3.Kniha: Díl 14 - Nová mise

Katara stále opět v kruhu, tvořeném ze svíček a měla zavřené oči. Zaujala bojový postoj a napřáhla před sebe bojovně ruce.
Několikrát se otočila dokola a rukama provedla několik výpadů, načež se oheň ze svíček vznesl do vzduchu a přesunul do oblasti mezi jejími dlaněmi.
Katara udělala rychlý výpad vpřed a ohnivá koule, co měla mezi dlaněmi, vystřelila v dlouhém ohnivém pruhu kupředu.
Katara otevřela oči, dosedla na trávu a zadýchaně se usmála.

Daisaku stál u břehu řeky, držel pečeť soustředění a měl rovněž zavřené oči.
Po chvilce je otevřel a zvedl ruce prudce nad hlavu. Hned na to, se před ním zvedla vlna do výšky asi dvou metrů, a když Daisaku vrazil před sebe postupně pravou i levou ruku, vystřelila ve dvou fázích přes řeku na druhý břeh, kde se rozbila o stromy.

Daisaku se usmál a otřel si trochu zpocené čelo.
Elementární trénink mu, a Kataře, šel celkem dobře. Za těch několik týdnů se naučili poměrně slušně ovládat svou chakrovou podstatu, na geniny.

Tai mezitím držel v dlaních dva kunaie a kolem nich běhala větrná chakra.
Pohledem propaloval provizorní terč z několika dřívek, připevněný na stromě před ním, stojícím vedle cesty k řece.
Pomalu se napřáhl k hodu a vyslal do kunaiů poslední pulz chakry.
Pak švihl prudce levou rukou a vrhl na terč první kunai, načež za ním z otočky poslal druhý.
První proletěl kolem stromu a jen těsně ho škrtl a druhý se zasekl hluboce do stromu, zhruba do poloviny terče od prostředku.
Tai se opřel dlaněmi o kolena a zadýchaně sklonil hlavu, takhle ovládat svojí chakru nebylo vůbec lehké. To poznali i Katara a Daisaku.

Sakra! Když se soustředím co nejvíc na manipulaci s chakrou, tak zase ztrácím na přesnosti! Zatnul naštvaně zuby Tai.

„To sis ten terč nemohl pověsit někam jinam?!“ podíval se na Taie káravě Hiro, který zrovna přišel po té cestě vedle stromu, na kterém měl pověšený terč Tai.
Mezi dvěma prsty držel Taiův kunai za čepel.
„Eh…dobrý odpoledne, Hiro,“ podrbal se provinile Tai za hlavou.
„No přímo výborný!“ zúžil Hiro oči, pohrozil Taiovy rukou, ve které držel jeho kunai, a švihl s ní směrem ke stromu, kde vysel terč.
Kunai proletěl prudce skrz terč i skrz strom a i skrz další dva stromy za ním a zasekl se až do čtvrtého stromu.
Tai to sledoval a na prázdno polkl.

„Tak jsem tu, a nesu vám svačinu,“ ukázal Hiro na menší batoh, co nesl přes rameno. Na to, se Taiovy rozzářila očka.

„Jak to jde? Postupujete podle pokynů?“ podal batoh Kataře, obloukem kolem Taie, který se po něm dychtivě natahoval, načež ho Katara propálila pohledem a batohem ucukla.
„Jde to dobře!“ usmála se energicky Katara.
„Je to sice těžký, ale docela to jde!“.
„Tak to rád slyším! Bál jsem se, že jsem vám nasadil možná trochu vyšší laťku. To bych si od Nami něco vyslechl.“ Zazubil se Hiro.
„Až se najíte, shrneme si, jak dobře co ovládáte,“ podíval se Hiro na trojici geninů, kteří kolem něj seděli dokola a jedli svou svačinu.

„Divím se, že jsme nedostali dlouho žádnou misi. Chuuninské zkoušky zas tak blízko nejsou, aby se Konoha musela soustředit jen na ně,“ řekl Daisaku.
„Taky nemusí, byl jsem u Hokageho,“ řekl Hiro.
Katara s Taiem přestali jíst a obrátili na něj s plnou pusou zvědavé pohledy.
Daisaku se jen lehce zamračil.

„Máte se ve dvě hodiny dostavit do jeho pracovny,“ řekl Hiro.
„A o fo he?“ řekl Tai s plnou pusou, načež ho Katara dloubla loktem do boku.
„To se dozvíte od Hokageho,“ mrkl na něj spiklenecky Hiro.
Trojice si vyměnila zamyšlené pohledy.

