Broken Rose:14 kapitola

Vánoční svátky a dárek o který nestojím

Blíží se vánoční svátky, měla jsem je nejradši, ale nějak jsem je teď přestala vnímat. Jen sem se večer procházela zimní krajinou. Uklidňovala mě a já se po dlouhé době cítila svobodná a plná života. Když mi začala být zima, šla jsem zpět do školy, kde jsem ještě zašla do kuchyně si pro teplý čas. Když jsem vešla byla tam pouze Hinata. Jenom jsem ji pozdravila a šla jsem si ho hrnku nalít teplý čaj.
„Počkej Saky.“ Zastavila mě Hinatin hlas, otráveně jsem otočila hlavou, abych ji pohlédla do obličeje.
„Co se to s tebou stalo Saky, vždyť Sa….“ Nestihla to doříct, protože jsem ji zastavila.
„Nevyslovuj to jméno.“ Okřikla jsem ji.
„Omlouvám se.“ řekla a sklonila hlavu.
„Není důvod se mi omlouvat je to minulost.“ Odpověděla jsem ji a byla jsem na odchodu.
„Copak ty, už ho nemiluješ?“ vykřikla na mě a v očích měla slzy.
„Opustil mě Hin, já ho milovala a on bez jediného slova odešel, co jsem měla dělat ani nevíš kolikrát jsem chtěla skoncovat svůj bezvýznamný život, ale pak jsem zkrátka dostala strach. Proč se takhle chovám jednoduchá odpověď nechci, už trpět, nikdy.“ Řekla jsem ji a poté jsem pomalu šla do svého pokoje.
„Mohli bychom být zase kamarádky?“ zeptala se a já se malinko usmála.
„Nikdy jsem neřekla, že jimi nejsme Hin, vždycky tě budu považovat za svoji nejlepší kamarádku.“ Odpověděla jsem a poté jsem se, už doopravdy ostala do pokoje, kde jsem si lehla k sobě do postele a koukala jsem se z okna jak venku padá sníh.
V pokoji byla nehorázná zima, ale mě to vůbec nevadilo. Najednou nikdo zaklepal na dveře.
Šla jsem k nim a pomalu jsem je otevřela. Stála za nimi Hinata.
„Ahoj, můžu dál?“ Zeptala se mě a já jen přikývla.
„Přinesla jsem horkou čokoládu, myslela jsem, že bychom si mohli o něčem povídat.“ Řekla a já jen přikývla. Nalila mě i sobě plný hrnek čokolády a posadili jsem se na postel.
„Za chvilku jsou vánoce, co kdybychom šli nakoupit nějaké dárky jen mi dvě?“ zeptala se mě a já se zahleděla do tmavě- hnědého nápoje.
„Ale víš, že ráda.“ Zvedla jsem hlavu a usmála jsem se na ni.
„K tomu potřebuju nějaké zimní věci mám jich strašně málo.“ Řekla jsem a Hin se ke mně přidala.
„A jak se cítím?“ Zeptala se a já jsem malinko posmutněla.
„Upřímně, osm měsíců jsem na dně.“ Řekla jsem a opřela jsem se o polštář.
Hin se na mě smutně podívala a poté mě objala. Byla jsem ji za to vděčná.
„Všechno bude dobrý, už jenom 4 měsíce a on se zase vrátí.“ Chlácholila mě Hin ale já jsem se malinko zarazila.
„Nic nebude dobrý, nechci ho už vidět Hin, nechci, nechci.“ Začala jsem opět brečet, už zase kvůli němu. Po pěti minutách jsem se uklidnila.
„Už půjdu musím ještě za Narutem.“ Řekla a já jen kývla a poté jsem se sní rozloučila. Hned jak Hin odešla jsem si šla lehnout do Sasukeho postele a během sekundy jsem usnula.
