manga_preview
Boruto 36

Vše se můžeme pokusit napravit

skenování.jpg

Takový malý, ale podstatný úvod do děje Smiling...

Večer se pomalu blížil. Větve ztěžklé mokrým sněhem se skláněly až k zemi a činily tak pěšinu téměř neprůchodnou. Odkláněl je stranou, sekal, překračoval, uvolňoval cestu. Smrákalo se, měli by přidat, pokud chtějí dorazit včas.
„Sakra!“ zanadával, když se mu masa roztátého sněhu svezla ze smrkové větve přímo za krk. Setřepal ho bokem. Už skoro neviděl na cestu, tma dnes padala opravdu nezvykle rychle, jako by jim chtěla pomoci v jejich plánu. Nebyli daleko od severní brány Konohy, poznal by to tu i po slepu. Jakýsi zvuk upoutal jeho pozornost. Zastavil se a zaposlouchal. Muž za ním stanul také. Bylo podivné ticho, jen mohutné stromy občas zasténaly pod poryvy sílícího větru. Odněkud zazněl pronikavý hlas krkavce. Nezaznamenal nic podezřelého. Tiché ševelení v korunách smrků přerušovalo pouze zrychlené namáhavé oddechovaní druhého z mužů.
„Jsi unavený?“
„Jít 10 kilometrů v tvých stopách není zrovna snadný úkol.“
„Už to není daleko, za chvíli jsme u…“
„Já vím.“ Přerušil ho starší z mužů tiše a sklonil hlavu.
„Máš strach?“
Muž upřel pohled kamsi před sebe a na chvíli se odmlčel. K obloze stoupaly od jeho úst v pravidelných intervalech roztrhané obláčky páry. „Je to…už dávno. Všechno se změnilo.“
„Bude to v pořádku, uvidíš.“ Položil mu ruku na rameno, ale hned ji zase stáhnul, jakoby tomu sám nevěřil. „Pojďme.“ Raději rázně vykročil a přišlápl dlouhou vyčnívající větev, která se mu pletla pod nohy. Druhý muž ještě chvíli stál a díval se za ním. Bezděčně si sáhl na rameno. Jako by váhal. Jako by také zapochyboval o svém rozhodnutí. Nakonec si přetáhl kapuci přes hlavu a tiše sešlápl větev před sebou. Pohybovali se obezřetně a jako jeden. Tma brzy pohltila celou zem a spustil se studený zimní déšť.

...

„Sarado, prosím, tě, zamíchej tu polévku, ať se nepřipálí!“ Sakura se od rána ještě nezastavila. Způsobila to nenadálá směna v nemocnici, protože poprvé za letošní zimu udeřilo náledí. Prosincové počasí vyvádělo alotrie. Nejdříve napadlo půl metru sněhu, ten začal rychle tát, a pak přes noc náhle zmrznul. Zlomeniny všeho druhu na sebe nenechaly dlouho čekat, a když k tomu dnes dopoledne přibyly dva úrazy elektrickým proudem od vánočních žárovek a jeden pilkou pořezaný zloděj smrčků, byla s ostatními povolána do služby. Půl dne tak strávila neplánovaně v práci a k vaření a zdobení se dostala teprve navečer.
Sarada se neochotně chopila vařečky. Byla opět nemluvná a nakvašená, ostatně jako každý rok v tento den. Nedivila se. Snažila se jí za ta léta už tolikrát dárky a všemožným dováděním a vyprávěním rozptýlit, ale dobře věděla, že to nepomůže. Sama už otupěla. Přestala doufat v normální rodinný život. Ne po tolika Štědrých dnech strávených u stydnoucí ryby v marném očekávání, že její drahý Sasuke dorazí domů aspoň na Vánoce. Aspoň kvůli své dceři, když už ne kvůli ní. Sakura si u vánočních ozdob povzdechla hlasitěji, než zamýšlela a ihned toho zalitovala.
„Mami, máš strach?“ zeptala se Sarada, aniž by se k ní otočila od plotny. Ta otázka Sakuru zaskočila.
„Proč bych měla mít strach? Z čeho?“
„Že se táta jednou už nevrátí.“
„Ale ty můj blázínku, jistě, že se vrátí. Prostě, až pomine nebezpečí a skončí mu ty mise, tak tu s námi zůstane.“ Zalhala, jako každý rok.
„Mami, já už tomu nevěřím. Já už……proč nepřijde za námi aspoň na Vánoce?“ Dívka se otočila k matce a za brýlemi se jí leskly slzy. Jako každý rok. Sakura se zvedla od stromečku a přivinula si jí k sobě. „Víš, že s tím nic nezmůžeme. Je to jeho rozhodnutí a jen on ví, proč to dělá a co je důležité. Chrání nás, tebe, mě, všechny v Konoze. Nemůže tu být, pokud nás má ochránit.“
„Ale proč to musí dělat právě táta? To nemůže někdo jiný? To ho nemůže aspoň na Vánoce někdo vystřídat? Proč si nepromluvíš se Sedmým, však jsou přátelé, ne?!“ Dívenka zabořila tvář do matčiny zástěry. I když už hodně vyrostla a tvářila se dospěle, v takových chvílích byla stále tím zraněným dítětem, které tak snadno podlehne úzkosti. Sakuře to trhalo srdce, ale co měla dělat? S Narutem už situaci probírala několikrát a ani on jí nedokázal uspokojivě odpovědět. Podle něj Sasuke nemá žádný zákaz vracet se domů, kdy jen bude potřebovat a chtít. Problém byl v tom, že on se vracet nechtěl. Proč? Neznala odpověď. A když jí neznala ona, tak dítě to už vůbec nepochopí. Přesunula se do podřepu, aby Saradě viděla do tváře. Ta rychle utírala slzy zpod brýlí rukávem.
„Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo a vždycky tu pro tebe budu. Já i tvůj táta uděláme všechno, abychom tě ochránili, a to se nikdy nezmění!“ Usmála se. „Tak co, dovaříme tu polévku?“
Dívka mlčky přikývla. „Tak dobře, ale dáme na stůl talíř i pro tátu, jo?“
„Jistě, že dáme.“ Sakura se zvedla a mířila do šuplíku pro vánoční prostírání, když vtom zazvonil zvonek. Sarada nadskočila, jako by jí píchl šídlem, zahodila vařečku a vystřelila ke dveřím. Vrhla se po klice a s očima rozšířenýma očekáváním je prudce rozevřela.
„Tati….?!“
Za dveřmi stál Naruto ve svátečním plášti Hokageho, na hlavě divně naraženou zplihlou čepici, v ruce mačkal nějaký balíček. Za ním stál Shikamaru a držel nad nimi deštník, protože padal hustý déšť a vypadalo to, že pršet hned tak nepřestane. Saradino nadšení rázem vystřídal smutný výraz.
„A-ahoj, Sarado, je doma máma…nebo táta?“ Určité věci Narutův intelekt zkrátka nezvládal pobrat včas.
„Mami, je tu Sedmý!“ Houkla dívka do chodby. „Co nám to nesete?“ Optala se sklesle a víceméně ze slušnosti.
„Jen malý dárek. Je to takové poděkování rodičům od města za celoroční práci. A samozřejmě chci vám popřát hezké Vánoce.“ Naruto se nuceně usmál. To už se za Saradou objevila i Sakura.
„Ahoj Naruto, Shikamaru! Jé, co to je?“ Zeptala se, když viděla, jak dívka přebírá od Hokageho malý oranžový dárek s mašlí.
„Jen taková pozornost od města. Říkali jsme si, že to rozneseme ještě před večeří.“ Odpověděl pohotově Shikamaru za svého nadřízeného. Naruto nervózně přešlápl.
„Á, to ani nemuselo být, tak tedy moc děkujeme. Nechcete jít dál?“
„Díky, my už raději půjdeme, Hinata s dětmi na mě čekají s večeří. Mám popřát i za ně pohodové svátky a hlavně zdraví!“
„I vám, Naruto, i vám.“ Sakura se otřepala chladem.
Naruto se ještě jednou usmál, tentokrát už upřímně a otočil se k odchodu. Shikamaru ho následoval, ale ještě se ohlédl a zavolal do zavírajících se dveří: „Sakuro? Přijďte se Saradou k nám mezi svátky, Temari chystá oslavu narozenin a mám všechny pozvat. Šiřte to dál!“
„Jo, jo, díky, přijdeme rády!“
Dveře se zabouchly. Chvilku bylo ticho a Sarada se Sakurou si v přítmí dlouze pohlédly do očí. V tom pohledu proběhl celý výčet pocitů a nevyřčených otázek. Nakonec pohled přerušila Sarada a s rukou přes oči utekla do kuchyně.
Sakura si opět nahlas povzdechla, položila balíček na komodu v předsíni a zamířila za ní.

