Blind eyes: 1/3

První díl

Když jsem byla malá, moji vesnici někdo vyvraždil a mě vzali sebou jako služku. Ale něco nevěděli. Že trpím od malička nemocí, kvůli které jsem oslepla. Není smrtelná, prostě jde jen o moje oči. O oči, které nikdy neviděli světlo, které nikdy neviděli téct průzračnou vodu v potoku a nebo vznášející se vložky. Byla jsem sama, sama ve vlastní temnotě. Ti lidé co mě unesli si ze mě udělala služku, můj zrak mi nahradili ostatní smysli, takže jsem jim nakonec byla užitečná. Kdybych nebyla, byla bych, už nejspíš mrtvá.
Jednoho dne se můj život změnil, protože je zabili nějací ninjové, seděla jsem v koutě a třásla jsem se strachy z toho co se bude dít. Bála jsem se co mě zase čeká, bála jsem se těch lidí co sem přišli.
„Hokage-sama je tu nějaké děvče.“ Uslyším a začnu se třást ještě víc.
„Počkejte….podívám se na ní.“ Uslyším mužský hlas. Tomu muži mohlo být tak nanejvýš pětadvacet, určitě né víc. Najednou sem na své tváři ucítila něči ruku. Instinktivně jsem ji svou rukou odstrčila pryč a začala jsem se třást ještě víc. Uslyšela jsem nějaké kroky a poté někdo něco někomu šeptal. Ten muž se zase vrátil a přisedl si naproti mně.
„Mě se nemusíš bát nechci ti ublížit, chci ti pomoc.“ Řekne konejšivím hlasem a poté mě chytí za ledové ruce.
„Si celá zmrzlá.“ Řekne a přehodí přes mě svůj plášť.
„Jak se jmenuješ?“ zeptá se mě a já se na něj podívám.
„Y….Yuki.“ odpovím a poté si k sobě víc přitisknu jeho plášť.
„Já jsem Uzumaki Naruto, hokage skryté listové vesnice. Půjdeš se mnou?“ zeptá se mě a já zvednu hlavu a zakývám hlavou.
„Proč máš přes oči ten kus hadru.“ Zeptá se mě, když mě vezme do náručí.
„Jsem od narození slepá, nemám ráda, když lidé vidí moje oči.“ Odpovím a opřu si hlavu o jeho hruť. Už se na nic neptá a nese mě někam pryč. Cítím na svých tvářích vítr. Necítila jsem ho patnáct let. Teplé slunce svítí na mou pokožku, chtě nechtě se musím pousmát.
„Co je tu k smíchu?“ zeptá se mě veselím hlasem Naruto.
„No patnáct let jsem nebyla venku, je to příjemné a docela i zábavné.“ Odpovím.
„To tě u sebe drželi tak dlouho.“ Nevěří vlastním uším.
„Od mích čtyř let.“ Řeknu a poté uslyším nějaké hlase. Přitisknu se víc k Narutovi a poslouchám.
„Neboj to jsou pouze lidé z mé vesnice.“ Pošeptá mi do ucha a poté se zastaví a pomalým krokem jde dál. Jdeme dlouhou dobu, ale nakonec se zastavíme a uslyším pouze ženský hlas.
„Pane bože Naruto co se stalo.“ Zeptá se ten ženský hlas.
„No našli ji u Arzena tak jsem ji vzal sebou. Proh…..“ Nestihl doříct, protože ho ta žena předběhla.
„Musím ji okamžitě vyšetřit, pojď za mnou.“ Řekne a jde před námi.
„Jako bych to nechtěl říct.“ Řekne a já se tomu usměju.
Poté mě posadí na něco měkkého a jemného.
„Kam….kam jdete?“ zeptám se, když slyším kroky jak se ode mě vzdalují.
„Neboj počkám za dveřmi.“ Odpoví a poté uslyším jen zabouchnutí dveří.
„Neboj jenom tě prohlédnu. Jo a mimochodem jsem Sakura.“ Řekne a já se usměju.
„Yuki.“ Odpovím a poté mi pomůže si stoupnout.
„Promiň, ale budu tě muset svléknout pokud ti to nevadí a poté ještě ti budu muset sundat ten šátek na oči.“ Já jen kývnu a začnu si sundávat volné špinavé tričko.
„Jsi strašně hubená a dehydrovaná.“ Řekne a dál mě prohlíží.
„Ale jinak si zdravá, teda, až na tvé oči.“ Řekne a pomalu mi začne sundávat šátek.
„Tak mohla bys je Yuki otevřít.“ Zeptá se a já jen kývnu a pomalu je otevřu.
„Typický zelený zákal, máš ho odmalička?“ zeptá se a já jen kývnu.
