Ještě nezmizela ze světa láska - 21. kapitola - Napadeni

„Matsuri! Kde se ta holka zase fláká?“ Temari už se dávno vzpamatovala z odpoledního šoku. Nebylo to poprvé, co jí někdo usiloval o život. A jako hlava vesnice měla právo být po takovém zážitku nazlobená. Ale nepřítomnost její nejvěrnější pomocnice ji doháněla málem až k šílenství. Shikamaru se trochu vytáčel, když se ho na ni ptala. Přiznal, že s ní mluvil, ale neměl ponětí o tom, kde je. Nechala to být.

Veškeré pochybnosti o jejím zmizení byly rozptýleny, když do pracovny ráno vletěl oknem kámen a na něm připevněný vzkaz. Mladý Nara měl velké štěstí, že nestál poblíž, když se blondýnka rozmáchla a zničila další část stolu. „Taková… urážka!“ funěla a bylo na ní vidět, že má před očima rudou barvu. Shikamaru se k ní opatrně přiblížil a šikovně jí lístek vzal. I jemu došlo, co znamenal mužův samolibý úsměv. V té době už musela být dívka odvlečena z vesnice.
„Je to moje vina,“ zašeptal mladík a ta jediná nevinná věta donutila Temari vzpamatovat se.
„Cos to řekl?“
„Byl jsem k ní zbytečně hrubý,“ přiznal.
Zavrtěla hlavou. „Měli to promyšlené. Mohli unést kohokoli z vesnice, šla bych za něj bojovat.“ Počkal, až vstane, opřela se o okenní výklenek. „Budou nás čekat za soumraku. Musím tam jít sama.“
„Tvůj bratr by nikdy nic takového nedovolil! A mou povinností je nenechat tě zbytečně riskovat!“
Temari se pohrdavě ušklíbla. „Přiznej si to. Ty jsi štít, jezdec, máš za úkol chránit krále. Ale na útok to nestačí!“
Vzedmula se v něm vlna vzteku. Surově ji chytil za ramena. „Nikam nepůjdeš!“
„To se ještě uvidí!“ odsekla nakvašeně. Začali se vzájemně propalovat pohledy.

„Tak co tedy navrhuješ?“ Shikamaru byl nucen přiznat porážku. Ve válce nervů byl on tím slabším. Když si vyslechl její návrh, automaticky dal ruce nad hlavu.
„Tak to tedy ne! Mám přijít o všechnu důstojnost?“
„Když to nezvoráš, nikdo to nepozná!“ ujišťovala ho střapatá.

Temari se hned po útoku převlékla, aby mohla pohodlně bojovat, kdyby se něco nečekaného semlelo. Zářivé kimono ani roucho Kazekageho se k tomuto účelu naprosto nehodilo. Teď vyběhla na hradby, svolala gardu a začala udílet rozkazy.
Shikamaru po vyslechnutí pádných argumentů kapituloval a s pokořující přeměnou nakonec souhlasil. Byl skvělým taktikem, ale jinak se hodil jen k rozptylování nepřátel. A právě to měl nyní za úkol.

Travnatí ninjové stáli na určeném místě, pořádný kus za vesnicí. Byli připravení dát se do útočné formace, kdyby došlo k podvodu ze strany Suny. Temari kráčela obezřetně před, neohlížela se, jen pohrdavě nakrčila nos.
„Přišla jste sama, Kage?“ zeptal se vůdce Shinobiů.
Kývla hlavou. Pak po něm střelila pohledem, v němž se mísila ostražitost s údivem. „Kde je?“