...

Dojedly. Hodiny právě odbily osmou a Sakura si založila ruce na prsou. Upřela na Saradu tázavý lišácký pohled.
„To jsem zvědavá, jak moc jsi byla letos hodná!“
„Ale mami, už jsem velká, vím, že Ježíšek dárky nenosí.“ Děvče rádoby nazlobeně otočilo oči v sloup.
„Ježíšek neježíšek, já se ptám, zda jsi zlobila nebo ne?“ Významně povytáhla obočí, aby navodila správnou důležitost okamžiku. Sarada přistoupila na hru.
„Já jsem byla jako vždy ta nejhodnější dcera pod sluncem! Letos zlobil jenom Boruto.“ Dodala s úsměvem.
„Tak to, aby ani nechodil doma ke stromečku!“ Promluvil kdosi za papírovou zástěnou. Stín se pohnul, malovaná zástěna zašustila a do místnosti vstrčil hlavu Sasuke. Sarada překvapením otevřela pusu dokořán a vytřeštila oči. „Tati! Ty…ty jsi přišel!!“ Převrhla židli a rozeběhla se ho obejmout.
„Počkej, počkej, jsem celý mokrý, venku hrozně prší…“ Ale to už měl dívku pevně omotanou kolem boků, vůbec jí nevadilo, že si na sebe připlácla plášť úplně nasáklý vodou.
„Sasuke…“ Vydechla taktéž překvapeně Sakura. „Nečekaly jsme…“ vzápětí se však vzpamatovala. „Počkej, hned ti přinesu ručník a něco na převlečení.“ Sasuke ji ale chytil za paži a zadržel. Pohlédla do jeho mokré vážné tváře. Vypadal nezvykle nervózně, dokonce až rozpačitě. Tenhle výraz u něj vůbec neznala.
„Stalo se něco?“ Lekla se.
„Víš…nejsem tu sám.“ Pohladil Saradu po vlasech a jemně ji odtáhl stranou, aby sám mohl kousek poodstoupit. Za ním v úzké temné chodbě kdosi stál. Zahalený jako on do tmavého pláště, na hlavě kapuci, takže mu nebylo moc vidět do obličeje. Byl hubený, o něco vyšší než Sasuke a v tom přítmí vypadal celkem děsivě. Sakura bezděčně o krok couvla a chytila Saradu za rameno. Neznámý taktéž udělal krok k nim a stáhl kapuci. Světlo z kuchyně ozářilo bledou tvář. Sakura zadržela dech. Vysedlé lícní kosti, dvě hluboké vrásky na tvářích, z černých, k bradě zastřižených vlasů mu kapala voda. Jako by byl starý a zároveň nebyl. Nesměle se na ni podíval temnýma bezednýma očima.
„Sasuke, kdo je to.“ Sakura couvla o další krok, až narazila do věšáku. Na zem se hřmotně sklátil deštník. Sarada by si cizince se zájmem prohlížela, ale matčino silné znepokojení ji znervózňovalo.
„Vidíš, nebyl to dobrý nápad.“ Řekl neznámý tichým hlubokým hlasem a otočil se zpět.
„Počkej přece, Itachi!“ Sasuke se ho snažil zadržet. Teď vytřeštila oči pro změnu Sakura. Slyšela dobře? ITACHI?
„Sakuro, Sarado, to je můj bratr, Uchiha Itachi.“ Sasukemu se podařilo dostat muže v chodbě před sebe a zabránit mu tak v předčasném odchodu.
„Ten Itachi, co tě…co jsi ho…?“ Sarada ještě nikdy neviděla matku v takovém šoku. Nevěděla, co se děje, ale rozhodla se vzít situaci do svých rukou za ni.
„Bratr? Nevěděla jsem, že nějakého máš, tati. Tak to jste můj strýček, že? Ráda vás poznávám.“ A směle vykročila muži podat ruku.
„Stůj, Sarado, ani se nehni!“ Matka ji pevně chytila za ramena a neuroticky stáhla k sobě. Dívka se na ni překvapeně podívala.
„Nemusíte mít strach, nikdy bych vám…“ muž se náhle silně rozkašlal, až se musel opřít o Sasukeho rameno. „…nikdy bych vám neublížil.“ Dokončil větu, když se mu podařilo kašel uklidnit. Sakura poněkud povolila ve své napružené bojové pozici. Tvrdý obranný postoj matky byl náhle atakován soucitným postojem lékařky.
„Jak to, že žije, Sasuke? Jak jsi ho mohl vzít do našeho domu po tom všem, co ti udělal? Co nám udělal?!“ Sakuře se vrátila ztracená rovnováha a s ní se dostavil vztek a bezmoc. „Ví o tom Sedmý? Sarado, jdi ihned nahoru do svého pokoje!“ Nasměrovala dívku k dřevěnému schodišti.
„Ne, mami, já chci zůstat tady.“ Bránila se Sarada.
„Jdi a neodmlouvej. HNED!“
Sarada se neodvažovala dál protestovat, když se matka dostala do takovéhoto stavu, nebylo radno s ní polemizovat. Vyšla tedy nahoru, ale skryla se za poslední příčkou zábradlí, odkud částečně viděla dolů. Napjatě poslouchala, co se bude dít.
„Sakuro, uklidni se, prosím. Itachiho jsem k návštěvě přemluvil já. Chci, abyste ho poznaly, aby ho Sarada poznala a on vás. Vím, že jsem ti to měl dopředu říct, ale bylo by to moc nebezpečné. Nikdo neví, že je tu, a zítra zase odejde. V noci, nepozorovaně, nikdo se nic nedozví.“
„Uvědomuješ si, jaký z toho může být malér? A vůbec, vždyť je to zločinec a vrah!“ Poslední větu pronesla šeptem, ale o to důrazněji. Itachi se napřímil.
„Sasuke, já půjdu. Nechci ti působit potíže.“
