Tajemné
7. kapitola: Problém
V místnosti se rozlehlo hrobové ticho, jako kdyby najednou udeřil blesk a všichni čekali, co se po zásahu rozhoří.
,,Jak to víte?“ zeptal se jeden ANBU.
,,Nevím,“ povzdechl si Hokage. ,,Jen si to myslím.“
,,A kvůli čemu si to myslíte?“
,,Nic jiného mě nenapadá…“ odpověděl Minato se zmučeným výrazem.
,,Jak to že nic?“ začal další ANBU.
,,Přece musí být i nějaká další možnost!“ vykřikl poslední.
16. Andělský démon
Kostěnné střely se od Habiba jen odrazili a neudělaly žádné zranění.
,,Jsi pořád stejný, stále jednáš bez přemýšlení.“řekl Habib a připravil se přeskočit lávu k Jackovi.
,,Jsem neporazitelný, pochop že proti mně nemáš šanci.“zařval Jack a připravil se ke skoku proti Habibovi.
Habib vytáhl katanu a Jack udělal to samé, pak skočili proti sobě.
Setkali se přesně uprostřed, začali spolu šermovat a přitom padali dolů. Když už byli blízko lávy, objevil se tam kořen a Jacka zachytil, zatímco Habib zmizel v lávě.
Říkali mu student. Učil se rád, ode všech. Za vším hledal druhý smysl, knihy sám psal. Byl mladý, nejmladší učeň. Přesto však byl sám, opuštěný. Jeho nadání nebylo s kým srovnávat, přesto se trápil. Nekradl a nezabíjel. Uměl se správně rozhodnout i v té nejtěžší situaci. Jeho genialita byla legendou.
Proč tedy zmizel z povrchu zemského? Co se s ním stalo?
Bojovala jsem docela dobře. Už jsem pět z nich sežehla a dalších pět odhodila pryč, ale i tak jich bylo moc. Ti další už totiž používali i nějaké techniky a tak jsem usoudila, že je na čase vzbudit Hidana. Přiskočila jsem k němu a jemně do něho strčila ocasem, ale to ho nevzbudilo. Tak jsem to zkusila znova silněji a furt nic. Tak jsem nakonec do něho prostě praštila a to už se vzbudil:
"Co to děláš??!!!! A proč jsi kur.a drak?!!!!"
"Hele sory, že tě ruším ze snění, ale nemohl bys mi pomoct?!!" řekla jsem a ukázala před sebe.
Týden bolesti:
„Myslím, že to máme,“ pravil šeptem Hatarou a pomalu se při tom ve své vlčí formě otočil k Rikue, která jen mlčky kývla.
Oba vlci opatrně našlapovali, aby nezlomili žádnou větývku a nedali tak vědět, kde jsou. Krok, krok… vše šlo hladce, přeci jen už byli zvyklí, toulat se lesem jako dvě myšky, avšak na stromě nad Hatarem znenadání zakrákal havran. Oba vlci se zarazili a pohlédli vzhůru. Černý pták se díval přímo na ně a dál hlasitě krákal.
Stojím tu na tomto klidném místě, možná si trochu připadám jako ve snu, ale písmena na náhrobku mi stále připomínají, že to nebyl jen sen, ale skutečnost.
Kolem mě nikdo, jen vítr cítím ve vlasech a v hlavě mám plno myšlenek, které si tam snad uspořádaly nějaký bezcílný běh, protože se mi zdá, že běhají z jedné strany na druhou a samy neví, proč to dělají. Možná mi tím dávají najevo, že by nebylo špatné se trochu zamyslet nad tím, co se to v poslední době stalo.
[b]Dřív jsem bývala celkem normální holka-ninja ze Skryté Listové. Bylo mi 16 let. Se svým životem jsem sice nebyla spokojená, ale znala jsem i ty, co se měli mnohem hůř. Jednoho večera se ze mě ale stalo něco jiného. K této příležitosti jsem zavraždila člověka a mého jediného žijícího příbuzného.
Prvá Časť: Reddo Kyappu
Kde bolo, tam bolo, za siedmimi vrchmi, siedmimi riekami a Boh vie čím ešte, žila pekná, dobre vyvinutá osemnástka, menom Hinata Hyuuga. No nikto ju tak nevolal, pretože stále nosila červenú, priliehavú vestičku, s kapucňou a tak ju nikto neoslovil inak ako reddo kyappu.
Druhý den brzy ráno jsme se sešli, abychom mohli vyrazit do čtyři dny vzdálené Křišťálové země. První den jsme měli společnou cestu s Narutem a Saiem, což jsem jenom uvítala, protože jsem chtěla být s Kakashim co nejméně sama.
„Sensei, nepřeháníte to už?“ vtipkoval Naruto, když Kakashi dorazil k bráně přesně ve smluvený čas.
„To nevíš, že musíme mise splnit co nejrychleji a nesmíme se zbytečně zdržovat?“ ohradil se.
„To chcete říct, že všechna vaše zdržení byla vždycky zbytečná?“ potlačoval smích.
4. kapitola
Naruto:
„Docela by mě zajímalo, co si myslel Sasuke.“ To byla jediná myšlenka, která se mi honila v hlavě.
Když jsem vešel zpátky do domu, děti už večeřeli a Sasuke se Sakurou se o něčem bavili.
„Kde je?“ zeptala se mě ihned Sakura jakmile jsem za sebou zavřel dveře.
