Parodie

Hodina Hudební výchovy

Nečekali dlouho a učitelka se zjevila ve dveřích.
,,Tak pojďte.“ Prohlásila a vyrazila ze třídy. Došli o patro níž, do učebny Hudební výchovy. Byla tam interaktivní tabule s projektorem, což se moc líbilo Peinovi. Hned začal jezdit po tabuli prstem a otevíral tím různé složky až nakonec vlezl do internetu. To už ho poslala učitelka sednout.
Tobi se přihlásí.
,,Ano, co chceš Tobi?“
,,Co budeme-“ Tobimu do řeči skočil Kakuzu.
,,Promiňte že nemám domácí úkol!“ vykřikl.
,,Hm. Co si chtěl Tobi?“

U akatsuki bola ako zvyčajne, nuda. Vonku pražilo a Pein udelil Kisamemu, Zetsuovi a Tobimu "zvláštnu" misiu: nakúpiť.
Niežeby tých 40° tak strašne vadilo, to sa ešte prežiť dalo, ale keď je šéf nas*atý, nikomu nič nedovolí a všetkých diriguje. Práve, keď sa Deidara s Hidanom hrali karty, šiel náhodou okolo nich a bez premyslenia kopol do stola, na ktorom bola rozložená hra.
,,Ku*va, čo robíš ty ko*ot?!" Začal po ňom štekať Hidan.

Všichni se otočili směrem k ní a ona se jen šibalsky usmívala. Vypadalo to, že dozvěděla něco velmi zajímavého.
„Potřebuji s tebou mluvit.“
Sasuke se otočil, protože si byl téměř jistý tím, že tato věta směřovala na jeho osobu.
„Co je Sakuro?“ zeptal se jí.
Sakura se zarazila, Sasuke nebyl zrovna ten, se kterým chtěla mluvit.

V havních rolích:
Shrek jako Sasuke
Oslík jako Naruto
Lord Farquad jako Orochimaru
Kouzelné zrcadlo jako Kabuto
Perníček jako Anko
Princena Fiona jako Madara
Dračice jako Itachi

Varování: Tento příběh je fiktivní. Jakákoliv podobnost s čímkoli je čistě náhodná. Pozor, parodie!

Četba na vlastní nebezpečí!

Zazpívejte si písničku na dobře známou melodii české hymny Kde domov můj?

Upozorňuji! Mým cílem nebylo zesměšnit státní hymnu. Mám ji i svoji zemi ráda. Ale... Ono mě to napadlo a nemohla jsem se ovládnout

[center]Kde domov můj, kde domov můj?
Opustil jsem svou zemi,

Jednou, když se Mikubi ráno vzbudil, nevěřil svým očím. Všude byla krev, na stěnách, na zemi ale i na stropě!
,,Co to ksakru?!" řekl. Zvedl se z postele a snažil se najít botky. Když je konečně našel, vyšel ze dveří na kterých byl lístek, a na něm ukrutně naškrábaným písmem stálo: "Jestly eště jednou vesmež s mí hospodi vlašku saké dam ty na hubu!!!"
Mikubi si to přečetl a stál tam jak dřevo. Asi po hodině zatřepal hlavou a lístek zahodil. Šel se stavit pro Gaaru.
Zazvonil a povídá: ,,Zdarec, jdeš ven?"

Ještě toho dne pozdě v noci ležel Sasuke u sebe v posteli a nemohl spát, stále pozoroval jemné pramínky měsíčního světla, které se draly do jeho pokoje a jemně osvětlovaly stěnu. Sám netušil, proč ho to tak uchvacují, vždyť na tom není zase nic tak moc zajímavého. Chtěl by už spát, ale myšlenky poletující v jeho hlavě mu to nechtěli nějak dovolit. Stále musel přemýšlet nad událostmi, které ho dnes potkali a nad tím, do čeho se nechal kvůli Narutovi uvrtat. Nebyl si jistý, jestli je to opravdu dobrý nápad, ale couvnout už nemohl.

„Někdo by tu volný byl, tedy pokud máš dost odvahy,“ řekl najednou Lee.
„Kdo, kdo, kdo?“ chtěl rychle vědět Sasuke.
„No přece Tsunade-sama.“ Všichni se opět začali smát, jen Sasukemu moc do smíchu nebylo. „Můžeš to zkusit.“ řekl rýpavě Naruto.
„Jen se trochu obávám, že to asi bude poslední věc v tvém životě, ale na druhou stranu, když budeš mrtvý, tak Ti zase tak moc nebude vadit, že si ještě nebodoval,“ dodal Naruto
„Vy jste opravdu skvělí přátelé,“ řekl ironicky Sasuke.

Zdravím,

aby bylo jasno, tak k tomuhle mě přinutil můj sensei Kakashi. Možná, že už si se o něm doslechl. Strašně frajeří, že má Sharingan a přitom ho ani pořádně neumí využít. Je to loser. Pořád mele něco o tom, že on mě toho může naučit nejvíc, že jsme si hrozně podobní. By mě zajímalo, jestli se někdy viděl v zrcadle. Protože jestli jo, tak nechápu jak takovou hovadinu může vypustit z pod masky.

„Co děláte v mojí pracovně?“ naštvala se Tsunade hned u dveří, když vedle stolu spatřila čouhající nohy.
„Instaluju webkameru, abych se podíval, co máš pod sukní!“ ozvala se odpověď.
Tsunade přišla ke stolu a sklonila se nad Hidana.
„Hidane, co tu děláte?“ zopakovala.
Hidan se zálibně zadíval do jejího výstřihu.
„Měl bych dát kameru i na strop …“

Po tom, co měli Sasuke s Hinatou tu dojemnou hodinku, se něco změnilo. Nešlo jen o to, že se otevřeli jeden druhému. Bylo to skoro jako kdyby se z nich stali úplně jiní lidé. Bez většího ostychu jeden druhého objali a dlouho se ani jeden z nich neodvážil pustit. V tom objetí bylo něco, co oba tak strašně dlouho hledali – porozumění.
Když už to začínalo bejt divný, vzdálili se od sebe a po menší srdceryvné diskuzi se chtěl Sasuke vrátit do pokoje, který mu momentálně patřil, ale Hinata ho uprosila.

Když dorazíme domů, tak pomalu vrazím do táty, který právě stojí ve dveřích, protože já opravdu spěchám, jsem trošku v časovém presu.
"Nevím, jak to táta dělá, ale vždy se postaví někam, kde zavazí, má na to asi nějaký speciální talent,“ zamyslím se, ale po chvíli se musím vrátit k důležitějším věcem, které musím udělat a to, že se musím nějak zkulturnit. Takže teď si rychle rozmyslet, co si musím vzít na sebe a ještě trošku upravit make-up, abych mohla vyrazit.

„Omlouvám se, ale takhle narychlo a navíc s tím úklidem jsem nic jiného nezvládla,“ omlouvala se.
„Jashin, vůbec se neomlouvej. V porovnání s tím, co jsme jedli poslední dny je to přímo královská hostina,“ Hidanovi zářila očka.
Konan si významně odkašlala. Pein se na ni starostlivě podíval. „Ty jsi nastydla?“
Ayumi rychle vytáhla Paralen, Stophangin, Ibalgin, Acirpilin a Orofar.
A Itachi vytáhl Proenzin.

Po obědě naše kroky vedly do nedalekého obchodního centra. Neznala jsem přesně představu toho, co zde hledáme, protože jsem opravdu netušila, co by si Hanabi chtěla na sebe obléct. Její styl byl poněkud uvolněnější a celkově se naše představy o stylu oblékání velmi lišily. Proto jsem se snažila z Hanabi dostat nějaké informace. Jakou má představu, jenže ona mi nic nechtěla říct. Prý na to přijde čas, až dojdeme do obchodu. A proto když jsme došli před obchod, byla jsem opravdu nedočkavá, protože mě to opravdu zajímalo,co vlastně jdeme vybírat.

...

tuhle jsem jel v šalině, samozřejmě byla značně narvaná, ale já si spokojeně seděl , no a nade mnou jeden chlap telefonoval, přesto, že jsem měl v uších sluchátka, jsem jasně slyšel, jak mluví o papouškovi, kterej furt nadává, a hned mě napadlo, že to musí být Hidanův papoušek ...

„Srrráááči!“
„Ty mě dlouho vytáčet nebudeš!“ rozčiloval se pod vysokou skříní Deidara, „Sleť dolů!“
„Nasrrrat!“

Prolog...

Včera, jak sem usínala, sem si nějak vzpomněla na Mrázek, ústředna! S tou kosou a panem Smrťákem a tahle kravina byla na světě. Jen chci podotknout, že ten přepis byl zajímavý a trval mi asi půl hodiny, možná to bylo tím, že to tak dobře znám
No nebudu vás nadále nudit a pustíme se ještě do větší nudy a varuji vás, že místa, osoby nejsou terčem nějakých narážek nebo urážek…

V Bingo knize najdete různá jména, my objevili Hidana-san. Tak jsme mu zavolali…

Zvonění telefonu.

úvodní slovo

po vydání povídky V MHD, jsem se zamyslel (což dalo dost práce ) nad tím, jestli by se někomu líbila povídka, ve které by Hidan nemluvil sprostě, a tak jsem stvořil tohle ve snaze ho trochu převychovat, snad G. B. Shaw promine …

„Tak co myslíte, šlo by to?“ zeptal se Kukuzu dvojice gentlemanů, ačkoliv sám tomu nevěřil.
„Uhradím veškeré náklady!“ chtěl zvýšit šance na pozitivní odpověď.