Ještě nezmizela ze světa láska - 11. kapitola - Temari a Tsunade

Střapatá blondýnka byla malinko nesvá. Vyhlížela z okna a sledovala svého bratra a jeho doprovod, jak opouští brány Vesnice ukryté v písku. Vzdychla a nasadila si na hlavu zašpičatělý klobouk s modrým okrajem. Shikamaru ji úkosem pozoroval. Jistě, že věděl, že tahle osoba dokáže skvěle bojovat, ale příliš nevěřil tomu, že bude schopná mít na povel celou vesnici. Ženské jsou otravné, pomyslel si v duchu a mávl nad vším rukou.

Temari měla k obavám pádné důvody. Nejprve to byl strach o život obou bratrů, který pak vystřídal strach z vlastního pokoření. Dobře věděla, že Rada bude pečlivě sledovat každý její krok. Ještě nikdy předtím se nestalo, aby vládu nad Sunou převzala žena.
První dny pro ni byly utrpením a ani mladý Nara neměl čas si vydechnout. Mladá žena se nejprve musela podrobně seznámit s obrannými plány vesnice a vojenskými dokumenty. Přitom musela působit „vychovaně“, aby Rada neměla výhrady.

Sotva uplynulo pár dní od prvního seznámení se s povinnostmi, začala to pro blonďatou kunoichi být každodenní rutina.
Temari si promnula oči a zaúpěla. Nebyla snad ta hromádka lejster ještě před hodinou tak o čtvrtinu menší? Pokoušela se najít něco, co by ji uklidnilo, ale nalezla jen polní lahev s vodou. Znovu vzdychla a zhluboka se napila.

Mladý muž s černými vlasy a drdolem právě procházel kolem dveří. Zarazil se a pak zavrtěl hlavou. Nejednou viděl Pátou Hokage v podobném rozpoložení. Jediný rozdíl byl snad jedině v tom, že Tsunade z řad legendárních Sanninů zapíjela svou nesnesitelnost alkoholem chlemtajíc ho ve velkém. Několikrát byl donucen jí asistovat a nejednou ji našel v mírně podnapilém stavu nebo silně podrážděnou.
„Ty jsi Chuunin?“ ozvala se Temari.
„Hm… ano. Proč tě to zajímá?“
„Jen jsem chtěla vědět, jestli mě nechrání nějaký budižkničemu.“
Na to už jí neodpověděl. Raději vždy spolknul nadávku, než aby dal průchod svému vzteku.
Střapatá blondýna ho vykázala s připomínkou, že zatím jeho služby nepotřebuje. Když odešel, příliš se zamyslela a zhoupla se s ní židle. Než dopadla na záda, stačila se překulit na stranu a jen si narazila bok. „Zatracená práce! To se musí stát vždycky jenom mně!“ Rozmáchla se a prorazila ze strany díru do stolu.

Shikamaru neuposlechl a zdržoval se poblíž. Zvědavě nakoukl do pracovny nově zvolené lady Kazekage a polilo ho horko. Ne, že by se snad bál toho, že by od ní mohl dostat ránu. Spíše ho zaráželo, jak moc se tohle temperamentní děvče podobá nejobávanější ženě v celé Zemi ohně.
Ani nedostal čas, aby o tom mohl přemýšlet, protože do něj neurvale vrazila písečná Geninka. Temari kývala hlavou, zatímco zkoumala, co všechno dnes napáchala za škody.
„Co se děje, Matsuri?“
„Hlídky z východních věží mají nějaký problém,“ hlásila malá brunetka.
„Dobře. Vyřiď jim, že hned dorazím.“
Ještě se otočila ve dveřích: „A co pan Gaara?“
„Kdybych věděla, kde je, neseděla bych tady!“ Temari dala zvláštní důraz na poslední slovo a hned poté se opět začínala uklidňovat.

Vše potřebné bylo dokončeno až pozdě odpoledne. Lady Kazekage požádala Shikamarua, aby ji doprovodil, toužila po krátké a tiché procházce. Kráčeli vedle sebe mlčky. Temari promluvila jako první. „Netušila jsem, že to bude až taková dřina.“ Udiveně se na ni podíval. Plácla ho přes rameno. „A víš co? Ty jsi vlastně docela fajn!“