Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 13 - Nová mise v Zemi Blesku

„To je krámů!!!“ bručel Jaden, zatím co listoval dokumenty ve Stopařské knihovně.
„Přestaň reptat a radši pohni!! Ať to je už hotový!!“ řekla otráveně Nami.
„Hmmm…“ odvětil stejně Jaden.
„Čau lidi!!“ ozvalo se vesele ve dveřích a v místnosti s zvedl vítr.
Papíry vyletěli krásně Jadenovi z rukou.
„…TY…!!!!“ otočil se vražedně na Naruta.
„Ups…!! Já- já nechtěl, Jadene!! Sorry!!“ začal omluvně mávat Naruto rukama.
„POJĎ SEM!!!!!!“ zařval na něj Jaden a už oba zmizeli ve dveřích.
Po chvilce dovnitř vešla Sakura, dívající se za těmi dvěmi.
„Ahoj Nami!“ usmála se na dívku.
„Ahoj Sakuro!“ opětovala jí úsměv Nami.
„Původně jsme vám měli říct, že jdeme na spolčenou misi, ale ti dva magoři si asi chtěj radši dát závod kolem Konohy.“ Pousmála se Sakura a podívala se z okna na Naruta, který s křikem zdrhal před nepříčetným Jadenem.
Nami se zasmála a zavřela své spisy.
„Tak je jdeme zkrotit…“ pousmála se spiklenecky na Sakuru a ta jí úsměv do široka opětovala.

Za chvíli už stáli v kanceláři Hokage.
„Nepůjde o nic moc zajímavého…ale i něco, co si žádá vysoké bezpečnostní zařízení!!“ řekla Tsunade.
„Johooo tak co je to???“ vykřikl nadšeně Naruto. Tsunade na čele vyskočila žíla.
„Týme 7 a týme Delta,“ začala a na chvíli se odmlčela. Napjatě jí pozorovali.
„Půjdete to Země Blesků a budete doprovázet bankéře feudálního lorda. Je to důležité a budete jeho osobní ochrana. Veze cenné dokumenty, které se nesmí dostat do cizích rukou. Za žádných okolností...“
„Země Blesků? Tam odtud je Nano ne?“ řekl zvídavě Jaden a podíval se po Nano.
Ta si odfrkla a nasadila zamračený výraz.
„Ano. Vyrážíte co nejdříve!“ odpověděla Tsunade.
Tím ostatní pochopili, že můžou jít.

Co se jí stalo? Byla tak veselá, když jsem jí naposled viděl… Podíval se venku Hiro po Nano.
„Tak jo, děti! Připravte se a za půl hodiny u velké brány!!“ založil si Kakashi ruce v bok a přejel pohledem po ostatních.
„Ok!“ řekli všichni, až na Nano.
Ještě než zmizela optala se senseie : „To půjdeme asi do hlavní vesnice že?“
„Ano,“ kývnul Kakashi.
/Skvělý no … doufám, že tam nepotkám lidi z dětství …/ vydala se pro věci domů.

Za chvíli se pomalu začali všichni scházet u hlavní brány.
Jaden s Nami seděli vedle sebe na bráně a někam se dívali do předu.
Sakura s Hirem stáli dole a čekali na Naruta, Nano a Kakashiho.
Po chvilce se objevila Nano.

Co se mohlo stát?? Kdybych jí tak dokázal pomoct…! Zamračil se smutně Hiro, když viděl, jak Nano při chůzi nepřítomně hledí do země prázdnýma očima.

