The Beloved Letter

Kdyby… Tak zvláštní slovo… znamená tak mnoho, přitom existuje jen na papíře. Tak často jsem četla ta tvá na otrhaných papírech. Úhledné kličky u ypsilonu a jéčka. Kostrbatá velká písmena či zaoblená ,er‘, která až věrně připomínají ,es‘.
I když luštit tvůj rukopis bylo spíš za trest, ani mi na tom nezáleželo. Psal si tak krásně…
Kdyby…
Kdybys věděl, jak jsem se zamilovala do tvých slov. Jak jsem visela na každé, mnohdy podivné kličce, každém záhybu u písmene ,pé‘, nebo nedokončených kroužcích u ,ó‘ a ,á‘.
Nad čtením tvého písma jsem strávila mnoho času…
Tvůj sklon písma byl tak nestálý, někdy běžel doprava, jindy šel kolmo, někdy se zase vracel zpět vlevo. Byl chaotický a rozdělovaný, přesně jako ty.
Kdybys tušil, že jsem to nakonec četla já…
Celou dobu, co jsem pročítala tvé příšerně napsané zápisy, které určitě byly napsány někdy v noci, jsem se sblížila s tou, kterou jsi miloval. Prožívala jsem to, jako bych já byla tvou láskou. Kdybys jen tušil, že má sestra o tebe nikdy nestála. Nikdy…
Kdyby… sis uvědomil, že jsem tu i já…
~~~
Třímáním tvého dopisu ve své dlani nic nedocílím. Stále si pročítám tvá láskyplná slova. Jak jí musíš milovat. Bude se na mě zlobit? Neměla jsem jí brát tvůj dopis z její postele?
Kdybych to ovšem neudělala, a ona ti opětovala city, co by se stalo? Všiml by sis mě? Věděl bys, že má tvá milá ještě sestru, která k tobě zamilovaně vzhlíží?
Je možné se do někoho zamilovat přes pouhá slova na papíře? Přes inkoust vpitý do tenoučké vrstvy slisovaného dřeva? A i kdyby ano… bylo by to k něčemu? Jen neobtíž, jako každá známost, i když…
~~~
Napadlo tě někdy, že Hinata by takhle nepsala? Že není tak ostýchavá, když píše? Co kdyby ti někdy, za celou dobu… po ten čas, co jsme každý den po dni čekali na opětovnou zprávu psanou úhledným písmem, napsal někdo jiný, než adresát?
Nikdy jsem s tebou naživo nepromluvila ani slovo, a to jsem tě vídala často u nás doma. Jak po boku mé sestry a toho tvého kamaráda s černými brýlemi jdete na misi. Nikdy jsem neměla odvahu se k tobě ani přiblížit, natož ti říct pravdu. Vždy jsi tak zasněně hleděl na sestru. Nechci to mezi vámi pokazit, ale mám takový niterný pocit, že ses zamiloval do nepravé…
~~~
Celou dobu jsem to byla já, kdo ti odepisoval. Ona o tvých krásných procítěných spletích slov neměla ani páru. Zaslouží si tě tedy proto snad o mnoho víc než já?