Od soumraku do úsvitu - 03.

Mezitím se v táboře odehrával také velice zajímavý rozhovor. Nebyl sice tak výživný svým obsahem, ale rozhodně by hodně lidí dalo nevím co za to, aby ho mohlo vyslechnout. Každý normální a soudný člověk by musel uznat, že je unikátní. Vždyť jak často se před vaším zrakem odehrává rozhovor mezi Jinchuurikim a démonem, který je v něm zapečetěný. A tento byl o to zajímavější, že jej mezi sebou vedli dvě vskutku zvláštní osobnosti. Prvním z nich byl jeden z nejobávanějších ocasatých démonů, který kdy existoval v celé historii Skrytých vesnic. Druhým pak byl jeden z nejneobvyklejších ninjů, jaký se kdy vůbec narodil. Kyuubi no Youkou – rudo-ohnivě zbarvená liška, devítiocasý démon, obávaný protivník, mytologická bestie bez kapky soucitu a nepsaný král všech ocasatých démonů. A proti němu stojí téměř 21letý mladý muž s blond vlasy, který je skutečně špatný ve vzdávání se. Mladík ovládající jedinečný a respektovaný Rasengan. Mladík, který je zván hyperaktivním a unikátním ninjou. Mladík, který by obětoval pro své přátele a blízké naprosto vše, jen aby je zachránil. Mladík, který je nedobrovolným hostitelem nejobávanějšího tvora mezi démony. A právě tito dva spolu nyní vedou velmi zajímavou debatu.

„Kyuubi, slyšíš mě?“ Ptá se své děsivé vnitřní síly Naruto.
„Hm.“ Zavrčí zpět pouze démon v jeho nitru.
„Hele, můžeš mi něco vysvětlit?“ Zeptá se znovu Naruto.
„Jenže mně se právě teď nechce.“ Odsekne mu vzdorně liška.
„Proboha, přestaň se chovat jako umanuté a vzpurné mrně. Lezeš mi s tím už na nervy.“ Zlobí se na něj mladík.
„Pche, a co jako. Mně se nechce a hotovo.“ Odsekne opět liška.
„A dost!“ Zařve na něho vztekle Naruto. „Jestli nebudeš spolupracovat, přísahám, že splním do puntíku to, oč mne před chvílí žádal Yamato-sensei.“
„A to má být jako co?“ Zeptá se ho stejně panovačně až dětinsky šelma v něm.
„Chce po mně, abych tě považoval za nebezpečného a nedával ti naprosto žádný prostor. Slyšíš mě? Žádný! Bylo by to zase jako kdysi dávno. Pamatuješ si snad na to ještě.“ Odpoví mu Naruto a čeká na jeho reakci. Ví, že přijde. Také ví, že tentokrát už bude démon mluvit vážně. Konec vzpurnosti a konec věčného opakování všeho.
„A uděláš to?“ Ozve se po chvíli opět vážným a hlubokým hlasem liška.
„Nevím.“ Odpoví po pravdě Naruto. „To teď záleží pouze na tobě a na tom, co mi povíš.“
„Co tě zajímá?“ Zazní pouze zpátky otázka.
„Chci vědět, co víš o tom, že se moje sílá – ne vlastně naše síla – oslabila. Já to prostě musím vědět. A vím zatraceně jistě, že ty o tom něco víš.“ Zareaguje na hozenou rukavici blonďatý mladík.