Došla až k nim. Když uviděla Jadena s Nami sedící spolu nahoře posmutněla ještě víc. Její srdce hořklo …
Opřela se o strom kousek od skupinky a čekala, dokud nepřijde zbytek.
Sakura se podívala na Hira a oba si vyměnili smutné pohledy.
„Co se ti stalo? Tváříš se, jako kdybys ztratila duši.“ Opřel se Hiro vedle ní.
„Nic, jsem v pořádku, asi se ti to jen zdá …“ prohodila neutrálně.
„Na to tě až moc dobře znám…“ řekl Hiro a otočil se ke stromu bokem, tak aby stál směrem k ní.
„Byla jsi tak veselá, když jsem tě viděl skotačit s Paem na louce…co se stalo?“
/Sakra a sem v pr**** …/ pomyslela si Nano. Nedokázala Hirovi lhát a už vůbec ne do očí.
„Hele už jdou,“ ukázala na přicházející postavy. /Záchrana …/
Hiro se zatvářil káravě.
„Jak chceš, můžeme si o tom promluvit, až budeš mít náladu.“ Řekl nakonec a vydal se zpět k bráně.

„Fajn … připraveni?“ ozval se po chvíli Kakashi a pohlédl na skupinku.
Všichni kývli.
„Tak jdeme!!“ zavelel a byli pryč.

Vyrazili po cestě v pořadí : Kakashi první za ním Naruto,Sakura,Nami,Nano, Hiro a poslední Jaden. Sakura se začala na chvíli bavit s Nami a poté se opět věnovala cestě. Nano byla zticha a pozorovala cestu před sebou.
Večer se zastavili a utábořili.
„Takže zítra dorazíme k paláci feudálního lorda, kde se setkáme s klientem. Potom budeme pokračovat do země Blesků.“ Vysvětlil plán Kakashi.

„Pááni, to je úleva když chvilku někdo plánuje místo mě.“ Řekl spokojeně Jaden a natáhl se s rukama za hlavou na deku.
Ostatní se pousmáli.
Nano hleděla nepřítomně do ohně…
Po chvilce se zvedla a odešla.

Zmizela mezi stromy. Nevěděla sic kam jde ale dorazila na mýtinku kde si lehla k pařezu a pozorovala nebe poseté hvězdami.
„Dnes je tak krásná noc …“ milovala ten noční pohled. Ze všeho měsíc, který teď jasně zářil.
Zamyslela se …
V tom zašustilo křoví a větve stromů z nichž vyšla Nami. Nano tušila, že tenhle rozhovor nebude extra příjemný, ale zvednout se jí bylo blbé. Navíc tu krásu nebe si nemohla nechat ujít a tak tam dál ležela dokud si k ní nepřisedla druhá dívka.
„Krása, co?“ zadívala se zasněně Nami na oblohu.
„Jo … miluju ten pohled …“ souhlasila Nano.
„Ještě se zlobíš?“ řekla Nami.
„Ne v pohodě … je to vaše práce.“
„Díky.“ Pousmála se Nami.
Chvilku se odmlčela.
„Máš ho ráda, že jo?“ podívala se na Nano a chápavě se pousmála.
Dívka se zarazila … mlčela. Po chvíli se na Nami otočila, ale stále nic neříkala. Jejích očích se odleskla jiskra, ale ihned zmizela.
Nami se její úsměv ještě roztáhl. Evidentně se tvářila, že jí to je jasný.
Nano odvrátila pohled zpátky k nebi.
„Neboj … neohrozí Konohu.“
„Jestli se o to jenom pokusí …“hlas jí zradil, ale pokračovala dál : „… tak se postarám o to, aby už to nikdy nezkusil,“ zašeptala ledovým hlasem.
„Já si to myslela…!“ lehla si Nami do trávy vedle Nano.
„Jak se jmenuje?“
„Rogen …“
„No a jakej je?? Povídej!!“ otočila se Nami na břicho a zadívala se na Nano.
„Je jiný … tajemný … nebezpečný, ale přesto hodný … a taky pěkný. Má v sobě kouzlo, co mě přitahuje …“ řekla zasněně. Jenže její tvář byla stále stejná. Nezměnila se do úsměvu nic.
Bylo to tím, že Naniný srdce pukalo …
Nami se otočila zpět na záda.
„Páni…Asi jsme obě šílený!“ pousmála se trochu sklíčeně.
„Ty se zamiluješ do Akatsuki a já se tu s tebou o něm ještě v klidu bavim.“
„Asi ano …“ nastalo ticho. Za chvilku se Nano pomalu zvedla.
„Je už celkem zima. Půjdeš se mnou zpátky do tábora nebo tu ještě zůstaneš?“ prohodila směrem k Nami.
„Půjdu s tebou. Aby nás nehledali.“ Řekla Nami a zvedla se.

