Parodie

Kalendář jenž vysel v Akatsuki oznamoval všem, kdož v něm bydleli, že je prvního čtvrtého měsíce. Tudíž čas, který si Hidan poznamenal jako Jashinův svátek Neobětování. To znamenalo, že měl volno a jak je známo o jeho fórech na všechny členy Akatsuki, opět měl vymyšlenou nějakou tu čertovinku.
Jelikož ho předešlý den Pein seřval, že neplní jeho plán na sto dvacet procent, ale jen na sedmdesát…
„Já za to, Šéfe, nemůžu, že mám za parťáka takovýho…“

„Musím jí vidět,“ pomyslel si a vstal z postele. Všude v domě byla tma a on potichu přistoupil, kde dveřím pokoje, kde byla Temari a pomalu je začal otvírat. Pak nahlédl dovnitř, vypadalo to, že spí. Pomalu přistoupil k posteli a dlouze se na ni díval. Vypadala tak mile, takto by jistě nikoho nikdy nenapadlo, jak jízlivé poznámky mohou vypouštět ty její prořízlá ústa.

V Konoze to opět vypadalo na krásný, slunečný den a slunce stálo vysoko na obloze. Ulicí se loudal Shikamaru, kterého už vysedávání u počítače přestalo bavit.
„Hernajs, kytky smrděj, ptáci řvou, to bude zase den… Šmarjá…“ Reptal Shikamaru, když mířil na svou oblíbenou loučku, aby se na ní uložil do horizontální polohy, jako obvykle.

------------------------------------------------------------------

[center]A jako Akatsuki,
plácnem si do packy!
Je to organizace zlá,
Po reorganizaci volá!
-
Jedním z členů Zetsu je,
mě snad z něho vomeje!
Dále napadá mě Pein,
měl by užívat kofein.
-
K tomu šermíř Kisame,
zle je, když ho potkáme.
Doktor bez diplomu, Sasori,
od něj zdrhá i Hidan za hory!
Ukrutný šetřílek Kakuzu
nedá ti, nikdy jen za pusu!
Hodný klučina Tobi, Tobíček
malý, hodný, neškodný človíček!
-
Vedle toho náboženský Hidan
U něho neobstojí ani pohan.
Expert na bomby, Deidara,
on má všechno zadara!
-

„Ale, co když jinou partnerku nechci?“ začal nesměle Shikamaru
„Prosím?“ ptala se ho, protože myslela, že se snad musela přeslechnout.
„Asi jsem se zbláznil, ale pokud to mám hrát, tak jedině s tebou,“ pronesl s ruměncem na tváři.
„Proč?“ zjišťovala stále Temari.
„Já ani nevím, prostě bych to s tebou chtěl zkusit. Pokud se mám s někým hádat, tak je to jedině s tebou,“ opět do ní trochu rýpnul.
„Blázne,“ ona se na něj usmála a zakroutila hlavu.
„Já vím.“

Najednou Shikamaru začal přemýšlet nad tím, že tohle asi vážně přehnal. Jeho pohled padl na Temari, která stále seděla zády otočená k němu, rukama objímala své kolena, které měla pod bradou a stále měla ten nepřítomný pohled na dveře.

Nejdřív poznámky, prosím

„Sakra!“ zavrčel Sasuke a praštil do jídelního stolu ve své kuchyni. Vztekle přešel ke kuchyňské lince a opřel se o ni. Rozhlédl se kolem sebe a dostal geniální nápad, jak konečně dostat tu mrchu – Ryuzakiho.
Sasuke přesně věděl na co má Ryu slabost. Jednoduše jahody a sladké. Takže proč nepřichystat sladkou pomstu? Sasukemu přeběhl po tváři ďábelský úsměv a odešel z kuchyně.

Sluníčko si zvesela svítilo a v Konoze bylo všechno jako obyčejně. Klid a ticho.

Sladké probuzení...
*Zíííííííív* ozvalo se ze Sasoriho pokoje. "To je zase ráno... nuda jak v krematoriu... no co jdu se oblíknout" Sasori otevřel dveře od skříně...
"Iíííííííííííík" ozvalo se poté co spatřil jílového pavoučka který hned poté vybuchnul.

Když se Shikamaru konečně vzpamatoval, Tsunade mu oznámila, že by mohl Temari odvézt k sobě domů, aby věděla, kde bude po následující dva měsíce bydlet a Temari na oplátku řekla, že až se trochu zabydlí, tak muže svého hereckého partnera seznámit s plánovanou hrou.
Při cestě domů se Shikamaru tvářil, že by nejraději někomu ublížil a jeho pohled stále směřoval na Temari.
„Co na mě stále tak hledíš?“ zeptala se ho najednou Temari.

„To už je zase ráno?“ pomyslela si Karin, když otevřela oči.
„Kolikátého dnes vůbec je?“ přemýšlela, když si nasazovala brýle, jenže pohled do kalendáře jí nijak nepotěšil. V kalendáři totiž stálo 14. února.
Pomalu se zvedala s myšlenkou, že tento den nenávidí.
„Víte co je dnes za den?“ ptal se u snídaně nadšeně Suigetsu.
„Úterý?“ zjišťoval bez většího zájmu Sasuke.
„Je sice pátek, ale to jsem na mysli neměl, dnes je přece 14. února, sv. Valentýn, svátek všech zamilovaných,“ rozplýval se dál nadšeně Suigetsu.

