Romeo, Julie a Konoha aneb trocha klasiky 016

Nebo „Tohle snad zlý sen, co se tady zase děje?“ řekl naštvaně Shikamaru. Jenže to už slyšel hlas Kankura.
„Kámo, už jsem zpátky a vedu společnost,“ po těchto slovech vrazil do pokoje a za ním v závěsu Sakura a Ino, které vypadaly, že jsou opravdu nadšené.
„Co tady s holkami děláš?“ ptal se ho Shikamaru.
„Nemůžu Tě přece nechat dlouho samotného, co kdyby se ti začalo stýskat a tak jsem holkám navrhl, aby šli se mnou k vám,“ oznámil mu nadšeně.
Jenže během toho, co se tam Kankurou rozplýval, Ino se naklonila k Temari a šeptala jí: „Toto bylo za trest, on nám celou dobu povídal o tom, co udělá klukovi, který by na tebe chtěl jenom sáhnout a pak přišel s tím, že půjdeme k Vám, my nechtěli, ale on si prostě nedal říct a tak jsme museli jít.“
Jenže rozhovor Ino a Temari nějak neunikl Kankurovi a hned začal zjišťovat, co tam holky společně řeší.
„To víš, Ino mi tu říká, jak se s tebou venku bavili a jak to musíte v budoucnu zopakovat,“ přesvědčovala ho Temari a Ino jen s úsměvem přikyvovaly.
„Taky si myslím, že holky se mnou perfektně bavili.“
Po nějaké době se holky začaly zvedat a Temari přišla s tím, že je půjde doprovodit. Kankurou a Shikamaru zůstali v pokoji sami.
„Nevím, jak to dělám, že se ty holky na mě tak lepí,“ pronesl najednou Kankurou.
„To ti nepovím,“ odpověděl mu bez zájmu Shikamaru.
„Jak by si to mohl vědět, když o tebe holka ani nezavadí, že?“ začal si ho dobírat Kankura, „když jsem u těch holek, Temari musí zaručeně někoho mít, už delší dobu pozoruji, že se občas vznáší mimo realitu.“
„Já si ničeho nevšiml,“ začal tvrdit Shikamaru, „ani jsem jí neviděl si s někým něco domlouvat a to s ním trávím nejvíce času.“
„No právě a to mě vede k jedinému závěru, že s ní máš něco ty,“ vyrukoval najednou Kankurou a přimáčkl Shikamara ke zdi, kterému v tu chvíli proběhla hlavou myšlenka: „A teď jsem mrtvý.“
Když tu najednou se Kankurou začal smát a řekl: „To jsem Tě dostal, ty si mi to zbaštil, to že Ti chci ublížit. Něco tak nemyslitelného, že ty by si mohl mít něco s Temari, to by mě ani ve snu nenapadlo.“
„Ty si mě opravdu dostal,“ zhluboka oddychoval Shikamaru, „to je přece nemyslitelné, aby se mnou Temari něco měla.“
„Taky si myslím, jelikož Temari má vkus,“ začal se hrozně smát Kankurou. Shikamaru se na něj jen podíval a pomyslel si: „Kdybys věděl.“
Načež do pokoje vstoupila a jen se podivovala to, čemu se ti dva smějí a Kankurou jí hned začala zasvěcovat: „Udělal jsem si legraci z Shikamara, že s tebou něco má, ale něco tak nemyslitelného. Prostě jsme se tomu museli smát“.
Temari se zájmem poslouchala své bratra a s lehkým úsměvem přikyvovala, ale jejich pohled stále nenápadně směřoval k Shikamaroví a k jeho potutelnému úsměvu, jehož přesný důvod znala, ale za nic na světě by ho Kankurovi neřekla.
Další měsíc se nesl ve stejném duchu jako ten předchozí, kdy Kankurou nespouštěl svou sestru téměř z očí a proto si Temari a Shikamaru užívali všech společných scén na jevišti, proti nimž měl Kankurou stále nějaké nemístné připomínky. Jenže Tsunade byla s výkonem těch dvou v těchto ohledech nad míru spokojená.
Konečně přišel všemi tak dlouho očekávaný den, na něž byla zvědavá celá Konoha. Před dnešním představením byla asi nejvíce nervózní Tsunade, která stále chodila sem a tam po šatně ve svých nových šatech s úžasným dekoltem, jež si pro tuto zvláštní příležitost pořídila. Kankurou jí jen zalíbeně pozoroval.
„Je úžasná, podívej se na ní, ta je chůze a ta postava“ otočil se směrem k Shikamarovi.
„Ty jsi vážně blázen.“
„Ale ještě něco ti řeknu,“ zvážněl najednou Kankurou, „pro dnešní večer ti dovoluji políbit mou sestru, ale o jeden polibek víc, než je ve scénáři a jsi na místě mrtvý, je ti to jasné?“
„Hmmm,“ podíval se na něj celkem bez zájmu Shikamaru a pokukoval po tom, kde se právě nachází Temari a pak se k ní nenápadně vydal.
„Poslední večer,“ řekl jí.
„No, nějak rychle to uteklo a my stále měli za zadkem mého bratra,“ povzdechla si Temari.
„Je to k vzteku, ale neboj, takto to přece nemůže skončit,“ mrkl na ní a vydal se zpět ke klukům, aby se vyvaroval nějakému podezření.
„Fajn, fajn, všichni buďte v klidu, to bude v pořádku hlavně klid a z hluboka dýchejte,“ snažila se všechny uklidňovat Tsunade, ale jediný člověk, který by tu potřeboval uklidnit, byla ona, jelikož opravdu vypadala, že každou chvíli tu sebou sekne, když tu se za ní objevila Shizune, aby jí odvedla ke stolu, aby se trochu uklidnila. U stolu na ní čekalo uklidňovadlo v podobě lahvičky saké, jehož účinku okamžitě využila.
Pak se ozval zvon, zhaslo se v sále a šumění se uklidnilo a všichni diváci s napětím začali sledovat to, co se začne dít na jevišti.