Parodie
Den pátý
Když se Sasuke probudil, byla hluboká noc. Nebo brzké ráno? Netušil. Jediné, co s jistotou věděl bylo, že ho hlava bolí jako střep a na něm jsou nějaká - ať mrtvá či živá - těla. Kde může být tušil jen podle temných stínů kolem sebe. Aha, došlo mu, když si málem vypíchl oko o nebezpečně povědomý roh stolu. Je u sebe doma. Protože nepřišel na inteligentnější způsob, jak ze sebe setřást tu otravnou zátěž, houkl:
„Hej, vstávejte!“
Pein předstupuje před svojí organizaci: "Takže chlapi, jsme švorc." Opatrně se rozhlédl po místnosti a pak tiše dořekl: "Konan a ty její věčné nákupy šminek a hadříků nás přivedly na mizinu."
"Drahoušku, říkal si něco?" Ozvalo se z kuchyně.
Pein vyděšeně vytřeštil oči: "Né nic, miláčku, jen jsme tu s klukama probírali, jaká jsi dobrá kuchařinka."
"Jojo, za chvilku vám to přinesu."
"Tfuj, to bylo o vous," oddychl si z hluboka.
"Šéfe a co teda budeme dělat?" Tázal se dychtivě Tobi.
„Už je to tady! Né, už je to tady! Proč? Proč se to muselo stát zrovna mě? Proč? Proč? Proč?“
„Itachi-san, co se děje?“
„Proč? Proč? Jsem ještě tak mladý! Proč? Proč?!“
„Itachi-san…“
„Dej mu facku, Kisame, ať se probere, hysterka jedna.“
„Přece ho nebudu mlátit! Musí být jiné řešení.“
„Proč?! Proč?! Proč!!! Já ještě nechci…“
„KATSU!“
„Jo, to byl taky způsob, ale jak teď v té tmě najdeme, kam odletěl?“
„Ve tmě???“
„Itachi-san, ty už si se uklidnil?“
[hide=Důležité k pochopení "příběhu"]Tak jsem se ze zvědavosti podívala na jaký titul už jsem dosáhla podle místního bodovacího systému. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že se pohybuji kolem členství v Akatsuki?! No, ale upřímně, není to trochu divné? K Akatsuki přece neberou jen tak někoho.
Jednou v Deštné vesnici na adrese 1630/C mají své tajné doupě Akatsuki...
"TOBI!" zvolal naštvaně Deidara,"kde je můj výbušný jíl?".
"Já...já nevím Deidara-senpai".
"Tobi víš co hodlám udělat pokud mi ho do deseti vteřin nedáš?".
"Myslím že vím Deidara-senpai".
Tobiho myšlenka: Tobi je hodný kluk Deidara-senpai mu neublíží.
"Deset vteřin uplnyulo"... "
"Nééé Deidara-senpai to bolíííí..... "
Najednou se tam ocitl Sasori s komentářem "no jo, zase v sobě..." a raději odešel.
Konoha. Relativně poklidné místo k soužití. Slunce stálo vysoko na obzoru, ptáčci vesele cvrlikali, ale venku nebyl nikdo, kdo by je poslouchal. Všichni byli totiž zalezlí doma. Počkat – všichni. Ne. To jen Iruka se toulal konožskými ulicemi a co chvíli rozmrzele kopnul do plechovky/kamínku/kočky, co se mu připletly do cesty. Ten rádoby počítačový fenomén už mu pěkně lezl na nervy. Děcka hnily před tím zatraceným strojem od rána do večera, ráno pak měly opuchlé oči, byly unavené a při tělocviku vyčerpaně funěly už při třetím kolečku.
„Počkej Sasuke, takhle to vážně nepůjde. Měli jsme si o té prodavačky nechat pomoct, ta velikost je vážně nějaká ošemetná, asi ti to bude malý,“ pronesl skepticky Naruto, když si prohlížel právě vybalený baletní trikot a růžovou řasenou sukýnku.
„Jak mi to může být malý, vždyť tuhle velikost normálně nosím,“ ohradil se Sasuke.
„Ty nosíš dámský prádlo? To jsem opravdu nevěděl,“ začal se hrozně smát Naruto.