„Nikam nepůjdeš, ne v tom dešti a teď! Jsi moje rodina, stejně jako Sarada a Sakura. Je nejvyšší čas na pár vysvětlení, nemyslíš? Slíbils mi to!“ Sasuke vsadil na kartu cti, která byla odjakživa pro Uchihy vším. A nezmýlil se. Itachi s povzdechem ustoupil.
„Jak myslíš.“ Znovu se rozkašlal.
„Sakuro, prosím, byla bys tak hodná a donesla nám nějaké mé věci na převlečení? Všechno ti vysvětlím. Itachi se změnil, opravdu není čeho se obávat.“
„Je to na tvou zodpovědnost! A opovažte se cokoli vyprávět Saradě!“ Na víc se nezmohla. Sasuke ji trápil, moc ji trápil. Přesto stačil jeho jediný pohled a odpustila by mu všechno. Byla si té slabosti vědoma. Musela však být silná za Saradu. Měla strach, že opět stojí před něčím, co nemůže předvídat ani ovlivnit. A to si myslela, že už je všechno zlé za nimi. Proč jen se musela zamilovat právě do Uchihy? Copak to prokletí nikdy neskončí? Jak to, že je dávno pohřbený Itachi znovu naživu? Tyhle myšlenky jí táhly hlavou, když se ve skříni probírala Sasukeho svršky. Sarada stála ve dveřích do ložnice a pozorovala ji.
„Mami, co se stalo mezi vámi a strýcem? Proč jsi byla tak vystrašená?“
„To nestojí za řeč, Sarado.“
„A jak to, že dodnes nevím, že táta má bratra! Proč jsi mi o něm nikdy neřekla?“
„Obávám se, že na to ti musí odpovědět otec, pojď.“ Vyšly z ložnice.
Muži stáli stále v předsíni, kde se pod nimi úspěšně vytvářela louže vody. Sasuke si už sundal plášť a zouval si boty, ale Itachi postával stále nehnutě ve stínu. Sasuke vnímal, jak je nejistý, jak je stále ve střehu. Nebyl zvyklý vídat se s lidmi, dlouhá léta žil úplně sám.
„Tady máte suché šaty, snad vám budou.“ Sakura se natáhla, co mohla, aby nemusela chodit blíž. Itachi je přijal, ale dál se ani nepohnul.
„No tak, uvolni se. A převlíkni se, nebo nastydneš!“ vyzval ho Sasuke a stáhl si mokré triko přes hlavu.
„Ohřeju nějaké jídlo. Sarado, pojď mi pomoct!“ Sakura raději zmizela v kuchyni a Saradu si pořád držela u sebe, i když to byl nadlidský úkol - nový strýček ji samozřejmě nesmírně zajímal. Pořád se nemohla vzpamatovat. Myšlenky jí létaly hlavou jako zběsilé a stále intenzívněji z nich vyvstávala jedna jediná. Jak to všechno vysvětlit dceři, až se otevřeně zeptá. A ona se zeptá, o tom vůbec nepochybovala. Začala panikařit.
„Má pravdu. Nesmíš jí nic říct. Je to ještě dítě.“ Šeptl Itachi, zatímco si oblékal Sasukeho bílou košili.
„Nejsem blázen, nic jí říkat nebudu, dohodli jsme se přece. Ale chci, aby poznala to, co já, za ty poslední roky. Dlužíš mi to, Itachi.“
„Dlužím ti mnohem víc.“ Itachi uhnul pohledem a opřel se o stěnu.
„Je ti dobře? Jsi bílý jako ta má košile.“
„Je mi fajn.“
Sasuke vstoupil do kuchyně, odhodil ledabyle mokrý ručník na topení a zatáhl všechny rolety a záclony. Sakura chystala na stůl další talíř a po očku sledovala Itachiho, který stál ve dveřích a tvářil se naprosto neutrálně. Ve skutečnosti si právě mapoval celý prostor, okna, krb, bezpečnost domu, únikové cesty, dvě katany na stěně nad gaučem, kam Sasuke s patřičnou, až rituální posvátností před chvílí zavěsil třetí svou. Na jedné z nich poznal zlatě taušírovanou tsubu. Tři stáčející se symboly jin-jang s děrovanými středy. Fugakův mangekyou Sharingan. Jak nedůstojné místo oproti jejímu původnímu umístění v honosném rodném sídle Uchihů!
„Ještě, že jsem toho uvařila víc.“ Sakura pokynula Itachimu, aby se posadil. Ten si vyměnil krátký pohled s bratrem a usedl na nabízené místo k talíři kouřící polévky. Sasuke si také sedl a nandal si pořádnou porci. Sarada nesměle zakotvila naproti a prohlížela si tiše nového člena rodiny. Tiše proto, že u jídla měla zakázáno mluvit, pokud byl otec přítomen, neměl to rád. Ale v hlavě už si sumírovala milion dotazů na oba dva. Usoudila, že strýc bude o dost starší. Byl oproti otci hubený a vypadal tak nějak pobledle, asi byl nastydlý. Co jí ale fascinovalo, byla úžasná podoba s otcem. Nikoho Uchihům podobného v Konoze neznala. No, vlastně byl tu strejda Sai, kterého jako malá zlobila, že musí být určitě tátovo dvojče. Toho svého ale tehdy ještě sama neznala. Strýc jedl rozvážně, pomalu a díval se do talíře nebo před sebe, občas nenápadně střelil pohledem po mámě. Ji samotnou, která seděla přímo před ním, vůbec nevnímal a ignoroval. Rozčilovalo ji to. Studovala jeho pohyby, způsob, jakým držel hůlky, jak dýchal, pak znovu obličej, zvláštní jizvy táhnoucí se od kořene nosu dolů po tvářích. Byly neobvyklé, přemýšlela, jak k nim asi přišel.
