Zemřít pro budoucnost 020-Kata, zas spolu

„Cože… proč?‘‘ Vyptávala se. Kam?
Nechápavě na něj hleděla, naháněl ji strach.
„Já nikam nechci.‘‘ Odporovala, snaha ho uklidnit byla marná, stále brblal to samé.
Nejlepší by bylo ho uspat, ty řeči jí už nervovali.
„Počkej, jediné co teď potřebuješ je se trochu uklidnit… víš co?‘‘ Řekla . Snažila se ho uklidnit, potřeboval se prospat, on však kladl odpor a pořád brblal to samé.
Sasuke za chvíli usnul, Sakura však spát nemohla, stále přemýšlela. Teď tu není sama, zanedlouho přivítá svého potomka, ale jak to má říct ostatním. Neudělají mu nic? Sasuke měl na druhou stranu pravdu, utéct všem a začít znovu. Pohladila své bříško a zadívala se z okna. Teď byla schopná jen jediné myšlenky, má utéct nebo nemá. Dlouho ji to vrtalo hlavou, nakonec se dostala k riskantnímu rozhodnutí. Uteče!

„Zlato vstávej.‘‘ Třásl s ní někdo brzo ránu, jí se však stávat nechtělo. Už to bylo pět měsíců co utekli, stále se stěhovali z místa na místo, to mělo vak špatný dopadek na její zdraví a zdraví jejího potomka. Sasuke začal být v posledním dnes uspěchaný, pořád se museli někam stěhovat. Sakura si myslela, že někde zůstanou dokud se dítě nenarodí, ale nebylo tomu tak.
Cestovaní ji přinášelo různé komplikace, kvůli kterým teď zůstali týden na jednom místě.
Sasuke o ni měl strach, proto tu hodlala zůstat ještě dalších několik dní. Každou noc však někam zmizel. Kam? To nevěděla.

Někdo s ní zatřásl.
„Sasuke je ještě noc.‘‘ Zamžourala a posadila se na postel. Dnes se cítila strašně, děťátko ji trápilo víc jak jindy. Ztěžka se postavila, pohledla na zem přes své velké bříško a hledala na zemi své papuče.
Pohlédla mu do tváře, byl šťastný, ale proč?
Konečně je našla, obula si je, zvedla ze židle župan a oblékla si ho. Sasuke ji popadl za ruku a odtáhl ji do obýváku. Opravdu ji bylo špatně, ale on jí táhl dál.
Když vešly do místnosti v šeru poznala tři posedávající postavy. Rozsvítila. Před ní se objevili dva muži a jedna žena, ta ni hned hodila vražedný pohled.
„Co jsou zač?‘‘ Pomyslela si a ztěžka posadila se na nejbližší křeslo. Bříško ji začalo být na obtíž, i když bylo ještě malé. Ti neznámí na ni překvapeně hleděli, spíš na její břicho. Začala být nejistá a rukama objala své břicho. Jako by o něj měla strach. Sasuke si sedl vedle ji a chytil ji za jednu ruku, aby ji uklidnil.
„Tak už vím proč jsi tam byl tak dlouho.‘‘ Řekl jeden z nich a šibalsky se na něj pousmál. Sasuke mu úsměv oplatil a pokrčil rameny. Sakura začalo být hůř a hůř, jejich rozhovor poslouchala jen na půl, stejně mluvili o něčem, čemu nerozuměla. Její miminko začalo nesnesitelně kopat, takové bolesti jsem zažívala často, tentokrát to bylo horší. Jednou rukou jsem si sáhla na břicho a tiše jsem zasténala.
Sasuke to uslyšel, a pohlédl ustaraně na mě. Sakura se postavila a zamířila do pokoje. Bolest nepřestávala, ale sílila.
Zamířila zpět do pokoje, nikdo z nich si ani nevšiml, že zmizela, ji to však nevadilo. Rozhodně mu nechtěla přidělávat starosti. Sám jich měl až nad hlavu. Vrátila se zpět do ložnice a pomalu si lehla. Vzala si několik prášku proti bolesti, doufala, že jí pomůžou. Sundala si župan a lehla si zpět do postele. Usnout však nemohla, ve vedlejší místnosti se však stále veselo. Přála si být jako ani, radovat se tam s nimi, ale její miminko jí to nedovolovalo.
Prášky začaly pomalu zadívat, zachvěli mohla v klidu usnout.

„Dobrá ráno.‘‘ Zašeptal ji někdo do ucha. Pomalu se začala ztrácet ve svém nádherném snu a začala se vracet do reality.
„Hm..kdo je to……‘‘ Pomyslela si, oči však neotevřela, byla moc unavená a v postýlce bylo takové teplo.
Pomalu cítila jak ji ruka toho neznámého na jejím břiše, pomalu začala otevírat oči a sevřela jeho ruku. Už dávno věděla kdo to je. Pomalu s jeho rukou sjela po svém břiše níž, aby mu něco ukázala. Neváhal a nechal se jí vést. Stále se nic nedělo, začal být netrpělivý, Sakura však jeho ruku stále držela na jednom místě. Ale najednou ucítil jen malé zachvění, jen malinký otřes v jejích břiše. Usmál.
Uznal za vhodné si k ní ještě na chvíli jen tak lehnout, stejně měli ještě moc času. Sakura se k němu otočila a přitulila se ke němu jako by měla každou chvíli spadnout. Sasuke nechal své ruce na jejím břiše a vnímal každý nepatrný pohyb v jejím břiše. Měl radost, znamenalo to, že jejich miminko žije. Stejně jako on se k ní zatulil a zanedlouho, aby nerušeně spali.