Příběh dítěte lásky- 5. kapitola

Nejlepší den

Probudila jsem se do krásného dne. Začínala jsem si pomalu řikat, že v Listové žádné jiné být nemohou. Sakura již dávno byla pryč a já jsem zase dlouho spala.
,,Jedenáct hodin! Sakra! Proč musim spát tak dlouho!,'' zanadávala jsem si v duchu nad mím proketím. Nikdy se nestane ani náhodou, že když mohu stávat pozdě tak vztanu brzo, prostě nikdy mi nestačí co spí normální lidé. Zatím co jsem se převlíkala tak jsem si vzpomněla co říkal Kakashi. Nevěděla jsem kde ho mám najít a tak jsem si řekla, že budu spoléhat na něho že mě najde, stejně jsem se chtěla projít po Listové. Po té co mi Sakuřina mamka dala snídani (nebyl už pomalu čas na oběd?) vyšla jsem před dům a rozhodovala se kam jít. Před očima se mi najednou rozprostřel překrásný monument vytesaných Hokagů a já měla jasno.

Po Narutově odborné přednášce jsem o všech Hokagech věděla vše co jen jde, Naruto byl doopravdy znalec. Zastavila jsem se přímo pod nimi a sedla na lavičku. Dokázali zbudovat a úspěšně chránit něco tak krásného jako Listová, jsem jim vděčná. Já půjdu jako jejich dědic v jejich stopách. Vlastně nejenom já, všichni tady ve vesnici budou chránit a milovat Listovou a zabráníme tak společně jejímu zničení.
,,Tušil jsem že tě tu najdu, přemýšlíš o nich?,'' ozval se někdo za mnou.
,,Spíš přemýšlím o tom co bude dělat nynější Listová. Nehledala jsem tě protože jsem věděla, že mě najdeš. Posaď se Kakashi.,'' pokynula jsem Kakashimu stojící za mími zády. Kakashi se posadil vedle mě a stejně zaujatě se zadíval na Hokage.
,,Myslel jsem, že tě už nikdy neuvidím. Tolik si vyrostla, je ti už 15! Ten čas letí.,'' řekl nostalgicky.
,,Ano, je mi už 15 a mám plné právo poznat svůj domov.,'' odpověděla jsem mu.
,,Doufal jsem že najdeš domov ve Vodopádové. Jsem rád že tě vidím, ale dlouho tu zůstat nemůžeš, není to bezpečné!,'' začal zase stejnou věc Kakashi.
,,Nemohla tam najít domov jsem, vzpomíky na můj pravý domov byli silné a chci se naučit víc než bych kdy mohla ve Vodopádové, chci být skvělý ninja!,'' osvětlila jsem mu své přání a on nasadil výraz největšího smutku, vždy doufal že budu světu ninjů ušetřena.
,,Něco ti ukážu.,'' řekla jsem mu a obrátila k němu tvář, ,,Nebraň se tomu, najdu ti ztracené.'' Kakashi se na mě také obrátil a já mu dala ruku na hlavu. Instinktivně zavřel oči a já začala. V jeho paměti jsem hledala šťastný zážitek který již dávno zapomněl. Nakonec jsem našla ten správný a přímo v jeho hlavě jsem mu ho promítla. Když to viděl okamžitě otevřel oči.
,,Jak jsi se to naučila bez tréninku?,'' ptal se udiveně pořád myslíc na vzpomínku kterou jsem mu přehrála.
,,To nevím, ale prostě to zvládám. Umím to zatím pouze dotykem, ale až budu silnější, dokážu to i na dálku!,'' oznámila jsem mu můj cíl. Kakashiho výraz byl výrazem údivu.
,,Ty? Doopravdy jsi hodně vyrostla. Hokage-sama mi slíbila, že když tu zůstaneš tak bude o tebe dobře postaráno. Naruto i Sakura jsou zkušení ninjové, budou tě chránit.,'' řekl mi.
,,Aido-Taiyou, já jsem... tak rád že jsi tu.,'' zašeptal Kakashi. Miluji když mi říká Taiyou. Tuto přezdívku mi dal když mě přenášel do Vodopádové. Taiyou znamená Slunce, ale nevím proč zrovna to.
,,Víš jak mi scházeli naše rozhovory?,'' pokračoval se smíchem dál.
,,Určitě ne tak jak mě. A od kdy tomu říkáš rozhovory, vždyť si mluvil jen ty! Ale to se odteď změní, i já umím mluvit.,'' odpověděla jsem mu se smíchem, ,,Ani nevíš kolik ti toho potřebuju říct!''
,,Tak jen mluv Aido, dnes budu v roli posluchače já.''

