vracející se z lesa, kde se ještě před malou chvílí bojovalo, to vše s hrůzou pozorovali.
„Kapitáne!“ Shiruke zalapal po dechu. „Snad to není…?“
Velitel ANBU sejmul masku. „Je to ona.“

Ošetřovatelka zděšeně uskočila, když se vchodovými dveřmi nemocnice prohnala Písečná trojka. „Stůjte! Tam nemůžete!“
„Kde je Hokage?“ vyštěkl Kankurou místo odpovědi.
„Tady není,“ zamumlala sestra.
Sakura vyběhla z jednoho z nemocničních pokojů přivábená křikem.
„Sakuro!“
„Gaaro!“
„Udělej něco, prosím!“
Teprve teď si všimla, co to drží v rukou. „Tsunade-sama je ve své pracovně. Zkusím zabránit nejhoršímu, ale…“
Temari se okamžitě rozběhla pryč. Ostatní spěchali k operačnímu sálu, jak mohli nejrychleji, hráli o čas!

„Jak to vypadá?“ Pátá vtrhla na sál.
„Špatně, moc špatně.“ Sakura zadržovala slzy. V duchu se plísnila za svou bezmocnost.
„Nezoufej, Sakuro. Ještě máme naději.“
Růžovlasá dívka k ní vzhlédla. Z chodby se ozvaly výkřiky, protože do místnosti byl vstup zakázán. Hokage přikročila k operaci. Sakura dodávala dívce svou chakru, aby vůbec měla šanci na přežití.

„Ještě nemáme vyhráno,“ prohlásila Tsunade zastřeným hlasem, když konečně vyšla z operačního sálu. „Příliš zeslábla. Je možné, že nevydrží do rána,“ oznámila zdrcenému týmu z Písečné, Nejimu, Leemu, TenTen a čtvrté skupině ANBU. Kakashi sem právě dobíhal. „Zasáhlo ji Chidori,“ řekla Hokage a měla zlost.
Zastavil se a překvapeně polkl. „Takže… Sasuke…“
„Tohle… tohle je jeho práce?“ zalapala po dechu Sakura. Měl ji přece tak rád… a přesto… ne, to je jistě lež.
„Gaara říkal, že ta rána patřila jemu,“ upřesnil Kankurou.
„Chápu.“ Tsunade se dívala na Kazekageho Skryté písečné vesnice, z něhož vyzařovala hluboká lítost.
„Sakuro?“
„Ano?“
„Zůstaň tu. Musíme být poblíž, kdyby došlo ke komplikacím.“
„Jistě, Hokage-sama,“ zašeptala dívka a usadila se na chodbě. Za chvíli přijdou zdravotníci, aby dívku přenesli jinam.
„Shikamaru!“
„Zaslechl jsem divné zvěsti na ulici, tak jsem si je přišel ověřit.“
„Někdo by to měl říct její rodině,“ poznamenala Sakura.
„Zařídím to.“ Černovlasý zakrýval rozpaky a vyšel z nemocnice.

Dva mladíci seděli u Liannina lůžka. Dívka měla zakryté oči, napojili ji na přístroje. Nedávali jí moc šancí na přežití, ale nikdo se to neopovážil vyslovit nahlas.
„Nemůžeš za to. Střetla by se s ním, i kdyby ses jí v tom snažil zabránit.“ Neji se trochu snažil povzbudit ninju, kterého se dříve všichni tak obávali.
„Nemusela to dělat!“
„Ale chtěla. To nezměníš. Teď musíme jen doufat.“

Tsunade ve své kanceláři vyslýchala svědky. „Uchiha měl tři společníky, měli neuvěřitelnou sílu. Společně s posilami jsme je zvládli zneškodnit,“ hlásil velitel ANBU.
„Pustila se za ním sama, taková lehkovážnost.“ Hokage smutně zavrtěla hlavou.
„Mohu něco říct?“
„Mluv, Kakashi!“ pokynula mu Tsunade.
„Než Sasuke odešel z Konohy, unesli Liannu Akatsuki. Měl výčitky, že tomu nestačil zabránit. Musel ji považovat za mrtvou.“
„Ale to ho ani v nejmenším neomlouvá!“
„Maraki vás mnohokrát žádala, abyste ji naučila lékařské techniky…“
„Chceš mi to snad vyčítat, Shizune?“ rozkřikla se Pátá. „Teď už s tím stejně nic nenadělám! Je na tom opravdu dost zle.“ Otřásla se. „A co se stalo s Uchihou?“
Temari okamžitě podala svědectví. „Doběhli jsme k nim. Viděla jsem už jen ztrácející se Gaarovu písečnou ruku. Myslím, že měl v úmyslu to s ním skoncovat,“ řekla a dodala: „Pokud chcete vědět víc, musíte jít za ním. Odmítá se hnout z nemocnice.“
„Brzy se setmí. Jestliže tam bude chtít zůstat, zařídím to. Ale prosím vás, abyste mu nedávali falešné naděje.“
„Rozumím,“ přikývla Temari.

