Moonshine

Moonshine

„Nemám rád noc. V noci mi všechno připadá jako mrtvé. Stejně jako naděje. Naděje, že bude jednou stejně silný jako můj otec. Nebo jako má matka.“
Je úplná tma. Je vidět jen jeden pár rudě zářicích očí.
Ale Sharingan nedovede prohlédnout tmu. Chlapec zavře oči. V duchu si představuje své rodiče, kteří o něj určitě mají strach.
Elitní ninja Sasuke Uchiha a Hinata Hyuuga.
„Budu stejně silný jako vy!“ zašeptá chlapec a vezme do ruky svou katanu, kterou mu půjčil otec. Postaví se do bojové pozice a šlehat s katanou kolem sebe.
Nic. Tma je příliš velká, aby mohl něco trefit. S každým pokusem v něm roste i zuřivost, která úplně vyžene jeho přirozenou plachost.
„Já neprohraju!“ zaječí a prudce sekne. Slyší praskot dřeva. Slyší i jak něco padá. Pousměje se. Nevidí ale, jak na něj padá strom, kterého přesekl kořen.
Je překvapen náhlým tlakem, který ho srazil na zem a drtí ho. Je tohle konec?
„Yuki?“ ozve se náhle dívčí hlas. Chlapec s vypětím všech sil zvedne hlavu.
„Kdo mě to volá?“ Slyší kroky. Vzápětí k němu doběhne dívka, z jejíž ruky vyzařuje světlo a ozařuje tak její zelené oči a blonďaté vlasy.
„Suki?“ zeptá se Yuki udiveně. „Co tu děláš?“ Dívka se pousměje.
„Byli u nás tví rodiče a ptali se mámy a táty, jestli tě náhodou neviděli. A mě bylo okamžitě jasné, že budeš určitě tady. No, a tak jsem tady.“ Suki chytla do rukou strom a snažila se ho sundat z Yukiho. Její snaha byla ale marná.
„Nehýbej se. RASENGAN!“ zakřičela a v rukou se jí objevila modrá rotující koule. Celkem snadno rozdrtila strom.
„Díky.“ vymáčkl ze sebe Yuki a vydrápal se na nohy.
„To nic.“ zazubila se na něj Suki.
„Jsem slabý.“ řekl zhnuseně Yuki. Suki na něj vykulila oči.
„Tak to teda nejsi! A vůbec! Ty si nemáš co stěžovat, máš přece Sharingan.“ Yuki se mírně pousmál.
„Závidíš mi ho snad?“
„Ne.“ Na okamžik se mezi oběma rozprostilo ticho.
„Hele, Suki?“
„Hm?“
„Nemohla bys o tom pomlčet? O tom jak jsi mi musela pomáhat?“ Suki se začala hlasitě smát.
„Aby tvoje Uchihovské ego neutrpělo lekci z toho, že tě musela zachraňovat holka? Neboj se, nikomu to neřeknu.“ Yuki se na ni usmál.
„Vždyť já jsem od tebe pomoc ani nechtěl!“ Suki mu úsměv oplatila.
„Pokud chceš, tak já na tebe hodím jiný strom. Tenhle už je totiž drobátko poškozený.
„Ne, díky.“ Najednou se na sebe oba dva podívali a začali se smát. V tu chlíli mraky odstoupili a ukázal se měsíc. Měsíční záře oba dva na chvíli oslepila, takže si museli zakrýt oči.
„Víš co mi táta jednou vyprávěl?“ zeptal se Yuki.
„Ne.“ zasmála se Suki.
„O dvou nejlepších přátelí, kteří si navzájem pomáhali. Byli to kluk a holka. Několikrát si navzájem zachránili životy a nakonec se do sebe zamilovali.“
„A jak se jmenovali?“ zeptala se zaujatě Suki.
„Yuki a Suki.“ odpověděl jí.
„Cože?“
„Ano. A právě podle nich nás pojmenovali. Víš, tvoji rodiče a můj táta byli spolu v týmu. Pak se ale přidal na stranu zla a jako náhrada přišla do týmu moje matka. Byli to nejlepší přátelé. Pak se jim podařilo přivést Sasuke nazpět a zabít Orochimara. Když se vraceli zpět, pověděl jim jeden pocestný tuhle historku.“
„Ano. Tohle mi máma vyprávěla.“ Yuki si všiml, že se Suki začala třást.
„Je ti zima?“ zeptal se a podal jí svoji bundu. S úsměvem jí přijala a začala se dívat na měsíc.
„Miluju měsíční světlo.“ zašeptala. Yuki se pousmál a zahleděl se zdroj toho světla.
„Když tak o tom přemýšlím, tak já vlastně taky.“