Železná kunoichi 26: Informace

Šedovlasý se na dívku zahleděl. „A proč chceš tak najednou znát cestu?“
Pokrčila rameny a usmála se. „Abych si mohla aspoň představit, jak to bude vypadat. Chtěla jsem se tě zeptat už dřív, ale většinou jsi měl moc práce.“
Kabuto se lehce zamračil. Sice to pronesla naprosto vyrovnaně a bez obvinění, ale přesto se po jejích slovech cítil trochu sklesle. Poslední dobou jí skutečně nevěnoval moc svého času. Asi proto, že kvůli němu byla stále v Orochimarově moci, takže cítil velkou vinu a bál se, že ho začne nenávidět. V podstatě se jí vyhýbal. A také jí to řekl.
Překvapeně zamžikala, načež se opět slabě usmála. „To není v žádném případě tvoje vina, Kabuto-kun. Jsi pro mě mnohem důležitější, než nějaká Železná Země. Za tebe bych ji vyměnila kdykoliv.“ Přistoupila blíž a přitiskla se k němu.
Pevně ji objal, načež si úlevně vydechl. Ze srdce mu spadl obrovský kámen.
Po chvíli si Hametsu najednou něco uvědomila a pozvedla hlavu. „Jak dlouho jsi říkal, že budeme putovat?“
„Tři nebo čtyři dny.“
Vykulila oči. „Nepřetržitě?“
„Ano. Ale neboj se, dostaneš takové speciální vojenské pilulky. Ty tě udrží vzhůru a v plné síle klidně na týden.“
Silně se kousla do rtu. Pravá Hametsu se sice dobře připravila, ale pouze co se budoucího boje týče. Na sebe vůbec nepomyslela. Nemá vodu, jídlo, ani vojenské pilulky. Takhle do Země Železa nedojde.
„Ale já nechci žádné pilulky, nedělají mi moc dobře,“ zamumlala a snažila se, aby to vyznělo přesvědčivě.
Kabuto lehce pokrčil rameny. „Tak tě poneseme, no,“ prohodil s úsměvem.
Šedovlasá se taktéž pokusila usmát se. Poté se začala znovu vyptávat. „Jaký je terén?“
Krátce se zamyslel. „Celé dva dny půjdeme přes lesy. Poté bude následovat pohoří, Země Železa je dobře schovaná a chráněná horami.“
„Nebudeme moc pomalí, když tamtudy půjdeme jako celé vojsko?“
„Trošku pomalí možná, ale jakékoli zdržení je nepravděpodobné. Všichni jsme dobře vycvičení. Navíc jsi vojáky přizpůsobila tak, aby tlumili své tělesné potřeby, takže je všechno v pořádku.“
Semkla rty. Její schopnosti teď byly očividně spíš ke škodě než k užitku. Vehementně přemýšlela dál, co by tak ještě mohlo být dobré vědět. Kabuto se na ni dlouze zadíval.
„Takže Země Železa je nepřipravená? Netuší nic? A co stráže, brána... Jak se dostaneme přes hranice?“
Překvapeně zamrkal nad tou spoustou otázek, ale přesto na ně ochotně odpověděl. „Nemají ani to nejmenší podezření. Hraniční brána je sice obrovská, silná a hlídají ji vycvičení samurajové, ale je celá ze železa. S tou si poradíš hladce.“
Usmála se, tentokrát upřímně. Ovšem pak jí úsměv opět pohasl. Polkla. „Víš... Víš, kde přesně sídlí klan Aragane?“
Kabuto úzkostně svraštil obočí. Tušil, že se ho zeptá i na tohle. „V Tetsuzangakure no Sato - Vesnici ukryté v železných dolech. Celá patří jim, takže zabírají asi čtvrtinu Železné Země, přičemž centrum tvoří tři hory velmi bohaté na minerály železa - takzvaní ,Tři vlci‘. Nachází se sice až na druhém konci Země, ale je možné se tam dostat ani ne za hodinu.“
„Jsou... silní?“
Na okamžik zapřemýšlel. „Podle toho, co jsem slyšel, tak ano, jsou. Mají k dispozici ohromnou spoustu železných a ocelových zbraní. Navíc si najali ty nejlepší ochránce a zabijáky, jelikož je díky jejich úspěchům a slávě nenávidí poměrně dost lidí, ne-li vesnic. Ale brání se dobře, doteď je ještě nikdo neporazil... Zjednodušeně řečeno je to kopa schopných samurajů s výborným nářadím,“ dokončil Kabuto a ušklíbl se.
