Hledám lásku zn. hned

Málokdo ví, jak se Kakashi dostal ke čtení Icha Icha. Nebyla v tom zvrácenost, láska k literatuře ani se nejednalo o způsob trávení volného času. Důvodem byla zcela obyčejná vyčůranost. Kakashi vždy byl samotář a pozornost ostatních lidí ho vždy spíš obtěžovala. Zároveň byl velmi všímavý, a proto ho zaujal jeden zajímavý fakt. Jakmile si někdo čte, ostatní si ho většinou nedovolí oslovit. Čímž se v jeho hlavě zrodil onen plán. Vešel prostě do knihkupectví s úmyslem koupit si knížku jako plašičku prudérních známých. A vzhledem ke své čerstvé plnoletosti si vybral kousek s věkovým omezením, protože je to prostě hrozně hustý.

Když už Kakashi chodil s po ulicích s nosem zabořeným v knize, což byl mimochodem skvělý trénink, řekl si, že by si jen nemusel schovávat obličej, ale rovnou si i něco přečíst. Tehdy knize zcela propadl. Většina lidí jeho ignoraci okolí respektovala a rušila jej jen v nejkrajnějších případech. Ano, většina až na Guye. Očividně vůbec nechápal onen signál, který Kakashi vysílal svému okolí. Objevoval se z čista jasna. Srovnal s ním krok a začal na něho chrlit spoustu nesmyslných informací. Bylo mu úplně jedno, jestli na jeho žvanění nějak zareaguje nebo ne. Občas se Kakashi přistihl, že dokonce poslouchá, co mu ten podivín vykládá. A dokonce, což by nikdy nepřiznal, byl za jeho společnost rád. Ten den ho ovšem Guy nepříjemně rozptyloval. Právě se mu dostalo do ruky dlouho očekávané pokračování Icha Icha. Přilepil se na Kakashiho v ulici za knihkupectvím a od té doby mlel pantem, čímž naprosto zničil jeho požitek ze čtení.
„Víš, Guyi, nemůžeš mluvit o síle mládí, pokud jsi nesplnil jednu zásadní podmínku.“
„Jakou?!“ zděsil se Guy a zuřivě roztáhl nozdry.
„Neměl jsi žádnou dívku.“
„COŽE! A to je důležité?“ zhrozil se.
„Samozřejmě, nemůžeš poznat sílu mládí, když jsi nepoznal sílu mladé lásky,“ ubezpečil ho Kakashi a poklepal na knižní přebal: „Tady je to všechno napsané.“
„Kakashi, budu tě muset nechat o samotě. Musím rychle napravit svoji chybu,“ vychrlil Guy a utekl.
„Konečně klid,“ oddechl si a šel najít nějaký strom.

Guy neměl s dívkami žádné zkušenosti. Vůbec nevěděl, co si počít a kde je hledat. Rozhodl se přistoupit k nelehkému úkolu jako ke svým cvičením.
„Do večera okouzlím sto dívek,“ hlasitě zakřičel a přilákal tak pozornost kolemjdoucích.
„Úchyláku,“ ucedila shrbená babka a odplivla si.
„Což jste už zapomněla na sílu mládí?“ zařval na ni.
Guy musel o svých dalších krocích popřemýšlet a aby si ukrátil čas, dělal u toho dřepy, protože na lýtkách se svalová hmota nabírá nejhůře.
„Kam chodí dívky? Kam chodí dívky? Kam chodí dívky?“ opakoval při každém cviku. Tři čtvrtě hodiny pokračoval v pravidelném tempu, když se z otevřeného okna nad ním ozvalo.
„Chodí nakupovat a hlavně odsud už vypadni.“