Vojenská garda následovala svou velitelku. Rozestavili se obezřetně po obvodu lesa. Temari věděla, že budou-li mít nepřátelé přesilu, prohrají, protože není čas na to, volat posily. Když nastal zmatek uvnitř obrovského sálu plného lidí, několik průvodců zadrženého prchlo na smluvené znamení. Jistě, jak neuvěřitelně prosté! Teď mají přesný popis všech členů rady. Když neuspěje, vyhledají je a do jednoho povraždí.
Neposlala Shikamarua na smrt. Dobře věděla, že mu tak nebezpečný úkol může svěřit, protože on vše řeší s rozvahou, nenechá se strhnout nepředvídatelnými emocemi. „Sklapněte!“ zasyčela na své šeptem se dohadující společníky. „Musím se soustředit!“
Do předání zbývalo už jen několik málo minut. Kousla se do prstu a po provedení několika rychlých pečetí přiložila palec k zemi. „Kuchiyose no Jutsu!“ Na zemi se začaly tvořit jakési zvláštní značky a jen o chvíli později se zjevila obrovská bílá lasice s páskou přes jedno oko. „Musíme ještě chvilku počkat, Kamatari,“ zašeptala střapatá a skryla se v křovinách. Vítr zatím nemohl jejich pach přenést k nepříteli.

Vůdce cizích Shinobiů se uchechtl a ukázal za sebe. Mladá žena zaostřila a spatřila spoutanou hnědovlásku se skrčenýma nohama a roubíkem v ústech. Zajatá k ní prosebně vzhlédla.
„Zde je zlato,“ utrousila vůdkyně Suny. „A teď nás nechte odejít.“
„Ale beze všeho!“ Vůdce pokynul jednomu z mužů, aby děvčeti přeřezal provazy na nohou a pomohl jí vstát. Dovedl ji až ke Kage Skryté písečné, která dívku ihned popadla za ruku a vedla ji pryč. Cestou upustila váček s penězi, který se ihned po dopadu rozevřel. Ninjové mohli být spokojeni.
Nedošli moc daleko, jeden z bojovníků totiž udeřil zezadu do Temari. Henge no Jutsu pominulo a v příští chvíli už muže zadržel plíživý stín Shikamaruovy znehybňující techniky.
„Kage dala signál!“ Písečná garda si šeptem sdělovala zprávy a hned poté vyrazila do útoku. Temari se s těžkým a velkým vějířem a Kamatari hnala zběsile vpřed, další dva muži spěchali za nimi. Travnatí byli rozvztekleni podvodem, přestože dostali skutečné zlato a ne náhražku. Nemohli však příliš dlouho otálet, protože boj už začal.

Shikamaru se snažil co nejrychleji zaškrtit protivníka, zatímco se ubohá Matsuri svíjela na zemi. „Vemte ji odtud!“ houkla Temari na dva mladíky a hnala se vpřed. Černovlasý se zbavil protivníka a ohromeně sledoval, jak prudce zastavila a rozmáchla se vějířem. „Kirikiri Mai!“
Bílá lasice zmizela a bojištěm se prohnala větrná bouře nepředstavitelné síly. Stromy rozseknuté uprostřed s hlasitým rachotem popadaly a některé z nepřátelských bojovníků zavalily. To byl pokyn pro ostatní, že už smějí do popředí. Temari se chtěla vzdálit, ale zakopla a narazila si záda.

Boj skončil vítězně. Ti, kdo přežili, byli uvězněni v tmavých kobkách písečného vězení. Blonďatá se probrala a zaúpěla. „Narazila sis záda o ten svůj vějíř,“ prohlásil Shikamaru z rohu pokoje.
„Nech si tu ironii!“ zasyčela a zkusila vstát. Rázně ji zatlačil zpátky do postele. Překvapivě zamrkala. „Jsou všichni v pořádku?“ zeptala se, stále ještě trochu udivená. Přikývl. Vlastně se ani ptát nemusela, protože do místnosti vtrhla fialová šmouha.
„Slečno Temari! Vy už jste vstala!“ Matsuri chvíli neposeděla a řekla své velitelce všechno, co chtěla slyšet. Pak omluvně pohlédla na Shikamarua, který zamumlal: „Zapomeň na to, co jsem ti řekl.“ Odpovědí mu byl jen rozzářený dívčí úsměv a Temarino táhlé zaúpění.