Arigatou 43 - Nenávist

Bylo dávno po půlnoci a strážci, kteří hlídali jeho pokoj, pomalu usínali. A proč taky ne? Dávno jich tu nebylo potřeba… co tady ležel, nikdy nebyl vzhůru, nemohl se tedy pokusit utéct, stejně tak se ani nikdo nikdy nepokoušel dostat k němu. Jen tam ležel a oni ho měli hlídat před ničím.
Fukuze, jeden z oněch hlídačů už také pomalu usínal, když se však z pokoje ozvaly výkřiky plné bolesti.
Hlídač vtrhnul dovnitř, připraven k boji, co však v pokoji spatřil, ho překvapilo. Obtloustlý ninja, ležící připoután k posteli, nebyl napaden, bolestí se začal zmítat z ničeho nic, na první pohled bez jakékoli zjevné příčiny.
Aby si byl Fukuze stoprocentně jistý, zkontroloval, zda mu onu bolest nepůsobí někdo zvenčí, avšak nebylo tomu tak.
„Udělali jsme přesně to, co jsi po nás chtěla! Tak proč?“ vykřikl mezi agónií Dabaru, zatím co se dál zmítal v bolestech.
Do místnosti vtrhl někdo další.
„Co se tu děje?“ zeptala se rychle Matsuri, s kunaiem v ruce, zatvářila se však stejně překvapeně, jako před chvílí Fukuze.
„Začal takhle křičet jen tak, z ničeho nic,“ vysvětloval rychle hlídač, Matsuri však nestačila zareagovat, poněvadž se Dabaru pomalu uklidňoval.
„Co… co to… kde to…“ koktal, přičemž se rozhlížel kolem sebe.
„Kde je?“ zeptal se, když se konečně rozkoukal.
„Kde je kdo?“ zeptala se Matsuri.
„Kde je ta ženská, co…“ zarazil se. Jakoby mu něco došlo.
Byl celý zpocený a zhluboka dýchal.
„Dojděte pro Kazekageho-sama!“ rozkázala Matsuri, obraceje se na Fukuzeho.
„Hai,“ řekl ninja a rychle zmizel v chodbě.
„Co se to… co se to stalo?“ zeptal se celý zmatený Dabaru.

Ani ne za deset minut se v místnosti objevil Gaara.
„Ty!“ vykřikl Dabaru a v návalu vzteku se pokusil zpřetrhat pásy, kterého na posteli poutaly – což se mu i málem povedlo, avšak se zdálo, že je Dabaru stále až příliš zesláblý.
Když už se zdálo, že i on si to uvědomil, pustil se do Gaary slovně: „Ty jsi zabil Nahaga! Ty zatracená sv**ě!“
Byl vzteky bez sebe, avšak i tak mu jeden malý detail neunikl: vše se stalo před tak krátkou dobou… neměl však Gaara předtím o něco kratší vlasy? Možná byl i celkově trošku menší. A neřekla mu ta holka před chvílí ‚Kazekage’? Byl snad celou tu dobu v utajení, nebo… je snad vážně možné že by ho zvolili za tak krátký čas? Byly to přeci jen dva dny…
Zřejmě bylo evidentní, že je Dabaru zmaten, poněvadž se ho po krátké, ničím nevyplněné chvíli Gaara zeptal: „Děje se něco?“
Čekal opětovný výbuch vzteku, avšak Dabaru ležel v klidu.
„Byl jsem v bezvědomí?“ zeptal se.
„V kómatu,“ odvětila Matsuri.
„Jak dlouho?“ zeptal se Dabaru.
„Téměř dva měsíce,“ odvětil tentokrát Kazekage.
„Dva měsíce…“ přemýšlel Dabaru, „co to bylo za techniku?“
„Proč jste mě nezachránili?“ zeptal se Dabaru a zdálo se, že jím znovu začíná cloumat vztek.
„Celou tu dobu jste se všichni jen dívali! Nikdo z vás mi nepomohl!“
„Nebylo kdy…“ začal Gaara, byl však přerušen.
„Dva dny! Dva dny mě tam ta ženská mučila a vy jste pro mě nehnuli ani prstem! Viděl jsem vás! Viděl jsem, jak stojíte opodál a jen se díváte… proč… proč se na mě takhle díváte?!“ ptal se, napůl zmatený, napůl vzteky bez sebe Dabaru.
„Dva dny?“ hlesla nevěřícně Matsuri.
I Gaara se tvářil dost překvapeně.
„Dabaru,“ začal nakonec pomalu mluvit, „šel jsi k zemi ani ne za sekundu.“
„Cože?“ zeptal se nevěřícně Dabaru.
„Mluví pravdu?“ ptal se v duchu sám sebe, „ne. Viděl jsem ho přece, jak stojí opodál. Genjutsu? Ale které genjutsu dokáže…“
„Byl svět, ve kterém jsi ty dva dny strávil černobílý a červený?“ zeptal se potichu Gaara a přerušil tak jeho myšlenky.
„Odkud ví…?“ Dabaru se teď zatvářil ještě víc překvapeně.
„Soudím tedy, že ano,“ promluvil naposledy Gaara, když si jeho výrazu všimnul, a odešel.
„Ga… Gaaro-sensei, vy víte, co je to za techniku?“ křikla za ním ještě Matsuri a sledovala svého mistra na chodbu.

