Zkáza Zelené lilie 09 - Podivné genjutsu
Druhý den brzy ráno jsme se sešli, abychom mohli vyrazit do čtyři dny vzdálené Křišťálové země. První den jsme měli společnou cestu s Narutem a Saiem, což jsem jenom uvítala, protože jsem chtěla být s Kakashim co nejméně sama.
„Sensei, nepřeháníte to už?“ vtipkoval Naruto, když Kakashi dorazil k bráně přesně ve smluvený čas.
„To nevíš, že musíme mise splnit co nejrychleji a nesmíme se zbytečně zdržovat?“ ohradil se.
„To chcete říct, že všechna vaše zdržení byla vždycky zbytečná?“ potlačoval smích.
Kakashi jenom mávl rukou a vykročil. Sai ho okamžitě následoval a Naruto se stále ještě pocukávajícími koutky pomalu vyšel také. Zůstala jsem stát sama na prahu Konohy a dívala se na vzdalující se postavy. Měla jsem z téhle mise strach, ale nedokázala jsem říct proč. Věděla jsem ale, že tahle mise nedopadne dobře. Nikdy jsem se ve svých předtuchách nezmýlila a neměla jsem důvod si myslet, že teď tomu bude jinak. Tento svíravý pocit mě tížil už od včerejšího večera a já se kvůli němu teď nedokázala pohnout.
„Mirai! Pospěš nebo ti utečeme. Teda jenom my, Kakashi-sensei by na tebe určitě počkal,“ tentokrát už se rozesmál doopravdy.
Donutila jsem se udělat první krok a po něm další a další, až jsem nakonec zrychlila tak, že jsem je dohnala. Zařadila jsem se vedle Saie, co nejdál od zbývajících dvou členů týmu.
Kakashi evidentně Narutovi něco řekl, protože se už nesmál a tvářil se nepřístupně.
Cesta byla dlouhá a únavná, slunce pálilo a terén byl stále horší. Často jsem se zastavovali kvůli občerstvení, až jsme se nakonec rozhodli utábořit.
„Někdo by měl jít nasbírat dřevo,“ navrhl Kakashi a Sai se okamžitě přihlásil.
„Pomůžu ti,“ usmála jsem se na něj a odcházeli jsme k lesu.
Naruto asi pronesl nějakou další hloupou poznámku, protože za chvíli se ozvalo: „Né, au, já to tak nemyslel.“
„O co tady jde?“ zeptal se po chvíli sbírání Sai.
„Cože?“ nechápala jsem.
„Podle Narutových narážek bych soudil, že mezi tebou a Kakashim-senpai něco je. Udržujete spolu milostný vztah?“
„Cože?“ vypadly mi klacky z náruče.
„Samozřejmě, že nechci slyšet detaily. Už vím, že se to nesluší,“ usmál se a zvedl další kus dřeva.
„Žádné detaily nejsou. Mám s ním úplně stejný vztah jako s tebou,“ řekla jsem možná až trochu moc rychle.
„Jako se mnou?“ zamyslel se. „Aha, takže bys chtěla navázat milostný vztah i se mnou? Nezlob se, ale jsi na mě stará,“ prohlížel si mě se sladkým úsměvem.
Zírala jsem na něj s pootevřenou pusou. Ten kluk mě svými řečmi často doháněl k šílenství, ale zatím se mi vždy podařilo udržet si přátelskou tvář a navodit tak dojem, že jsem si ho oblíbila. Ale tohle už bylo opravdu moc.
Sai si můj výraz ale vyložil po svém: „Nicméně jsem četl, že vztah se starší ženou může být poučný a v mnoha ohledech i přínosný. Takže jestli bys měla opravdu takový zájem, tak si to můžu ještě rozmyslet.“
„To… To nemusíš,“ dostala jsem ze sebe a snažila jsem se pochopit, jak na takový nesmysl mohl přijít.
„Máš pravdu. Navíc lézt do zelí veliteli týmu by mohlo být nepříjemné. Ale nemusíš se bát, o tvých citech ke mně nikomu neřeknu,“ sebral další klacek a s plnou náručí se vracel zpět.
Ještě hodnou chvíli jsem zírala směrem, kterým odešel a pak jsem se začala smát. Bylo mi jedno kolik hluku tím nadělám, prostě jsem se musela smát. Najednou mi přišlo směšné úplně všechno, celý můj ubohý život a tenhle kluk téhle frašce prostě jenom nasadil korunu. Nevím, jak dlouho jsem se smála, ale když jsem konečně přestala, bolelo mě břicho jako už dlouho ne. Otřela jsem si slzy z obličeje a chtěla jsem se zohnout pro klacky, které mi před tím vypadly.
„Nevěděl jsem, že je Sai tak zábavný,“ ozvalo se nade mnou.
Střelila jsem pohledem na větev vedlejšího stromu. Seděl tam Kakashi se starostlivým výrazem.
„Většina lidí po rozhovoru s ním zuří. Ještě jsem neviděl nikoho se takhle smát.“
„Co tu vlastně děláte?“
„Dlouho jsi se nevracela a Sai nám řekl, že tě nejspíš dohnal k slzám, tak jsem měl trochu strach. Netušil jsem, že to budou slzy smíchu,“ seskočil z větve těsně přede mě a jemně mi otřel poslední slzu, která mi zůstala na tváři. Rázem mě smích přešel.
„No, on…“ poodstoupila jsem a dala jsem se rychle do sbírání. „On mi řekl nejlepší vtip, jaký jsem kdy slyšela.“
„A jaký?“ zajímal se.
„To vyplynulo ze situace, věřte mi, Kakashi-san,“ krátce jsem se na něj usmála a pokračovala ve sbírání.
Taky se sehnul pro trochu dřeva a poté jsme se oba spolu vraceli k tábořišti.
„No, konečně,“ prohodil netrpělivě Naruto a pokračoval v rozdělávání ohně.
„Měl jsi pravdu, Saii, opravdu jsi ji dohnal k slzám. Kdybych to neviděl, tak bych tomu nevěřil,“ ušklíbl se Kakashi a podával mu svou hromádku dřeva.
Horší větu snad ani říct nemohl, protože Sai jen chápavě pokýval hlavou a po zbytek večera se mi horlivě vyhýbal.
Druhý den brzy ráno jsme se sbalili a opět vyrazili. Po pár kilometrech se ale naše cesty rozcházely a my jsme se museli rozloučit s polovinou týmu. Naruto jen mávl a ujistil nás, že oni stihnou misi rychleji, protože jsou mladší a silnější a dodal k tomu svou oblíbenou hlášku o níž jsem přesvědčená, že mi bude znít v uších do konce života. Sai ke mně ale přistoupil a podával mi ruku.
„Četl jsem, že v situaci jaká je mezi námi, je vhodné udělat gesto, které toho druhého ubezpečí, že jsou stále přátelé.“
Opět jsem měla chuť se smát, ale potlačila jsem ji a potřásla mu rukou. Poté se otočil a vyrazil za svým týmovým partnerem.
„Co to mělo znamenat?“ zeptal se Kakashi, když viděl jak se ze široka usmívám.
„To bylo ještě součástí toho vtipu ze včerejška,“ a alespoň v duchu jsem se tomu všemu ještě jednou zasmála.
K mému milému překvapení zbytek cesty do Křišťálové země ubíhal bez dalších nepříjemností. Vlastně by se dalo říct, že cesta byla docela příjemná. Kakashi se nevracel k žádnému našemu podivnému rozhovoru a dokonce se nepokoušel o mě cokoliv zjistit. Naopak mluvil spíš on. Vyprávěl mi veselé historky o Narutovi a jeho ninjovských začátcích a oba jsme se s úsměvem shodli, že je nejspíš z části pořád stejné trdlo. Dokonce mi chvíli vyprávěl i o Jiraiyovi, což bylo trochu nostalgické. Kakashi si můj zasněný pohled vyložil jako posvátnou úctu k autorovi Icha Icha a vypadal, že se mu moje nadšení zamlouvá. Nevyváděla jsem ho z omylu, protože bych mu nemohla vysvětlit, pravý důvod mých citů k tomuto legendárnímu Sanninovi.
Poslední večer naší cesty do Křišťálové země jsem si uvědomila, že ze mě spadly všechny obavy. Veškerý strach byl pryč a já se cítila v bezpečí. Konečně jsem dokázala pojmenovat to, co jsem cítila, když mi byl Kakashi na blízku. Byl to pocit bezpečí. Pocit, který jsem nepoznala už dlouhé roky a nevěřila jsem, že bych ještě kdy mohla. Ale pořád mi připadá, jako by to nebylo všechno, jako bych k němu cítila něco víc. Nebuď směšná! Co by si k němu asi mohla cítit? Je to tvůj kapitán. Vlastně ne, je to tvůj dozorce. Tak si to konečně uvědom!
