Jednorázovka

Nejen že se Kurenai stala matkou a Anko byla podle všech zjevných příznaků v očekávání, Genma a Raido do toho praštili – avšak vážně ne spolu, navzdory drbům – taky stydlín Ebisu tu svoji kočku z Kamenný požádal o ruku.

Kromě toho, že příští třídní sraz bude neoficiální soutěž o nejroztomilejší fotky dětí a nejromantičtější záběry ze svatby, v čem je vlastně problém? Jeho spolužáci holt mají jiné hodnoty, vnímají život jinak, proč by se tím měl vůbec stresovat? Není kam chvátat…

Naruto se zasnoubil s Hinatou.

Někde v troskách neidentifikované budovy leží umírající, slavný ninja z Listové, Šestý Hokage a také známý jako Kopírovací ninja, Sharingan Hatake Kakashi. „Teď už je to na vás, lidi. Snad jsem udělal dost.“ Po té Kakashi upadl do bezvědomí.
„Kakashi! Kakashi!“ Ve tmě zazněl povědomý hlas. „Synu! Vstávej!“

Sandaime Tsuchikage si pohladil bradu okolo úst a pohodlnejšie sa usadil na vysokom vankúši. Jeho predchodcovia sedávali na holom kameni tohoto sedadla, ale pri jeho výške a ťažkostiach s boľavými krížami bol vankúš tá správna voľba. Uvoľnene kýval nohami v mäkkých papučiach, konieckoncov bol už večer a všetky dnešné pracovné povinnosti mal už zdarne za sebou. Teda až na jednu, ktorú odkladal zo dňa na deň. Neprítomne hľadel na zvitok roztvorený pred sebou. Už je to skoro mesiac, čo ho doručil osobný posol Hokageho z Konohy.

„Nikdy jsem to nikomu nevyprávěl,“ z jeho tónu usoudil, že se starci do rozhovoru na zvolené téma moc nechtělo.
„Ne protože bych se bál, ale protože je mi jasné, že mi to neuvěříš,“ muž se na okamžik odmlčel, bledými kostnatými prsty si pročísl řídnoucí vlasy a pak pokračoval.
„Tolik strašidelných historek bylo převyprávěno a jen málokterá zůstala ve výsledku slučitelná se skutečností,“ ztišil hlas tak, že jeho poslední slova zanikla v tichu.
„Promiňte pane, ale já tomu stále nerozumím.“

„Máš kuráž,“ sykl. „Máš kuráž, ale to na mě nestačí.“ Oči pálí.
Nejsou její, ne její, její je jen lebka obtěžkaná strachem.
„Jednou tě stáhnu dolů.“
Vypálený cejch na srdci a nemotorné dětské prsty, snaha rozdrásat znamení na cokoliv jiného. Čert vem jizvy, má jich plné tváře. Jenže zásek jeho drápů z duše nevyrve.

Někdy se jen dívá. Dívá, mlčí.

Bylo, nebylo, v jedné ninja vesnici v Ohnivé zemi stál domek a v něm bydlel malý chlapec jménem Sasuke. Říkali mu Sasuke-kun, protože byl prý velmi roztomilý. Měl havraní vlasy, stejně černé oči a hezky se usmíval, když se ukázal jeho starší bratr Itachi. Ovšem právě kvůli jeho kštici mu občas říkali Černý Sasuke, za což si ho spolužáci dobírali.
Jednoho dne, když zrovna týral nějaké zvířátko, přišla za ním maminka Mikoto.
„Sasuke-kun, půjdeš za babičkou Tsunade,“ řekla.

Šťastné Tři Krále, Pale!
- Madara

Kakashi bol ako elitný shinobi majstrom trpezlivosti. Ba dokonca si trúfal tvrdiť, že v trpezlivosti prekonával väčšinu ostatných elitných shinobiov a túto vlastnosť sa pokúšal vštepovať aj svojim študentom. Vzhľadom na podráždené reakcie po jeho neskorých príchodoch však vcelku neúspešne. Teda možno s výnimkou Sasukeho, ale v jeho prípade nikdy nebol schopný určiť, či je skutočne taký trpezlivý, alebo je jeho ľahostajné správanie prejavom obyčajného flegmatizmu. Ale sú proste chvíle, kedy pohár pretečie.

Detektivní agentura Fuku. Organizace o šesti lidech, kteří v mezích zákona k nelibosti metropolitní konožské policie, plní zakázky svých zákazníků a bojují proti (podprůměrnému) zločinu. Podvody, cizoložství, hledání nezvěstných osob a odhalování kostlivců ze skříně. To je jejich denní chléb. Při této zakázce však nikdo z nich netušil, jaké karty jim osud rozdal.

„Cíl je Samui Aijin, věk třicet devět let. Právě se nachází v hotelu Hoshinoa ve společnosti svého milence Uzumaki Naruta, věk dvacet sedm let.“

Takový malý, ale podstatný úvod do děje ...