„Vy ale víte, co to bylo za techniku, nemám pravdu?“ zeptal se Gaara a sjel pohledem všechny v komnatě, kromě svého bratra a dvou Stínových shinobi.
„Itachiho Tsukuyomi,“ hlesl Shino, vzpomínaje na Kakashiho stav po jeho boji s Uchihou.
Fuuzaki a Aiko sice nevěděli, co to Tsukuyomi je, avšak jim jméno Uchiha Itachi bylo známé coby jméno dítěte, co samo dokázalo vyvraždit nejsilnější klan vesnice, která zvítězila nad ostatními národy ve Třetí válce ninjů.
Gaara krátce kývnul hlavou.
„Přesně tak. Dabaru se však sháněl po dívce. Víte, co to znamená, že?“
Naruto kývnul hlavou.
„Uchiha Itachi… ovládnul Oiroke no Jutsu!“ vykřikl vítězoslavným tónem a se zaťatou pěstí.
Nastala chvíle ticha…
„Ty idi*te!“ začal křičet Kiba, „musíš prostě zkazit každý dramatický moment v týhle povídce?!“
„Cos to řekl?!“ rozkřičel se Naruto a začal na Kibu vrčet, snad ještě víc než na Naruta vrčel Kiba (a to je co říct ).
„Dost vy dva,“ okřikl je Shino.
„Izumi-san to viděla,“ podotkla Aiko a podívala se na ni.
Izumi teď nehybně ležela na zemi.
„Chudák děvče,“ poznamenal Fuuzaki, dívaje se na ni, „upadla do bezvědomí... zajímalo by mě, co se tam stalo…“
Shino se znovu podíval na Gaaru.
„Takže tu máme kunoichi, která dokáže ovládat schopnosti Itachiho Mangekyou Sharinganu bez Sharinganu, že?“ zeptal se.
„Nebo hůř,“ začal znovu Gaara, „možná tu máme kunoichi, která dokáže ovládat schopnosti Itachiho Mangekyou Sharinganu… se Sharinganem.“

„Tvůj plán nevyšel, Rhonoki-kun,“ podotkla ženská astrální projekce, obklopená jednou další astrální projekci a čtyřmi reálnými postavami.
Rhonoki, který se před chvílí s Deidarou a Hinatou přenesl svým Kekkei Genkai, se zatvářil překvapeně.
„O čem to mluvíš, ženská?“ rozkřičel se Deidara, „všichni tam zmizeli v mém uměleckém díle! Nezbyl z nich ani popel!“
„Naivní jako vždy, Deidaro-chan?“ usmála se žena a přešla trochu blíž k Deidaraovi.
„To už nejsi ani schopný vycítit jestli soupeřova chakra zmizela nebo ne?“ zeptala se chladně.
Než však stačil Deidara cokoli odpovědět, promluvila poslední z fyzicky přítomných postav: Midori.
„Nejsme tu, abychom se hádali!“
„Midori-dono má pravdu,“ přitakal Hebimaru, používající astrální projekci, poněvadž neměl jakou technikou se na místo dostat včas.
„Dobrá, náš plán selhal,“ pokračoval, „ale alespoň teď máme tu holku,“ podíval se na Hinatu, krčící se opodál.
„Rhonoki, postarej se o ni, ať neuteče a zkus s Midorim vymyslet nějaký náhradní plán.“
„Hai, Hebimaru-dono,“ řekli sborově Rhonoki s Midorim a oba se i s Hinatou Rhonokiho technikou přemístili kamsi pryč.
Hebimaru se obrátil na zbylé dva.
„A co se vás dvou týče, alespoň při misích se snažte spolu vycházet!“
Žena kývla hlavou a složila v ruce pečeť pro uvolnění své astrální techniky. Deidara se na ni jen zamračil, čehož si žena ihned všimla.
„Děje se něco? Deidaro?“
Nukenin se ušklíbl.
„Vycházet!“ zabručel si, spíš sám pro sebe, „Vycházet! To se jen tak řekne, ale zkuste si vycházet s někým,“ Deidara se ženě podíval přímo do očí, „koho tak nenávidíte!“
„Deidaro-chan,“ začala žena opět pomalu, velice chladně mluvit, „už mě unavuje… ta tvá dětinskost…“ a zmizela.
Uprostřed lesa, v nejčernější dobu tam tak zůstal stát jen Deidara, pozorující hvězdy a přemítající nad nenávistí…
Konec čtyřicáté třetí části.