Rozhodl se posílit kromě lýtek i hýžďové svaly, a tak celou cestu až do obchoďáku dělal výpady. Protože nic neupoutá dívčí pozornost víc než sexy zadek. Když konečně dorazil, bez zaváhání zamířil do části s cedulí Dámské oddělení. Postavil se mezi uličky s kosmetikou a bižutérií, založil si ruce v pas a hlasitě se rozesmál.
„Konečně jsem vás našel,“ zakřičel nepříčetně. Několik žen se vyděšeně podívalo jeho směrem. Nejspíš je vyděsil jejich nálezce. Rozhlédl se a začal hledat první ze sta. Nakonec mu pohled padl na drobnou blondýnku, která si právě vybírala podprsenku. Guy se k ní ležérně přiblížil. Dívka ztuhla. A hned na to zrudla do barvy spodního prádla, které držela v ruce. Zastavil se kousek od ní a znervózněl. Nevěděl, co má říct. Jenže jestli nedokáže na dívku promluvit, jak jich může do večera sehnat sto. Nejlépe udělá, když bude hustej jako Kakashi. Nejdřív na ni mrkl, když nereagovala, několikrát povytáhl obočí a zase jej spustil. V naději, že veškerá oplzlá gesta nejsou namířena na ni, blondýnka se rozhlédla kolem. Marně. Nikde v nejbližším okolí se nikdo jiný nenacházel.
„Pěkný držák na mlíkoše,“ kývl směrem k choulostivému kousku oblečení, který křečovitě svírala v ruce. Teď vytřeštila oči a sebrala poslední kousíček odvahy a vlepila mu facku.
„Jen do mě, snesu daleko víc!“ zařval zuřivě, což byla poslední kapka. Dívka udělala jedinou rozumnou věc, jakou mohla. Vzala nohy na ramena.
Pouhé dvě minuty trvalo Guyovi najít další oběť. A raději rovnou dvě. Právě si vybíraly doplňky u velkého stojanu s bižutérií. Guy se k ním přikradl, na tváři mu zářil červený otisk drobné ruky, opřel se stojan, aby tak představil svoji postavu v plné kráse. V lascivní póze vydržel přesně dvě a půl vteřiny, než se nezabrzděný inventář dal do pohybu. Kodrcavě se rozjel uličkou a řítil se rovnou k oddělení s obuví.
„Omluvte mě, dámy, chytím splašené šperky a hned jsem u vás. Potom můžeme společně něco podniknout,“ oslnil je svým úsměvem. Když Guy stojan opět našel, ležel kousek od kozaček ve slevě. V momentě jej chtěl zvednout, zjistil, že z pod něho koukají dvoje tygrované lodičky. A v nich, světe div se, ženské nohy. Trochu zabral a konečně a povedlo se mu najít i jejich majitelku. Pravda trochu starší, ale pravá láska nezná věkovou hranici a navíc on zůstane navždy mladý za oba.
„Jste v pořádku, krásko?“ oslovil ji a pří tom ji postavil na nohy.
„Ooch, myslím že jsem, jen se všechno trochu točí,“ usmála se přihlouple a otřela si krev, co jí tekla z nosu. Celkem se chytla a pravděpodobně by se díky otřesu mozku nechala i někam pozvat, ale pak milovník usoudil, že nemůže svoji osobu věnovat pouze jedné. Potřebuje jich sto. Nenápadně se vytratil z dohledu postarší dámy, která se začala bavit s kabátem pověšeném na ramínku. Pak našel přesně to, co hledal. Partičku pochechtávajících se školaček. Nyní už zcela sebevědomě nakráčel do jejich středu.
„Půvabné květinky, hle, co jsem vám přinesl!“ dívky se na sebe zmateně podívaly.
„Sebe!“ usmál se a povzbudil je zdviženým palcem. Kolem něho se spustila vlna smíchu.
„Děkuji za vaše uznání,“ pokračoval, aniž si uvědomil pravý původ jejich pobavení.
„Tato nabídka je časově omezena. Získáte horu svalů a jen sedm procent tuku,“ začal se protahovat a ukazoval své namakané svaly v plné kráse.
„A to nejlepší na konec,“ přetočil se k nim zády a předvedl jim hýžďové svaly. V poslední době na nich hodně makal. Až moc na nich makal. Jakmile je napnul jeho zelená kombinéza nevydržela a praskla. Smích se proměnil v děsivý jekot. Víc děvčat Guy okouzlit nezvládl. Za půl hodiny seděl ve vězení.