Lianna překonala očekávání všech, ráno byla stále naživu, ovšem v kritickém stavu. Další dny byly stejné a nevypadalo to, že by došlo k nějakému zlepšení.

Sakura opatrně vešla do nemocničního pokoje, aby zkontrolovala stav pacientky. Od Tsunade věděla, že sem přinesli ještě jedno lůžko. Gaara spal, ruka mu visela přes okraj postele, jeho tykev s pískem zůstala zapomenuta v rohu. Dívka s krátkými růžovými vlasy ho chvíli pozorovala, než přistoupila k nemocné. Mladík sebou trhl.
„Měl by ses vrátit domů,“ domlouvala mu Sakura.
„Tohle je to jediné, co pro ni mohu udělat. Zůstanu!“ trval na svém.
„Tak dobrá. Ale její stav…“
„Neber mi naději, Sakuro,“ zašeptal.
Nepoznávala ho. Jistě, změnil se hodně, ale netušila, že až tak moc. Tsunade jí řekla všechno, co se od něj dozvěděla. Chápala jeho chování. Zachoval by se Sasuke stejně, kdyby šlo o ni?

Naruto se nudil. Včera se probral v nemocnici. Spal prý několik dní, mohlo za to vyčerpání, to všechno díky Chuuninské zkoušce. Procházel chodbou a všiml si, že jedny dveře jsou pootevřené.
„Nepomyslel bych si, že tě najdu tady!“ vydechl překvapeně.
Gaara vstal. „Uzumaki Naruto. Tebe bych tu vážně nečekal.“
Blonďatý ninja s jasně modrýma očima uviděl nehybné tělo na lůžku, jen hruď se ztěžka zvedala. Nechali dívce oblečení, bylo příliš nebezpečné s ní ještě víc hýbat. „To je uniforma ANBU,“ hlesl. Přišel blíž. „Leží tu… jak jen se jmenuje… Lianna.“
„Přesně tak. Je v kritickém stavu. Hokage se obává, že nepřežije.“
Naruto si k němu přisedl. „Co se vlastně stalo?“ Pohlédl Gaarovi do očí a zahlédl v nich smutek.
„Seběhlo se to hrozně rychle. Vyběhl jsem zpoza stromu. Váleli se s Uchihou na zemi, snažila se mu vytrhnout. V ruce svíral shuriken. Strčil jsem do něj a odhodil ho od ní. Věděl jsem, že nakonec budeme bojovat spolu. Zaútočil a…“ Naruto ho poslouchal pozorně. „Zasáhl ji svým jutsu, protože se ke mně vrhla, aby mne ochránila. Stačila mne přenést o malý kousek dál, do bezpečí, pak se zhroutila. Nechtěl ublížit jí, chtěl zabít mě.“
Blonďáček si to srovnával v hlavě. Tu dívku znal už dlouho, přesto o ní věděl jen málo. Ale nikdy by ho nenapadlo, že Gaara… může cítit něco takového. Vzápětí se zastyděl. Přece už je dávno všechno úplně jinak.
„Chodí sem její rodina. Tváří se vždycky tak vážně. Nepoznávám v ní tu dívku, co se nikdy nevzdává.“
Nechal ho samotného. Měl by se vrátit do pokoje, než se po něm začnou shánět.

Uběhly další dny plné očekávání a nejistoty. Bylo jasné, že už brzy se budou muset Píseční vrátit domů, aby vesnice nezůstala oslabená. Všichni se už pomalu začínali vzdávat nadějí…

Blonďatá dívka s krátce střiženými vlasy pomalu otevřela oči. Neviděla ale nic než naprostou tmu. Pokusila se promluvit, ale z úst vyšel jen tichý šepot. Zkoušela pohnout rukama, ale nedokázala to. Kde se to ocitla?

Temari ucítila slabý záchvěv. Držela dívčinu ruku a klečela u lůžka. Za ní stál Shikamaru, který se tvářil malinko provinile. Šeptem mu sdělila, aby přivedl Hokage. Gaara seděl na opačné straně postele. Zdálo se mu to, nebo se ta ruka v jeho dlani skutečně pohnula? Překvapením ze sebe nevypravil slovo.