Večer se pomalu blížil. Větve ztěžklé mokrým sněhem se skláněly až k zemi a činily tak pěšinu téměř neprůchodnou. Odkláněl je stranou, sekal, překračoval, uvolňoval cestu. Smrákalo se, měli by přidat, pokud chtějí dorazit včas.

Do Vánoc zbýval necelý týden. Celá Konoha se horlivě připravovala na nadcházející svátky. Včetně klanu Uchihu, který čekal tradiční předvánoční hon na kance.
Ve čtvrti bylo rušno, všude pobíhali účastníci a připravovali se na druhý den. Večer, když bylo vše hotovo se všichni sešli v domě vůdce klanu, rozdělalo se pár flašek saké a začalo se živě diskutovat o zítřejší události. Po chvilce bylo v místnosti hodně hlučno a veselo, občas zazněla i hlasitá výměna názorů, jak správně střílet z luku či vrhat noži.

No, jak jen bych začal tento příběh? Abych nevypadal jak Konožský ninja Hatake Kakashi při čtení té knihy, co vyšla teprve nedávno. Stejně je to brak, to mi nevymluvíte! Nebo abyste si nemysleli, že mi city změnily povahu drsného zabijáka. Spíše naopak. Trvalo mi dlouho než jsem se odhodlal vypovědět tenhle příběh. Zasloužíte si ho znát. Je tolik začátků, ale jde vůbec určit, kdy příběh má začátek a kdy konec? Jestli je to jako se životem? Začíná zrodem a končí skonem?

Málokdo ví, jak se Kakashi dostal ke čtení Icha Icha. Nebyla v tom zvrácenost, láska k literatuře ani se nejednalo o způsob trávení volného času. Důvodem byla zcela obyčejná vyčůranost. Kakashi vždy byl samotář a pozornost ostatních lidí ho vždy spíš obtěžovala. Zároveň byl velmi všímavý, a proto ho zaujal jeden zajímavý fakt. Jakmile si někdo čte, ostatní si ho většinou nedovolí oslovit. Čímž se v jeho hlavě zrodil onen plán. Vešel prostě do knihkupectví s úmyslem koupit si knížku jako plašičku prudérních známých.

Nudle jsou koření života, říkával Teuchi často a rád, bez nich má člověk pocit, že mu ve všedním dni či po tvrdé práci, výcviku něco schází. Asi na tom i něco bylo, protože měl skoro pořád plno a kdykoliv zahlédl Naruta, zatápěl pod dalším hrncem, aby měl dostatek dlouhých nudliček pro nenasytnou lišku. Tak to šlo den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci. Pro Teuchiho krámek s rámenem nebyl jen obživou, bral svou práci jako poslání.

Tmavá prikrývka pokryla nebo nad mestom. Chumáčiky snehu zľahla dopadali na zem. Biela perina pokryla cesty, stromy aj strechy budov. V zasnežených uliciach Konohy, ktoré sú väčšinou plné jej obyvateľmi, zavládlo ticho a pokoj. Pokoj, ktorý vládne každý rok o tomto čase - čase vianočnom. Kedy všetci odložia spory bokom a stretnú sa s blízkymi.

„A takhle, milí žáci, musíte házet shurikeny, vždy několik čísel výš než původně zamýšlíte, jelikož gravitace vykonává svou práci na výbornou vždy a všude,“ vysvětloval zapáleně učitel dnešní látku ukazuje na obrázek shurikenu pověšeného na tabuli.

Já cestu svou jsem našel dávno,
jak v mém osudu bylo psáno,
když jsem viděl, jak tam stojí,
meč oblepen rudou krví,
v tváři chlad a potěšení,
on liboval si v utrpení.

Já cestu svou jsem našel dávno,
jak v mém osudu bylo psáno,
já jsem byl ten vyvolený,
který dá duším vykoupení,
když splatí dluh krve krví,
pomsta prý není řešení,
co oni vědí? Neznají to utrpení.

Varování! Povídka obsahuje malý spoiler na Poslední z klanu Akame

„Dávej na ně pozor! Nepřej si mě, jestli se jim něco stane. Tady máš nákupní seznam, na nic nezapomeň,“ řekla přísně Narutovi. Byla děsivá, když šlo o děti. Z mírné ženy se stávala běsnící saň.
„Opatrujte se, zlatíčka,“ Hinata se sehnula nejprve k Himawari a potom k Borutovi a každému vlepila pusu na čelo. Vrhla poslední přísný pohled na Naruta, otočila se a odešla.

…aneb většinou zjistíš, zda něco chceš, až když o to přijdeš.

„Musíš mi pomoct!“
Stylem Leeho, dobíhajícího na poslední chvíli na trénink – v nějaké na hony vzdálené dimenzi, ve které se na smluvené místo nedostavuje s hodinovým předstihem, aby se rozcvičil - se vřítila do skrovné, v rámci úspor z kumbálu na uklízecí prostředky přetvořené pracovny, kde svým zbrklým vpádem způsobila menší uragán.
A to doslova.