„Pryč, docela by mě zajímalo, co se ti, Sasuke, honilo hlavou, když tu byla?“ Zeptal jsem se a poté pohlédl na svého přítele.
„Nic moc.“ Odpověděl suše.
„Jo jasně tak mi řekni, proč teda Ren odešla.“ To už jsem skoro křičel.
Snášela ty chladné kapky, co jí smáčely šaty, vlasy a kůži, a byla mokrému dešti vděčná za to, že aspoň někde mohla ukrýt své kanoucí slzy z žalu. Z žalu nad Sasorim, nad svou sestrou, matkou a otcem.
Déšť neustával. Chladivé kapky vody se mísily s horkými slzami Tatanari.
Proč museli zemřít? Proč museli zemřít a nechat mne napospas tohoto osudu? pomýšlela si, mezitím co stála uprostřed zahrady a vzlykala.
[center][i]Pořád jsi v té místnosti?
V té bez oken.
Bez světla.
Bez barev.
Bez obrazů.
Bez nábytku.
Pouze jedny dveře.
A ty by rozbil jediný náraz, tak proč to nezkusíš?
Proč se neosvobodíš?
Nechceš?
Užíváš si té bezmoci, nebo je to z jiného důvodu?
Místo přemýšlení o útěku si raději pohráváš se starou omítkou.
Sloupáváš ji ze zdi.
Ona se nechává, nemá na výběr.
Je to jenom hloupá hračka, jež sis vybral pro hru, že ano?
Takhle to už pokračuje několik hodin.
Další den měl jeden dotaz na paní domu.
„Je tu nějaká oblast nebo zákoutí, kde se dá nerušeně trénovat?“
„Ale ano, je tu taková. Zavedu tě tam.“ Odpověděla.
„A prosil bych, abyste se o tom nezmiňovala.“ Seiya se cítil poněkud trapně, když si vzpomněl na včerejší večer, kdy nemohl usnout, protože ho uchvátil Kagomein výraz, když ho spatřila.
„Neboj se, tohle zůstane jen mezi námi.“ Ujistila ho Mari. Zavedla ho tam, kam žádal.
Vánoční svátky a dárek o který nestojím
Blíží se vánoční svátky, měla jsem je nejradši, ale nějak jsem je teď přestala vnímat. Jen sem se večer procházela zimní krajinou. Uklidňovala mě a já se po dlouhé době cítila svobodná a plná života. Když mi začala být zima, šla jsem zpět do školy, kde jsem ještě zašla do kuchyně si pro teplý čas. Když jsem vešla byla tam pouze Hinata. Jenom jsem ji pozdravila a šla jsem si ho hrnku nalít teplý čaj.
Naruto ležel v posteli a na hrudi mu spala Hinata. Opatrně ji odsunul a šel do koupelny. Jakmile se trochu opláchl tak zazvonil někdo na dveře. Šel tedy otevřít.
,,Sasuke,"divil se Naruto.
,,Ahoj mohl bych si s tebou promluvit?"zeptal se Sasuke.
,,Ano jistě,"souhlasil Naruto a pozval Sasukeho dál. Sedli si do kuchyně.
,,Tak o co jde?"
,,Víš jak to říct jde o tebe Naruto od té doby co ses vrátil se chováš nějak divně."
,,Jak to myslíš?"
,,Myslím ,že tě něco trápí."řekl Sasuke a Naruto na chvíli nic neříkal.
Šedovlasý se na dívku zahleděl. „A proč chceš tak najednou znát cestu?“
Pokrčila rameny a usmála se. „Abych si mohla aspoň představit, jak to bude vypadat. Chtěla jsem se tě zeptat už dřív, ale většinou jsi měl moc práce.“
(HM) 6. kapitola: Trosky
,,Pane, máme špatnou zprávu!“ objevil se za několik týdnů, kdy Kushina už dávno byla zpátky v Kiri, jeden z ANBU. Hokage zrovna vyřizoval papíry důležité mise, ale nezatvářil se šokovaně. Špatné zprávy dostával čas od času stejně.
,,Co se děje?“ zeptal se.
ANBU se snažil vydýchat a když se mu to víceméně podařilo, spustil: ,,Jedna z našich spřátelených vesnic na severu se neozývá.“
,,To není dobré,“ zamumlal Minato. ,,Ještě dnes se tam vydám na cestu podívat.“
„Sasuke měl jsi někdy nějakou holku?‘‘ změnil téma Naruto. V koupelně nastalo z nenadání ticho.
„Proč tě to teď zajímá?‘‘ vrátilo se mu jako odpověď. Naruto jen pokrčil rameny a překulil se na bok.
„Já nevím, když teď ležím v tvé posteli, tak mě to jen tak napadlo,‘‘ odpověděl a čekal napjatě na odpověď, Sasuke si oddychl.
Dva kilometry od Základny 2 se nacházela malá oblast, kde žilo asi deset lidí, mezi nimi i skoro dvacetiletá dívka Kaoru, která se ráda procházela tamními lesy. Tak se také stalo, že našla muže v bezvědomí, pokrytého různými škrábanci a modřinami.
Odnesla ho do osady a tam ho ošetřila, sice s tím ostatní nesouhlasili, ale byl podobný na jednoho člověka, kterého ztratili loňskou zimu. Vyšel na lov a už se nevrátil.
Z bezvědomí pořád volal jedno jméno: „Hinato!“