„Ty mám od narození.“ Pronesl, jako by přesně věděl, na co myslí. Sarada zůstala jako přimražená. Podíval se jí do očí. Ten pohled byl přímý, pronikavý, nesmlouvavý. Jako by dokázal pohlédnout až na dno její duše, jako by koukal skrze ni. „Já vím, při jídle se nemluví, omlouvám se.“ Usmál se na ni a dál se věnoval jen svému talíři. Zůstala otřesená. Měla pocit, že o ní zjistil úplně všechno za pouhých pár sekund. Byl to snad sharingan? Ale nic přece neviděla, jeho oči zůstaly černé jako nejtemnější noc. Jaké má asi schopnosti? Vyrovná se otci? Musí se dozvědět všechno! Strýc Itachi rozhodně nebyl obyčejný člověk a zatím si nebyla jistá, má-li se ho bát nebo se těšit, až ho pozná víc.
Sakura se prozatím stáhla do role úslužné kuchařky a s hrůzou prožívala to ticho před bouří. Ano - lépe by to nenazvala – ticho před bouří. Sasuke ji svým činem totálně překvapil a rozhodil. Itachiho vůbec neznala a co věděla, tak by raději zapomněla a Saradinu zvědavost a chytrost zase znala až příliš. Tohle nemůže dopadnout dobře. Úplně zapomněla, že je Štědrý den a že by se měly rozbalovat dárky. Odevzdaně klesla na poslední volnou židli, kterou si přistrčila ke stolu z kuchyně a čekala, až muži dojí i druhý chod.
„Bylo to skvělé, díky.“ Pochválil Sasuke manželčinu práci a odložil hůlky. Itachi dojedl také a když mu Sakura odebírala prázdnou misku, poděkoval.
„Tati, prosím, vyprávěj mi všechno o tobě a o strýci, proč jsi mi o něm nikdy neřekl?!“ Sarada byla netrpělivá, zžíraná ohromnou zvědavostí.
„Itachi a já jsme žili v Konoze s rodiči, ale jak víš, ti náhle zemřeli a Itachi záhy z Konohy odešel. Dlouhé roky jsme se pak neviděli a byli na sebe hodně naštvaní.“
„Proč?“
„Je to dlouhý příběh a jednou ti ho povím, ale zatím ti musí stačit, že to byl rodinný spor, který nás rozeštval, a nevěděli jsme navzájem o sobě. Tedy já jsem nevěděl, kde Itachi žije a jestli vůbec žije. Až po válce jsem zjistil, že je naživu a že není úplně zdráv. Vysvětlili jsme si situaci a vyřešili jsme naše společné neshody. Itachi je skvělý člověk, který vždy miloval nade vše čest a hájil zájmy vesnice.“
Sakura se bezhlesně zvedla a odešla do kuchyně.
„A ty ho teď chodíš navštěvovat? Proto jsi pořád pryč?“ Saradě to na svůj věk zatraceně pálilo. Itachi se musel pousmát. Pravá malá Uchiha!
„Ano, občas za mnou chodí a pomáhá mi.“ Vložil se do rozhovoru.
„Občas? Ale vždyť bývá pryč celé měsíce!“ Sarada se na strýce zamračila.
„Samozřejmě mám také náročné mise, ale o tom jsme se už bavili, ne?“ Sarada se zamračila ještě víc a zaryla pohled do bíle vyšívaného motivu vánoční vločky na stole.
„Něco jsem ti přinesl.“ Itachi zalovil kdesi pod stolem a vytáhl drobnou krabičku. Vypadala ošuntěle a staře. Sarada ji chvíli převracela v prstech, než se ji odvážila otevřít. Do dlaně jí vypadl třpytivý řetízek.
„Co je to?“ Znovu se setkala s Itachiho hlubokým pohledem. Tentokrát však měla pocit, že vidí ona do něj. V těch hlubinách se zračilo něco strašně smutného a bolavého. Na okamžik ji vpustil do svého nitra, které ukrývalo cosi tajemného a teskně hrozivého.
„Býval tvé babičky, Mikoto. Přála by si, abys ho nosila.“
Pohlédla zpět do své dlaně. Na zlatém jemném řetízku byl umně osazený bílý průsvitný kámen ve tvaru květu. Byl docela jednoduchý a zdál se jí překrásný.
„Děkuju.“ Vydechla. „Jaká vlastně byla?“
„Odvážná a milá jako ty.“ Itachi už zase působil naprosto vyrovnaně a nepřístupně, onen záblesk pohnutí zmizel.
„A kde teď vlastně žijete?“ Zeptala se Sakura, která se opírala o dřez a točila si vodu do sklenice.
„To není důležité.“ Itachiho najednou velmi odměřený hlas jako by nepřipouštěl dalších otázek na toto téma. Vycítila to a neptala se dál. „Hodně daleko odsud.“ Dodal už mírněji.
„Myslím, že strejda má dobrý důvod, proč nám to nechce říct, a asi bychom se neměly ptát, že tati?“ Sarada spiklenecky mrkla na Sasukeho. Ten zůstal překvapeně koukat. Takhle uvážlivý závěr od své dcery tedy skutečně nečekal, překvapila ho.
Itachi se najednou ošil a odkašlal si. „Mohl bych taky dostat sklenici vody?“ Poprosil Sakuru.
„Ale jistě.“
„Itachi, tobě není dobře a nelži mi zase!“ Sasuke si ho přes stůl měřil zkoumavým pohledem.
„To je vždycky tak otravný?“ Zeptal se Itachi Sakury, když mu podávala sklenku.
„Je.“ Přistoupila na žert. „Mohu?“ Bez čekání na odpověď mu sáhla na čelo.
„Máte vysokou teplotu. Co vás trápí za potíže?“
„Nic, vážně. Asi chřipka.“
„Můžu vás vyšetřit? Mně se to tedy jako chřipka nezdá. Jak dlouho to trvá?“