Chvíli zamyšleně mlčela. Řekl jí mnohem víc, než původně chtěla, ale to bylo jedině dobře. Zbývala jí jediná otázka, i když odpověď na ni už znala. „Kdy že se vydáme na cestu?“
„Za tři dny.“
Pomalu přikývla. Už tedy věděla všechno, zbývalo jen si ty informace uspořádat v hlavě a předat je pravé Hametsu. Jemně se vymanila z mladíkovy náruče.
„To je snad poprvé, co jsi mi položila tolik otázek,“ opáčil a pustil ji.
„Jen jsem byla zvědavá. A taky jsem se chtěla dostatečně... připravit...“
„Ano, to chápu.“
Nastalo ticho. Hametsu se pak lehce usmála, políbila Kabuta na rty a vyšla z místnosti. Jakmile za sebou zavřela dveře, opřela se o ně a dlouze vydechla. Netušila, že se i přes své dobré úmysly bude cítit takhle. Připadalo jí, že Kabuta sprostě využila, že ho zradila... Ale stalo se, teď už to v žádném případě nepůjde vrátit.
Pozvedla hlavu a zadívala se na Dakena, který celou tu dobu stál venku. Usmála se na něj, vzala ho za ruku a spolu zamířili do dívčina pokoje. Cestou si v duchu pořád dokola opakovala nově nabyté informace, aby je pravá Hametsu slyšela.
Máš tři dny na to, aby ses dostala přes hranice a až na druhý konec Země, kde sídlí klan Aragane. První dva dny půjdeš jenom lesem a třetí den pohořím. Terén bude očividně drsný, patřičně se na to připrav. Jeden z těch dvou tě může nést, bude to pro tebe lehčí.
Taky si obstarej nějaké jídlo a pití, pokud nemáš vojenské pilulky. Teď se ti budou hodit naprosto každé, ale jestli je nenajdeš, tak se snaž namáhat co nejméně, ať máš potom dost síly.
Hranice Země tvoří zřejmě jen železná zeď a brána. Až se dostaneš dovnitř, očekávej velkou spoustu samurajů. Očividně neumí ninjutsu ani genjutsu, ale i tak jsou to schopní bojovníci. Rozhodně tam nic a nikoho nepodceňuj.
Aby ses dostala ke klanu Aragane, budeš muset vstoupit do těch hor - Tři vlci. Vypadá to, že tam mají základnu. Tady už půjde do tuhého, vynalezli určitě spoustu vymožeností. Všechny zbraně sice vyrábí ze železa, ale problém bude spíš v početní převaze. Přece jen je to celá vesnice a ty jsi sama, i když s mocí, která by je mohla vmžiku zničit. Takže buď velmi opatrná, rychlá a taky přesná, oni na tebe určitě čekat nebudou.
To je vše potřebné, co bys tak měla vědět. Modlím se s tebou, aby to vyšlo. A hlavně nezapomeň, proč to děláš... Hodně štěstí.
Lehce zatřepala hlavou a probrala se z dočasné letargie. Co chtěla říct, řekla. Teď závisí všechno jen a jen na pravé Hametsu...
Po chvilce už spatřila dveře svého pokoje. Nepatrně mávla rukou, načež jako první přešla přes práh, následována hnědovláskem. Pak se dveře zase samy s cvaknutím zavřely.