O pár hodin později šli chodbou v Hokageho sídle směrem k hlavní kanceláři.
Hiro je doprovázel.
„Že by konečně zas nějaká mise??“ Zazubil se Tai a zatnul rozjařeně pěsti.
„Hm, asi jo, co jinýho by to mohlo bejt?“ založila si Katara ruce na prsou.
Došli ke dveřím a zaklepali.
Vstoupili do místnosti, kde spatřili za stolem sedět Naruta.
„Nazdar děcka!“ Zazubil se na trojici Naruto.
„Tati! My už přece nejsme žádný děti! Jsme ninjové!“ zatvářila se dotčeně Katara a založila si uraženě ruce na prsou.
Naruto s Hirem se pousmáli a vyměnili si pohledy.
„Tak co to bude, Naruto-sama??? Konečně máme novou misi???“ vyvalil Tai nedočkavě na Naruta oči.
„Jo, budete,“ řekl Naruto, načež se Taiovy zajiskřilo v očích.
„Ale ne obyčejnou, tahle bude trochu jiná a pro vás svého druhu první…“ zatvářil se významně Naruto.
Trojice se na něj zvědavě zadívala.

Načež se ozvalo mírné zaklepání na dveře a klika klesla dolů.

„Nazdar vespolek! Tak jsme tu!“ Pozdravil hnědovlasý muž s kočičíma očima a červenými pruhy na tvářích, který zrovna vstoupil do místnosti.
Za ním vběhl do místnosti větší bílý pes, s černým flekem kolem levého oka a černým ohonem, který se, se zaštěkáním, usadil vedle mužovi nohy.
„Dobrej, Hokage-sama!“ vstoupil za tím mužem do místnosti hnědovlasý kluk s kratšími, volnými kalhoty krémové barvy a tmavě hnědým trikem s delším rukávem. Na tvářích měl dva pruhy tvaru blesku. A jakoby tomu muži z oka vypadl.
Za ním do místnosti nacupitalo hnědé štěně a usadilo se za vrcení ohonem před toho kluka.

Dále do místnosti vstoupila blonďatá dívka s kratšími vlasy. Na sobě měla černé kraťasy, tmavě fialový upnutý rolák a na nohách, do půlky stehen, síťované návleky.
„Zdravím!“ Usmála se.

A nakonec vstoupil do místnosti černovlasý mladík s rozcuchaným účesem, v černých kalhotech a tmavě modrém triku se zelenou vestou, a beze slova za sebou zavřel dveře.

Tým jedna si nové příchozí zkoumavě prohlížel.
„To je tým 4, s kterým budete plnit následující misi!“ kývl Naruto na čtveřici, stojící opodál v místnosti.
„Kiba Inuzuka! Těší mě!“ Mrkl Kiba na Taie s Katarou a Daisakem a při úsměvu vycenil své dva špičaté tesáky.
„Nazdar! Já sem Yoshiro Inuzuka!“ zazubil se hnědovlasý kluk a zvedl ruku na pozdrav.
„Kaya Hamano!“ Usmála se mile dívka.
„Naoto Kuroda,“ zvedl pohled černovlasý kluk a nepatrně se pousmál.

Tai s Katarou a Daisakem se na sebe podívali.
„Katara Uzumaki!“ usmála se doširoka Katara.
„Já jsem Tai Shimoto!“ zazubil se odhodlaně Tai.
„Daisaku Hyuuga,“ kývl Daisaku hlavou na pozdrav.
„Hiro Sakashima, těší mě,“ mrkl na tým 4 Hiro.

„Tak o co vlastně jde?“ Podíval se Kiba na Naruta.
„Tým 1 se na své poslední misi střetl s Yamatou no Orochi, kterou následně Jaden Shimoto, jejich sensei, zapečetil do malého drahokamu…,“ řekl Naruto, načež se Yoshirův, Kayin a Naotův pohled po zaslechnutí jména Yamaty no Orochi a příjmení Shimoto přesunul zkoumavě na Taie.
Tai se chvilku tvářil tak nějak nepřítomně, až nakonec pokrčil rameny a podrbal se roztržitě za hlavou.

„…Ale to ho stálo veškeré síly a týmu 1 se jen taktak podařilo vrátit včas do vesnice…“ pokračoval Naruto.
„…bez toho drahokamu,“ zakončil.
„Takže ho máme najít?“ povytáhl obočí Kiba.
„Přesně tak! A buďte opatrní! Jestli se rozneslo, co se tam tehdy stalo, mohlo by to být nebezpečné!“ řekl temně Naruto.
Šestice geninů si vyměnila zamyšlené pohledy.
„Hiro, protože je Jaden stále v nemocnici, půjdeš na tuhle misi s týmem 1 ty, ok?“ Řekl Naruto Hirovi. Ten jen kývl.
„Tak jo! Tady máte detaily mise, přeju šťastnou cestu!“ hodil Naruto hnědý svitek po Hirovy, který ho málem nechytil, a zazubil se.

