Parodie

"Rasengan!" zvrieskol Naruto a otvorenou dlaňou. Vrazil Peinovi do brucha. Pein od neho okamžite odskočil a rozplakal sa: "Ty ma zase biješ. Počkaj, až sa o tomto dozvie Tsunade – sensei."
"Nevyhrážaj sa, to ti teraz aj tak nepomôže. Sasuke, pomôž mi!"
Sasuke bol však práve zaneprázdnený ukladaním bábik pred seba. Keď ich už mal naukladaných asi desať, tak zvrieskol: "Pripravte sa na smrť, ninjovia z Konohy!"

Vidíte tu holku? Tu blondýnu? Jo přesně tuhle blondýnu. Je hezká ne? Dlouhý nohy, plný rty, s hrudníkem to taky není marný, zadeček pěkně tvarovanej a samozřejmě krásný velký oči orámovaný dlouhýma řasama. Díváte se na ni a je vám jasné, že to ona je ten favorit, ten idol všech kluků. Bohužel, já to nejsem. Já jsem ta holka vedle ní. Ta s těma hnědejma zplihlejma vlasama ve starym oblečení. Nevidíte mě? Nedivim se vám. Já jsem ta neviditelná. A jak že se vlastně jmenuju? Těší mě, Mary Sue.

„Nevím,“ posteskla si Temari.
„Asi to bude těžké,“ pokračoval Shikamaru.
„A ty nemáš rád, když jsem věci moc složité, co?“
„To je fakt, přináší to problémy,“ řekl Shikamaru a Temari jen sklopila hlavu.
„Jenže za ty dva měsíce jsem si na všechny ty problémy nějak zvykl, že by byla přece škoda to ukončit. Navíc je tu ještě jedna důležitá věc, kterou ti musím říct,“ a prstem na ní pokynul, aby šla blíž a něco jí pošeptal. Po slovech, co jí řekl se je Temari usmála.

Toto je příběh z dávných časů. Z časů mýtů a legend, kdy tým sedm byl ještě v původním složení a plnil své mise dle očekávání Hokage. Které, popravdě, nebylo nic moc...

„Já myslím, že se to vydařilo,“ pronesla Tsunade, když přišla k jejich stolu a bylo na ní vidět, že už má trochu v sobě.
Jakmile odešla, Kankurou se prudce zvedl a řekl: „Teď je moje příležitost, jdu za ní, dnes mě nečekejte.“
„To jako myslí vážně?“ zeptala se Temari Shikamara, když odešel.
„A není to jedno? Tohle je i naše příležitost,“ zvedl se Shikamaru a Temari pochopila jeho záměr.
„Vy už jdete?“ zeptal se jich Naruto
„No víš, bylo to náročné a my už jsme unavení,“ přesvědčovalo ho Temari.

Ibiki Morino četl úvodní prolog a opona pomalu stoupala nahoru, všichni netrpělivě očekávali, až hra začne a na scéně se objeví naši mladí talentovaní herci. Na scénu vstoupili Izumo a Koketsu jako Samson a Řehoř, sluhové rodiny Kapuletů a vedli družný rozhovor, načež potkávají spřízněnce rodů Monteků a má dojit k souboji. Tsunade velmi prožívala každé slovo, které vyšlo z jejich úst napatě očekávala souboj. Když tu najednou se ozvala hlasité zarachocení a papírová kulisa Veronského kostela se najednou převrátila.

Kabuto opatrně zavřel dveře Orova pokoje, knížky O Haďáčkovi Syčáčkovi (všech sedm svazků – jmenovitě Haďáček Syčáček a kámen Hokagů, Haďáček Syčáček v komnatě svých příbuzných...) v podpaží, na tváři unavený výraz. Vrávoravě vyrazil chodbou zpět do společenské místnosti za Sasukem. Ten mírně pochrupoval na místě, kde kdysi sídlil jejich počítač.
„Vstávej!“ křikl podrážděně Kabuto. Sharinganoočko nereagoval. Když ho nevzbudil ani na třetí pokus, přetáhnul ho Haďáčkem a to už Uchihu dokonale probralo.

[center]Květiny by ji snad zkrášlily i ve stáří,

Nebo „Tohle snad zlý sen, co se tady zase děje?“ řekl naštvaně Shikamaru. Jenže to už slyšel hlas Kankura.
„Kámo, už jsem zpátky a vedu společnost,“ po těchto slovech vrazil do pokoje a za ním v závěsu Sakura a Ino, které vypadaly, že jsou opravdu nadšené.
„Co tady s holkami děláš?“ ptal se ho Shikamaru.
„Nemůžu Tě přece nechat dlouho samotného, co kdyby se ti začalo stýskat a tak jsem holkám navrhl, aby šli se mnou k vám,“ oznámil mu nadšeně.

