Když je něco jinak 04

         „Skvělá práce, Itachi. Přivedli jste mi dobrý úlovek. To Orochimaru nebude rád až zjistí, že mu chybí Sasuke,“ zasmál se Pein. „Máme málo klecí, tak ho strčte k Narutovi, bude rád.“
         „Dobrá,“ přitakal Deidara a odnesl ho.
         „Co bude s Misou?“ zeptal se Itachi.
         „No co, musí být také uvězněna. Má v sobě démona,“ řekl Kisame hlasem jenž nepřipouští námitky.
         „Ale ona přece patří k nám. Mnohokrát nám pomohla a nic za to nechtěla. A i dnes mi zachránila život,“ nedal se Itachi.
         „Je mi to líto Itachi, ale démony tu nesmíme trpět. Musí být uvězněna. Vím, že nám pomohla, je to těžké, ale odneste ji také k Narutovi,“ rozhodl Pein.
         „Ale-,“ začal Itachi.
         „Dost! Už jsem řekl. Má v sobě démona a ani nevíme jakého. Mysleli jsme si, že jich je jen devět, ale nyní tu máme dalšího. Musíme zjistit co je zač.“
         „Ale jak to, že jsme to u ní nepoznali dříve?“ nemohl pochopit Kisame.
         „Někdo ho do ní zapečetil zřejmě tak dobře, že se z pečeti ani trochu neuvolnil. Ale když ji Orochimaru probodl a vysál z ní chakru, tak už asi nevydržela a povolila,“ vysvětlil jim svou domněnku Pein. „Tak už běžte!“
         Itachi se tedy otočil a s Misou v náručí a s Kisamem za zády odešel.

         Naruto pomalu otvíral oči a snažil se přivyknout tmě v místnosti. Zkusil vstát, ale hned zas s bolestným syknutím dopadl zpátky.
         „Sakra,“ procedil a zkusil to ještě jednou. Tentokrát s větším štěstím vstal a pomalu začal poznávat rysy v místnosti. Byla malá, studená a tmavá. Byly tu jen dvě postele a to bylo vše. Podíval se na sebe, aby zjistil jak si vede jeho tělo po těžkém boji. S úlevou zjistil, že démon ho už značně vyléčil. Pak zkusil svou chakru, ale nic se nedělo. Ať to zkoušel sebelépe něco blokovalo jeho chakru. Nemohl ji vůbec použít. Po chvíli zkoušení se skácel na podušku. Po nějaké době se otevřely dveře a ve světle lampy se tam objevily dvě postavy. Jedna měla tu druhou na zádech.
         „Nesu ti společnost,“ zašklebil se Kisame.
         „Co? Koho?“ nechápal Naruto.
         Na to mu Kisame neodpověděl a hodil své břímě na druhou postel, nechal tam svítilnu a odešel. Naruto vstal a podíval se na onu postavu.
         „Sasuke!?“ žasl Naruto.
         Sasuke se pohnul a otevřel oči. Snažil se zaostřit. Nad sebou uviděl blonďatého šestnáctiletého chlapce s neuvěřitelně modrým pohledem, který i v tom šeru zářil.
         „Naruto,“ řekl a prudce se posadil.
„Co tady děláš?“ otázal se zmateně Naruto.
         „No, napadli nás členové Akatsuki a poslední co si pamatuju je nějaká dívka, která jen trochu hnula s rukou a já se hned na to začal dusit. Pak už byla jen tma,“ vzpomínal Sasuke a při tom se chytl za krk.
         „Dívku? Asi v našem věku?“ ptal se zaraženě Naruto.
         „Eh, myslím, že jo.“
         „Ta dostala i mě. Je strašně silná.“
         „Jo ale něco s ní není v pořádku. Zrovna jsem bojoval s Itachim, když zasáhl Orochimaru a chtěl Itachiho probodnout. Ale ta holka mu strašnou rychlostí skočila v poslední chvíli do rány a probodl ji. Nechápu proč to udělala. Proč by chtěla zachránit někoho takového?“ vylil si obsah svého srdce ven Sasuke. „A navíc i po Orochimarově útoku, který vysával chakru ji mohla použít a v takovém obrovském množství. Vlastně mně připomínala tebe, když jsi použil démonovu chakru. Byla ale černá.“
         „Hm, to je vážně divné. Že by byla také démon? Ale proč by zrovna Akatsuki měli mezi sebou Jinchuuruki, vždyť oni je získávají pro sebe.“
         V rozhovoru je vyrušilo otevření dveří a následném vejití postavy, kterou hned Sasuke s Narutem poznali. Ale měl v náručí jednu drobnější postavu.
         „Kliďte se mi z cesty a nic nezkoušejte! Nemáme už volné klece takže musí být u vás. Pokud jí něco uděláte máte co dočinění se mnou,“ vyhrožoval Itachi.
         „Itachi, co to proboha znamená? Proč nás tu držíte?“ zavrčel Sasuke.
         „To se dozvíte,“ položil dívku na postel a odešel. Oba chlapci se na tu dívku podívali. Byla v černém oblečení Akatsuki, ale bez pláště. Měla dlouhé nyní rozpuštěné blonďaté vlasy. Byla asi stejně stará jako oni. Byla v bezvědomí a nevypadala ani trochu dobře, v hrudi měla otevřenou ránu, která krvácela a měla horečku.
         „To vypadá, jako ona ne?“ ujišťoval se Naruto.
         „Jo, ale proč ji proboha uvěznili? Co se to tady děje?“
         „Nevim, ale musíme jí pomoci. Nevypadá dobře!“
         „Ano, Orochimaru ji probodl svým mečem, který je jeho chakrou otrávený. Normálně však takhle na to nereagují,“ nechápal Sasuke. Naruto se k ní sklonil a začal ji ošetřovat. Vodou vyčistili ránu a kusem látky ji obvázali. Byli tu asi den, když chlapci začali bouchat na dveře.
         „Hej, otevřete! Ta holka je na tom pořád hůř. Jestli jí nepomůžete, zemře,“ řvali.
         Za dveřmi se ozval hlas: „Však ona se vzchopí. Démon ji vyléčí!“ Smál se a odešel.
         Sasuke s Narutem se na sebe podívali.
         „Takže má v sobě démona.“
         „No, docela to dává smysl. Odtud bere svou sílu,“ přemýšlel Sasuke. „I to, že ji teď uvěznili a jak reaguje na ránu, ale proč až teď? Proč ji uvěznili až teď?“
         Naruto jen potřásl hlavou.
         Misa začala blouznit. Oba chlapci nevěděli co dělat. Věděli, že umírá, ale nemohli nic dělat. Jen řvali skrz dveře, aby jí pomohli. Jednou se však dveře otevřely a v nich se ukázal Itachi.