„Dlouho sem tě neviděl, Hiro!“ Pousmál se Kiba a podíval se na Hira, když vyšli před budovu.
„Jo, už je to doba…“ řekl Hiro.
„Viděl bych to tak, že za dvě hodiny se sejdeme u Hlavní brány, co ty na to, Kibo?“ podíval se Hiro na geniny a pak na Kibu.
„Jo, za dvě hoďky u brány, týme!“ podíval se Kiba na svůj tým.
„Ano, sensei!“ odpověděla trojice společně.
„Čauky, lidi!“ zamávala Kaya na Taie s Katarou a Daisakem a odběhla pryč.
„Zatím,“ kývl na ně Naoto a také odešel.
„No a my zajdeme asi probrat misi, ne?“ podíval se Kiba na Hira.
„Jasně!“ Vmísil se do toho Yoshiro.
„Ty by ses měl jít připravit na misi, synku,“ podíval se na něj káravě Kiba.
„To mam za chvilku! A neříkej mi synku, zní to hrozně rozmazleně!“ Začal se rozčilovat Yoshiro.
Ten mi připomíná Taie. Pomyslela si sklesle Katara.
„Yoshiro!“ zamračil se na něj Kiba.
„No jo, no jo! Už jdu!“ Rozhodil Yoshiro rukama a nasupěně se vydal pryč. Jeho psík si ho zkoumavě prohlížel a následoval ho.

„To platí pro vás taky. Ať jste připravení, a doufám, že vám nezlenivěli svaly, za tu dobu flákání se po vesnici.“ Mrkl na trojici Hiro a zazubil se.

„To bylo teda flákání…“ zabručel Tai, když šli hlavní ulicí Konohy.
Bylo odpoledne, takže bylo docela rušno. Hemžilo se to lidmi s nákupními taškami a pokřiky prodavačů o úžasnosti jejich zboží.
Také to tam vonělo mnoha různými vůněmi, linoucími se z postraních restaurací a malých fastfoodů.
„Přestaň si furt stěžovat! Buď rád, že s námi Hiro trénuje! Jak by ses chtěl jinak připravovat na chuuninské zkoušky?“ Napomenula ho Katara.
„No jo, máš pravdu! Taky by mě zajímalo, co nás naučí potom! Doufám, že to bude něco novýho a úžasnýho!“ Zatnul rozjařeně pěsti Tai a zadíval se k obloze.
„Ještě jsme ani nedokončili tenhle trénink a ty už myslíš na další? To je zbrklý,“ řekl Daisaku, načež Taiovy zatikala žilka na čele.
„Dej mi pokoj!! Neříkej, že tebe nezajímá, co nás naučí potom!“ propálil Daisaka pohledem.
„To je mi momentálně jedno, já se soustředím na tento trénink. Když bych se nechal rozptylovat zbytečnými myšlenkami jako ty, taky by mi to nešlo,“ založil si Daisaku ruce na prsou a hodil pohledem po Taiovy.
„Jak to myslíš, ,,nešlo“ ?!!“ Podíval se na něj vražedně Tai.
„Jak to říkám, sám musíš uznat, že ti to moc nejde. My s Katarou, děláme mnohem větší pokroky,“ řekl Daisaku sebejistě a pozvedl trochu hlavu.
„Ale kluci-,“ chtěla je nějak zarazit Katara.
„Tebe jednou nakopu do zadku, vejtaho!“ Dloubl Tai Daisaka ukazováčkem do hrudi.
„Leda vesnu, padavko!“ odvětil stejně Daisaku a oba se začali propalovat pohledy.
„Hele kluci,…“ ozvalo se vedle nich, po čemž následovalo křupnutí kloubů.
„…jestli tu budete dělat bordel…nadělám z vás sekanou!!!“ řekla vražedně Katara, s plamínky v očích, a prokřupla si klouby na prstech.
Oba kluci se zazubili a dělali, že se nic neděje.

Tai přišel domů a vyrazil ke schodům do svého pokoje.
„Ahoj zlato! Jdu za tátou, nechceš jít se mnou?“ zavolala na něj Nami z kuchyně, zatím co tam balila jablečný koláč pro Jadena.
„Rád bych, mami, ale za dvě hodiny mi začíná mise! Pozdravuj ho, prosím, a řekni mu, že až se vrátím, budu tvrdě trénovat, abych se dostal svému snu o něco blíž!!“ zavolal na ní bojovně zpátky Tai a vyběhl nahoru po schodech.

Nami se usmála.
Jeho snu…. Jaden ještě vlastně ani neví, co je Taiovým snem. Myslím, že ho to potěší, až se to dozví. Položila Nami koláč do šátku a svázala jeho čtyři rohy dohromady.