Tsunade se Sakurou vběhly do místnosti a obě postřehly, že se dívčino tělo zachvívá. Sklonily se k ní.
„Nemohu hýbat s rukama. Proč?“ Sakura zaslechla šepot. „Nejspíš proto, že tě za ně někdo drží,“ odpověděla jí. Takže se skutečně probrala, tahle bojovnice! Tsunade sundala látku, která jí zakrývala oči. Pomalu je zavřela a opět otevřela. Přinutila se k úsměvu. Po pravici seděla Temari a bylo vidět, že se jí ulevilo. A na levé straně…
„Gaa…“
„Nemluv. Jsi vyčerpaná!“ napomenul jí.
Shikamaru zašeptal Páté něco do ucha a ona po chvíli váhání přikývla. „Bude ještě odpočívat, ale z nejhoršího je venku. Pojď, Sakuro. Oznámíme to ostatním.“

„Podepřeme jí,“ navrhl Kankurou.
„Vážně si nemyslím, že by to teď bylo vhodné,“ prohlásila Tsunade.
„Jen malou chvíli. Všichni už čekají!“
„Všichni?“ nechápala Lianna.
Hokage přikývla. Gaara podepřel dívku z jedné strany, Kankurou z druhé. Pomohli jí vstát a odvedli do jednoho z větších sálů nemocnice v Listové. Sešlo se tam tolik osob. Lianina rodina, všichni její přátelé, partneři z řad ANBU. Nechyběl Ebisu, Iruka a Kakashi. Za ostatními se krčil Naruto. Gai sensei hlasitě provolával sílu mládí, až ho Tsunade musela umravňovat.
„Je tu… tolik lidí!“ vydechla Lianna. „Nečekala jsem, že… jim na mně tolik záleží,“ zašeptala.
„Jak tě jen napadla tahle hloupost?“ usmál se Gaara.
Vděčně se na něj podívala. Tolik rozesmátých tváří, byli všichni tak šťastní, báli se o ni. Stále tomu nevěřila. Lidé v sále propukli v jásot, úplně zapomněli, že se nachází v nemocnici.

„Neji? Donesl jsi mi, o co jsem tě žádala?“ Hyuga jí předal šátek se znakem Uchiha klanu. „Nezapomenu na vás, ale nemohu tu zůstat. Vykonala jsem, co jsem musela a chtěla. Zítra odcházím s Písečnou trojkou.“
„Nerozmyslíš si to ještě?“
„Jsem rozhodnutá. Nepřeruším s Konohou styky, ale pokud se sem Sasuke někdy vrátí, chci být co nejdál odtud. Má pomsta byla naplněna, nechci víc.“

Lianna nabírala síly. S Tsunade dlouho hovořily. „Prosím, abyste mne zprostila služby. Až se zotavím, budu sloužit ve Skryté písečné.“
„Propouštím tě skutečně velice nerada, Lianno Maraki, ovšem pokud si to skutečně tak moc přeješ… Ale musíš se šetřit, stále jsi zesláblá.“
„Nikdy vám nebudu moci oplatit všechno, co jste pro mne udělala. Nezapomenu na Konohu, nikdy. Ráda se sem budu vracet.“
„Jistě. Pokud by sis to někdy rozmyslela, brány Listové ti zůstanou otevřené.“

Jakmile se naskytla vhodná příležitost, spálila Lianna šátek se znakem Uchiha klanu. Udělala definitivní tečku za minulostí, teď už jen musí po sobě zahladit všechny stopy.
Nedovolí, aby ten předmět někdy padl jejímu bratrovi do rukou. Vzdává se rodiny a opouští ji, ale nechce je nechat znovu trpět.

„Je čas.“ Gaara jí pomohl vstát z lůžka.
„Ano. Půjdeme.“
Před vchodem do nemocnice postávali její přátelé. Zpráva o jejím nečekaném odchodu se rychle roznesla.
„Opravdu odcházíš, Lianno-san?“
„Tímhle přece naše přátelství nekončí, Lee,“ usmála se na ninju v zeleném.
„Všem nám budeš moc chybět, Li,“ řekl Kiba a držel Hinatu za ruku.
Rodina se s tím už smířila, možná tušili, že se právě tohle stane.
„Hodně štěstí do nového života.“
„Díky, Sakuro. Moc ti dlužím. Cokoliv budeš potřebovat…“
„Já vím,“ hlesla dívka s růžovými vlasy.
Temari a Kankurou se šťastně usmívali. „Měli bychom vyrazit. Už tak máme zpoždění,“ prohlásila střapatá.
Gaara se na okamžik zamyslel a pak ostatním pokynul rukou, aby odešli. Neposlechli ho a s uspokojením sledovali, jak se červenovlasý mladík s blonďatou dívkou vroucně políbili. Pak už byl ale skutečně čas jít. Lianna Maraki se o Gaaru opřela a zadívala se k nebi. Třetí by si jistě přál, aby byla šťastná.

KONEC