Forbidden Love- 4 kapitola

4. kapitola

Naruto:

„Docela by mě zajímalo, co si myslel Sasuke.“ To byla jediná myšlenka, která se mi honila v hlavě.
Když jsem vešel zpátky do domu, děti už večeřeli a Sasuke se Sakurou se o něčem bavili.
„Kde je?“ zeptala se mě ihned Sakura jakmile jsem za sebou zavřel dveře.
„Pryč, docela by mě zajímalo, co se ti, Sasuke, honilo hlavou, když tu byla?“ Zeptal jsem se a poté pohlédl na svého přítele.
„Nic moc.“ Odpověděl suše.
„Jo jasně tak mi řekni, proč teda Ren odešla.“ To už jsem skoro křičel.
„Cože?“ Zeptal se nevěřícně Sasuke.
„Jen tak pro tvou informaci, dokáže číst myšlenky a není tak slabá, jak si myslíš. Jasně je jí teprve sedmnáct, ale to neznamená, že je podprůměrný ninja. Sakra! Proč jsem ji nezastavil.“ Řekl jsem, ale zastavit tak tvrdohlavou holku je nemožné.
„Naruto, to ti na ní opravdu tak záleží?“ Zeptal se Sasuke a Sakura po něm hodila vražedný pohled.
„Jo, záleží mi na ní celkem dost, protože….protože, to je jedno.“ Zaseknul jsem se.
„Omlouváme se ti Naruto nevěděli jsme, že…“ nestihla to dokončit, protože jsem ji zastavil.
„Teď to nech problém je, že se do Listové nedostaneme hlavním vchodem, kdyby s námi šla Ren bylo by to lepší, protože je to lovec.“ Řeknu a začnu vymýšlet další plán.
„Něco, už vymyslíme, ale teď si běžte oba odpočinou zítra nás čeká těžký den.“ Řekla Sakura a poté mi ukázala pro dnešek můj pokoj. Svlíkl jsem si tričko a ulehl do postele, dal jsem si ruce za hlavu a přemýšlel. Bylo toho hodně co by mě mělo trápit, ale nejvíce mi vadilo, že jsem u sebe neměl Ren. Možná je to proto, že jsem se do ní za těch pár dní zamiloval natolik, že jsem už bez ní nemohl žít a nebo mě kousalo svědomí, že je to moje vina proč odešla.
„Nechápu proč Sasuke musel mluvit o Hinatě.“ Řekl jsem si spíše pro sebe a poté zavřel oči a během minuty jsem usnul.
Ráno jsem se probudil a podíval se z okna ven. Slunce ještě ani nevyšlo a já, už neměl potřebu dále spát. Oblékl jsem se a poté vyšel ze svého pokoje. Všude po domě byl klid. Všichni ještě spali. Sešel jsem schody dolu a poté jsem otevřel dveře a vyšel ven nadýchat se čerstvého vzduchu. Šel jsem do lesa. Když tu nejednou jsem cítil pach krve. Rychle jsem se tam vydal a když jsem tam konečně dorazil, zůstal jsem stát na místě a po těle mi přejel mráz. Ležela tam Ren a kolem ní byla kaluž krve. Sama by si tu udělat nedokázala, protože katanu u sebe neměla a ani svitek, kde by ji měla zapečetěnou. Musel to být někdo jiný, měla hodně nepřátel, což by mě nepřekvapovalo. Rychle jsem ji zval do ruku a utíkal sní za Sakuro. Z domku, už se kouřilo, takže jsem rychle vběhl dovnitř a zavolal Sakuřino jméno.
„Co se stalo Naruto.“ Řekla, když uviděla zkrvácenou Ren.
„Honem vezmi ji do svého pokoje, dojdu si pro věci a hned jsem u tebe.“ Řekla a já udělal tak jak mi řekla. Musím se přiznat, bál jsem se o ní. Bál jsem se o ni tak, že bych ji dal svůj život a všeho se vzdal jen kdyby ona mohla žít.
Když jsem prudce rozrazil dveře položil jsem ji na postel a začal ji sundávat plášť a tričko. Nakonec zůstala pouze v podprsence. Do pokoje vběhla Sakura a hned za ni Sasuke.
„Co se stalo?“ Zeptal se mě a já jen na znamení, že nevím jsem zavrtěl hlavou.
„Pojď tady jsi zbytečný.“ Řekl mi a poté mi pomohl na nohy. Nevím jak, ale už jsem seděl u stolu a přede mnou stál hrnek s kafem a poté snídaně.
„To si opravdu myslíš Sasuke, že mám na něco chuť.“ Řekl jsem a poté se mu podíval do očí.
„A ty si opravdu myslíš, že by Ren chtěla, abys držel hladovku.“ Řekl mi Sasuke, jako by nic a já mu musel dát za pravdu.
„ Ta by mi pěkně vynadala.“ Řekl jsem a na mém obličeji se objevil úsměv.
„Promiň Naruto, je to všechno moje vina.“ Řekl zničehonic Sasuke.
„Proč myslíš.“
„To nechtěj ani vědět, ale až se Ren probudí věř mi, že se ji půjdu ihned omluvit.“ Řekl a já jen kývnul na souhlas.
„Jenom by mě zajímalo kdo ji to udělal.“ Řekl jsem a najednou jsem dostal na tu určitou osobu vztek. Než jsem, ale stihl něco udělat do pokoje přišla Sakura celá nesvá.
„Co se stalo?“ Zeptal jsem se ihned a stoupnul jsem si.
„Neboj Naruto bude žít, mě spíše dělá starost, to její prokletí.“ Řekla a já ji malinko nechápal.
„Jaké prokletí?“ Zeptal se místo mě Sasuke a Sakura mě poté probodla pohledem.
„ Ty sis ho nevšiml, má ho po celých zádech.“ Řekla a já se dost zarazil.
„To je teď jedno hlavní je, že je na živu.“ Řekla a poté šla opět nahoru vzbudit svoje dvě děti.
„Myslíš, že ji to prokletí zabije?“ Zeptal jsem se, protože jsem dost dobře věděl, co způsobují prokletí.
„Nevím Naruto, to se ji budeš muset zeptat sám.“ Řekl a já jen kývl a poté se vydal po schodech do svého pokoje podívat se na Ren. Když jsem otevřel dveře uviděl jsem ji, jak leží na posteli. Byla celá bílá jako kdyby umřela.
Vzal jsem si židli a poté ji dal k posteli a posadil se na ni.Čekal a čekal. Takhle jsem u ní seděl tři dny v kuse, bez spánku, bez jídla. Po třetím dnu jsem to nevydržel a moje víčka sama klesla.

