Guláš

Věnování: K!K!nce, mé věrné asistentce

Songfic na píseň od Těžkýho Pokondra - Maso na guláš

Povídka

Bývaly doby, kdy se Hatake Kakashi mohl utlouct po zelenině, pak ho zas rozveselovaly nudle (to pak rád hodoval po boku Naruta), ale dnes se vzbudil s neukojitelnou touhou po mase. Dostal chuť na guláš, a to takovou, že až hraničila s posedlostí. Otevřel ledničku, samozřejmě v ní žádné dobytčí maso nebylo. Chvíli přemýšlel nad tím, jak si nějaké obstarat. Vlastně… mohl by nějaké dostat ze staré známosti.

Objevil se u okýnka budovy pojmenované Ichiraku ramen. Zaklepal na něj, bylo umístěno v blízkosti zadního vchodu. V něm se po chvíli objevila mladá žena s ještě neupravenými vlasy.
„Ach, pane Kakashi, do obchodu se chodí předem,“ napomenula ho se smíchem.
„Řekněme, že přicházím v jisté delikátní záležitosti.“
Ayame si přitiskla ruce na tváře. „Vypukla snad válka? Chtějí povolat mého otce? On už na to ne…“
„Ne, ne!“ zarazil ji rychle šedovlasý Jounin. „Jde o něco jiného.“
Dívka se zapýřila. „No, je to trochu narychlo, ale… jsem připravená.“
Zatvářila se přitom tak vesele, že mu okamžitě došlo, na co asi myslí. Zamával rukama v obranném gestu. „Ayame, ty jsi nepochybně velice krásná a přitažlivá žena, ale… mně jde o obchod.“
„Ach tak,“ potutelně se uchechtla. „Tak to já dojdu pro otce.“

Teuchi a Hatake se posadili k jednomu stolu. „Copak by náš kopírovací ninja potřeboval?“ zeptal se vlídně, na jeho tváři hrál úsměv.
„Nemáte stranou kus hovězího?“ vyhrkl Kakashi a snažil se, aby v jeho hlase stařík nepostřehl ani náznak té nezvladatelné touhy, která ho uvnitř sžírala.
Muž v zástěře se mračil. „Je krize, obchod strádá, nemůžu sloužit, je mi to líto.“
Ninja ho ještě chvíli přemlouval, ale bezúspěšně. Vstal, poděkoval a vydal se za svým týmem.

Cestou ho nepřestávaly pronásledovat vtíravé myšlenky. Účty už poplatil, něco málo peněz mu zůstalo, snad nebude Teuchi zase smlouvat jako posledně. Kakashi si říkal, že dnešní cvičení jen tak odbude, protože na boj nemá náladu a na vlezlé dotazy už vůbec. Nechá je hašteřit se, však on ten trénink nějak dopadne. Ale jako na potvoru bylo dnes všechno jinak.
„Dneska budete trénovat sami, já vás budu sledovat z bezpečné vzdálenosti,“ řekl Jounin svému týmu, jakmile všichni dorazili. Kupodivu dnes zaspal Sasuke a dorazil jako poslední, s jen jednou ponožkou a čelenkou nakřivo.
„Sasuke, co se ti stalo?“ vyhrkla okamžitě Sakura, která nabyla dojmu, že jejího miláčka cestou přepadli.
„No, já totiž, no… to je složitý, Sakuro,“ vykrucoval se Uchiha a rozhazoval rukama.
Kakashi si ho zkoumavě přeměřil. Vypadá, že ještě napůl spí. Tak se mi zdá, že to oblečení hledal všude po bytě. Jeho slova potvrzoval fakt, že černovlasý kluk před ním vypadal, jako kdyby ho někdo protáhl pračkou a nedožehlil.

O pár minut později se vše vrátilo do starých kolejí. Jounin si pročítal své milované Icha Icha a po očku pozoroval své svěřence.
„Kakashi sensei, ať se do mě nenaváží!“ kňučel Naruto a snažil se dát Sasukemu jednu pěstí, ten však byl rychlejší, a blonďáček to moc dobře věděl.
„Ale Naruto, to ho nedokážeš srovnat sám?“ houkl na něho šedovlasý a zápolení obou chlapců okamžitě ustalo.
„Slyšel jsi, co mi řekl?“ Uzumaki překvapením ani nedýchal.
Uchiha byl rozezlen. „Hej, co proti mně máte?“ Mračil se a chtěl odpověď.
„Neřekl jsem nic, co by nebyla pravda!“ Kakashi se zvedl a odložil knihu. „Sasuke, o tobě je známo, že nerespektuješ žádná pravidla. Naproti tomu Naruto vždycky udělá, co se po něm chce. Sice po svém, ale udělá. Tohle je jen obyčejný trénink, tak ještě nemusíte myslet každý sám za sebe!“
„Ale, sensei…,“ ozvala se Sakura.
Vedoucí týmu 7 se obrátil k ní. „Předkládám vám jen fakta. Naruto, Sasuke, máte mé svolení se poprat. Sakuro, ty jim budeš soudcovat,“ rozhodl, opřel si záda o strom a naznačil rukou, že nechce slyšet námitky.

Nějakou dobu měl od nich klid a mohl nerušeně relaxovat, Sakura se však stále snažila upoutat jeho pozornost. Nakonec se na ni podíval jedním okem a snažil se tvářit mile. „Copak bys chtěla?“
„Sensei, já…“ Nevěděla, kam s očima.
„Týká se to Sasukeho nebo Naruta?“
„Ne, ne, netýká,“ vyhrkla okamžitě růžovlasá.
Povzdychl si. „Tak mluv.“
Opravdu se rozpovídala. „Já mám totiž dojem, že poslední dobou se soustřeďujeme jenom na boj a málo na procvičování chakry a já si myslím, že začínám zaostávat a… Trénuju doma každý den a matce už s tím lezu na nervy, jenže pořád mám pocit, že to není ono…“
Hatakemu ruply nervy. Zakoulel očima a z úst mu vyšlo: „Zatraceně, Sakuro! Ovládáš chakru stokrát líp než zbytek týmu! Jestli má někdo něco zlepšovat, jsou to oni!“
Oba chlapci se přestali napadat. „Cože?“

Byl to náročný den. Teď seděl šedovlasý muž ve svém bytě a vařil vodu. Připravoval si nudle, chabou to náhražku za vytoužený guláš. Znovu se donutil přemýšlet nad svým nelítostným osudem, především nad tím, kam mohl založit zbylé a pečlivě schraňované úspory.

Měl štěstí, našel mince, ale jak předpokládal, na tak vzácné zboží nemá dost peněz. Pohlédl z okna, mihotavé světýlko Ichiraku ještě nezmizelo. Zhasil plamen na sporáku, vzal si vestu a vydal se do ulic. Narazil na Naruta se Sakurou.
„Copak vy tady, mládeži?“
„Ach, Kakashi sensei… matka mě poslala pro těstoviny vhodné na slavnostní příležitosti a Naruto mi říkal, že v Ichiraku dělají ty nejlepší,“ vyhrkla růžovlasá a Uzumaki nadšeně přikývl.
„A já ráno staříkovi říkal, že se přijdu navečeřet.“
Jounin se usmál. „Půjdu s vámi. Ulice jsou takhle večer nebezpečné, neměli byste se tu potulovat sami.“
Geninové se posadili v restauraci a Ayame je obsluhovala. Kakashi si to hned namířil za Teuchim, ten však byl neoblomný. „Není to v mých silách, pane. Obchody jsou špatné.“

Kopírovací ninja měl špatnou noc. Vypadalo to, že bude muset zase dělat přesčasy, a poslední jeho práce podobného ražení skončila týdnem naprosté neschopnosti. Ano, tehdy hlídal Konohamarua, aby si Ebisu mohl chvíli léčit nervy. Nerad na to vzpomínal.

Vtrhl do kanceláře Hokageho, potřeboval předběhnout Asumu. „Dobrý den, Hokage-sama.“
Třetí k němu zvedl hlavu. „Copak tě sem přivádí, Hatake Kakashi?“
Jounin se rozpačitě podrbal na hlavě. „Ocitl jsem se ve finanční tísni, pane,“ zamumlal.
Sandaime smutně pokýval hlavou. „A Konoha je teď v platební neschopnosti. Nejsou žádné mise.“
„Vážně? Ale na chodbě jsem viděl stát Asumu.“
„Pravděpodobně mi nese výkazy z minulého týdne,“ odpověděl mu Hokage klidně.
Při myšlence, která mu právě proběhla hlavou, se celé jeho tělo zatřáslo. „A… nepotřebujete zas ohlídat vnuka?“
„Není třeba, Ebisu je zatím v přiměřené fyzické a psychické kondici. Obávám se, Hatake Kakashi, že si budeš muset peníze obstarat jinou cestou.“
„Hai, Hokage-sama.“

Dnes mohl jeho tým zahálet, už včera jim oznámil, že dostali volno. Procházel ulicemi, pozoroval sousedy… a nevšiml si Maita Gaie, který se před ním krčil, jako když se chystá zaútočit.
„Tak v čem mě chceš porazit dneska?“ Kakashi otráveně vzdychl, byla to už pro něj rutina.
„Já, Maito Gai, Zelená šelma z Listové, tě dokážu porazit v čemkoli!“ naparoval se ninja v trikotu.
„Povídali, že mu hráli! Vymysli si jinou větu, tuhle už znám nazpaměť!“
Shinobi s nemožně tlustým obočím před ním začal poskakovat. „Ó, to je výzva!“ Kroutil se, předváděl své nesmyslné pózy, ale tentokrát to Hatakeho nenechalo chladným, pudy ovládly jeho mozek. Vrtí přede mnou zadkem… To je strašný pohled. Nebo ne? Ach… kýta. Kýta! Kýta!
Ani si neuvědomoval, co dělá, dokud ho neupozornil vystrašený Gai. „Poslyš, Kakashi… proč mi mačkáš půlky?“
Šedovlasý Jounin od něho dal okamžitě ruce pryč a zahanbený odcházel. Co to do něj jenom vjelo?

Zpráva o jeho neobvyklém činu se po Konoze rychle roznesla. Maito Gai vykládal všem, kteří byli ochotni ho poslouchat, že mu kopírovací ninja sahal na zadek. I jeho tým měl tak trochu pochybnosti.
„Není nemocný?“ dumala Sakura.
„Myslíte, že změnil orientaci?“ chechtal se Sasuke a Naruto nejistě přikyvoval. O ninjově poklesku se už debatovalo i v jouninské klubovně.

Když Kakashi opět dorazil k Ichiraku, Ayame se na něj soucitně usmívala. „Moje tělo nade mnou začíná přebírat kontrolu. Obávám se, že s mou kariérou Shinobiho je konec. A máte to na svědomí vy, Teuchi.“
Kuchař se tvářil, že s ním soucítí, ale maso obstarat nechtěl.

Ayame se ho zželelo. „Ale tatínku, vždyť toho pro nás už tolik udělal! Přece bys mu mohl jednou vypomoct, co říkáš?“ Mile se na Hatakeho usmála. „A on ti pak jistě ochrání obchod.“
„Ale ochrana neochrana, peníze nerostou na stromě! A Ichiraku ramen má teď špatné období, chybí nám zákazníci a poslední dobou sem chodí už jenom Naruto.“

Hnědovláska s čepcem mu skočila do řeči. „To přece vůbec nevadí! Tady Kakashi by nám mohl nějaké přivést. Že bys to pro tatínka udělal?“
Jouninova tvář se rozzářila. „Jistě! Je to přece moje ninjovská povinnost.“
„Tak vidíš! Přines mu letáky a zítra se uvidí.“
„Dobrá, dohodnuto,“ souhlasil Teuchi. Pro dobro obchodu se má zkusit všechno.

Ráno vzal ninja štos papírů a začal je rozdávat, nejdřív svému týmu, pak to chvíli zkoušel v ulicích.
„Hoj, Kakashi, co to tu provádíš?“ Maito Gai si držel odstup.
„Přispívám na dobrou věc, Gai! Musíme přeci chránit domácí výrobky před konkurencí. Jde tu o prestiž!“ Malá lest, ale zabrala.
„Skutečně? A můžu se přidat?“
„Jistě, ale musíš zákazníkům něco nabídnout, aby měli chuť přijít.“
Gai mu vytrhl papíry z ruky a rozběhl se s nimi pryč, přitom volal na všechny strany: „Tenhle souboj nevyhraješ!“

Ayame se smála, až jí z očí tekly slzy. V Ichiraku ramen bylo přeplněno. Ninja v zeleném trikotu stál na provizorním pódiu a všem předváděl své pózy bojovníka.
„Hm, ale stejně se mi to nějak nezdá. Ty lidi měl přece přivést on.“ Teuchi vraštil čelo.
„Ale otče, obchod máš plný, ten ninja úkol splnil. No tak!“ naléhala Ayame a stařík si vzdychl: „Přijď si zítra ráno.“

Hatake Kakashi si ve svém bytě mnul ruce. Teuchi splnil slovo a obstaral mu kvalitní hovězí, bude z něj guláš jedna báseň. Všechno si připravil, byl přitom v sedmém nebi. Však mu také tahle pochoutka vydrží několik dní.

Členové týmu 7 se mezi sebou zuřivě dohadovali, sensei jim totiž nenechal žádné instrukce na zítřek.
„Ne, já tam za ním nejdu. Co když mě bude chtít, no…“
„Co by tě měl, Naruto?“ čertila se růžovlasá.
„Přece zneužít!“ vysvětloval blonďáček.
„No to teda určitě! Vždyť jsi ještě chlapeček!“
„A jak víš, že není pedofil?“
„Prostě mi věř, Naruto! Snad vím, co říkám!“ Mladá slečna Haruno už začala v obličeji rudnout vzteky.
„Spoléhat na tvůj úsudek, to je pěkná pitomost!“ ozval se Sasuke.
Dívka se zarazila, z očí jí vytryskly slzy. „Sasuke-kun.“
Netrvalo dlouho a začali se hádat.

U okna před Kakashiho bytem se shromáždil hlouček dětí, dokonce i tahle nová generace byla zvědavá, co kopírovací ninja skrývá pod maskou. Viděly, jak si sedá k talíři a pomalu stahuje masku z obličeje. Přitiskly nos na sklo a ninja si jich všiml. Vzal do ruky kunai a s vražedným výrazem jim vyběhl vstříc, okamžitě se rozprchly. Se spokojeným úsměvem sáhl po lžíci.

KONEC