Po chvíli ticha se démon skutečně ozve zpět. „Na to ti může odpovědět jiná osoba. Jen se jí musíš zeptat na to, co se stalo na vaší poslední misi.“
„Poslední mise? Naprosto nevím, co tím máš na mysli. A koho myslíš tím slovem jí?“ zamručí polohlasem Naruto a zadumaně si přejede prsty pravé ruky po bradě.
„Chceš mi snad říct, že si nepamatuješ, kde jsi byl na poslední misi? Nebo kdo tam byl s tebou a proč?“ Ozve se ironicky Kyuubi.
„Počkej, musím chvilku přemýšlet.“ Odpoví mu mladík a na kratičký okamžik skutečně zmlkne. V zápětí se ale uhodí dlaní do čela a zahuláká tak, že Yamato-sensei kousek od něj vyděšeně nadskočí. „Ha! Už vím, to jsem byl přece pryč s Hinatou. Jo, jasně je to tak. Moc si z toho ale teda nepamatuju. Snad jen to, jak jsem se probral v nemocnici v Konoze. První koho jsem tehdy uslyšel, byla Sakura, která na mě hučela, že jestli se okamžitě neproberu, tak mě sama uškrtí.“
„No výborně.“ Šlehne po něm opět ironicky démon. „Aspoň teď víš, koho máš hledat a zeptat se ho na vysvětlení.“
„Nějak ti nerozumím. Sakura je přece ve vesnici a tam teď nemíříme.“ Podiví se pouze mladík jeho konstatování.

Démon jen nad tím nechápavě zakroutí hlavou, ale odpoví mu. „Bože, jak může být někdo tak omezený a natvrdlý. Sakura tě jen ošetřovala po té, co jste se dostali zpátky do vesnice. Zeptat se musíš zajít Hinaty, ty osle jeden.“

„Sice nevím proč, ale když to říkáš.“ Odpoví mu Naruto. Pak se otočí čelem ke staršímu muži a řekne mu: „Sensei, jdu se podívat po Hinatě. Je už pryč pěkně dlouho.“ Pak se otočí na místě a zmizí v křoví kousek za sebou, aniž by čekal na jeho svolení.

Kousek stranou od tábora pořád pokračoval rozhovor mezi Nejim a jeho sestřenicí. Dlouhovlasý mladík se už stačil vzpamatovat z prožitého šoku natolik, aby opět opanoval situaci. Teď se snažil přimět dívku k tomu, co on považoval za jediné správné rozhodnutí. Pořád ale dával pozor na její chování. Vždyť ta křehká dívka před ním mu před chvílí jasně dokázala, jaká z ní může jít hrůza.

„Hinato, tohle přece neutajíš. Jak dlouho si myslíš, že budeš moci bojovat? Měj přece rozum a mysli taky trochu na sebe. Musíme to říct Yamato-senseiovi a Narutovi. Budeme se muset vrátit, protože tohle mění situaci.“ Snažil se ji přimět k rozumu logickými fakty.
„Ne! Nikomu nebudeš nic povídat, rozumíš.“ Řekla Hinata stejně tvrdým hlasem. Opět ho mírným, ale pevným tahem přitáhla za tuniku víc k sobě. Neji se musel mírně sklonit k ní, pokud ovšem nechtěl obětovat svoje oblečení. A to tedy nechtěl. „A v první řadě ne těm dvěma. Na to rychle zapomeň nebo zjistíš, že mě vlastně vůbec neznáš.“

Mladík pochopil, že tudy cesta nepovede. Logika jí v tuto chvíli nic neříkala a nejspíš by jí mohl povídat o ní cokoli a nebylo by mu to nic platné. Budu to muset zkusit jinak, napadlo ho vzápětí. Jenže jak? Mysli Neji, mysli. Co ji může přesvědčit, aby uznala, že máš pravdu? Náhle mu to došlo. Hinata je pravděpodobně ten nejzodpovědnější člověk v Konoze. Zakládá si na tom, že ji tak ostatní vidí. Usmál se, protože už přesně věděl, jak ji donutí, aby udělala to, co chce on.

„Dobře, tak já to nikomu nepovím. Nemyslíš, ale že je to od tebe krajně nezodpovědné chování? Co tomu asi řeknou ostatní, až to zjistí?“ Řekl jí a svůj pohled zabodl do jejích očí.