Měla jsem toho tolik co jsem mu chtěla říct. Kakashi poslouchal, občas se na něco zeptal a vypadal že ho to zajímá. Na té lavičce pod skálou kde byli vytasení Hokage jsme strávili celý den až při západu slunce mě Kakashi přerušil.
,,Už bude večer a mi jsme tu od poledne. Pojď, zajdem někam na jídlo, kam bys chtěla? Do Ichiraku ramen?,'' zeptal se mě. Popravdě jsem mu řekla, že mi ramen moc nechutná a on hned nabídl další restauraci a tak jsme šli. Naštěstí tam měli moje oblíbené jídlo. Řekla bych vám jaké to je, ale když jsem se jednou učila, tak jsem zkoušela jak mi půjde látku narvat do hlavy pomocí mích paměťovích kouzel, ale bohužel, místo toho abych si tam dala kapitolu Čakra navždy jsem si z hlavy vymazala jméno mého oblíbeného pokrmu. I když mi ho někdo řekne tak ho hned zapomenu, je to beznadějné. Když tohle Kakashi slyšel málem se udusil svím zelenino-ovocným salátem.

Poté co jsme dojedli rozloučili jsme se před restaurací.
,,Zítra bych neměl mít žádnou misi, co kdybych tě provedl po Listové?,'' navrhl mi Kakashi. ,,To bych byla moc ráda.,'' souhlasila jsem a úplně jsem zapomněla, že stejnou věc mi slíbil někdo jiný. Já jsem pomalu zamířila k domu Sakury. Už se celkem stmívalo a já jsem usoudila, že o mě možná budou mít strach. Dnešek byl tak krásný a zítřek bude taky, pomyslela jsem si. Ale neni tohle náhodou, řekla jsem si s úděsem v očí, rande??? To slovo ve mě vzbouzelo silné kulení očí a stresovou bolest břicha. Mám na to sice už věk ale s člověkem dvakrát starším? Blbost, jsme jen přátelé, došla jsem k závěru a rázně vykročila vpřed.

,,Aido-san! Kde si byla, už jsem o tebe měla strach!,'' křičela na mě od dveří Sakura. Pomalu jsem k ní došla.
,,Promiň nějak jsem se zasekla s...,'' začala jsem, ale pak jsem si uvědomila, že jí to nechci říct.
Ale to už bylo pozdě, Sakura poznala že jsem s někým byla a začala se vyptávat: ,,No to je teda rychlost! Kdo to je? Znám ho?.''
,,Jo, teda ne, řeknu ti to až pak.,'' ukončila jsem náš rozhovor.

Byla jsem v pokoji a převlíkala se když tam vztoupila Sakura.
,,Ty už chceš jít spát?,'' divila se Sakura.
,,No, ano, chtěla bych zítra vztávat o trochu dřív.,'' řekla jsem. To Sakuru ihned na zapůsobilo a navrhla, že si můžem povídat.
Chtěla se co nejvíc dozvědět o tom mém 'Neznámém' a tak jsem jí to řekla: ,,Byla jsem s Kakashim.''
,,S Kakashim?,'' divila se, ,,Proč s ním?.''
V tu chvíli to už nešlo zastavit a já pokračovala:,,Dyť víš, jsme dobří přátelé, ale mám teď malej problém.''
,,Jakej?,'' zeptala se Sakura.
,,I když jsme s Kakashim jen přátelé, z toho jak jsme spolu byli dneska a i z toho jak jsme domluveni na jindy mi to připadá jako,'' pozor, teď to slovo přijde, ,,rande.'' Ach ano, bolest břicha je tu. Jak to Sakura slyšela, tak dostala neuvěřitelný záchvat smíchu.
,,Rande? Rande s Kakashim?,'' smála se pořád bez ustání.
,,Pššt! Ne tak nahlas!,'' strachovala jsem se, ,,Ty to nechápeš, já ho znám jako nikdo z vás! Pro vás je to sensei, ale pro mě je to něco víc!'' Sakura se již trochu zklidnila a začla o tom přemýšlet.
,,Jasně, to beru, ale nedokážu si představit jak jde Kakashi s někym na rande, to doopravdy ne.,'' sdělila mi svůj názor.
,,No, asi máš pravdu.,'' zívla jsme a překulila se na druhý bok.

Ještě dlouho v posteli jsem nad tím přemýšlela. Vždyť to nemohlo být rande, vždyť jsme jen kamarádi. Rande to ne, Kakashi je dost rozumnej aby si začal něco s patnáctiletou holkou a navíc já na to nejsem připravená s ním, ani s nikým jiným, rande bych určitě nechtěla. Znovu jsem se zamyslela. Na ten zítřek se těším a z toho vyplívá že to nemůže být rande! Má pochybná teorie mě naštěstí uklidnila a tak jsem začala přemýšlet o tom co se stalo dnes, takhle dobře mi nebylo dlouho. Dlouho? Vlastně nikdy!