Kakashi právě počtvrté dočítal nový díl Icha Icha a v duchu proklínal Jiraiyu, že nevydává jednu knihu týdně. Přemýšlel, jestli ji má přečíst popáté nebo začít zase od prvního dílu. Žádnou lepší zábavu neměl. Zrovna když si zamyšleně prohlížel přebal, přisedl si k němu na lavičku Guy.
„Dlouho jsem tě neviděl,“ pronesl Kakashi, předpokládal, že byl na misi.
„Seděl jsem,“ odpověděl zdrceně.
„A kde?“
„V base.“
„Cože?“ vytřeštil oko Kakashi. Ani v nejdivočejších představách si nedokázal představit, že by někdo jako Guy mohl jít do vězení. Neznal poctivějšího a ušlechtilejšího člověka.
„Jak jsi mi řekl o pravé síle mládí a lásce, tak jsem šel do obchoďáku okouzlit sto dívek. Jenže mě místo toho zavřeli za obtěžování.“
„Proč okouzlit sto dívek?“
„To byl můj cíl a protože jsem to nezvládl, musel jsem udělat pět tisíc sklapovaček.“
„Nemůžeš okouzlit sto dívek.“
„Tušil jsem, že je to málo. Mělo jich být dvě stě?
„Vůbec jsi to nepochopil. Nejde o kvantitu, ale o kvalitu.“
„Kvalitu?“
„Je potřeba sehnat jednu pořádnou.“
„Zklamal jsem,“ složil Guy hlavu do dlaní. Kakashi se podíval na něj, potom na Icha Icha pak znovu na něj.
„Myslím, že mám nápad jak to vyřešit,“ ušklíbl se Kakashi pod šátkem.

Kakashi seděl u stolu a hypnotizoval prázdný papír. Guy pobíhal kolem stolu a zkoušel, jestli když poběží dost rychle, tak se zvládne plácnout po zádech. Icha Icha bylo dočteno a není nic lepšího, než převést své zkušenosti do praxe. Byl si jistý, že jedinou šancí, jak sehnat pro toho nekňubu ženskou je napsat inzerát. Když bude dál bafat na holky na ulici, tak všechny utečou. Jestli už bude sedět v restauraci, tak je malá naděje, že se alespoň nají a uteče až potom. V hlavě si pomalu sestavoval text, ale nějak si nebyl jistý, jestli je to to pravé.
Zněl asi takto: Nabušená, citově labilní mašina na steroidech se sestřihem podle hrnce hledá ženu stejných kvalit. Na večeři a možná něco víc.
Zkusil si to napsat a četl si to stále dokola. Pochyboval, že se na něco takového může kdokoli chytit.
„Už jsi něco napsal?“ zeptal se ho Guy a naklonil se mu přes rameno. Kakashi rychle přibouchl papír dlaní.
„Zatím o tom přemýšlím, co kdyby ses šel chytat kolem Konohy. To je větší výzva. Až to sepíšu, tak s tím skočím do novin.“
„Tak jo. Jsi skvělý kamarád.“
Po celém odpoledni dumání nakonec vzniklo následující: Svobodný, zajištění muž ve skvělém zdravotním stavu se smyslem pro humor a neutuchajícím optimismem hledá ženu na společnou cestu životem.
Vlastně tak úplně nelhal a navíc to působilo celkem seriózně.
Cestou z novin zamířil rovnou ven z Konohy. Schoval se ve křoví u cesty a vyčkával. Za chvilku se k němu začal blížit Guy svojí bleskovou rychlostí. Počkal na vhodný okamžik a pak ho plácl do zad a rychle se zase schoval. Tenhle malý trik byl pro jeho dobro, jinak by běhal do soudného dne.