„Nenosím dámský prádlo, ale tuhle velikost nosím v pánském,“ upozorňoval ho Sasuke.
„Zejtra jsou Velikonoce,“ začal Pein před shromážděním svých věrných poskoků.
„Jelikož jsme neměli dlouho žádnou soutěž,“ rozhlédl se po zúčastěných. „Uděláme jí. Ta dvojice co zítra přinese nejvíc vajíček vyhraje týden dovolenou.“
„Vajíčka?“ zvedl Hidan jedno obočí.
„Slepice?“ Poškrábal se Kisame mečem na hlavě.
„Tobi má rád slepičky,“ pohladil se Tobi po břiše.
„S timhle d*mentem do party nejdu,“ přecedil Deidara přes zuby.
„Dost už! Táhněte si vyrobit pomlásky,“ okřikl je Pein.
[center]1. Spěchám páni už sto minut zpoždění mám
a to běžím klusem v jednom kuse
v téhle době příšerný.
Spěchám přestože vím už to nezměním
tu dnešní bitvu s časem prošvihl jsem
důvody mám šílený.
-
Příšerně vlezlý Gai, čtyři věty s Kurenai,
kytka černobílááá a dva co si nadávaj.
Přes cestu mi přešel mýval, půl minuty hledám klíč,
to je důvod proč teď lítám a čas je pro mě bič.
-
2. Spěchám přesto nějak víc a víc
mám v sobě okamžiky kdy mám tiky
mrazení potom hic.
Spěchám už málem nevnímám
Ohnivá Země, Konoha. Dříve klidné, ničím (až na pár pokusů o její zničení) nerušené místo. Den se přehoupl do druhé půlky a ta otravná žlutá koule pomalu padala níž a níž. V tuto dobu by se dalo čekat, že ulice budou pěkně rušné, ale bylo tomu naopak. Po ulicích totiž nikdo neběhal ani nechodil. On tam totiž vlastně nikdo nebyl. Kdo mohl, seděl zalezlý pěkně doma a zkoumal nový, úžasný zázrak. Počítač.
Sasuke stal nad svitkem a stále přemýšlel, jestli ho má otevřít. Viděl v tom nějakou boudu, proč jinak by Sakura svolila ke schůzce, ale Naruto ho stále vybízel, protože byl opravdu zvědavý, co po něm bude Sakura chtít.
„Takže, asi takhle pánové. Už se mi nelíbí, jak všichni nehorázně klejete, a proto tento den nikdo nepromluví hanlivě. Jestli ano, tak zaplatí nemalý poplatek do naší společné kasičky. Výtěžek půjde na opravu střechy, začíná nám sem zatýkat. Málem bych zapomněl, že ještě jako bonus uděláte za každé sprosté slovo deset kliků,“ usmál se Pein.
„To si ze mě děláš p*del, ne?“
„Á, tak Itachi má první trestný bodík,“ psal si Pein.
„Jdi do pr*ele.“
„Druhý.“
„Si ze mě děláš ku*a pr*el, ne?“
„Já hodný jsem a mohl jsem být, jen tebe po svém boku mít, jen tebe po svém boku míííí-"
„Drž hubu!“ okřikl Sasukeho Naruto. „Jsme na přísně tajný misi a ty si tu zpíváš!“
„Jdeme nakoupít Hokage okurký, Asuma chce rumá a Kakashi porn-“
„Drž už, k***a, hubu!“
„Ne, jsem dobře naladěný," usmíval se Uchiha.
"Změnil ses… od té doby, co jsi se vrátil z Orochimarova tábora pro nadané psychopaty, s tebou není žádná sranda,“ zesmutnil Naruto.
„To jsou kecy, lži, nepodložená fakta, pověry!“ vztekal se Uchiha.
,,Kazekage-sama, přišla návštěva" ohlásila sekretářka
,,Ať vstoupí" řekl Gaara a odtrhl oči od dokumentů.
Chvilku bylo ticho a pak se přiřítila žlutá šmouha.
,,Gaaro, dlouho sme se neviděli!" začal
,,Naruto, jo dlouho. Myslel jsem, že vás mělo přijít víc."
,,Jo, ale šli se ubytovat nebo co. Ale já mám pro tebe novinku!"
,,Novinku? Jakou?" spozorněl Gaara.
-To zase bude náká blbost- dodal si v duchu
Já a Aki no Sakka jsme si pro vás připravily zbrusu novou snůšku povídek o známém neznámém novodobém vynálezu jménem počítač. Jestli se chcete dočíst, jak vaše oblíbené postavy zvládají tuto nevídanou překážku, jste na správném místě ;)
Bylo nebylo, žila byla jedna vesnička jménem Konoha. Haranti lítali po vesnici, ninjové otráveně plnili mise, Tsunade popíjela saké a Ibiki si někde v koutku vesele mučil ubohé nebohé oběti. Až jednou se do Konohy vkradl fenomén. Fenomén jménem počítač…
„To už je to tak vážný?“ vyzvídal Lee.
„Zatím nic moc, napoprvé mu Sakura dala košem, tak to teď zkoušíme novou taktiku,“ pronesl najednou Naruto a Sasuke jen přemýšlel nad tím, proč všichni kolem musí vše vykecat.
„Sasuke, ty si dostal košem?“ zeptal se ho překvapeně Lee.
„Já…“ Sasuke chtěl odpovědět, jenže Lee ho nenechal dokončit větu.
„Uchihové už nejsou v kurzu, teď vede Síla mládí, to si všichni pamatujte.“
„Blbec jeden,“ pomyslel si Sasuke.
„Jakou vyšší úroveň máš teď na mysli?“ chtěl hned vědět Sasuke.
„Využijeme toho, že je holka a prostě jí budeme hrát na city?“ zazubil se Naruto.
„Počkej, Sakura je holka?“ ptal se ho nedůvěřivě Sai. „Já si vždy myslel, že je to jen plochá mlátička, bez kousku citu. Ještě horší než Tsunade, i když ta na rozdíl o ní rozhodně plochá není“
„Je to holka, tedy aspoň myslím. No Sasuke přece není na kluky, ale jak se tak na něj dívám, tak kdo ví,“ zamrkal Naruto na Sasukeho, který na něj jen zlostně zavrčel.
Když potkáte takového zvláštního chlapa, co má velkou tří břitou kosou nehádejte se s ním o náboženství. Tento člověk je velice nebezpečný a agresivní! Kdyby Vás náhodou oslovil, tak mu vše odsouhlaste! I kdyby to bylo proti Vašemu přesvědčení. Uvidíte, že to vše dobře dopadne…
„Jsi Jashinsta?“ zeptá se Vás.
Vy nadšeně souhlasíte.
„Kde máš kosu?“
Vy řekněte: „Je u mého brusiče!“
„Jaké máš názory na poslední politickou scénu?“
Vy: „Všechny bych zabil/a.“
„Sakuro!“ promluvil Sasuke na Sakuru, když jí dohonil.
„Co je?“ otočila se poněkud nevrle Sakura
„Říkal jsem si, jestli by si náhodou…“ Sasukemu najednou došla slova.
„Bude to ještě dneska?“ obořila se na něj.
„Já jen, jestli by si se mnou…“ opět nevěděl jak dokončit větu.
„Ty si myslíš, že na tebe mám celý den?“
„Nezašla by si někam?“ dostal ze sebe konečně nějakou smysluplnou otázku.
„To si opravdu uhádl, nezašla,“ zašklebila se na něj Sakura, otočila se na podpatku a už byla opět na odchodu.
Upozornění: Praví a nefalšovaní Akatsuki se zde příliš nevyskytují. Tento příběh popisuje všechno, kromě pravdy...
„Synu, musíme si promluvit," začal Nara Shikaku.
„Vůbec nemám čas, ale když to bude rychle..." zadrmolil roztěkaný Shikamaru. Dnešek byl významným dnem, kdy si všichni vyrobili kostýmy a celá Konoha pořádala maškarní večírek. A bez jeho rozsáhlé inteligence určitě nedokážou ani zařídit výzdobu!
„Jedná se o tvůj vztah s Temari!" udeřila Shikamarova matka.