„Nezodpovědné. Co tím myslíš Neji?“ Nechápala dívka před ním. Její pohled ale znejistěl a ruka, kterou ho stále držela, se jí mírně zachvěla.
Ano, přesně to jsem potřeboval, napadlo Nejiho vzápětí. Zvedl pouze svou pravou ruku, prsty ukázal někam k jejímu pasu a dodal: „Nezodpovědné vůči němu. To rozhodně. Napadlo tě vůbec, že si budeš vyčítat, když se s ním něco stane?“

Pustila ho a nejistě si sama sebe prohlížela. Po chvíli svěsila ramena, což byl neklamný znak toho, že se vzdala. Neji se v tu chvíli užíral a nesnášel za to, že se kvůli němu teď cítí mizerně, ale bylo to třeba. Hlavně kvůli ní samotné.

„Asi máš pravdu.“ Přiznala nakonec Hinata opět tím svým plachým hláskem. „Ale prosím tě o jediné. Neříkej to zatím Narutovi. Aspoň jemu zatím ne.“

Přikývl na znamení souhlasu, aniž by přemýšlel o skrytém smyslu její prosby. Plný význam mu došel ovšem v zápětí. Překvapením se zmohl pouze na jedinou větu, kterou ani nedokončil: „Nechceš mi tím snad naznačit, že on je…“
Teď pro změnu přikývla Hinata. „Ano, je to přesně tak. Nyní už plně chápeš pravý význam mých obav a nejistoty. Jen si na okamžik představ tu skrytou moc a sílu.“

Neji musel uznat, že má pravdu. Veškerá síla a dovednosti klanu Hyuuga, které sám znal. Navíc nespoutané prokletou pečetí. A jako by to nestačilo už samo o sobě, byla tu také genetická výbava druhé strany. Samotné jeho vlastní schopnosti byli obdivuhodné a to ještě ani nedošlo na jeho nedílnou součást. Tu součást, která kdesi hluboko v něm dřímá a je s ním spojena poutem z nejpevnějších. Kyuubi no Youkou. Démon, který chtěl v dávných dobách zničit Listovou vesnici, ale dříve nežli to mohl dokončit, byl zapečetěn do malého a nevinného novorozence. Stal se tak jednou provždy jeho součástí. Když si teď Neji ve svých nejdivočejších představách uvědomil, že by se i pouhopouhé procento nebo i méně připojilo ke schopnostem klanu Hyuuga, přeběhl mu mráz po zádech. Neuvěřitelné – neskutečné a naprosto nepředstavitelné. Taková síla a možnosti. To kdyby se dostalo do nesprávných rukou. Nyní už celkem chápal její obavy a nejistotu.

„I tak si myslím, že bys to před ním neměla tajit, Hinato.“ Řekl pouze. „Dříve nebo později zjistí sám, že jsi těhotná. A měl by to vědět od tebe, nemyslíš?“

„Nepamatuje si, že by k něčemu mezi námi došlo. Jak by na to asi mohl přijít? Neříkám, že mu to nepovím. Já jen prostě potřebuju čas. To je vše.“ Odpověděla mu dívka.

„Dělej, jak uznáš za vhodné. Já jsem ti něco slíbil a to dodržím. Pamatuj si ale jedno. Hrozí, že ti to nikdy neodpustí, jestli mu to nepovíš a něco se stane. A teď už pojď zpátky, než nás půjdou hledat.“

Kousek od nich poslouchal tento rozhovor s pusou dokořán Naruto.

„Tak teď už myslím chápeš i ty, kde je tvoje chybějící síla.“ Ozval se démon v jeho nitru.

Mladík tiše polknul a snažil se vstřebat všechno, co právě slyšel. Navzdory svým zvyklostem nedupal jako stádo slonů, když přicházel. Ani tam nevletěl svým obvyklým stylem a nehulákal. Možná, že měl, ale na to už bylo víc než pozdě.