Skryté má zůstat skryté a nebo ne? 030: Nejsem malé dítě!

Reina měla neklidný spánek. Skoro každou chvíli se budila a Itachi proto nemohl spát. Bál se o ní více než o svůj život.
„Bojím se…“ špitla Reina.
„Nemáš proč… jsem tu s tebou.“ Usmál se Itachi.
„Já vím…“ usmála se. „A jsem za to ráda.“ Kývla hlavou.
„Čeho se tak bojíš?“ zeptal se jí. Otočila se k němu zády.
„Kdybych to věděla, tak tomu zabráním. Jen vím, že se má něco stát.“ špitla.
„Uvidíš…to se spraví.“ Zašeptal a objal jí kolem pasu.
„Jste velice optimistický pane Uchiho.“ Zasmála se.
„A vy zase strašně pesimistická slečno Nibori.“ Usmál se, byl rád, že už se zase směje…
„Nene… Já jsem realista.“ Usmála se. „Ale už to neřešme ano?“ podívala se mu do očí.
„Nebudeme to řešit pokud nechceš..“ usmál se.
„Děkuji..“ šeptla.
„Neděkuj mi..“ promluvil po chvilce.
„Musím…“ usmála se. „Protože jsi mi zachránil život… Bez tebe bych tu nebyla…ani oni.“ Usmála se.
„To ani neříkej… Mám štěstí, že máme tyhle řetízky. Slib mi, že si ho nesundáš, když někam půjdeš ano?“ podíval se jí do očí.
„Slibuji..“ usmála se na něj. „Jdu se projít…“ mrkla na něj, oblékla se a vyrazila ven. Hleděl na ní dokud mu nezmizela z dohledu.

Zvedl se a odešel za ostatními, kteří byli v obýváku.
„Pokračujeme v debatě?“ zeptal se jich Pein. Všichni kývli hlavou.
„Co si o tom myslíte?“ podívala se po ostatních Konan.
„Mám smíšené pocity…“ zamumlal Deidara. „Nevím co mám říct.“
„Nejsi jediný…“ zamumlal Sasori. „I já z toho mám divný pocit..“ zavrtěl hlavou.
„Vždy tu s ní musí někdo zůstat…“ navrhl Itachi. „Nesmí tu být sama.“
„Souhlasím..“ kývl hlavou Pein. „Dobrý nápad Itachi.“
„Dobře…často tu zůstávám já s Konan, takže to nebude problém.“ Usmál se.
„Ale co když budeme muset někam odejít?“ zeptala se Konan.
„To se vyřeší až potom.“ Usmál se Pein. „Takže vyřešeno?“ Všichni pokývali hlavou.
„A kde je Reina teď?“ zeptal se Kisame.
„Šla se projít.“ Odvětil mu Itachi.
„A to jsi jí nechal?“ podivil se Hidan.
„Nejsem malé dítě!“ ozvala se dotčeně Reina, která se právě vracela. Hidan se na ní omluvně zazubil.
„Já vím, že ne.“ Pokrčil rameny.
„Tak proč se ho ptáte jestli mě nechal? Hm?“ podívala se mu do očí.
„No…uhm…To je dneska krásně viď?“ snažil se rychle změnit téma.
„No dobře…není dneska krásně…“ zašklebila se na něj. „Venku prší pokud víš.“
„Aha…“ zamumlal Hidan.
„Kde je Zetsu?“ zeptal se Itachi. „Dlouho jsem ho neviděl.“
„On si vždycky přijde pro misi a zmizí…Nevím co mu je.“ Pokrčil Pein rameny.
„Dneska jsem ho viděla. Před chvílí venku.“ Oznámila jim Reina. „Uviděl mě a zmizel.“ Pokrčila rameny.
„Co mu je? Vždyť je jedno jestli je tady jedna ženská nebo dvě.“ Zavrtěl hlavou Hidan.
„Ty o něčem víš?“ podivila se Konan.
„Jo…Protože byla Reina delší dobu zvěd pro Akatsuki začalo mu to vadit. Vždycky to byl on, kdo zjišťoval informace, ale teď se na něj prý zapomíná.“ Zakřenil se Hidan.
„Prosím vás, já už nejsem “zvěd“, vždyť jsem těhotná a mise neplním.“ Zavrtěla Reina hlavou.
„To říkej jemu né nám.“ Mrkla na ní Konan.
„To víš, že jo a on mě sní viď? Tajně, někde u lesa a namluví vám, že jsem spadla ze skály co?“ zašklebila se na ně.
„No to by si zkusil.“ Zasmáli se ostatní.
„Jen aby.“ Usmála se Reina. „Ale někdo by si s ním měl promluvit.“ Všechny pohledy se otočili na Peina.
„Co já?“ podivil se.
„Ty si s ním promluvíš.“ Kývla na něj Reina.
„A proč já?“ zeptal se.
„Protože si velký šéf.“ Mrkla na něj. „A mimochodem taky, protože to nikdo nechce dělat.“
„No tohle…taková neúcta.“ Ušklíbl se Pein.
„Jaká neúcta?“ podivila se Reina naoko. „Já žádnou nevidím.“ Zašklebila se na Peina.
„Uhm…kam já se to dostal?“ zamumlal Pein.
„To se ptáš nás? Nejsi náhodou ty, šéf tohohle paskvilu?“ usmála se na něj Reina provokativně.
„No vlastně jo…“ usmál se. „Ale to už je stejně jedno.“
„Je…“ přikývla Reina. Bavili se dlouho a bavili se dobře. Potom přišel čas obědu…Venku začalo být hezky a tak se rozhodli se jít najíst ven. Konan spolu s Reinou připravili oběd a ostatní odnesli ven stoly a židle.

„Pamatujete, jaké to bylo když jsme měli naposledy volno? Holky vařily…my jedli.“ Zasnil se Hidan.
„A copak nevaříme i teď?“ podivila se Konan.
„Vaříte, ale my máme práci.“ Pokýval hlavou.
„Hele pokud ti práce vadí, klidně bych si to s tebou vyměnila.“ Mrkla na něj Reina.
„No to radši ne..“ zavrtěl hlavou.
„A pročpak ne?“ uculila se na něj Reina. „Bojíš se?“
„Ani ve snu.“ Mrkl na ní. „Ale to nejde takže problém.“ Pokrčil rameny.
„To je právě ta škoda.“ Usmála se Reina. „Ale i kdyby to šlo…Nepřijal bys to.“
„Ale jo…“ odvětil Hidan a tím je dokonale vykolejil. „kecám.“ Zašklebil se na ně.
„No vidíš…i Itachi by si to se mnou nevyměnil co?“ podívala se Reina po svém snoubenci.
„No…uhm…“ zakoktal se.
„Já vím, že ne…“ mrkla na něj.
„Neříkám, že ne…“ začal Itachi. „ale ani, že ano.“ Usmál se.
„No vidíš Konan, co tu máme za srabi?“ zakřenila se Reina. Konan s úšklebkem na tváři přikývla.
„My nejsme srabi.“ Bránil se Kisame.
„To říkáš ty.“ Usmála se Reina. „Ale už to neřešme nebo se pohádáme a bude konec idylky.“ Aspoň pro teď, nekazte tuto idylku, která nebude trvat dlouho. Pomyslela si smutně, ale navenek nedala nic znát.
„Já si myslím, že těhotenství Reině sluší.“ Usmál se Itachi.
„Tím chceš říct, že když jsem nebyla těhotná nelíbila jsem se ti? To mám zůstat těhotná napořád nebo co?“ mrkla na něj.
„Takhle zrovna ne…“ usmál se a políbil jí na tvář.
„Souhlasím s Itachim.“ Usmál se Sasori. „Těhotenství ti sluší.“
„Děkuji ti Sasori za poklonu.“ Usmála se Reina. Doufám, že takový zůstaneš i potom co se stane. Mihla se jí myšlenka hlavou.
„Nemáš za co.“ Usmál se a dál se věnoval svému jídlu.
„Ale mám…“ usmála se. „Jsi milý.“ Kývla na něj. „Ale o vás ostatních to říct nemůžu.“ Mrkla na Konan.
„Reina má pravdu…Vy milý určitě nejste.“ Ušklíbla se.
„Já, že nejsem milý?“ podivil se Hidan.
„Nejsi.“ Souhlasila Reina.
„No tohle…vy jste, ale drzé.“ Ušklíbl se.
„Jsme a jsme na to patřičně hrdé. Jak bychom jinak mohli bez újmy na zdraví s vámi tu přežít co?“ ušklíbla se Reina
„No těžko, ale mohli.“ Usmál se Kakuzu.
„Uhm…vaše inteligence mě udivuje.“ Zavrtěla Reina hlavou.
„Něco proti?“ zeptal se jí Deidara, který se doteď moc neprojevoval.
„Hodně věcí.“ Kývla hlavou Reina.
„Tak řekni jednu věc.“ Pobídl jí.
„Co tě to zajímá?“ zeptala se ho.
„Prostě zajímá.“ Usmál se.
„Houby se dozvíš…“ zasmála se.
„To je zlý.“ Pokýval hlavou. „Ale mě je to jedno.“
„Tak proč se ptáš?“ podivila se.
„Jen tak.“ Pokrčil rameny.
„Aha…“ zamumlala Reina. Deidara na ní mrkl.
„Sasori-sama? Proč se vám říká Akasuna no Sasori?“ zeptal se ho Deidara.
„Už jsem ti jednou řekl, že ti do toho není nic.“ Zamumlal Sasori.
„Tak nic noc…“ pokrčil rameny.
„Hm…“ zamumlal Sasori a dál jedl. Když všichni dojedli odnesla Reina spolu s Konan nádobí a vrátili se za ostatními. Strávili tam do večera, potom jim byla zima a tak se vrátili dovnitř. Těsně předtím uklidili stoly a v debatě pokračovali ve vnitř do té doby dokud jim nedošlo téma. Proto vytáhli karty.
„Kdo rozdává?“ zeptal se Pein. Nikdo se nehlásil tak rozdával sám. Hráli dlouho dokud nebyli všichni naštvaní na Peina, protože vyhrával. A jak poznamenal Deidara, určitě to je kvůli očím. A proto ho zavřeli na záchod a hráli dál. Konan ho potom pustila, když šla spát. Jelikož někteří ještě nespali začali hrát proti Peinovi znovu. Tentokrát se rozhodl nepodvádět a proto nevyhrál. Ostatní byli šťastní .