Druhý den netrpělivě očekával vydaný inzerát. Posadil se ke snídani a přelistoval na poslední stránku. Zaskočilo mu. Nějakým záhadným způsobem se mu povedlo zaměnit texty.
„A sakra,“ utrousil těsně před tím, než se ozvalo zaklepání na dveře. Zdrceně vstal a došoural se ke dveřím. Samozřejmě, že za ním přišel Guy a zuřivě mával novinami.
„Víš... já... jen chtěl říct,“ blekotal Kakashi a drbal se na zátylku.
„Úplně mě to vystihuje,“ vydechl a zazubil se.
„Vážně?“
„Určitě konečně najdu lásku svého života.“
„Tak by ses měl asi připravit na rande,“ navrhl Kakashi.
„Jak připravit?“
„Třeba kadeřník a nové oblečení,“ měl úplně jasnou představu, jak by měl vypadat dokonalý milovník. Přesně jako hlavní hrdina Icha Icha.
„Skvělé, jdeme se zkrášlovat. Cestou musíme udělat každých pět kroků přemet vzad a každých osm provaz,“ zařval a rozeběhl se pryč.

„Ooo, mladý muži. Vidím, že jste také fanouškem této úžasné série,“ promluvila ke Kakashimu stará paní, který seděla v kadeřnictví s širokopásmovým přijímačem na hlavě.
„To jsem,“ hrdě prohlásil a pustil se s paní do řeči. Alespoň mu tak lépe uteklo čekání, než Guyovi vytvoří nějaký normální účes.
„A do kelu,“ ulevil si Kakashi, jakmile svého kamaráda spatřil. Sestřih alá maminčin rendlík byl ten tam. Místo toho dostal trvalou, takže teď vypadal jako napůl oholený beran.
„Proč jsem na to nepřišel dřív. Vypadám úžasně,“ pochválil si Guy a načechral si při tom kudrliny.
„Jdeme pro ten ohoz,“ zakřenil se a uháněl pryč pak se zastavil a dodal: „Přemety dělat nebudeme, abych si tu nádheru neponičil.“ Kakashi přikývl jako v mrákotách.

Výběr oblečení naštěstí dopadl lépe než výběr účesu.
„Vypadáš úplně stejně.“
„Nevidíš ten rozdíl?“ divil se Guy.
„Ne.“
„Hele, mám kalhoty, vršek a pásek,“ ukazoval na jednotlivé části svého oděvu. V podstatě to byla jeho typická zelená kombinéza jen rozdělená na spodek a svršek a přepásaná. Kakashi se rozhodl nechat to být, ještě by si mohl vybrat něco horšího.
Cestou se zastavili v redakci a vyzvedli si odpovědi. Vlastně odpověď, byla jen jedna. Jestli někdo očekával zklamání, mýlil se. „To je přesně ta pravá a jediná mladistvá láska, kterou jsem hledal. Co se stovkou, když mám tuhle,“ začal poletovat po místnosti.
Vzkaz byl jednoduchý: Celý příští týden na tebe budu od sedmi do osmi čekat v kavárně U Rynku. Budu mít růži na šatech.
„Kakashi, moje šance přišla. Musíš mi pomoci, aby všechno dopadlo dobře.“
„Vždyť ti pomáhám.“
„To nestačí, musíš tam se mnou jít a napovídat mi.“
„A jak to uděláme?“
„Nenápadně.“