„Děje se něco?“ vytrhl mě z mého zamyšlení.
„Ne, samozřejmě že ne. Proč se ptáte?“
„Zvláštně jsi se na mě dívala, jako by jsi mi snad něco chtěla říct.“
Odsedla jsem si dál od ohně, aby mi nebylo tolik vidět do tváře: „Já… Jenom jsem chtěla vědět, kdy dorazíme konečně na místo. Ta cesta už je nekonečná.“
Ušklíbl se, jako by věděl, že jsem mohla myslet na cokoliv jen ne na to, co jsem vyslovila.
„Budeme tam kolem poledne,“ odpověděl mi nakonec, „a sedni si blíž k ohni, je chladno. Celá se třeseš.“
Sakra, já se opravdu zase třesu! Ale vždyť mi není zima, tak proč? Poslušně jsem si přisedla zpět k ohni, ale nepřestala jsem přemýšlet nad tím, co se to se mnou děje.
Kakashi vstal, obešel oheň a přisedl si blíž ke mně.
„Pořád se třeseš. Nejsi zrovna oblečená do chladného počasí, zahřeji tě,“ začal mi jemně třít odhalená ramena a mé srdce bilo jako splašené. Polilo mě horko a vyschlo mi v krku. Měla jsem pocit, jako by neexistovalo nic, kromě jeho rukou, které něžně třely mou kůži. Bylo to tak neskutečně příjemné. Bylo to… Genjutsu! Vyskočila jsem na nohy a Kakashi málem ztratil rovnováhu.
„Promiň, nic jsem tím nesledoval. Chtěl jsem ti pomoct,“ ujišťoval mě, když uviděl můj podezřívavý pohled.
„Pomoct?“ nechápala jsem.
„Zahřát tě. Třásla si se… Je ti dobře, Mirai?“ dodal, když viděl, jak jsem zmatená.
Tak ono to nebylo genjutsu? Ale co to mohlo být? A jak to udělal? Pouštím si ho moc blízko, měla bych se přestat přátelit s nepřítelem. Ale on není můj nepřítel, to já jsem jeho…
„Samozřejmě, děkuji. Teda omlouvám se. Vlastně…“ nedokázala jsem na něj pohlédnout a v duchu jsem děkovala za to, že oheň mě neosvětloval natolik, aby mohl zahlédnout jak moc jsem zčervenala.
„Jsem asi přetažená z té dlouhé cesty. Měla bych se jít prospat. Dobrou noc, Kakashi-san.“
„Dobrou noc, Mirai.“
Cítila jsem na sobě jeho pohled, dokud jsem konečně neusnula. Když jsem se pak časně ráno vzbudila, můj pocit strachu byl zpět a mnohem silnější než před tím.
Tohle je pravděpodobně poslední díl tohoto roku, pokud se nestane nějaký vánoční zázrak a nepřibyde sem ještě jeden. Ale pokud ne, tak vám přeji:
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Poznámka pro příště: nejíst u toho, protože mám gulášovou polévku po celém mobilu - blbej Sai. Musím říct, že jsem si na něj dlouho zvykala, protože mě iritovalo to jeho krátké tričko, ale nakonec jsem si ho zamilovala a tady byl naprosto dokonalý
Zasmála jsem se a že jsi to ty, taky ti popřeji Veselé Vánoce
Lekce bez bolesti nemá žádný význam.
Protože nelze něco získat, aniž by člověk něco obětoval.
Ale když vydrží tu bolest a překoná ji,
získá silné srdce, jakému se žádné jiné nevyrovná.
Ocelové srdce
Všechny moje povídky i s popisem najdete tady: Nyssa - povídky
Fanfiction série: Tomoe?!, Pouta, Domov je tam, kde máš kunai
Fanfiction jednorázovky: ...Proč zabíjím..., A to je Ona, Jsou tu všichni?, Ten osudný rok, Ostré nástroje
I já si na Saie zvykala nějakou dobu, ale teď je jednou z mých oblíbených postav. Jsem ráda, že pobavil
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Mise L: Sai je občas na zabití, ale docela pěkně nastínovaný jeho z knih vyčtený charakter V anime s ním byla vždycky sranda. Mirai myslím se bude ještě hodně divit, co takové zamilované genjutsu umí :3 Taky by si nechala třít paže u ohně :3
Novinky v mojí tvorbě
Deviantart
Pletení šňůr tradiční japonskou technikou
Gorin - samurajská show
Trocha ma zarazila Narutova dobrá nálada. Nemal by mať obavy o Hinatu a Akamara? Aj keď ... o tom, že došlo k napadnutiu vieme iba rozprávania. A Tsunade, že by po celý čas iba pasívne čakala a nepodnikla žiadne kroky? Podozrivé, podozrivé.
Ale nevadí, teší ma, že si sa znova zbavila Naruta a sú tí dvaja osamote.
Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Fan-mangy: To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...
V té době na mě působil Naruto jako takové tele, že si prostě nenechá ujít šanci, aby si rýpl. Nicméně nějak zvlášť veselého (či veselejšího než je normální) ho neshledávám.
Co se Tsunade týče, tak povídka je v ich formě z pohledu Mirai a tudíž o Tsunadině počínání víme jenom tolik, co Tsunade chce, aby věděla Mirai...
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Je trapné to opakovat, když už to tolik lidí napsalo, ale Sai... je prostě Sai A to "genjutsu" nakonec, to mě dostalo, doslova se tu dusím, protože nechci budit ségru... Naprosto úžasné
Na konoze moc nejsem, pokud mě chcete zastihnout, pravděpodobněji se vám to povede na mém blogu-http://j-zasivarna.blogspot.cz/
Jen se nelekněte, tady to tak možná nevypadá, ale moje povídky jsou z velké části brutální a naprosto nevhodné, měla bych je zakázat komukoli číst, ale... neudělám to.
Jashine, to zní tak seriózně, nikdo neodhalil že jsem blázen *spokojený úsměv, úroveň 50*
Jashine, ten Sai úplně jsem si smíchy pobrečela klávesnici Úplně to vidím před očima to je prostě dokonalost Takže Mirai a Kakashi??? je vidět že si to užíváš .
Nová Shelly přichází, asi tak...nestačím se divit, jak jiná jsem tehdy byla, a za pár let jistě budu valit oči stejně. Takže jestli někde uvidíte můj starý komentář, nelekejte se, okay? ^^
Podpis nijak řešit nebudu, stejně by ho nikdo nečetl :'D
+ Smazala jsem většinu povídek a začínám od začátku, ačkoliv na konoze už nestraším tak často.
Hezké jen tak dál! XD
Syrinox, moje malá sbírka FF
Syrinox: Pokusím se
EvanaxDmka: Jsem ráda, že tě Sai pobavil. A co se Mirai a Kakashiho týče, hm, tak to se ještě uvidí...
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Jééé Zase super-čuper dílek .. Sai je fakt magor A kdy bude konečně ta pusa KakashixMirai ? A doufám že se stane nějaký ten zazrak a do toho konce roku se ještě objevíš na PC ... A když né tak jsem ti to už sice psala na ICQ ale myslim že vubec nevadí když to řeknu ještě jednou takže přeju ti štastné a veselé Vánoce a šťastný nový rok ..
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. :)
Jsem ve FC Nana. Přidej se k nám ;)
Udělala jsem FC pro užasnou FFkařku Kakari. Přidejte se zde
Už od začiatku to bolo vtipné, ale s tým Saiom, to ma dorazilo Ten je takýýý nechápavý (asi jak moja segra xD)... takže má ďalší super diel za sebou -n_n- teším sa na pokračko (moooc)... a aj ja ti želám Veselé Vianoce!
Laitte: Sai je prostě Sai... Neodolala jsem, abych jeho "talentu" nevyužila A děkuji!
zrůda-SaNaSu: Buď trpělivá a třeba se té pusy jednou dočkáš... Díky
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
musim suhlasit s Yuki Kaze-san sai bol vazne dobry cele to bolo super
STASTNE A VESELE VIANOCE
Tenhle díl jsem si užívala a s tím Saiem to bylo geniální!! Taky jsem takhle koukala a hned pak takhle prostě skvělý dílek a kdybychom si nepsaly, tak Ti také přeji Veselé Vánoce...
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Yuki Kaze-san: Jsem ráda, že Sai nezklamal a hlavně, že si se bavila.
Natalia0908: Opravdu mě těší, že se Sai líbil. Díky
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF