Dvě srdce bijí jako jedno : 7. kapitola

ÚTOK

Probudila mě silná rána. Lekla jsem se a rychle jsem si sedla. Sasuke mě napodobil a hned vyletěl z postele a běžel pryč ze sídla. Já jsem šla rychle za ním, až jsme se objevili u Narutových dveřích.
„Co se děje Naruto?“ zeptá se hned Sasuke Naruta.
„To já nevím přišlo to tak najednou, že ani nevíme co se tu děje.“ Odpoví mu a snaží se vymyslet plán.
Pak mi něco dojde. Mohl to být Rokura. Vyběhnu rychle z kanceláře a běžím rychle k bráně. Ano nemýlila jsem se byl tam, ale byli tam ti co se nepodřídily pravidlům klanu, ti co zabíjeli pro zábavu.
„Dlouho jsme se neviděli, že Shin.“ Řekne Rokura a na tváři se mu objeví samolibí usměv.
„O co ti jde?“ zeptám se ho a propaluji ho pohledem.
„No co myslíš, co bych tak mohl chtít. Upřesním ti to, tvoji smrt.“ Odpoví a zaútočí na mě. Vyhýbám se mu co můžu, ale pořád je dost rychlí a já neměla čas pořádně trénovat. Najednou na mě použil ohnivou techniku a já ji ihned zablokovala svoji ledovou. Pak vytáhl katanu u, které jsem myslela, že dávno neexistuje, ale pořád jsem měla, alespoň nějakou naději, že ho porazím. Vytáhla jsem svitek, který byl ovázaný bílou stuhou. Rokura se zarazil.
„Opravdu ji chceš použít, já myslel, že tu katanu nesnášíš.“ Zvedne jedno obočí a dál mě propaluje pohledem.
„Není to tak, že bych ji nesnášela zkrátka ji moc nemusím.“ Odůvodním mu a poté strhnu stužku a svitek otevřu. Udělám pár pečetí a vyvolám bílou katanu. Okolo její pochvy jsou různé kusy látky, které okolo ní vlají. Je to překrásná katana, ale velmi nebezpečná.
Vytáhnu ji z pochvy, kterou odhodím o kus dál a teď zaútočím pro změnu já. Co se týče s boji s katanou jsem celkem dobrá. Odkryji jeho výpad a kopnu ho do břicha. Přemístím se za něj a zaútočím katanou, ale jak se dalo předpokládat, tak se ji vyhnul. A pak jsem si toho všimla. Měl zapnutý Ryuugan. Zapnula jsem ho taky a hned jsem sním zaútočila. Kolem něj se rozdrtila zem a ve tvaru kůlu sem je na něj spustila. Okolo sebe vytvořil stěnu
„Sakra.“zaklela jsem, neměla jsem, už skoro žádnou chakru, ale nechtěla jsem se vzdát. Použila jsem bleskové jutsu, abych ho odlákala, ale on se tomu hned vyhnul a škrábnul mě do tváře.
„Seš ha..l pokud zraníš holčičí obličej.“ řeknu dost naštvaným hlasem a setřu si krev z tváře. On se jen usměje a zaútočí vší silou. Nečekala jsem to, takže jsem byla dost překvapená, že se objevil za mnou.
„Přestaň!“ rozkázala jsem mu, neměla jsem na výběr, musela jsem použít nátlak, jinak by bylo po mě.
„Ty jedna dě..o, použila jsi na mě nátlak!“ já se jen pousměju a dál se mu dívám do očí.
„Vezmi katanu, přilož si ji ke krku a zabi se!“ rozkážu dál, jeho ruka se celá klepe, ne strachem, ale tím jak odporuje.
„Moc dobře víš, že to nemá smysl, že to stejně uděláš.“ Řeknu klidným hlasem. Rokura zavře oči a poddá se mému nátlaku. Jeho hlava se oddělí od těla a padne na zem. Zavřu oči a otočím se na odchod. Pak ucítím bolest a po sléze něco teplého na svém břiše, když se tam podívám objeví se tam krvavá skvrna. Otočím se a tam stojí Rokura. Vytřeštím na něj oči.
„Jak….jak si?“ začnu koktat a jsem neschopná pohybu.
„To je můj dar, pokud mě nezasáhneš do srdce, zkrátka nezemřu.“ Odůvodní mi ta a pak mi vytáhne z těla katanu. Syknu bolestí a sesypu se na kolena a těžce oddychuji. Najednou cítím stisk na krku a potom mě chytne tak, abych se mu dívala do oči. Po pár sekundách se začnu dusit.
„Opravdu jsi myslela, že mě dokážeš porazit, tvůj bratr by to dokázal, kdyby tě nechtěl tolik chránit.“ Z očí se mi zpustí slzy, slzy smutku.
Jeho obličej se zkřiví do nějakého grimasu. Podívám se na jeho srdce a to je probodnuto katanou. Sasuke katanou.
„Radím ti dobře pust ji!“ vyhrožuje Sasuke a jde na první pohled poznat, že je dost naštvaný
„Sasuke.“ Řeknu chraptivě a podívám se na něj.
„Uchiha….co .. co si jako myslíš, že děláš?“ vykřikne na něj naštvaně Rokura a probodne ho vražedným pohledem.
„Chráním něco, co je pro mě nejdůležitější“ odpoví a pousměje se na mě. Já mu úsměv oplatím i když malinko to jako úsměv nevypadá.
Sasuke vytáhne svoji katanu z Rokurova srdce a chytí mě dřív, než spadnu na zem a přitiskne si mě k tělo. A poté mě políbí do vlasů.
„Málem jsem nepřišel v čas, omlouvám se.“ řekne smutným hlasem a já se na něj podívám překvapeným pohledem.
„Ty se mi za nic nemáš, co omlouvat Sasuke to já jsem byla opět lehkomyslná a šla do toho sama.“ Nesouhlasím s ním a poté ho obejmu kolem krku.
„Myslela jsem, že tě, už nikdy neuvidím, ani nevíš jak moc tě miluju Sasuke.“ Řeknu ochraptělým hlasem a políbím ho na krk. Jde vidět jak se zachvěl a když jsem pootočila hlavu, jeho tváře byly krásně načervenalé. Malinko sem se pousmála.
„Sasuke, ty se červenáš?“ zeptám se ho s úsměvem.
„Prosím tě jak jsi na to přišla.“ Odporuje mi, já nad tím pouze pokrčím ramena a opřu si zase hlavu na jeho rameno.
„Musím tě hned dovést k Sakuře, aby tě vyléčila.“řekne a hned se vydá na cestu k Narutově domů. Pomalu ztrácím vědomý, protože jsem ztratila hodně krve.
„No tak Shin, probuď se, nespi, nesmíš usnout.“ Řekne mezi nádechy a přidá ještě víc do chůze.
Během chvilky jsme u Sakury. Saseke rychle rozrazí dveře a hned zavolá Sakury jméno.
„Sasuke, co se stalo?“ zeptá se ihned, když vidí jak vypadám.
„To nevím.“ Odpoví a položí mě na měkkou postel.
„Jdi domů Sasuke a odpočiň si já se o ni postarám, přísahám.“ Řekne starostlivě Sakura a Sasuke jen kývne, naposledy mě políbí na čelo a jde do sídla a já v tu chvíli ztrácím vědomý.