„Hm…možná bych to ještě mohla vyléčit.“ Řekne si pro sebe.
„Opravdu.“ Zeptám se překvapená.
„Ano, tahle nemoc se dá léčit.“ Odpoví a já se usměju.
„Tak můj recept je, že budeš hodně jíst a hodně pít, poté, až na tom budeš fyzicky dobře domluvíme se na té operaci ano?“ já jen celá šťastná kývnu a s poděkováním opustím ordinaci. Když za sebou zavřu dveře a zaposlouchám se, neslyším vůbec nic. Moje tvář malinko posmutní, ale co jsem mohla čekat.
„Tak jak to dopadlo.“ Uslyším najednou za sebou a malinko se leknu.
„No prý mám hodně jíst a pít a pot, až budu fyzicky v pořádku tak mi prý Sakura-san udělá operaci. Prý se to dá vyléčit.“ Odpovím a až teď si všimnu, že jsem zapomněla si dát něco přes oči. Rychle odvrátím zrak.
„Copak se děje?“ zeptá se mě a chytne mě za bradu a donutí mě, abych se podívala jeho směrem.
„Mě to nevadí, pokud ti jde o tvoje oči.“ Řekne a poté mě chytí za ruku.
„Takže máš hodně jít a pít jo. No tak bychom mohli zajít do Ichiraku ramenu.“ Řekne a než stihnu cokoliv říct, už mě táhne za sebou.
Když dorazíme, pomůže mi sednout si na stoličku a poté mě i sobě objedná.
„Ramen…Co to je?“ Zeptám se, když dokončí objednávku.
„Uvidíš bude ti to určitě chutnat.“ Odpoví. Když uslyším, že někdo něco dal na stůl s přáním dobrou chuť, rukama jsem nahmatala misku a pomalu jsem si vzala do ruky hůlky. Namotala jsem na ně nudle, ale když jsem je, už pomalu dávala do pusy spadli zase zpět do misky.
„Chceš pomoct?“ zeptá se mě Naruto a já jen zavrtím hlavou a zkusím to znova, zase nic.
„Nebuď tvrdohlavá pomůžu ti s tím, nebo tady budeš sedět ještě hodně dlouho.“ Řekne a vezme mi z ruky hůlky a natočí na ně nudle.
„Otevři pusu.“ Řekne mi a já tak udělám a pak ucítím slanou chuť a začnu pomalu kousat nudle.
„Tak jaký jsem.“ Zeptá se.
„Výborný. Já….pomůžete mi Naruto-sama?“ Zeptám se a podívám se tím směrem, kde by měl sedět.
„Jasně, ale neříkej mi Naruto-sama od tebe do zní divně.“ Řekne mi a v puse mám hned další dávku. Když to sním já pustí se do jídla Naruto.
„Omlouvám se musíte to mít studený.“ Omluvím se a poté sklopím hlavu.
„Ne to je v poho, ale mohla bys mi tykat.“ Řekne a z jeho tonu hlasu jde poznat, že se směje. Já jen kývnu a počkám, až se pořádně nasytí.
„Páni to jsem se najedl, tak teď půjdeme ke mně.“ Řekne a já na něj otočím hlavu.
„Počkat jak k tobě. Nemůžu u tebe bydlet, už teď jsem tě stála hodně.“ Zavrtím hlavou, ale to mě opět vezme za ruku a bez jediného slova mě táhne za sebou.
„Tak jsme tu. Ukážu ti kde budeš mít pokoj a potom tě tu nechám, protože budu muset jít ještě do kanceláře udělat ještě nějakou práci, ale za tři hodiny jsem tu.“ Řekne a poté mi ukáže pokoj a poté opustí sídlo.
Když se začnu nudit vstanu a jdu si prohlédnout sídlo. Pokoj po pokoji, až se nakonec posadím na lavičku, která je na zahradě. Slyším jak u ní teče potok a kolem lítají lístky od stromu. Když mi jeden lístek přistane na klíně, vezmu ho do ruky a pořádně si ho osahám. Určitě je to sakura, takové jsme měli i doma.
„Ahoj.“ Uslyším za sebou.
„Neboj to jsem já Sakura.“ Řekne a já se uklidním.
„Mám tu pro tebe nějaké věci a jak jsem si myslela Naruto ti žádné nepůjčil.“ Řekne a poté si ke mně přisedne.
„To je v pořádku, už toho pro mě udělal moc.“ Zavrtím hlavou a opřu se o opěradlo.
„Nepřestane.“ Řekne a mě se na obličeji objeví nechápaví výraz.
„Jak nepřestane.“ Zeptám se a Sakura si povzdechne.
