Přízrak je Stín? Shiova základna 2 – díl 4.

Skupinka elitních zabijáků se rozdělila na tři týmy, plus Přízrak sám.
Smolař, Neko na první údernou skupinu, Černý havran, Yamato na druhou a Sagi s Tsukim a Doktorem na třetí tým. Poslední jednotkou byl Přízrak.
Sanado měl za úkol držet mezi ostatními spojení a informovat zbytek týmů o celkové situaci.
„Všichni připraveni?“ po hromadném kývnutím se dali do pohybu.
Narutův plán je takový, že v daný moment zaútočí tři skupiny na čtyři rozlišné základny, aby Shi pojal podezření, že útočí více nepřátel. Ovšem tento plán byl ještě více propracovaný než se na první pohled zdá. Tři týmy a tři rozdílné cíly. Každý tým měl v každé základně provést jiný druh útoku.
A sám Přízrak měl zaútočit na Shiovu základnu 2.

Daný čas byl určen na devátou ranní. Kdy je možnost rizika ještě na přijatelné úrovni. Všechny útoky měly skončit dvě hodiny po jejich zahájení, čili v 11:00.
Všechny tři úkryty měli být zničeny a po nabrání sil, obnovení munice se měli všichni přemístit na Shiovu základnu 2.

Přízrak se přemístil před hlavní vchod do úkrytu, který si Přízrak vybral jako dveře s nápisem: Vchod. Měl u sebe i vylepšený maghook, který mu vnutil Yamato.
„Jen si ho vem budeš ho potřebovat.“ Prorokoval Yamato a Naruto si ho musel vzít, aby ho neurazil.
Neslyšně se dostal dovnitř, kde čekal, že ho přivítá palba a tvrdý útok, ale ono nic. Jenže v ten moment se to stalo.
Rozpoutalo se peklo!
Náhle zaburácely hlavně všech pušek a aby toho nebylo málo musel ještě uhýbat shurikenům s kunai noži. Viděl, že jeden se natahuje a háže velký shuriken.
Naruto se všem stačil včas vyhnout, ale hrot velkého shurikenu projela ocelí jako nůž máslem a zabodla se tam.
Nic mu nedošlo až postupující bolest v noze. Měl ji propíchnutou.
„Ale já si žádný piercing neobjednal!“ ucedil Přízrak. „Ale někdo si tady zřejmě objednal náhlou smrt!“ dodal.
Naruto se vymrštil. Rychle vystřelil hlavici maghooku do stropu, kde se poslušně zachytila. Pak se přitáhl a jednou rukou střílel do nepřátel. Pak to uviděl. Perfektní pozici pro další útok.
Rampu, kde se nacházela cesta do výběhu svěřenců.
Dostal menší zásah shurikenem do ramena. Nepustil se maghooku. Dostal se na rampu, odkud ho, ale dobře viděl Shi.

„Tak jsi konečně dorazil?“ zašeptal Shi, který musel uznat Tobiho přesnou informaci. „Vždy útočí sám.“
„No, uvidíme jak si poradíš s dalšími nepřáteli. „Nechť je vítán slavný Přízrak.“ Řekl do interkomu.

Střelba utichla jako, když by padl poslední nepřítel.
„Ty vrahu!“ neudržel se Přízrak.
„Ale, ale. Pán se nám zlobí. Jen jsem ti chtěl připomenout, že žiji!“ odpověděl kovový hlas, který patřil Shiovi.
„To jsi nemusel, ale jedno ti řeknu! Já pomstím všechny Raiony, abys mohl jít do pekla!“ Naruto namířil svoji MP-5 do kamery a interkomu. Vypálil dávku.
Obraz se ztratil a hlas také. Pak využil chvilkového zaváhání nepřátel. Všechny je postřílel, až na jednoho, když mu došla munice.
Poslední se usmál a v klidu zaměřil na jeho srdce. Ovšem tahle lenost ho také stála život. Milimetr se jeho palec zastavil nad spouští, protože mu hrudník explodoval po neskutečné sérii střel. Vyšly z Narutovy jiné zbraně. M100, která s jinak jmenovala MetalStorm.
Po chvilce se přemístil do chvilkového bezpečí a vysílačkou se zkontaktoval s Neko a Smolařem.

Neko a Smolař měli kupodivu štěstí, že skrýš nebyla, tak ostře střežena a proto mohli v klidu útočit svými shurikeny. Aby jimi neplýtvali, tak o polovinu práce se postarali jejich zbraně, které měli u sebe. Byli to klasické MP-5.
„Smolaři, Neko, jak to vypadá u vás?“ ozvalo se jim ve sluchátku.
„No, moc dobře, ne, ale zvládáme to a co ty?“ uvedla Neko.
„Zdar! Je to tu poněkud klidné, ale doufám, že zde najdu sobě rovného!“
„Taky to není růžové. Přízrak končí.“
Nepřátelé nepočítali s tak skušenými protivníky a to se jim nevyplatilo. Po smrti jejich velitele, kdy byl zasažen několika kulkami se zhroutil a padl mrtev.
„Musíme se stáhnout!“ zařval jeho kolega.
„Ale není kam!“ zněla odpověď.
„Kingu, obejdi je a zabij!“ to byl rozkaz.
„Jistě, Šéfe.“
Muž zvaný King se nepozorovaně dostal za Neko a Smolaře. Ovšem Smolař, měl kliku, že měl speciální výcvik u jistého Gaie, který ho naučil, že nepřítel nebude bojovat fér a s výkřikem: „Gai-sensei, jsem hrdý, že jsem pod vámi sloužil!“ odkopl Kinga stranou a prohlásil: „Tenhle je můj!“
Neko přikývla a v tu ránu měli dvojnásobnou přesilu. Jenže se Konan neříkalo Neko jen tak.
Vytáhle ze svého pouzdra výbušné amatalové lístky, položila je na shurikeny a kunaie.
Hodila je.