REN:
Když jsem se probudila, všechno mě bolelo, hlavně břicho kam mě
bodla katana. Otočila jsem hlavou a co jsem uviděla mi doslova vyrazilo dech. Uviděla jsem blonďatou kštici, kterou sem ráda vískala.
„Naruto.“ Řekla jsem potichu, ale jak se zdálo osoba tohoto jméno to slyšela a pomalu se zvedl a pohlédl na mě.
„Ren.“ Řekl a ihned se ke mně nahnul a jemně mě obejmul a poté políbil.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se mě a já jen kývla a poté mu zajela rukou do vlasů.
Na Narutově tváři se objevil usměv a já mu ho ráda oplatila.
„Díky tobě ano.“ Odpověděla jsem potichu a poté mi ruka sklouzla z jeho vlasu zpět na postel.
„Musíš být unavená, radši půjdu pryč, aby sis odpočinula.“ Řekl a já ho okamžitě chytla za ruku.
„Ne prosím neodcházej, nenechávej mě tu samotnou.“ Zaprosila jsem a poté se na něj podívala. On se opět usmál a přilehl si ke mně na velkou postel. Já se pomalu k němu přitulila a hlavu mu položila na hruť a moje oči sami spadli a já se ocitla v říši snů.
Když jsem ráno otevřela oči utápěla jsem se v nebeské modři.
„Dobré ráno princezno.“ Pozdravil mě a já mu to oplatila.
„Ren vím, že těď nemáš na nic náladu, ale mohl bych se na něco zeptat?“ když se zeptal já mu kývnutím potvrdila, že může.
„To prokletí, co máš na zádech, je smrtelné?“ Tato otázka mě celkem překvapila, protože jsem se snažila, to co nejvíce schovat.
„Není spíše mi to žere chakru a jednoho dne se ze mě stane obyčejný člověk. To je to prokletí. Nevím kdy, nevím jak, ale jednou budu úplně obyčejná a toho dne ti zmizím ze života.“ Řekla jsem smířená s osudem, který mi nikdo zvolil. Žít sama opuštěná, bez lásky, bez přátel.
„P-proč…počkej Ren to nemůžeš, přece…..přece to nejde.“ Řekl a já se na něj podívala zkoumavým pohledem.
„Proč by to nešlo Naruto, už nebudu ninjou budu obyčejný člověk. Akorát bych ti překážela.“ Odpověděla jsem jednoduše a poté odvrátila pohled od jeho tváře. Ničilo mě to. Koukat do tváře, která neobsahovala jeho úsměv.
„Ale já…já.“
„Ne Naruto, musíš mít šťastný život, se mnou ho mít nebudeš. Chci, abys….“ Nestihla jsem doříct, protože mě Naruto předběhl.
„Jenom, že já tě potřebuju. Potřebuju tě tam moc, že to není možné. Když jsi odešla byl jsem na dně, dával jsem si to zavinu, protože to z části byla moje vina. Kdybych se do tebe nezamiloval všechno by bylo v pořádku. Ty bys, alespoň takhle netrpěla a já ….já bych nebyl závislý na jedné osobě. Miluju tě Ren a je mi jedno, že budeš obyčejný člověk mě stačí, když budeš u mě. Přísahám, že tě ochráním za každou cenu.“ Řekl a když to dokončil po tvářích se mi spustily slzy. Nevěděla jsem co mám dělat, ale i přes tu hroznou bolest jsem si sedla a objala ho co mi síly stačili.
„Budeš toho litovat.“ Zkusila jsem to ještě jednou, ale jak se zdálo bezúspěšně.
Naruto mě objal tak pěvně, ale zároveň tak jemně, že jsem si připadala jako nějaká porcelánová panenka o kterou nechce přijít.
„Mě se jen tak nezbavíš.“ Řekl a já se chce nechtě musela usmát.
„To bych ani nechtěla.“
„Ale jsi si jistá, že to všechno zvládneš?“ Zeptal se mě a moje jedno obočí vyjelo nahoru.
„Jak to myslíš.“ Zeptala jsem se ho.
„No jestli to vzládneš fyzicky.“ To, už mi docvaklo na co narážel.
„Tak podívej mylej zlatej pořád jsem ještě jeden z nejlepších lovců, jen tak nějaký Danzou mě nedostane.“ odpověděla jsem a Naruto se tomu jenom zasmál.
Takhle to šlo ještě několik dní. Za tu dobu jsem se dost sblížila jak se Sakurou tak dokonce i se Sasukem, což mě dost potěšilo. Byla jsem za to hrozně ráda.