„Už dlouho jsem ho neviděla takhle spokojeného. Víš, už od malinka mě miloval, ale já jsem dávala přednost našemu partnerovi, byl s námi v týmu a Naruto sním často soupeřil, pot odešel a Naruto mi slíbil, že ho přivede zpět a také, že přivedl a já se, se Sasukem oženila. Naruto milovala moje kamarádka Hinata dokonce mu to i řekla, ale on ji vnímal pouze jako kamarádku a poté i cit ke mně zmizel. Nechápala jsem ho. Možná si uvědomil, že nemá šanci a nebo, už to s holkami zkrátka vzdal, ale jak jsi přišla ty chová se úplně jinak. Nevím proč, ale myslím si, že k tobě začíná něco cítit, něco opravdového.“ Řekne mi a na mé tváři se objeví úsměv, ale poté zase smutek.
„Co bych mu mohla dát Sakura-san jsem slepá, mám pouhé základy ninji a k tomu on je hokage, a já co jsem já?“ Zeptám se a cítím jak mi po tvářích tečou slzy.
„Ale no tak Yuki, no a co, že je hokage, ty mu můžeš dát víc než si myslíš a ninja být taky nemusíš, ale kdybys chtěla znám jednoho dost dobrého učitele.“ Řekne mi a já hned zbystřím.
„Koho,“ zeptám se a podívám se tím směrem, kde by měla sedět.
„Našeho bývalého sensee, jmenuje se Hatake Kakashi a je fakt dobrý.“ Řekne a já se usměju.
„Opravdu by mi pomohl?“ Zeptám se nejistě.
„Jo jasně stejně teď už moc nedělá, myslím že bude rád.“ Odpoví „ Ale teď pojď dovnitř je už chladno a musíš se převléknout.“ Řekne a já ji poslechnu. Vezme mě za ruku a pomalým krokem mě vede do sídla. Tam mě vykoupe a já a umyje mi vlasy, poté mi je i učeše a nakonec mě převleče do šatů
„Tak jo zítra by měl přijít, takže se ho nelekni jo.“ Řekne a já jen kývnu a poté, už čekám na Naruta. Když za sebou Sakura zavře dveře, asi po půl hodině se znova otevřou.
„Tak jsem tu. Páni tobě to moc sluší.“ Řekne a podle kroků, které se ke mně přibližují poznám, že jde ke mně.
„Vypadáš jinak.“ Řekne a vezme si pár mých pramenů do ruky.
„To je tím, že jsem vykoupaná a mám od Sakury nové věci.“ Odpovím s úsměvem.
„Hm…promiň úplně jsem na to zapomněl, ale jsem rád, že tu byla.“ Odpoví a já jen kývnu.
„Naruto nebude ti vadit, když mě od zítra bude malinko trénovat tvůj bývali sensei?“ zeptám se a Narutova ruka, které mi sjížděla po vlasech se zasekne.
„Mohla si říct mě.“ Řekne uraženě.
„Nechtěla jsem tě tím obtěžovat, musíš mít hodně práce a prý teď Kakashi- san stejně nemá co dělat.“ Pokrčím rameny a poté se podívám někam kde by měl mít Naruto hlavu.
„Dobrá, dobrá vzdávám to.“ Řekne a já se usměju. Naruto se poté ke m přidá a já se pak zarazím. Pozvednu ruce a nahmatám Narutův obličej.
„Yuki co to děláš.“ Zeptá se mě, když mu sjíždím k bradě.
„No chci si tě zapamatovat.“ Odpovím a on mě nechá ať si dělám co chci. Když mu rukou zajedu do vlasů malinko se zarazím.
„Máš blonďaté vlasy?“ zeptám se a poté dám ruce opět podél těla.
„Jak si to poznala?“ Zeptá se a já se jen spiklenecky usměju.
„Tajemství.“ Řeknu „ Jaké máš oči?“ zeptám se a to se opět Naruto pousměje.
„Hádej.“ Řekne a já se zamyslím.
„K blonďatým vlasům by byly moc pěkné pomněnkové modré oči.“ Řeknu a poté se na něj podívám.
„Páni opravdu si to uhádla.“ Řekne a já se pousměju.
„Musíš být nádherný.“ Řeknu si potichu pro sebe, ale jak se zdá tak mě Naruto slyšel.
„Proč si to myslíš?“ Zeptá se mě a mě se na tvářích objeví ruměnec.
„No já ….já.“ Začnu koktal, ale poté na ucítím na své šíji Narutovu ruku jak si mě pomalu přitahuje k sobě. Když jeho dech ucítím na tvářích. Přeběhne mi mráz po zádech a poté …….