Do poslední minuty Kakashi intenzivně listoval v knihách a dělal si záložky s poznámkami. Cestou na schůzku se zastavili v květinářství a Guy si prosadil, že do kytice musí přidat čokoládové bonbóny. Mluvil něco o tom, že je krásná a sladká jako ona.
Konečně byli před kavárnou. Kakashi byl nervóznější než Guy, který stále tvrdil, že je to pravá láska a ta má šťastný konec. Nejdřív vešel milovník a několik okamžiků za ním i Kakashi. Musel si nenápadně sednout k vedlejšímu stolku. Předem prozkoumali terén a rezervovali si dva stoly. Výhodou bylo sezení v boxech, takže bude moci nenápadně napovídat.
Pravdou bylo, že Kakashi očekával cokoli, ale tohle ne. Málem bylo slyšet plesknutí jeho podbradku o podlahu, jak mu spadla brada. Dívka, která přišla na schůzku, byla dokonalá kopie Guye jen měla prsa a k hrncoidnímu sestřihu přidaný copánek. Na zelených šatech se skvěla jasně růžová růže. Stál tam a jen zíral, než ho oslovil číšník a posadil ho ke stolu. Omámeně se schoval za jídelní lístek a poslouchal. Nebyli si jen podobní. Prostě museli být dvojčata nebo tak něco. Ona dívka se právě rozplývala nad novými činkami a popisovala je s takovým nadšením a vervou, jako by mluvila o nejnovější kolekci zimních kabátu, alespoň podle Kakashiho by se nad tím měly dívky rozplývat. Teď se dokonce zaměřili na různé značky. Copak existuje tolik druhů sportovního náčiní? Je mezi nimi rozdíl? O patnáct minut později u nich došlo k záseku. Konverzace utichla. Přesně to byl Guyiův limit. Pak už mu začaly unikat myšlenky a většinou zmlkl. Přišla chvíle, kdy se ukáže síla Icha Icha. Bylo neuvěřitelné, že oběma došla řeč ve stejný mement.
„Bože, nezanášel náhodou tvůj tatík? Jinak si to neumím vysvětlit.“
„Bože, nezanášel náhodou tvůj tatík? Jinak si to neumím vysvětlit,“ zopakoval Guy. Kakashimu došel dech. Zuřivě začal listovat ve svém rádci až kolem létaly záložky. Rychle musí přijít na to, jak ze situace vybruslit.
„Můj otec byl válečný hrdina, jak si dovoluješ…“
„To je název nové divadelní hry, kterou připravují v místním divadle. Je to vhled do života kura domácího.“
„Aha, zajímáš se o divadlo?“
„Správný muž by měl mít přehled o všem.“
„Souhlasím.“
Co teď? Rychle najdi nějaké téma k hovoru. Okem běhal po stránkách tak rychle, až z něho byla dlouhá čára. Jídlo!
„Mohu ti vybrat něco z jídelního lístku?“ Guy zněl jako robot.
„Jistě to by od tebe bylo laskavé,“ stejně strojeně odpověděla jeho společnice.
„Dáme si miso polévku promluvil Kakashi ústy svého přítele.
„Rozhodně bych si dala raději tempuru,“ odpověděla dívka.
„To nemohu připustit. Není to vůbec výživné a nehodí se to pro dnešní večer.“
„Já si za svým výběrem stojím.“
„Platím to já, tak tady rozhoduju já,“ zavrčel Guy.
„Kvůli tomu se ti nemusím podřizovat, prostě si dáme tempuru, protože je to lahůdka.“
„Jsou to nechutný kusy masa máčený v haldě tuku a navíc pak všude smrdí přepálený olej,“ rozčílil se Kakashi a vyskočil na sedačku.
„Tempura je výborné jídlo, měkké uvnitř a křupavé na povrchu. Nic se mu nevyrovná,“ zařvalo to na Kakashiho. Za Guyem a Guykou vyskočila na sedačku dívka.
„Cože?! Co tam děláš a proč se tam schováváš,“ rozzlobil se Kakashi na dívku která, jak s hrůzou zjistil, mu byla dost podobná.
„To samé co ty. Našeptávám, jako se to stalo v osmé kapitole první knihy.“
Guy a jeho společnice se jen zmateně rozhlíželi.
„Celou dobu jsi to dělal špatně, když se podíváš na stránku dvě stě čtyřicet šest, tak to poznáš.“
„Ohooo, úplně špatně si to pochopila,“ rozzlobil se Kakashi, nalistoval příslušnou stránku, obešel zmatený páreček a strčil knihu dívce pod nos.
„Ne, ty jsi to pochopil úplně jinak, rozumím tomu. Četla jsem tu knihu osm a třicetkrát.“
„Já ji četl tolikrát, že ji umím přeříkat celou pozadu. Cenok…“
„Nechtěla by jsi jít ven?“ zeptal se Guy.
„Jo, ráda. Začíná tady být trochu nepřátelská atmosféra.“
„Skvělé, ukážu ti jak bažím tak rychle, že se sám plácnu po zádech.“
„Úžasné! Můžu to zkusit taky?“
Guy jí místo odpovědi předvedl svůj nejoslnivější úsměv.