Romeo, Julie a Konoha aneb trocha klasiky 015

Během zkoušek dny plynuly jako voda a Kankurou žil stále v přesvědčení, že svou sestru musí hlídat před tím podřadným živlem, který se skrývá tady v Konoze a tak jí vždy po zkoušce nespouštěl ani na okamžik z očí, div si nechtěl přestěhovat k ní do pokoje.
„Tohle je moc,“ přišla Temari k Shikamarovi, když Kankurou zálibně hleděl na Tsunade, která právě vysvětlovala Gaiovi a tomu dalšímu v zeleném, že takto si uspořádání těch rekvizit na jevišti opravdu nepředstavovala a, že to budou muset předělat.
„Jak to myslíš?“ nechápavě se na ní podíval Shikamaru.
„Už mě to takto nebaví a vezmu to do svých rukou,“ řekla mu rozhodně, a jak řekla hned začala činit a vydala se směrem k Ino a Shikamaru jen přemýšlel nad tím, jaký to vlastně vymyslela plán.
„Mami?“ oslovila Temari svou hereckou kolegyni.
„Neříkej mi mami, jsem mladší než ty,“ začala se čílit Ino po tomto oslovení.
„Promiň, ale mám na tebe velkou prosbu, nevíš jak zabavit na jedno odpoledne mého bráchu?“ ptala se jí.
„Už Ti leze na nervy, že?“
„No to taky, ale je v tom něco trochu jiného,“ tvářila se poněkud rozpačitě Temari.
„Neříkej mi, že máš chlapa, kdo to je?“ chtěla hned vědět Ino.
„To není důležité,“ snažila se jí přesvědčit a jen se udivovala nad tím, jak Ino některé myšlenky opravdu rychle docházejí, to není jako u Naruta.
„Jak není důležitý, tohle mi prostě musíš říct,“ naléhala na ní, „neříkej mi, že je to? Vážně je to on?“
Temari na ní jen nevěřícně zírala, protože si nebyla jistá tím, jestli má Ino na mysli stejnou osobu jako ona, ale to už Ino pokračovala: „Že je to Shikamaru? Jak jste daleko? Asi moc ne, když máš stále za zadkem toho bodyguarda, co?“
„Té holce to vážně zapaluje,“ pomyslela si Temari.
„Ale když Ti pomůžu, tak mě musíš informovat, jak se to dál vyvíjí. Konečně se tu bude něco dít,“ radovala se.
Po zkoušce se Ino společně s ostatními holkami pustily do předem připravené akce, aby mohly aspoň na chvíli osvobodit Temari.
„Kankurou,“ spustila mile Ino.
„Copak krásko?“ usmíval se na ní Kankurou.
„Tak jsme si s holkama říkaly, jestli bys námi někam nezašel, ale jen ty sám,“ mrkala na nějak a ostatní děvčata se jen usmívala.
„To si rozhodně nemůžu nechat ujit,“ oznámil jim potěšeně Kankurou a už byl společně s děvčaty na odchodu a na to, že nechává Temari a Shikamara o samotě, tak na to si ani nevzpomněl a ti dva v tom konečně viděli příležitost, kterou si rozhodně nechtěli nechat ujít. Proto hned jak Kankurou odešel, ti dva se také potichu vypařili, aby byli co nejdříve doma.
„Konečně sami,“ pronesla Temari a posadila se na postel.
„Ale na jak dlouho,“ pomyslel si Shikamaru, ale hned se ti myšlenku snažil někam zahnat a vychutnat si tento okamžik, proto se posadil k Temari. Jenže v okamžiku, kdy jí chtěl políbit, se ozval hlas jeho matky: „Pojďte mi někdo pomoct.“
Když dorazili do přízemí, Shikamaru uviděl svou matku na vratkých schůdcích, jak se snaží vymetat z rohu pavučiny, jenže přitom nějak ztratí stabilitu. Najednou dostal nápad, jak se zbavit jednoho problému, jednoduše drcnout do schůdku a bude klid, ale pak to raději zavrhl a dal se raději do přemýšlení, proč to musí mátu dělat právě teď.
„Můžete mě prosím přidržovat, než to udělám, bude to jen chvilka. Navíc nepředpokládám, že byste měli něco lepšího na práci, ne?“ zeptala se Yoshina.
„To víte, že nic zajímavějšího na práci nemáme. Rádi Vám pomůžeme,“ pronesla Temari s hraným úsměvem na tváři.
Po půl hodině to konečně vypadalo, že už se to blíží ke konci. Jenže Yoshina přišla s dalším nápadem.
„Co kdybych něco upekla? Tvůj bratr bude mít radost, kdy se má vůbec vrátit?“
„Jistě bude mít radost, ale nevím, kdy se máme vrátit. Odrážel někam s holkami,“ vysvětlovala jí Temari.
„Nechcete mi pomoct s pečením?“ zeptala se jich.
„A víš, že asi ne,“ upozornil jí Shikamamaru.
„Takže Temari, ty jdi tam a budeš míchat a Shikamaru, ty zůstaneš tady u mě,“ pokračovala Yoshina, jako by neslyšela to, co jí řekl Shikamaru.
„Mami, my máme něco na práci, vážně nemáme čas tu s tebou blbnout,“ začal být Shikamaru celkem nepříjemný.
„Můžeš mi říct, co máte tak důležitého na práci?“ zjišťovala.
„Tobě to tak budu říkat,“ pomyslel si Shikamaru, ale pak jí začal tvrdit, že musí ještě něco doladit na tom balkonovém dialogu.
„Tak teda běžte, když je to pro Vás tak důležité,“ řekla jím podrážděně Yoshina. A po těchto slovech se oba dva vytratili z kuchyně zpět do pokoje. Jenže během chvíle opět uslyšeli hluk z přízemí.