...

„Sasuke, já nevím. Nechceš se pokusit promluvit s Narutem? Ten stav se mi nelíbí. Nemohl by zůstat v Konoze? V nemocnici bychom mohli zkusit na něco přijít.“ Sakura seděla vedle svého muže a nepřítomně před sebou na stole skládala použité balicí papíry z rozbalených dárků na úhlednou hromádku. Oba hleděli do druhé části místnosti, kde na jednom konci gauče spokojeně oddychovala Sarada, přikrytá dekou, na druhém ležel Itachi a zdálo se, že po podaných uklidňujících lécích také usnul.
„To není možné. Všichni si myslí, že jsem Itachiho zabil. Byl jednou z nejhledanějších osob v policejních seznamech a byl by zas. Byl by souzen a odsouzen.“ Sasuke si povzdechl. „Navíc on by nikdy nesouhlasil. Už tohle setkání je pro něj těžší, než si vůbec umíme představit.“
Sakura se odmlčela a zadívala se na Sasukeho. Je to vůbec on? Jak se změnil od poslední návštěvy. Jako by nějaká neviditelná překážka mezi nimi padla. Mnohem víc projevoval pocity, byl výmluvnější, a i když vypadal po té cestě a dlouhém večeru velmi unaveně, tak z něj cítila hřejivé lidské teplo, jako snad ještě nikdy předtím. Z jejího nitra se začal prodírat na povrch nejasný, slaboučký, ale stále sílící pocit. Zatím se rozhodla ho nepojmenovávat ze strachu, že zase zmizí.
Štěstí.

Poznámky: 


Milá Uzumaki clan, doufám, že jsem se aspoň trochu trefila do tvého vkusu. Povídka není úplně prvoplánově vánočně radostná, ale snad se ti bude líbit Smiling.
Navazuji na minikomiks, který vznikl ve spolupráci s Hromisem. Ten byl v době vypsání mise už hotový a tvé přání mi tak nádherně zapadlo do rýsujícího se příběhu. Respektive mě na základě tvého přání ten příběh napadl Eye-wink. Vycházela jsem z předpokladu, že Itachi po střetu se Sasukem přežil. Edo tensei jsem nikdy neuznávala Smiling.
Omluvte, prosím, reálie, opravdu netuším, jaké jsou zvyky v Japonsku, přizpůsobila jsem je tedy těm našim Smiling.

5
Průměr: 5 (8 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Pá, 2019-01-11 13:26 | Ninja už: 974 dní, Příspěvků: 1825 | Autor je: Student Akademie

Noledi, ale si vyvolala parádnu polemiku Mrk Som teraz rada, že som sa komentátorsky nerozvášnila hneď a vyčkala ako hus klasu, lebo kláskov je tu ozaj dosť Smiling

No nejdem tu písať romány, ja som poviedkou nadšená Božíííííííííííííííííííí Ako sa výtvarne prejavuješ, tak aj píšeš, veľmi ľudsky, pocitovo s kontúrami rôznych odtieňov a mne nikdy nezdvihneš pierka Kiss! Ino ti gratuluje!

Boože, ale som popísala, schovala som to radšej do šuplíčka? Nya!

Obrázek uživatele noleda
Vložil noleda, Pá, 2019-01-11 19:56 | Ninja už: 2168 dní, Příspěvků: 5689 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Editor obrázků, Vychovatel dětí klanu Hyuuga

Tedy Senpai, ty jsi ďáblík Laughing out loud! Čekala, jsem , že se tu vyjádříš, ale ty jsi se překonala, však to je skoro samostatná povídka, co se délky komentu týče Smiling! Děkuju.
Krásně jsi to zrekapitulovala a moc si vážím veškeré pochvaly povídky. Jen mě trochu zarazila tvá reakce na Sakuru. Snažila jsem se jí vykreslit tak, jak ji vnímám já, která to s chlapy mám taky těžké. Docela se do její situace umím vcítit, myslím, a když si k tomu představím, že mám dítě, tak to dítě by bylo pro mě rozhodně na prvním místě přede vším. I před láskou k chlapovi. Domnívám se (kdyžtak mě opravte), že Itachiho nikdy nikde pořádně nepotkala, a pokud ano, tak to rozhodně nebyl příjemný zážitek. Musela si o něm v průběhu let vytvořit šílenou představu, já bych si ji vytvořila taky (neumím si představit, že bratr mého muže povraždil celou svou širokou rodinu, ty ano Laughing out loud?). A ještě k tomu vlastně nemůže Sasukemu plně věřit, nejsou sehraní, není si jistá ani jím. Já bych byla naštvaná úplně maximálně, kdyby mi toto kdokoli blízký, koho miluji, provedl - že by se mnou neprobral nejzásadnější věci týkající se mého dítěte, které ho můžou vážně poškodit, poznamenat a navíc nemohla tušit, co má čekat ani in situ. Já bych jí tak příkře rozhodně neodsuzovala. To, že je neschopná a sobecká ve své zamilovanosti, to je jiná věc, a to se jí také od Sarady jednou spolehlivě vrátí.
Mimochodem, ani Sasuke není bez viny, že si začal něco s ženou, jíž pravděpodobně teda asi nemiluje. On Saradu tímto přístupem poškozuje úplně némlich stejně, nemají si absolutně co vyčítat. Ale chtěla jsem vyjádřit, že jeho ten stav situace taky trápí, právě proto, že by se rád věnoval dceři i Itachimu a nejde to skloubit. Celá ta akce byla z jeho strany pokusem o smíření všech, což je i v názvu povídky. A ten pocit štěstí cítila Sakura právě z toho, že Sasan sám cítil, že se mu to trochu i zdařilo. Že bude moci přestat pendlovat a odcházet, že se konečně jedna strana dozvěděla o druhé a jakási bariéra, co ho trápila, padla. To byl můj záměr, jak jsem si to představovala Smiling.
Každopádně moc děkuju za takový náročný a krásný komentář!

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA

NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Pá, 2019-01-11 23:35 | Ninja už: 974 dní, Příspěvků: 1825 | Autor je: Student Akademie

Zas sa radšej schovám hihihi


Je tu mnoho znalcov a citlivých duší, ktoré by prispeli troškou do mlyna, však aj FF na túto tému je tu habadej. Rozhodne som uveličená, že si napísala dielko, ktoré núti človeka sa zamyslieť, precítiť, seba-konfrontovať sa, vymeniť si názory, postoje a pocity. Tak ako tvojimi výtvarnými dielkami, tak aj poviedkami sa vždy cítim obohatená a odhodlaná boriť sa za lepší svet Ino ti gratuluje!

Obrázek uživatele noleda
Vložil noleda, So, 2019-01-12 00:43 | Ninja už: 2168 dní, Příspěvků: 5689 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Editor obrázků, Vychovatel dětí klanu Hyuuga

Vše to vždy budou jen příběhy. Vč. celého Kishmotova výtvoru. Lidé jsou neskutečně různí a dělají ve vztazích neskutečně mnoho chyb. Nikdo z nás se nedokáže plně vcítit do žádné z těch rolí a postav, dokud si to sám neprožije. A i potom to každý budeme vnímat dost odlišně a různě intenzívně. Myslím, že nejrozumější je, si z těch všech příběhů (ať už jsou lépe nebo hůře procítěné a pochopené) brát poučení pro sebe, abychom se podobných chyb vyvarovali. A pokud nás příběh dokáže tak nadchnout, abychom v reálu bojovali za lepší svět,...tak to je jeho nejlepší hodnota a devíza, jakou může vůbec mít. Protože přestáváme bojovat jen za sebe, ale chceme bojovat i za ostatní. Pokud jsi to myslela vážně, tak to byla ta největší pochvala, jaké se mi tu dostalo. Doufám, že to nebude znít povýšeně, když řeknu - vítej v klubu a moc držím palce Smiling!

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA

NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, So, 2019-01-12 01:51 | Ninja už: 974 dní, Příspěvků: 1825 | Autor je: Student Akademie

Bez výhrad súhlasím Smiling V rozmanitosti je krása a našťastie sme všetci originály, len si to musíme uvedomiť a vážiť si, čím sme boli obdarovaní a naši blížni tiež Naruto Ja nikdy nekecám, bolo by to nedôstojné a za svojím si stojím, aj keď na to často doplatím Neji Tak sa držme pospolu, a nech nás v klube pribúda Kakashi YES To určite nie je povýšenosť, ale šľachetná a bohumilá činnosť Angel Kvítek sakury

Obrázek uživatele Kurtalos Ravencrest
Vložil Kurtalos Ravencrest, St, 2019-01-09 02:00 | Ninja už: 3551 dní, Příspěvků: 1103 | Autor je: Deidarova bombdelína

Vyprávíš to jako bys vyprávěla jeden ze svých komixů, takový ty odpočinkový detaily z cestování, kdy to vypadá, že se nic neděje, jen to, že jdou a dojdou tam kam chtějí, aniž by se nic nestalo, často se to skipne, přitom se zapomíná na detaily té cesty, jenž by se měly také zveřejňovat.
"Ano byl tam kořen, o který jsem zakopl a hodil držku přímo do kopřiv."

hmmm 2345 dní už hmmmm






Obrázek uživatele noleda
Vložil noleda, St, 2019-01-09 02:30 | Ninja už: 2168 dní, Příspěvků: 5689 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Editor obrázků, Vychovatel dětí klanu Hyuuga

Z toho věru nejsem moc moudrá. To je pozitivní nebo negativní kritika Laughing out loud? Pokud vyčítáš málo detailů, tak to je tím, že podstatnější pro mě byla asi atmosféra a potlačila jsem je záměrně. Pokud postrádáš akci, tak to holt je vystavěné na jiných věcech než na akčnosti a dobrodružnosti. Je to spíš o vnitřních pocitech, duševní oblasti, tam se má odehrávat to pravé drama, ne vně. Pokud tou absencí detailů poukazuješ na to, že bys bral širší rozvinutí děje či pokračování, tak jsem byla (jako ostatně všichni) dost omezená časem a v plánu pokračování určitě nemám Smiling.

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA

NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE

Obrázek uživatele Kurtalos Ravencrest
Vložil Kurtalos Ravencrest, St, 2019-01-09 02:56 | Ninja už: 3551 dní, Příspěvků: 1103 | Autor je: Deidarova bombdelína

nic ti nevyčítám, právě naopak Smiling
Skvěle se mi to četlo. Ty detaily jsou na tom právě to co mě vtahuje do děje. Smiling
Předpokládám, že pokračování bude samozřejmě Smiling

hmmm 2345 dní už hmmmm






Obrázek uživatele noleda
Vložil noleda, Pá, 2019-01-11 19:57 | Ninja už: 2168 dní, Příspěvků: 5689 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Editor obrázků, Vychovatel dětí klanu Hyuuga

Aha, to jsem jaksi asi nepochopila správně Smiling. Tak tedy díky! No...nebude Bad. Aspoň zatím určitě ne.

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA

NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE

Obrázek uživatele Kurtalos Ravencrest
Vložil Kurtalos Ravencrest, Po, 2019-01-14 04:43 | Ninja už: 3551 dní, Příspěvků: 1103 | Autor je: Deidarova bombdelína

nechala si mě cítit se provinile Laughing out loud Sticking out tongue
zrovna já, takový sváteční "tvořič", mám co kritizovat Smiling

hmmm 2345 dní už hmmmm






Obrázek uživatele noleda
Vložil noleda, Čt, 2019-01-03 00:32 | Ninja už: 2168 dní, Příspěvků: 5689 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Editor obrázků, Vychovatel dětí klanu Hyuuga

Dík za komenty i kritiku, u povídek ji potřebuji obzvlášť!
Palantir: Už mě poznáš i podle příběhu Shocked? Jak je možný, že já sama sebe nepoznám Laughing out loud? Tajemství Itachiho přežití ani vyjeveno být nesmí, musíme přece zachovat nějaké napětí a prostor pro tajemno. (Heh, daleko spíš je to proto, že vůbec nevím, jak bych vysvětlila, že jsem popřela půl děje Naruta, kdy se Ity vrátil ze záhrobí Tak teď ti nevím...). Dík.
Akhara: Upřímně děkuji za obsáhlou kritiku i pochvaly! Hm, já ti ani nevím, zda na tohle lze přijít během psaní jako na chybu. Asi by člověk musel mít dostatečný odstup a znovu si to přečíst. Píšu to vždycky bez osnovy, jak to plyne zpod ruky, ani nijak nepřemýšlím nad dějem, jen si hlídám pravopis a stylistiku. Takže to s tím odstavcem nezapadajícím se klidně může stát a nijak na to sama nepřijdu, mně to tam sedí úplně normálně. Asi by to příště chtělo betu než to zveřejním.
Pokud shledáváš, že je to ryzí, tak to mě těší maximálně (no, mně to fakt připadá, že píšu stejně jako ostatní, myslím, ve smyslu individuality). Přijde mi, že neumím užít žádné zajímavé neobvyklé formy a dějovost je katastrofa. Ale když to říkáš Smiling, tak ti budu věřit. Mně vlastně stačí, že se to dá přečíst, nemám zdaleka takové ambice jako v případě kreslení Smiling. Díky ti!

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA

NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, So, 2019-01-05 10:48 | Ninja už: 3479 dní, Příspěvků: 4871 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Člen ANBU

Kishimoto už niečo podobné urobil pri Madarovi, keď ho nechal zomrieť tak, že jeho sharingan bol naprogramovaný na oneskorenú aktiváciu Izanagi. V tomto prípade by povedzme Sasuke naprogramoval jedno zo svojich pôvodných očí na Izanagi a poveril Karin aby ho implantovala do Itachiho mŕtvoly.

Obrázek uživatele Akhara
Vložil Akhara, Čt, 2019-01-03 01:06 | Ninja už: 943 dní, Příspěvků: 1017 | Autor je: Zatvrzelý šprt

Obrázek uživatele noleda
Vložil noleda, Čt, 2019-01-03 02:22 | Ninja už: 2168 dní, Příspěvků: 5689 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Editor obrázků, Vychovatel dětí klanu Hyuuga

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA

NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE

Obrázek uživatele Akhara
Vložil Akhara, Čt, 2018-12-27 17:35 | Ninja už: 943 dní, Příspěvků: 1017 | Autor je: Zatvrzelý šprt

U tohohle přání jsem se fakt bála, co z něj nakonec vyleze za povídku (i když se mi samo o sobě moc líbí). Ale zvládla jsi to nejenom se ctí, ale s obrovskou grácií. Hodně pomohlo asi i to, jak sis k tomu docela dlouho předtím připravovala podloží. Laughing out loud
A povídky s Itachim... jsou prostě moje slabý místo. Laughing out loud
Je to krásně, čtivě a citlivě napsaný. A jako většina tvých povídek je i tahle uvěřitelná a taková blízká, žádný velkolepý souboje, fantastický zvraty a vypjatý situace. Je plná normálního lidskýho trápení, nedokonalostí a problémů, který jsou všude okolo nás. A asi i proto čtenáře tak vtáhne. Ty postavy se v tvým podání mění z typů - hrdinů a celebrit - na lidi, mají hloubku. Doplňuješ je o něco důležitýho, co v původním Narutovi kvůli zvolenýmu žánru mít nemohly. A děláš to po svým. Toho si jako čtenář strašně moc cením.
Vykašli se na zápletku a na děj, pokud ti to s nima nejde. Nepotřebuješ je. A psát se dá o všeličem a všelijak. Čím dál tím víc si myslím, že stačí jediný - aby to psaní bylo ryzí. A to tohle je.
Jediný, co mě trochu rušilo, byl ten kousek se zdůvodněním, proč musela být Sakura v nemocnici. Ne kvůli těm reáliím, to mi vůbec nevadí, ale spíš mi přišlo, že to táhne tu povídku z toho intimního, uzavřenýho prostředí někam ven, kde se ty lidi zase mění spíš na takový komický figurky. A bylo to moc krátký na to, aby se tam mohlo vytvořit nějaký smysluplný spojení ke zbytku příběhu. Asi bych to snesla i bez vysvětlení, kdyby se celá ta povídka držela jen v prostředí toho prosvětlenýho domova, kde je do všech "vidět", ve srovnání s tím úvodem, kde jdou venku ve tmě a jsou to vlastně jen figury, o kterých nikdo nic neví. To byl hezkej a působivej kontrast. Smiling
Jsem moc ráda, že jsi zase přispěla takhle krásnou povídkou. Smiling

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, St, 2018-12-26 19:28 | Ninja už: 3479 dní, Příspěvků: 4871 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Člen ANBU

Itachiho zjavne cesta do Konohy riadne vyčerpala, keďže v komixe u seba doma vyzeral ešte celkom v poriadku. Príbeh fajn, úplne ako od noledy Smiling , ale tajomstvo Itachiho prežitia nám zatiaľ nevyjavené nebolo.

Obrázek uživatele Uzumaki clan
Vložil Uzumaki clan, So, 2018-12-22 23:50 | Ninja už: 486 dní, Příspěvků: 270 | Autor je: Utírač tabulí na Akademii

Noleda, ďakujem ti za krásnu poviedku k Vianociam Z lásky
Ten príbeh je úplne úžasný, a už teraz mám vďaka tebe krásne Vianoce...hihihi
Keď som to čítala úplne som sa zažrala do deja a nevedela prestať. Nestihla som sa spamätať a bol koniec- čo bola škoda ale raz to skončiť muselo.


Tebe sa ho podarilo zakomponovať úplne logicky a nebolo na tom chyby ktorú by som mohla kritizovať.
Ešte raz ďakujem za splnené Vianočné prianie Wow, tak tohle je vážně krutě hustý!!

Obrázek uživatele noleda
Vložil noleda, Ne, 2018-12-23 00:26 | Ninja už: 2168 dní, Příspěvků: 5689 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Editor obrázků, Vychovatel dětí klanu Hyuuga

Uf, to mi spadl kámen Smiling, mám vždycky strach, že ty mé povídky budou nepochopeny - vůbec nepoznám, jestli je to dobré nebo ne. Tak tedy rádo se stalo, jsem ráda, že jsem dokázala tolik potěšit ^-^.

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA

NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE

Obrázek uživatele Alalka
Vložil Alalka, So, 2018-12-22 22:44 | Ninja už: 4168 dní, Příspěvků: 947 | Autor je: Prostý občan

Hehe, pěkně připravená půda pro povídku Eye-wink Nahlédnutí k Uchihům se mi líbilo, právě to, že jejich štědrý den nebyl vyšperkovaně ideální, působilo tak nějak realističtěji. Hezky jsi vystihla Saradu, má povahu po obou rodičích. A taky její vztah se Sakurou, ze soužití ve dvou mezi sebou mají vytvořené silné pouto a rozumí si i beze slov. Itachi už byl jen třešnička na dortu Laughing out loud
Ale nějak nevím, ten Sasuke... prostě si ho nedovedu představit jako otce a manžela, nesedí mi to k němu. Nebo to, že má potomka, ještě budiž - chce zachovat rod, ale nějak se mi nechce věřit, že by byl schopen milovat. Nemůžu si pomoct, působí na mě spíš, že Sakuru coby matku své dcery trpí jen z nutnosti Laughing out loud což samozřejmě není chyba povídky, to ten jeho chladný charakter.

Obrázek uživatele noleda
Vložil noleda, So, 2018-12-22 23:38 | Ninja už: 2168 dní, Příspěvků: 5689 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Editor obrázků, Vychovatel dětí klanu Hyuuga

Já ti rozumím. Ani mně to na něj nesedí (dokonce někde ve skrytu duše doufám, že se to nikdy nezmění, protože taková tragická charizmatická a sexy postava útočí maximálně na dámské city Smiling. Pořád zůstává sám a volný, fantazie může pracovat Sticking out tongue). Leč v této povídce jsem potřebovala spojující prvek zvolených postav, stejně jako vytvořit děj, co si zadavatelka přála. Pokud bych dodržela stopro charakter, museli by se šťastně sejít patrně až v záhrobí nebo by z toho byla další rodinná tragédie, a to asi nebylo v zadavatelčině úmyslu Smiling. Proto pokus trochu proniknout do příčiny toho jeho odtažitého chování. Ta příčina nemusí být v Sakuře (kdyby tomu tak bylo, nikdy by s ní nic neměl, i za cenu, že klan holt vymře, nebo by stopro radši zvolil někoho méně protivného). Klidně by to mohl být nevypořádaný vztah s žijícím bráchou vrahem. A navíc věřím, že Sasan si na surovce a tvrďáka jen hraje, že je schopný normálního lidského citu. Kdybychom v to nevěřily, tak bychom ho mj. nemohly pořád obdivovat. Prostě dostal příležitost k nápravě Smiling. Díky tobě i Ivanitko za komentíky!

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA

NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE

Obrázek uživatele Ivanitko
Vložil Ivanitko, So, 2018-12-22 19:04 | Ninja už: 2503 dní, Příspěvků: 1853 | Autor je: Editor všeho, Manga tým, Sannin

Tohle bylo... úžasný. Jsem to četla úplně bez dechu, když mi došlo, že to bude pokračování podle obrázku. A takto nějak bych si to možná představila, že by se to ve skutečnosti mohlo udát. Sarada byla skvělá, prostě malá baba, jak má být, jen otevře pusu a spustí se kulomet otázek Laughing out loud Itachi poustevník, se tak trochu divím, že byl ještě při smyslech. Lidí, kteří se úplně vzdají společnosti, pak nejsou úplně normální a musím obdivovat jeho tuhý kořínek, že ještě vůbec žije.
Nicméně bylo to parádní, protkané všemožnými emocemi a vtáhne to čtenáře do děje, že na konci lituje, že není pokračování.
Arigato gozaimasu Z lásky