Byl to den jako každý jiný. Ale něco bylo špatně. Jindy jste rozhodně neviděli na chodníku zapíchnutou podivnou značku a vedle ní klimbajícího Naruta Uzumakiho.
„Naruto!!"
Ze slastného snu o teplé posteli ho vzbudil Sakuřin ječák.
„Vzbuď se! Už nám to jede!"

Tááák a stejně jako byla vzkříšena redakce Ask Anyone, nemohla jsem si odpustit nedokončit i neuvěřitelné hlody od týmu Gai Tož to užívejte x))

10 hlodů, které nikdy neuslyšíte od...týmu Gai

Hyuuga Neji

01) Tatíííííí! Já nemám očíííííí!! *když se malý Neji poprvé podíval do zrcadla...*
02) Naruto, ty jantare, žádnej osud neexistuje!
03) RámenRámenRámenRámenRámenRámenRÁMEN!!!!
04) *smrk* Hinatonemusíšnaměhnedkřičet,Nejimástráááách... *brečíc a mumlajíc*

[i]*kuk* Áaaaachjo, mé zpoždění je neomluvitelné, a proto dobrovolně strávím následujících stopadesát hodin v Tsukuyomi! A jestli ne, tak oběhnu tisíc koleček po rukách okolo Znojma! Dattebayo!
Itachi: To chce klid, hn...
Kušuj. Každopádně za mé vzkříšení můžou tři dny navíc v blížících se jarních prázdninách, které jsem se místo šprtění se na maturitu a příjmačky na vejšku, rozhodla věnovat dvoum nedokončeným povídkám, které mi ležely na srdci harddisku.
Brepta: Ležely tam už od Listopadu! Šéfko styďte se!

Hodina tělesné výchovy

Všichni se nahrnuli do jedné šatny. Teda až na Konan. Musela zabočit jinam, jelikož byla jediná holka. Došel učitel tělesné výchovy a vidí, jak se všichni ženou do jedné šatny. Uvidí tam ale jednu dívku. Chytne ji za rukáv a řekne ,,Ty máš jít tam!“ a ukáže na dámské šatny.
Deidara vzteky zrudl.
,,Já nejsem holka!!“ zavrčel, vytrhl se učitelovi ze sevření a utekl. Učitel se jen podrbal na hlavě a zmateně koukal za tou dívkou.

Neji už byl opět pod stolem. Svíjel se smíchy, už tak dost vyvalené oči mu lezly z důlků a neměl daleko k udušení.
Dokonalý zabiják, ten humor, pomyslel si, když roztřeseně usedal na židli. Otřel si čelo už lehce zašedlou halenkou a omylem si přitom přičuchl k podpaží.
„Panebože,“ ujelo mu a pokusil se zastavit zvracecí reflex. To oblečení už má na sobě dlouho.... a co je sprcha, to už málem zapomněl. Rychle zaklapl notebook a rázně vstal.

Shikamaru se velmi pomalu pohyboval po ulicích Konohy, měl se dostavit do kanceláře Hokage, ale vůbec se mu tam nechtělo. Viděl v tom nějaký problém, protože momentální situace byla vážně klidné a pokud si ho Tsunade volá, bude po něm něco chtít, a když něco chce, tak to vždy vyžaduje aktivitu a aktivita vždy přináší problémy.
Když dorazil do kanceláře Tsunade vypadala, že má velmi dobrou náladu, což ho vyděsila ještě víc, protože dobrá nálada u ní vždy přináší velké problémy.

Po těchto slovech jen Sasuke sklopil zrak a nejraději bych se někam propadl a to opravdu hodně hluboko, Sakura z něj má totiž legraci. Když tu najednou na svém rameni ucítil teplý dotek dívčí dlaně, která ho jemně hladila.
„Co ještě chceš, politovat blázna nebo mě chceš ještě víc ponížit?“ zeptal se jí tiše Sasuke.
„Třeba,“ usmívala se na něj Sakura.
Když se na ní Sasuke znovu podíval, jen se zhluboka nadechl, aby byl schopný přijmout další výsměch, který z jejich úst očekával.

Musíš sebrat odvahu! Na co jsi se chystala celý včerejšek? To zvládneš. Jeho s tou růžovou nádherou přece nenecháš?! On patří tobě, jen a jen tobě! Takové myšlenky si už od rána omílala v hlavě malá, tmavovlasá dívka. Jakmile se začala blížit k vyhlédnuté dvojici, do tváří jí okamžitě vystoupala červená barva, ale nevzdala to. Ten kurz sebeovládání a zvyšování sebevědomí zabral! Tak do toho!
„N-Naruto-kun...“
„Jé, ahoj Hinato! Jak se-“
Kunoichi ho nenechala domluvit, nasucho polkla a spustila: