Romeo, Julie a Konoha aneb trocha klasiky 013

Když se ti dva dostavili do sálu, Tsunade se na ně vážně podávala a spustila: „Přivedete mi Kakashiho.“
Ti dva na ní jen nevěřícně zírali a přemýšleli nad tím, k čemu ho vlastně potřebuje, jenže během chvilka sama odpověděla.
„Bude totiž hrát lékárníka, ta role je totiž pro něj jak stvořená, už ho v ní vidím,“ rozplývala se dál.
„Jenže, co když nebude chtít přijít?“ ptal se zmateně Izumo.
„Prostě ho donutíte, prostředky už nechám na Vás.“
Po přidělení tohoto úkolu se ti dva rozhodli, že by bylo asi úplně nejlepší prvně Kakashiho najít, jenže v tom okamžiku ho uviděli kus před sebou, jak právě zachází za roh a tak se za ním rozběhli, jenže když za roh přišli, tak tam nikdo nebyl. Oba se začali drbat na hlavě a rozhodli se pro další hledání.
Jenže ten koho právě hledali, byl na střeše domu a pobaveně je pozoroval.
„Jako malý,“ uslyšel najednou známý hlas za sebou. Pomalu otáčel hlavu a doufal, že to byl jen špatný sen, jenže nebylo tak tomu, skutečně za ním stála Tsunade a pokračovala.
„Co si člověk nezařídí sám, to nemá.“
„Co ode mě potřebujete?“ zeptal se jí Kakashi.
„Budeš hrát v Romeovi a Julii.“
„Aha a co když to odmítnu?“ zjišťoval.
„To bych ti nedoporučovala,“ a pomalu začala svou ruku svírat v pěst.
„Přesvědčila jste mě,“ usmíval se pod maskou Kakashi.
„Fajn, takže jdeme, v sále už na nás čekají,“ zavelela Tsunade a Kakashimu nezbylo nic jiného než jí následovat.
„Už jsme zde,“ oznámila všem pak nadšeně v sále.
„A kde je Izumo a Koketsu?“ zeptal se najednou Lee.
„Jo ti dva idioti? Ti hledají Kakshiho,“ odpověděla mu Tsunade.
„Ale vždyť je tady,“ nechápal trochu Lee.
„Vždyť říkám, že jsou to dva idioti,“ nepozastavovala se nad tím a pokračovala, „konečně se můžeme pustit do pořádné práce, rozdejte všem scénáře.“
„Nechci se do toho míchat,“ ozvala se najednou tiše Shizune, „ale stále nám na některé postavy chybí obsazeni.“
„No, tak je prostě vystřihneme,“ usmála se na ní Tsunade.
„Jste si tím jistá?“ stavěla se trochu nedůvěřivě k jejímu návrhu Shizune.
„Já ještě ten scénář projdu a zítra přijdu s řešením, ale teď bychom se konečně měli pustit do práce. Takže si to vyzkoušíme. Doufám, že už všichni umí své role.“
Po těchto slovech na ní všichni jen vykulili oči, jelikož to bylo jen pár minut, co jím byl scénář rozdán, ale to Tsunade asi vůbec nedocházelo.
„Fajn, takže si dáme pauzu, pěkně si to projděte a pak se to toho pustíme,“ navrhla řešení a nikdo raději neprotestoval.
Shikamaru a Temari byli přece jen se scénářem trochu dál, takže se mu nemuseli tak moc věnovat, i když většina ostatních to stejně nedělala. Avšak Kankurou si asi chtěl udělat oko u Tsunade tak si ho zuřivě prohlížel a otáčel stránky a tak si ani nevšiml, že se Shikamaru otočil blíž k Temari, aby jí něco sdělil.
„Mám nápad.“
„Nestraš, vážně?“ zeptala se ho trochu ironicky, jenže on se na ní podíval vážně a ona se na něj jen usmála a bylo vidět, že to tak nemyslela.
„Jdu za Narutem, dnes se vytáhl a tak mě něco napadlo a snad to vyjde.“
„Co to je?“ chtěla hned vědět Temari a tak jí Shikamaru v rychlosti nastínil svůj plán.
„Pokud to vyjde, tak to bude naprosto úžasné,“ mrkla na něj a už ho poslala směrem k Narutovi, který tam právě stál v hloučku s kluky, kteří se smáli nad scénářem. Proto si ho Shikamaru vzal trochu stranou.
„Naruto, něco bych od tebe potřeboval,“ spustil na něj.
„O co jde?“ zjišťoval Naruto.
„Nemohl bys s kluky Kankuru někam po zkoušce vytáhnout?“
„Proč to chceš?“ chtěl vědět Naruto.
„To ti nemůžu vysvětlovat, ale prostě můžeš to pro mě udělat?“ vysvětloval Shikamaru.
„Já vím, o co jde,“ tvářil se důležitě Naruto.
„Vážně?“ Shikamaru nevěřil svým uším.
„Kankurou Ti leze krkem a tak se ho chceš prostě aspoň na jedno odpoledne zbavit, nemám pravdu?“ přišel se svou myšlenkou Naruto.
„Ty si vážně genius, že jsi na to přišel,“ chválil ho Shikamaru.
„Já vím,“ chvástal se Naruto a Shikamaru se jen usmíval nad tím jaké pako je Naruto.
Při zkoušce měl opět Naruto své projevy, jak by opět udělal něco jinak, ale všechny jeho nápady byli zamítnuté s tím, že se má držet scénáře.
Po zkoušce přišel Naruto s partičkou svých hereckých ninju ke Kankurovy a spustil: „Jdeme někam posedět bez holek, nechceš se k nám přidat?“
„Jasně odpověděl,“ odpověděl Kankurou a hned pokračoval, „jde i Shikamaru?“
„Ne, prý má něco důležitějšího na práci.“
„Tak to bych se na to podíval, co může být tak důležité, že nechce jít s námi,“ pronesl rozhořčeně Kankurou a vydal se směrem k Shikamarovi.
„Ty prý máš něco důležitější než s námi jít, co to je?“ spustil zhusta.
„To Tě nemusí zajímat,“ odpověděl mu s nezájmem Shikamaru.
„Vyber si, buď mi to řekneš, nebo půjdeš s námi.“
„Neřeknu a nepůjdu,“ snažil se mu oponovat stále Shikamaru.
„Vážně?“ zeptal se ho Kankurou a začal si vyhrnovat rukávy a Shikamaru si byl téměř jistý, co bude následovat.
„Přesvědčil si mě, já s vámi půjdu,“ řekl sklesle Shikamaru, když si vzpomněl na Temari.
„Takže vyrážíme?“ skočil mezi ně s otázkou nadšený Naruto.