Hyuuga Naoki - 9.Ošemetná mise

„Naoki… jsi v pohodě?“ zeptal se Neji své sestry. Byla neuvěřitelně bílá (tzn. víc než normálně) a měla kruhy pod očima, které prosvítaly i skrz její nalíčení.
„Jasně… jen jsem se dnes špatně vyspala,“ pokrčila rameny Naoki. Nebyla to tak docela pravda. Nespala totiž vůbec. Nemohla usnout. Stále jí v hlavě vrtalo, že je Sakura skutečně Akatsuki… protože to vlastně znamenalo, že už měla výsledek mise od Hokage. Jenomže jí to nesměla říct. To by nedopadlo moc dobře.
„Naoki!“ vletěla k nim domů najednou Shizune.
„Co se děje?“ nechápala černovláska. Unaveně si ji prohlédla. Shizune nebyla zlá, ale byla Naoki nesympatická některými svými názory.
„Máš se okamžitě dostavit za Tsunade-sama!“ prohlásila Shizune.
„Už jdu… zatím ahoj, bráško,“ rozloučila se se svým bratrem Naoki a odešla za Shizune.Ta ji zavedla rovnou k Hokage.
„Dobrý den, Godaime-sama,“ pozdravila slušně Naoki a usmála se na blondýnku sedící za stolem, který byl celý zavalen papíry.
„Shizune, omluv nás prosím,“ podívala se Tsunade přísně na svou pravou ruku a studentku. Ta kývla a poslušně odešla. Ničemu se nedivila.
Naoki udivila Shizunina nepřítomnost. Tsunade s ní přece o samotě mluvila nedávno a probíraly spolu všechny podrobnosti!
„Stalo se snad něco?“ zeptala se Naoki naprosto necitelným hlasem Tsunade. Jen, když s ní byla sama, tak mohla naplňovat požadavky, které určovaly celý její život. Jinak to nešlo.
Hokage se na ni podívala. Vážným pohledem. Mísily se v něm obavy s podezřívavostí. Naoki se jí dívala do očí. Nikdy neuhýbala. Před nikým. Kromě osob se Sharinganem, protože nechtěla být chycena do genjutsu.
„Akatsuki,“ povzdechla si najednou Tsunade. Zlomeným hlasem. Hlavu si dala do dlaní. Naoki její změnu sledovala poměrně šokovaně.
„Co s nimi?!“ nechápala stále Naoki.
„Killer Bee…“ dodala Tsunade smutně.
„Tak hele, mám se snad přidat k Akatsuki, abych rozuměla vašim kódům?!“ vyjela na ni necitelně Naoki. A zabralo to. Hokage zvedla hlavu, zatřepala jí, aby se uklidnila. Následně se na Naoki soustředěně podívala.
„Už jsem v pořádku. Jenom jsem stále šokovaná z té informace,“ odvětila Tsunade.
„A ta je?“ pozvedla obočí Naoki.
„Akatsuki chytili předposledního Jinchuuriki – Killera Bee. Teď půjdou po Narutovi,“ odpověděla Tsunade.
„Aha… hmm… a vy po mně chcete, abych ho chránila?“ zeptala se jí Naoki.
„To přímo ne.“
„Mluvte prosím narovinu. Dnes opravdu nemám náladu na nějaké vaše dvojsmysly.“
„Chci, aby ses infiltrovala do Akatsuki,“ vznesla svůj požadavek Tsunade.
„Cože?!“ šokovaně si ji změřila Naoki.
„Věřím, že je to jediná možnost, jak je zničit,“ opáčila Tsunade. „Kdybych nevěřila, že to dokážeš, tak bych zvolila někoho jiného. Jenže ty jsi jediná možnost.“
„Skutečně jediná?“ nechápala Naoki. Brala to s klidem. Navenek. Uvnitř byla nadšená, že teď upevní své místo v Akatsuki.
„Ano,“ opáčila Tsunade.
„A mám odejít z vesnice?“ nechápala Naoki.
„Pokud možno, tak ne. Předpokládám, že po tobě budou chtít, abys jim na mě donášela. Budu ti vždy říkat, co jim smíš a co nesmíš říct,“ odvětila Tsunade.
„Hmm…“ zamyslela se Naoki.
„Jestli to nechceš udělat, tak nemusíš,“ dodala rychle Tsunade.
„V tom není problém… jen nevím, jak se k nim mám dostat!“ namítla Naoki.
„Něco vymyslíš. Já tě zatím distancuju od tvých povinností tady. Ale budeš muset předstírat, že chodíš na normální mise a za nimi chodit jen ve svém volném čase,“ pokrčila rameny Tsunade.
„Kolik mám času na infiltraci?“ zajímalo Naoki.
„Minimum, co k tomu potřebuješ. Měla by sis s tím pospíšit,“ pokrčila rameny Tsunade.
„Nevíte o nějakém místě, kde by mohli Akatsuki nyní být?“ optala se jí Naoki. V hlavě se jí začínal rýsovat plán, jak to všechno provést.
„Budeš je muset hledat sama, ale pokud se něco objeví, budeš první, komu o tom řeknu,“ slíbila Tsunade.
„Dobře, už můžu jít?“ zajímalo Naoki.
„Určitě. Hodně štěstí…“ popřála jí Tsunade.
„Nashledanou,“ mávla za ní Naoki a odešla domů… musela si všechno promyslet.
„Ahoj, Naoki,“ usmála se Hinata na sestřenici, když ji potkala druhý den v jejich čtvrti. Naoki měla opět nezdravou barvu a ve tváři zadumaný výraz.
„Dobré ráno, Hinato,“ usmála se na ni mdle Naoki.
„Zase jsi nespala?“ povzdechla si Hinata a pozorně si ji prohlédla.
„Zase jsi o mě mluvila s mým bratrem?“ odvětila Naoki. Ale milým hlasem. Snažila se, i přes ten vnitřní boj, který se promítal i navenek. A to jí vadilo. Hodně.
„Fajn… nebudu se o tebe starat. Ale něco by jsi mi říct mohla,“ pokrčila Hinata rameny. Naoki se pousmála. Dlouho se snažila ostatní přesvědčit, aby se o ni nestarali. Aby měli lehčí život.
„No?“ pozvedla obočí Naoki.
„Proč s Shikamarem dělá přednášky Neji a proč se Shizune stala novou archivářkou?“ zajímalo Hinatu.
„Vzala jsem si na nějakou dobu volno,“ opáčila Naoki. Hinata si ji opět prohlédla, a pak kývla hlavou. Tomu důvodu rozuměla.
„Jsi skutečně nemocná?“ optala se jí starostlivě Hinata.
„Jo… Tsunade mě hodlá poslat do nějakých speciálních lázní, abych si tam odpočala… odhaduje, že je to nějaká vážná choroba, ale neví co, a tak mě nechá si odpočinout, než to bude moci s jistotou určit,“ odpověděla Naoki lež, kterou se musela učit nazpaměť. Hokage byla neoblomná v případě neprůstřelného alibi. Naštěstí Naoki skutečně vypadala nemocně.
„Já říkala, že jsi nemocná… je ti teď dobře?! Nepotřebuješ něco?“ začala se o ni strachovat Hinata.
„Dobrý, jsem v pohodě. Ale asi bych už měla jít za Hokage-sama a domluvit se s ní na odchodu,“ mávla nad tím rukou Naoki.
„Půjdu s tebou, stejně se jí musím na něco zeptat,“ nabídla se Hinata. A Naoki nezbývalo, než jí na to kývnout.