Co dokáže láska?, část XII.: Shigashu, má pokrevní sestra

Snášela ty chladné kapky, co jí smáčely šaty, vlasy a kůži, a byla mokrému dešti vděčná za to, že aspoň někde mohla ukrýt své kanoucí slzy z žalu. Z žalu nad Sasorim, nad svou sestrou, matkou a otcem.

Déšť neustával. Chladivé kapky vody se mísily s horkými slzami Tatanari.
Proč museli zemřít? Proč museli zemřít a nechat mne napospas tohoto osudu? pomýšlela si, mezitím co stála uprostřed zahrady a vzlykala.

Nevěděla, jak dlouho tam stála a plakala, jediné co věděla, bylo, že přestalo pršet. Utřela slzy do hedvábného šátku připevněného k její rukavici a rukávu a vyšla vstříc velkému domu blátem, které se během deště vytvořilo. Oči měla uplakané a vlasy promoklé. Tiše našlapovala a měla v úmyslu dojít do pokoje a převléknout se, když v tu chvíli jí Itachi zkřížil cestu. Stejným způsobem, jako se dostal před Chiyo, teď stál před samotnou Tatanari.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ poznamenal výhružně. Tatanari se lehce zalekla a pokusila se ho obejít. Itachi ji znuděně chytil v pase.
„Na něco jsem se ptal,“ Upřel na ni znechucený pohled. „Vzpomínáš?“
„Kam si myslíš, že jdu?“ opáčila Tatanari automaticky. „Když mám promočené šaty, tak půjdu nejspíš kam, hm?“ Pokusila se odstranit jeho ruce ze svého pasu. Nepodařilo se jí to. Když se přestala snažit, Itachi ruce z jejího pasu sundal a popadl ji za její dolní čelist. Otočil si ji směrem k němu.
„Co si o sobě vůbec myslíš?“ Přiblížil se k ní, a v tu chvíli pocítila Tatanari silné nutkání mu plivnout do obličeje.
Není tedy divu, že tak udělala.
Itachi si rukou otřel obličej a v očích mu plálo vztekem i bez sharinganu. Surově ji přitiskl na zeď a rozpřáhl se.
„Ne!“ Itachiho ruka se ve vzduchu zastavila. Tatanari v pokusu ubránit se vykřikla. Aniž by se Tatanari stačila vzpamatovat z toho, že on na její povel přestal, jeho ruka se zase dala do pohybu. Tatanari vlasy přelétly přes obličej.

Nechal ji tam ležet, ale ještě než odešel, uslyšela Tatanari něco, co by od Itachiho nikdy nečekala. „Promiň.“ Bylo to opravdu to, co Tatanari slyšela, nebo to byla jenom ozvěna něčeho, co nechtěla slyšet? Tatanari ležela. To slovo jí uvázlo v hlavě. Vstala a dala se do chodu. Musí ho najít a zeptat se ho.
Našla ho u stejného okna na stejné židli, kde jí tehdy oznámil, že ji… Ne. Nechtěla na to myslet. Potmě se vydala směrem k němu.
„Proč ses mi omluvil?“ řekla tiše. Červené opuchlé oko se přetočilo směrem k ní. Tatanari strnula. Plakal.
„Já…“ Osamocená slza mu stekla po tváři. „Nechtěl… Nechtěl jsem tě zranit.“ Postavil se. Nechal slzy slzami a pohladil ji po tváři.
„Víš… Je tu něco, co bych ti nejspíš měl říct.“ Potáhl nosem. Tatanari ve tmě neviděla tak dobře, ale zdálo se jí, jako by se usmíval.
„Týká se to mé minulosti?“ zeptala se Tatanari stejně tiše, jako on.
„Ano.“ odsekl a pokračoval. „Týká se to hlavně tvého otce.“ Tatanari ztuhla. Co mohlo být tak naléhavé, aby jí to musel říct?
„Ty… Určitě víš, že když ses narodila, Shigashu zemřela.“
„Shigashu? Kdo je Shigashu?“ Tatanari se pokusila popřít, že nakoukla do jeho spisů. Odpovědí jí bylo jenom prásknutí Itachiho ruky vedle její hlavy a jeho probodávající pohled.
„Já vím, že jsi mi prohrabávala složky. Nejsem de*il.“ Umlčel ji chraplavě. Pak se znovu vrátil k tématu. „Copak tobě snad nedošlo, že to kvůli tomu, že tě tvá matka rodila, že jsi se vůbec narodila, Shigashu zemřela? Mohli ji zachránit. Vždyť doktoři byli hned ve vedlejším pokoji, sakra!“ Itachi znovu udeřil do zdi vedle Tatanariiny hlavy a odvrátil hlavu. Tatanari si v jednu chvíli byla jistá, že mu po tváři stekla další slza. Rukávem si totiž utřel oči. Pak se k ní ale znovu obrátil. Tatanari v tu chvíli postřehla láhev na stole u židle, na které seděl.
„A co myslíš, že si pomyslel starý král?! Co myslíš, že si pomyslel, když viděl svou prvotní dceru mrtvou?! Když se dozvěděl, že zemřela ve chvíli, kdy ses ty narodila?!“ Prstem ji šťouchal do hrudníku. Tatanari cítila, jak se zmenšuje. Věděla, co naznačuje. Itachi nepovolil ve svém výrazu šílence, jenom nenávistně přimhouřil oči a ztišil hlas.
„To samé co já. Že jsi všechno zapříčinila ty! Kdybys tu nebyla, Shigashu by žila!“ Zlomil se mu hlas, nebo se to Tatanari jenom zdálo…?