Ráno jsem se probudila celá svěží a natěšená na vánoční nákupy. Rychle jsem se umyly, učesala a poté jsem si oblékla bílou sukni, smetanový svetr na to bílí kabát a rudě červenou šálu a úplně nakonec černé kozačky a vyšla jsem před školu, kde na mě čekala i Hin a …a Naruto.
„Naruto, co tu děláš?“ Zeptala jsem se malinko nevěřícně.
„Hin mě přemluvila, prý aby jste měli někoho kdo vám bude nosit tašky a taky, aby se vám nic nestalo.“ Odpověděl Naruto a na tváři se mu objevil kouzelný usměv.
„Jo Naruto budeš se hodit.“ Řekla jsem a všichni tři jsme vyšli vstříc nákupům.
Nakoupila jsem hodně dárků pro mě přátelé a nějaké věci na sebe a poté jsme se všichni ještě v kavárně zastavili na horkou čokoládu a nakonec jsme se vrátili do školy. Naruto mi donesl všechny tašky, až do pokoje a poté jsme se s nimi rozloučila a začala jsem si vybalovat všechny věci a poté balit dárky.
Šla jsem do koupelny, kde jsem se rychle vysprchovala a poté jsem skočila do Sasukeho postele a opět usnula jako nemluvně.
Ráno jsem se probudila s příjemným pocitem, že jsou vánoce. Den kdy všechny děti dostanou od svých rodičů dárky, den kdy má být veselo, bez hádek a trápení, den kdy mají být všichni pohromadě.
Jenomže to se mi v životě stát nemůže. Neměla jsem ani matku, ani otce a teď, už nemám ani Sasukeho. Během patnácti minut jsem byla připravená jít na snídani, kde na mě čekali všichni mí přátele.
„Ale jaká pak to příjemná změna.“ Nemohl si odpustit připomínku Neji. Já na něj jenom vyplázla jazyk a dál jsem snídala. Potě jsem šla opět do pokoje, kde jsem si sedla k oknu a v ruce jsem držela hrnek plný horké čokolády. Tohle jsem měla nejraději. Poté když už bylo celkem šero jsem šla dát všechny dárky pod vánoční strom a hned jsem se šla připravit na vánoční hostinu. Oblékla jsem si bílé hedvábné šaty, vlasy jsem si vyčesala a lehce jsem se namalovala, poté jsem si chtěla vzít nějaký přívěšek, ale zrak mi spočinul na přívěšku, který mi dal Sasuke, přes všechnu svoji hrdost jsem si ho vzala. Rychle jsem si ještě obula boty a vyběhla jsem rychle do velké síně, kde bylo poměrně hodně studentů. Přisedla jsem si k ostatním, kteří na mě divně koukali.
„Co je?“ Zeptala jsem se jich a podívala jsem se na ně.
„Nic jen ti to moc sluší.“ Pochválil mě Itachi a já se na něj usmála. A poté jsme čekali jen, než Tsunade dořekne svůj dlouhý proslov a všichni se poté pustili do jídla a nakonec do rozdávání dárku. Měla jsem u sebe hromadu dárku, až se mi z očí pustili slzy.
„Děkuju.“ Řekla jsem a utřela jsem si slzy a poté začala rozbalovat. Všechny dárky byly překrásné, po krásné doplňky, až po různé oblečení, ale ještě jeden dárek jsem nerozbalila. Ten byl takový nejtajemnější, pomalu jsem ho rozbalila, až mi na konec v ruce zůstala jen skleněná růže. A u ní byl dopis.
„Krásné vánoce můj andílku“
Hned jak jsem to přečetla mi růže z rukou vypadla a roztříštila se na zemi. Když to všichni uviděli, podívali se na mě, po ředitelku, až po školníka. Ruce se mi klepali a mě se z očí spustili slzy a hned jsem utekla, tak jako to dělám jenom já. Běžela jsem pryč ze školního majetku, pryč ode všech chtěla jsem být sama, potřebovala jsem to.