Obě se tedy vydali zpátky. Netrvalo dlouho a dorazili na mýtinu.

Druhý den se sbalili a vyrazili.
„Za chvíli tam budeme!“ řekl Kakashi.
Cestu měli klidnou. Zanedlouho dorazili k obrovskému domu se zahradou. U brány se zastavili. Přišli k nim nějací maníci, zřejmě ochrana či stráž domu.
„Co potřebujete?“ optal se jeden z nich.
„Jsme z Konohy a přišli jsme za bankéřem feudálního lorda. Ví o nás…“ odpověděl mileji Kakashi než stráž.
„Počkejte tu chvíli,“ otočil se druhý a zmizel v domě. Za nějakou dobu přišel zpátky.
„Buďte vítáni … očekává vás,“ otevřeli jim bránu a skupinka ninjů se vydala za jedním ze stráží směrem k domu.
„Takový pěkný kočky a ninjové??!!“ ušklíbli se dva ze strážných, když kolem nich procházeli Nano s Nami, a plácli je po zadku.
Nano se po nich otočila. V očích jí žhnul vražedný plamínek co děsivě naháněl husí kůži. Už tak neměla dobrou náladu a teď tohle …
/Zabiju je …/ zašeptala v mysli.
Už se vrhla rukou pro kunai, ale zastavila jí Nami.
„Pánové by si asi chtěli užít…“ řekla a přitočila se k jednomu z nich.
„Tak mom-!!!!!!“ všiml si toho Jaden, ale Hiro mu dal ruku přes pusu a s úsměvem to sledoval.
„To víš že jo, puso!“ podíval se na ní chtivě strážný.
„Tak proč ne??“ pokrčila Nami rameny a objala ty dva kolem krků.
Sakura s Narutem se otočili a vyvalili oči.
„Máte to radši…TVRDÝ!!!!!!!!...“ řekla Nami nejdřív laskavě a pak už jenom krvelačně, zatím co sevřela ty dva do svěráků, div jim nevylezli oči z důlků.
„…nebo… BRUTÁLNÍ????“ řekl po druhé a přidala na síle.
Hlavy těch chlápků teď vypadali jako kříženci červenechj balónku s melouny.
Oba se sápali z Naminého sevření, které nebylo o nic lepší než když vás zajede parní válec.
„Jejda přátele čekají!“ řekla najednou jakoby překvapeně Nami, pustila ty dva a vykročila ku předu.
„Zase příště!“ zavolala vesele přes rameno, zatím co jí Naruto, Jaden, Hiro, Sakura a Nano rychle udělali cestičku mezi sebou, s nedůvěřivými pohledy.
„Co je?“ podívala se po nich nevině Nami, zatím co se strážní váleli na zemi.
„Nic …“ rychle zavrtěl Naruto hlavou a pozvedl ramena. Ukápla mu kapka na čele.
„Pěkný …“ mrkla na Nami Nano. Za chvilku už stáli přede dveřmi a zvonili.
Když byla Nami dostatečně před nimi, tak se nepatrně naklonil Naruto k Jadenovi : ,,Užij si svatební noc, Jadene." špitl co nejtišeji.
Jaden na sucho polknul. Sakura to slyšela a zachichotala se.
„Tak ticho,“ zklidnil je Kakashi a zazvonili.
„Ano!“ ozvalo se z domu a za chvíli už se otevírali dveře.
Otevřel nějaký sluha v modrém obleku až na zem.
„Prosím!“ uhnul jim z cesty a naznačil rukou směr.
„Jděte sám sensei, počkáme tady.“ Řekl Jaden.
„Nemusíme tam být všichni.“
„No jak myslíte.“ Řekl Kakashi a zmizel za dveřmi.
„Jsem zvědavý jak dlouho jim to bude trvat,“ dřepnul si Naruto na schody. Nano se opřela o sloup podpírající stříšku nad dveřmi a pozorovala zahradu. Nami se dala do řeči s Jadenem o kousek dál.
Hiro si sedl na schody před ní, sundal si katanu, vytáhl bílý kapesník a začal s ním leštit její čepel.
Ten bílí kapesníček jí přímo lákal. Nano nenápadně pohnula prstem. Hirovi ulétl o kousek dál na cestu. Nano si prohlížela růže na levo.
Hiro si vzdychl a vrhl naštvaném pohled na Jadena.
Jaden se sice bavil s Nami, ale jeho pohledu si všiml.
„Co je??!!“
„Nic!! Podej mi ten kapesnik, ty šašku!!“ řekl nevrle Hiro.
„Já sem blbě slyšel ne???!!!“ přešel Jaden k Hiro.
„Chjo…kluci-!“ pokrčila Nami rameny a zvedla ruce, aby je uklidnila.
„Neslyšel!!! Podej mi ten kapesnik, když jsi mi ho tak nenápadně odfoukl!!“ nedořekla Nami.
„Já to nebyl ty jantare!!!“ rozmáchl vztekle rukama Jaden.
„A kdo jinej tu asi umí kontrolovat vítr???“ řekl stejně Hiro.
Nami se začínal napínat nerv na hlavě.
Oba se propalovali pohledy a pak se najednou otočili na Naruta.
„Naruto!!“
„Co?? Já to taky nebyl!!“ začal mávat rukama Naruto, načež se začali všichni tři rafat jak blbci.
„Držte klapačky!!!!“ vyryly s nimi brázdu cestičkou k domu Nami se Sakurou, kterým se následně kouřilo z pěstí.
Ti dva strážní se pohotově krčili za bránou.
Nano cukali koutky …
„AchprF …“ zakryla to kašláním.
„Něco mi vletělo do krku…“ řekla když na ní ty dvě pohlédli.
Nano se otočila a potichu i nenápadně se smála.
/Tak tohle se povedlo …/
„He hemm…“ ozvalo se za ní.
Nano se uklidnila a otočila se pomalu.
Za ní stála Nami se založenýma rukama na prsou, a ,,zajímavým“ výrazem.
„Jeee…ahoj Nami,“ zářivě se usmála a zamávala prsty. Najednou zmizela.
Radši se jí vytratila z dohledu a objevila se pod stromem u cesty někde ve prostřed.
„PPf….“ Oddychla si.
Ovšem chvilku na to za sebou spatřila něčí stín.
/ou…/ pomyslela si sklesle Nano.
„VY tu blbost máte v rodině!!!“ zaječela na ní Nami, když jí jednu majzla přes hlavu pěstí.
„A nejsem amatér!“ s těmito slovy se otočila na patě a vrátila se ke dveřím.
Nano si mnula hlavu.
„Jau ta má ránu … ale na Sakuru nemá,“ ušklíbla se.

Nami si to svým generálským krokem doštrádovala až ke dveřím kde jí s vykulenýma očima sledoval Kakashi s nějakým mužem v černých šatech.
„Jééé, už jste hotový, sensei??“ nasadila Nami, svůj typický úsměv.
„Ano … ehm tohle je bankéř, kterého budeme do provádět. Mezi tím dorazil i zbytek skupiny. Připravili se a vyrazili. Když procházeli kolem brány, tak viděli stráže se schovávat. Bankéř jen nad tím poklimbal hlavou nechápavě.
/A je to tu … / mířili do Země Blesku. Opět nasadila Nano neutrální výraz.