Během zkoušek dny plynuly jako voda a Kankurou žil stále v přesvědčení, že svou sestru musí hlídat před tím podřadným živlem, který se skrývá tady v Konoze a tak jí vždy po zkoušce nespouštěl ani na okamžik z očí, div si nechtěl přestěhovat k ní do pokoje.
„Tohle je moc,“ přišla Temari k Shikamarovi, když Kankurou zálibně hleděl na Tsunade, která právě vysvětlovala Gaiovi a tomu dalšímu v zeleném, že takto si uspořádání těch rekvizit na jevišti opravdu nepředstavovala a, že to budou muset předělat.

Bylo časné ráno a z budovy Bezpečnostního a informačního oddělení Konohy se linulo protáhlé zívání. Morino Ibiki totiž tenhle úřad zřídil proto, aby zlenivělí Shinobi nedělali na konožském internetu něco, co neměli (to byla ta nudnější část pracovní náplně tamních hlídačů) anebo aby zaznamenávali potenciální nebezpečí, blížící se na Konohu v podobě viru.

„Dobrý večer, dámy a pánové. Vítám vás u dnešního exhibičního hokejového zápasu. Jmenuji se Rock Lee a spolu se svým partnerem Hyuugou Nejim budu pro vás dnešní utkání komentovat. Neji, řekni taky něco.“
„Nejsem tvůj partner.“
„Jak myslíš… Zbývají nám poslední minuty do zahájení a tak vám představíme hráče obou týmů. V levém rohu nastupují vyzyvatelé v černo červených trenírkách…“
„Tohle je hokej a ne box…“

Den sedmý, a také poslední

Sakura se roztržitě rozhlížela po pokoji. Má všechno?

Akatsuki sa hľadeli na kompletne zničené sídlo. Kvôli úderu blesku, ktorý prišiel spolu s tou búrkou kvôli tým povodniam v celej Európe, sa teraz nemali kam uchýliť.

Po těchto slovech se Shikamaru jen smutně podíval na Temari, které ihned došlo co se děje, když viděla nadšeného Kankuru, jak za sebou táhne Shikamara a připojuje se ke skupince kluků z Konohy. Věděla totiž, že dnes to opět nebude takové, jak si plánovali, proto když kluci odešli k Narům a čekala na jejich návrat. Dočkala se po několika hodinách. Kankurou přišel opět v dobré náladě, ale Shikamaru vypadal, jako by žvýkal šťovík.

Věnování: K!K!nce, mé věrné asistentce

Songfic na píseň od Těžkýho Pokondra - Maso na guláš

Povídka

Bývaly doby, kdy se Hatake Kakashi mohl utlouct po zelenině, pak ho zas rozveselovaly nudle (to pak rád hodoval po boku Naruta), ale dnes se vzbudil s neukojitelnou touhou po mase. Dostal chuť na guláš, a to takovou, že až hraničila s posedlostí. Otevřel ledničku, samozřejmě v ní žádné dobytčí maso nebylo. Chvíli přemýšlel nad tím, jak si nějaké obstarat. Vlastně… mohl by nějaké dostat ze staré známosti.

Když se ti dva dostavili do sálu, Tsunade se na ně vážně podávala a spustila: „Přivedete mi Kakashiho.“
Ti dva na ní jen nevěřícně zírali a přemýšleli nad tím, k čemu ho vlastně potřebuje, jenže během chvilka sama odpověděla.
„Bude totiž hrát lékárníka, ta role je totiž pro něj jak stvořená, už ho v ní vidím,“ rozplývala se dál.
„Jenže, co když nebude chtít přijít?“ ptal se zmateně Izumo.
„Prostě ho donutíte, prostředky už nechám na Vás.“

Ráno čekali ti tři na místě, kde se mělo nacvičovat. Byli tu zatím sami a Shikamaru stále v hlavě přemítal: „Dnes asi zemřu, protože nikdo nepřijde a Tsunade mne zabije,“ opakoval si pro sebe. Jenže z jeho přemýšlení ho vyrušilo křupání, to se právě dostavil Chouji se svým balíčkem chipsů a chvíli po něm i sasuke, jenže to bylo stále poněkud málo.

Den šestý

Zvládli to. Evendžr, Skrytý Zvrhlík, Hinata a Naruto byli úspěšně zabarikádovaní v Konožském skladu surovin pro dobu případného obléhání obřími hady či jinou havětí. Tsunade mlátila do dveří, přičemž po třech úderech vždy na chvíli usnula a básnila o saké, údělu Hokage, saké, Shizune, která jí zapomněla přinést saké o páté a dluzích za placení pašeráků převážejících saké dvacet šestku (v celé Hi no Kuni zakázané).
„Otevřete! Otevřete, nebo vás zabiju!“

„Shikamaru,“ ozvalo se najednou z kuchyně, „byl tu posel od Tsunade, máš se k ní okamžitě dostavit.
Po těchto slovech se netvářil moc nadšeně, vážně by se mu hodil pokoj v blízkosti její kanceláře, aby to neměl tak daleko, jelikož z domu to téměř přes celé město.