Příběh dítěte lásky- 3. kapitola

Zpět domů

,,Jmenuji se Aida a vy i když to máte zakázané mě odvedete zpět do Listové.,'' odpověděla jsem jim s patřičnou dávkou sebejistoty. Z jejich výrazů které následovali jsem tak byla patřičně pobavená.
,,C-co to meleš! Ne, ty tu zůstaneš, máme tě jen zkontrolovat!,'' křičel
nechápající Naruto.
,,Ne! Já chci zpět do Listové, tady už nemůžu být déle.,'' zakřičela jsem na něj stejnou dávkou.
,,Naruto nerozčiluj se! Hele, Aido ty tu musíš zůstat, copak se ti tu nelíbí?,'' začla na mě jako na mimino Sakura.
,,Nemluv na mě jako kdybych byla bůhví jaký děcko, jsem jen o rok mladší než vy.,'' naštvala jsem se, ale pak jsem zjemnila, ,,Líbí se mi tu, je to tu překrásné, ale já tu nejsem k tomu aby mě tu Listová měla jako zapomenutou hračku ve skříni!.''
,,Ale vždyť ty nejsi zapomenutá! Právě proto jsme tu.,'' začal na mě klidněji Naruto.
,,Jak by bylo vám kdyby jste byli dítě někoho významného a museli jste žít od narození v cizí zemi a každý den snili o domovu?,'' nasadila jsem dojemnou techniku která vždy zabírá.
Oba dva se zamysleli a pak se mě Sakura zeptala: ,,Ale kdyby nás někdo napadl tak by jsme tě neubránili, pochop ty jsi moc důležitá.''
,,Neubránili? Podceňuješ nás?,'' zastával se mě Naruto na kterého má dojemná technika hodně zapůsobila, ,,Sakuro-chan, zvládli jsme i horší věci. Aido já ti teď tady slibuju, že tě dovedu zpátky do Listové.'' Když to Sakura slyšela tak jak později řekla byla málem na prášky, jelikož když Naruto něco ve frajerské póze slíbí, tak to taky splní i kdyby ho to mělo stát život.

Druhý den jsme se vydali na cestu. Sakura byla pořád ve stejném stavu, na prášky. Neustále řikala něco v tom smyslu jak mi to mohl slíbit a že je Hokage-sama zabije. Nesmírně jsem se do Listové těšila. Naruto v této situaci pochopil, že bude vhodnější se mě na nic nevyptávat a taky nechtěl schytat od Sakury, ale pak se konečně odhodlal.
,,Aido-san, ty víš kdo byli tvoji rodiče?,'' začal se mě ptát.
,,Ne, nikdo se mnou o nich nikdy nemluvil, do Vodopádové jsem byla umístěna hned po narození.,'' odpověděla jsem mu.
,,Aha... tak jak jsi tedy usoudila že tvoji rodiče byli významní? On s tebou o Listové někdo mluvil?,'' ptal se znovu.
,,Ne, nikdy.,'' odpověděla jsem mu popravdě.
,,Ale jak můžeš...,'' připojila se do rozhovoru Sakura.
,,Jak to můžu vědět? Moje pameť sahá až do časů mého narození, pamatuji si vše od druhého dne. Je to moje kekkei genkai.,'' vysvětlila jsem jim moji schopnost.
,,Až tak?,'' podivila se Sakura.
,,Ano, to proto vím o Listové a všem co se se mnou událo.,'' odpověděla jsem jí. Naruto vypadal zamyšleně a na nic se chvilku neptal.
,,Jak to, že si na své rodiče nepamatuješ, dyť jsi s nimi určitě chvíli musela být.,'' zeptal se mě na otázku která mu zdřejmě vrtala hlavou.
,,Říkám až od druhého dne, rodiče mě opustili už první den.,'' zopakovala jsem mu a právě tahle věta na ně nejvíce zapůsobila a oba se už na nic neptali.

Zamyšlenost už dávno Naruta i Sakuru pustila a byli jsme na hranicích.
Když jsme je přešli Naruto si stoupnul před nás a slavnostním hlasem začal: ,,Vítej v Ohňové zemi Aido-san, v tvé domovině. Co takhle slavnostní večeře na přivítanou?''. Sakura i já jsme souhlasili, jelikož za chvíli se mělo stmívat a tak bylo potřeba najít místo ke spaní. Jedli jsme tradiční jídlo Vodopádové vesnice a já jsem si přála aby tomu bylo naposled.
,,A až přijdeme do Listové, na večeři tě pozvu do Ichiraku ramen a ty poznáš, že v Listové nevaří takový blepty jako ve Vodopádové.,'' objasnil mi mé plány a já jsem se musela smát.
,,Blepty? No vlastně ano, jídlo tam je jenom jako potřeba, nemáme suroviny na vyhazování.,'' řekla jsem mu a strašně jsem se těšila až mě tam vezme a já ochutnám ramen.
,,Naruto ty taky musíš pořád myslet na jídlo. V Listové je přece tolik jiných pěkných věcí! Jestli chceš Aido-san, může ti to tam všechno ukázat!,'' nabídla mi Sakura. Já jsem s radostí souhlasila, byla jsem ráda že jsem si hned našla přátele.

Poté co jsme dojedli uložili jsme se ke spánku. Naruto mi chrápal u ucha hned, Sakura také za chvilku spala, ale já jsem nemohla. Byla jsem ze všeho tak rozrušená, že to nešlo.
,,Zítra už tam budu, budeš tam i ty...?,'' pomyslela jsem si. Byla to má poslední myšlenka, pak už jsem jen spala.

,,Aido-san, vztávej, už je ráno.,'' byla první slova která jsem slyšela toho dne. Naruto stál nade mnou a budil mě.
,,Jo hned, asi jsem zaspala.,'' řekla jsem rozespale a nemotorně se vyhrabávala z přikrývek. ,,Za pár minut vyrážíme, ve vesnici budeme někdy odpoledne.,'' objasnila mi Sakura která také byla sbalená.
,,Již odpoledne, skvěle.,'' vykřikla jsem nadšeně když jsem se sbalila.

Ohňová země byla překrásná. Nebyli to pořád vodopády a otevřené krajiny které jsem znala dosud, tady jsme šli celou dobu v lese. A bylo to dobře, vždycky jsem měla ráda lesy. Cesta utíkala rychleji než jsem čekala a tak se najednou v dálce začalo něco oběvovat.
,,Támhle je už Listová.,'' řekla mi Sakura. A opravdu, když jsme přišli blíž zjistila jsem že stojíme na skále a přímo pod námi byla Skrytá Listová vesnice. Přímo naproti byla velká skála a jak mi Naruto již dříve vysvětlil, osoby do ní vytesané jsou Hokage Listové, postupně První, Druhý, Třetí, Čtvrtý a Pátá. Oba mi nadšeně ukazovali místa o kterých mi vyprávěli a já byla šťastná, že konečně vidím Listovou.

Hned za bránou jsme potkali nějakou třídu, Naruto říkal že jsou to děti z ninjovské akademie. Včele stál muž, tedy spíš chlapec, odhadovala bych věk stejný jako Naruto a Sakura.
,,Ahoj Shikamaru, zase máš tu svoji třídu?,'' smál se Naruto a šel se přivítat se svím přítelem.
,,Jo, zase mi je přidělili. Ahoj Sakuro.,'' pozdravil Shikamaru i Sakuru, ale mě jako by si nevšiml.
Už jsem si myslela že jsem neviditelná, ale pak i mě pozdravil:,, Ahoj Jaksejmenuješ.''
,,Ahoj, jmenuju se Aida.,'' pozravila jsem ho také. Shikamaru byl zdřejmě znuděný, líný kluk ve kterém však něco bylo. Později jsem se dozvěděla, že Shikamaru má IQ přes 200 a tak jsem se ve svém mínění ztrefila. Naruto a Sakura s ním prohodili pár slov a šli jsme dál Jak jsem se dozvěděla, šli jsme za Pátou do její kanceláře, jelikož Naruto i Sakura usoudili že bude nejlepší jí to všechno říct. Nevěděla jsem jaká je, ale podle jejich chování jsem usoudila, že bude na ně dost naštvaná.

V kanceláři. ,,Tak jak se vám líbilo hlídání dětí Kakashi.,'' zeptala se Pátá Kakashiho který se právě vrátil ze své mise.
,,No, byli to milé děti, ale nemuseli mě tahat za vlasy, žužlat čelenku a roztrhávat masku.,'' řekl Kakashi milým tónem jako by se nic nestalo.
,,Je mi ho líto, ale každý si musí zažít své chvilky.,'' řekla si v duchu Pátá. Ozvalo se klepání.
,,Dále.,'' pustila návštěvu dovnitř. Vešli Naruto a Sakura.
,,Á mí milý studenti se vrátili z mise.,'' přivítal je z úsměvem Kakashi.
,,Ano, měli zajímavější misi než vaše hlídání dětí.,'' dobírala si ho Pátá.
,,My jsme splnili misi a je tu jedna věc která jaksi...,'' začala nejistě Sakura, ,,stojí na cho-.''
,,Kakashi!'' vykřikla jsem překvapeně když jsem vstoupila do dveří poté co jsem skrz ně uslyšela známí hlas.
,,Aido!,'' vydal ze sebe neméně překvapený Hatake Kakashi.