Smolař se přemístil o něco dále, aby mohli v klidu bojovat. Smolař celý v zeleném a King v černé.
Byl to boj dvou myslí.
„Jsi zelenáč!“ zařval King.
„Hmph, vykládej si to své babičce. Moje síla je daleko větší!“ zasadil Kingovi pořádnou ránu do břicha.
King nezůstal pozadu. Jenže Lee všechny útoky vykryl.
V tom oba uslyšeli sérii explozí…

Yamato a Havran se dostali pod tuhý odpor, který ještě více zesílil, když byli sevřeni do dvou kleští.
„Jak se vede?“ konataktoval další skupinu.
„No, jde to a jak u tebe?“
„Taky tak nějak. Už tuším, kdo je Shi!“ Přízrak to skutečně tušil.
„To je skvělé, ale musím končit. Konec.“ Havran se dostal do dráhy jednoho shurikenu. Zásah byl čistý. Ovšem rameno mu ošklivě krvácelo, nevšímal si toho. Pak dostal kulkou do nohy.
Yamato si vedl o něco lépe nastražil tam termiamitalovou nálož. Zmáčkl červený knoflík a hodil. Nálož se ve vzduchu ladně otáčela. Až dopadla doprostřed nepřátel, kteří zaregistrovali nálož příliš pozdě. Výbuch je všechny zabil. Vzduchem létaly kusy těl. Nohy, ruce a dokonce i jedna hlava dopadla za Yamatova záda.
Podíval se tím směrem. Výraz toho obličeje nezapomene. Čiré překvapení a z krku visely cáry kůže a dokonce byla vidět i páteř.
„Havrane, jsi v pořádku?“ zahalekal Yamato, když obhlédl celou základnu.
„Ano, jsem, to nic není a díky za krk.“ Poděkoval Itachi.
„Není zač a musíme zmizet. Nastražil jsem tu lístky.“ Itachi pochopil co to znamená. Yamato ho podpíral a rychle se snažili dostat co nejdál od úkrytu.
Nepočítali, že se ze základny dostalo asi pět nepřátel.
Zatímco Yamato ošetřoval Havranovi rány, pět postav se snažilo o obklíčení.
„Přežilo pět.“ Sdělil tiše Černý.
„Vím, neboj mám plán.“ Na světlo se dostala jeho nová hračička. Lepivý granát, který při výbuchu vyšle do vzduchu lepidlo, které se dostane všude. Palné zbraně jen jednou vytřelí, pak se zaseknou.

Tsuki a Doktor pod velením Sagiho se dostali do poslední základny, kterou měli ten den napadnout.
„Co u vás?“
„Nic. Nikdo tu není!“ řekl Sagi.
„Dávejte si pozor!“
„Jasně Přízraku. Konec.“
„Co to má jako bejt!“ zajímal se šeptem Doktor.
„No co základna.“ Odpověděl Sagi, kterému tu něco nesedělo. Bylo tu až moc velké ticho.
„Buďte na chvíli zticha a stůjte!“ zavelel Sagi. Kývli na souhlas. Byli překvapeni, co to po nich chce.
Sagi zavřel oči a zaposlouchal se do zvuků základny. Všude vládlo ticho. Až na jednu místnost.
Zde tikala bomba v samotném srdci základny. Byla připevněna na generátor, který celé budově dodával potřebnou energii.
Na časovači se skvěla tato informace:

Sagi zařval: „Utíkejte, je tu bomba!“
Nikdo je nemusel pobízet dvakrát.
Byli již v druhém patře budovy. Když ucítili chvění podlahy. Ven jim zbývalo jen něco přes osm set metrů.
„Běžte!“ pobízel je Sagi, ale Yahiko zaostal, protože tak rychle s nohou běžet nedokázal. Sagi si ho proto vzal na ramena a utíkal co mu síly stačily. Doktor byl již venku a čekal na ně celý zpocený a udýchaný.
„Co tam stojíš! Co nejdál!“ řval Sagi. Dotyčný poslechl.
Za Hakem a Yahikem se hnala obrovská ohnivá koule, která nabírala na rychlosti. Scéna to byla vskutku napínavá. Malý človíček na zádech dalšího v boji proti ničivé ohnivé vlně, co smete vše co jí přijde do cesty.
Nakonec to zvládli, ale na konci jejich útěku se jim zdálo, že mají za zády samotné peklo. Přímo to sálalo. Až se Tsuki trochu rozkašlal. Jen co se dostali z tohoto nebezpečí venku na ně čekalo další a to v podobě dvaceti skvěle ozbrojených nepřátel. Vybavených katanami, MP-9 a dalšími.
„Kdo jste zač?“ zeptal se jejich velitel.
„Tak já jsem Lékař, to jsou moji pracovníci, dostali jsme hlášku, že zde je potřeba našich zkušeností, tak jsme tady.“ Lhal Kabuto, to se nevyplatilo. Dostal ránu do břicha, po které se skácel k zemi.
„Hej, vy! Chcete vědět pravdu? Já jsem Sagi, tohle je Tsuki a ten druhý je Doktor!“ ani to jim nepomohlo.

Měli jednoho svědka. Čekal jen na vhodnou příležitost. Hvízdl, aby to jen Sagi poznal.
Haku se podivil, co to má znamenat, ale pak pochopil, kdo jim přišel na pomoc. Toho zde opravdu nečekal.