Oheň a led 4

Byl to on, ten chladný chlapecký hlas, který už velmi dobře znala ze svých dvou nočních můr.

***

Byl to vůbec sen?

Ayame se vyděšeně otáčela. Náhle jí na rameni přistála něčí ruka. Byl to Teuchi.
„Co se děje? Celá se třeseš! Obsluž nového zákazníka a potom si běž domů lehnout, ano Ayame?“ Otec jí pohladil po ruce a usmál se na ni. Ona se mu pokusila úsměv oplatit, ale nešlo to a tak se jen zašklebila. Pomalu se otočila k hostovi a v tu ránu ji bodlo u srdce.
Nebyl to ten, koho čekala, i když ten hlas byl tak povědomě známý. Na stoličce seděl mladý hoch s kratšími blond vlasy, modrýma očima, páskem okolo krku, připomínajícím obojek a vřelým úsměvem. Zahalen byl to temně červené tkaniny s kožíškem. Ayame vytřeštila oči. Dnes hrozně mrzlo a i ona sama byla zahalena ve vyhřátém kimonu s kapucí a šálou kolem krku, na rukou jemné rukavice a třásla se zimou. Jak mohl být pouze v tom tenkém plášti, nechápala.

„Prosím, dal bych si Miso rámen, ale ne moc teplý.“ Dívka si vzpomněla na chlapce ze snu, jak chtěl ledovou vodu… Ale to byl přeci jen sen. Teď se musela soustředit na nudle. Teuchi ji podal misku s jídlem, aby mu ji donesla. Když ji od něj přebírala, začalo se z ní kouřit.
„Tati, ten rámen neměl být horký!“ Řekla Teuchimu. Ten se na ni nechápavě zahleděl a řekl: „Ale já ho ani neohříval, byl vlažný.“ Ayame se podivila a položila misku před hosta. Prohlédla si ruce a všimla si, jak jsou rudé. Uvědomila si, že ale horko necítila a to bylo zvláštní. Opět ji přepadla pochybnost o snu a raději poodstoupila od pultu.
Mladík se zahleděl na páru, vycházející z misky a chopil se hůlek. Když je ponořil do polévky, pára zmizela a on začal jíst. Ayame na něj opět vyjeveně koukala, ale když zachytil její pohled a usmál se, odvrátila tvář a odešla domů.
Složila se na postel a s pohledem upřeným do neznáma začala přemýšlet o tom mladíkovi. Zdálo se jí, jako by také měl nějaké ledové vlastnosti, ale zato se usmíval a byl celkem příjemný. Možná se jí to jen zdálo, ale trochu se jí líbil.
Ovšem bylo velice zvláštní, že jakmile se dotkla rámenu, ohřál se. Poté však po jeho doteku zchladl. Že by to nebyl jen sen? Vždyť se s ní opět dějí podivné věci. A zase je tu záhadný mladík! Sice je to jiné, než v té noční můře, ale i tak… Nemohla tomu věřit, nebo spíš nechtěla.
Usnula?!
Klepání na dveře. Nebo spíše bušení. „Ayame! Otevři!“ Teuchiho hlas pronikal skrz zamčené dveře pokoje. Dívka vstala, protáhla se a zívla. Promnula si oči a otočila klíčem v zámku. Otevřela, ale nespatřila pouze svého otce… byl s ním i ON!
„Uf! Už jsem si myslel, že se ti něco stalo! Vedu ti návštěvu. Tento mladý muž říkal, že je lékařský ninja a prý se s tebou něco děje. Nebo aspoň soudí podle toho, jak si se chovala. Zase jsi tak červená, zřejmě s tebou vážně něco bude.“ Zasmušile hlesl Teuchi a vklouzl do dívčina pokoje, kde se usadil na postel.
Aha… takže je to ninja? Možná, že si ten rámen zchladil nějakým jutsu, ale to je hloupost. Navíc jsem ho neviděla udělat pečeť. A vlastně ani nemá čelenku…
Ayame se usadila vedle svého otce a pohlédla na chlapce. „Jak to, že nemáš čelenku?“
Chlapec se jen mile usmál a odvětil: „V naší zemi se čelenky nenosí. Máme místo nich tyto obojky.“ Řekl a zatáhl za pásek, jež měl na krku. Ayame přikývla a dovolila, aby jí chlapec prohlédl. Ten se dotkl jejího čela a bolestně sykl. Dívka si prohlédla jeho prsty, avšak žádné známky popálení nebyly zřejmé. Ovšem teď si ji prohlížel podivně nebezpečným pohledem. Uhnula očima a prohlédla si svého otce. Tvářil se vyděšeně…

***

Příště: Proč na ni všichni tak koukají? Co je to vlastně za chlapce a odkud je? Počkejte si na Sanny! ;)