manga_preview
Boruto TBV 06

Jednorázovka

Maito Gai začal dnešní den pěkně zostra. Už zvládl tisíc kliků, desetkrát oběhnout Konohu po rukou, stokrát vyskákat do nejvyššího patra hokageho rezidence snožmo, schválit sto dvacet jedna žádostí o návštěvu Konohagakure a po spořádání snídaně složené z dvaceti tří misek instantního miso rámenu na tři hodiny upadnout do stavu, který by se neznalému kolemjdoucímu mohl jevit jako hluboké kóma.

Kakashi… Ty sis vybral den pro snídaňový souboj… Zrovna dnes… Ale já… Vyhrál jsem…

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

No…

No tedy.

Více slov snad na to ani neměl. Tohle bylo nanejvýš trapné. Ani nevěděl, co víc. Jestli to, že ho teď láskyplně drtily dvě neuvěřitelně silné ruce, to, že se mu srdce třepotalo štěstím, nebo to, že padl do vlastní pasti.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

d8rbfmn-4a94cf12-9872-420d-8b28-b94f26f312c3.jpg

A stalo sa to, čo nikto nechcel. Celý svet shinobi bol zrazu pod vplyvom Mugen Tsukuyomi. Všetkých zachytil Božský strom a preniesol ich do sveta, v ktorom je sen realitou. Odolať tomuto silnému jutsu sa podarilo iba bývalému tímu 7. Trpezlivo vyčkávali, kým bude možné opustiť bezpečný priestor, ktorý im poskytlo Sasukeho Susanoo, no v tom Madara zaútočil a ich štít nevydržal. Len tak tak stihol Sasuke vtiahnuť Naruta späť do bezpečia, ale Sakura a Kakashi boli lapený do sveta snov.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Zničehonic se příliš bál. Nemohl udělat další krok. Nemohl, nechtěl, nesměl. Z kuchyně na chodbu proudilo teplé oranžové světlo. Zhluboka se nadechl. Proč se tak třásl?

„O čem si s mámou pořád povídáte? Vždycky přestanete, když přijdu.“

Hlasy. Jeden mužský a jeden dětský. „Opravdu,“ řekl ten muž. Sasukemu se zastavilo srdce. To nemohla být pravda. A proč by nemohla? „Snažím se od ní pochytit nějaké rady, je to dobrá kuchařka.“

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Tonton sebevědomě kráčela Konohou.
Vzhledem k tomu, že byla nejvíc chic a cool prasátko, jaké kdy poctilo svojí přítomností zaprášené ulice téhle vesnice (a nebylo to tím, že se jí na krku jako jediné houpaly mořské perly), nahodila ještě samolibější výraz a nenápadně pokukovala, jestli někdo registruje dokonalý klap-klap-klapot jejích kopýtek, za které včera na manikúře a pedikúře vyplázla patnáct tisíc.
Ten ignorant Teuchi ani neotočil hlavu.
Nevadí! Však si na ten jeho teroristický byznys brzo posvítí, chrochtala spokojeně.
Teuchi je v pořadí. Dneska má Dcera nebes a Vůdkyně svobodných prasat na programu jiného neznaboha.

5
Průměr: 5 (9 hlasů)

Je začátek léta. Počasí je tento týden opravdu vydařené.
Sedím na hoře, kde jsou vytesané hlavy Hokagů a koukám na západ.
Přemýšlím o dnešku. Po sezení v parku jsme s Mitsukim a Kawakim šli společně trénovat. Řekla jsem jim i o tom, že Kakashi měl kdysi sharingan a ukázala jsem jim nové malé tríčky, co mě Kakashi naučil. Hihi. Ale kluci se taky nezastavují. Pořád jsme lepší a lepší.

Koukám na vesnici, jež je zahalená do oranžového světla. Nechávám se ovívat příjemným vánkem, sem tam projede i nějaký ten vlak.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

„No tak, vážne sa nechcete naučiť moju novú sliediacu techniku?“ naliehal Jiraiya na chlapcov v bazéne. „Je na to teraz ideálny čas i miesto.“
„Rozhodne nie,“ opäť rezolútne odmietol Hatake Sakumo, „moje stopovacie a prieskumné schopnosti ťa už takto ďaleko presahujú, vôbec nemám potrebu učiť sa takú stupídnosť.“
„Moje schopnosti ťa všetky ďaleko presahujú,“ konštatoval ledabolo Orochimaru, keď Jiraiya obrátil pohľad na neho.
„Hiruzen sensei prejavil o moju techniku záujem,“ bránil sa Jiraiya urazeným tónom.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Táto legenda je pomerne mladá. Je stará len dve generácie.
Ako sa začínajú mnohé rozprávky - kde bolo, tam bolo, žili raz v jednej ďalekej dedine menom Konoha dve deti. Sakura a Sasuke.
Zatiaľ čo Sakura bola z nie až tak známeho, či významného klanu Haruno, Sasuke bol z jedného z tých najuznávanejších klanov Konohy - Uchiha.
Uchihovci mali v dedine veľkú moc.
Založili policajné oddelenie, ich synovia boli členmi zvláštnych jednotiek ANBU.
Zrejme preto si ich ľudia tak veľmi vážili a vzhliadali k nim.
Cítili sa po ich boku v dedine v bezpečí.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

"Hokage, promiňte mi moji troufalost, ale obávám se, že je toto rozhodnutí zcela nezbytné. Pokud nám nedáte souhlas, ohrozíte samotné pilíře demokracie, na nichž tato vesnice stojí!" Katasuke Naruta prosebně pozoroval zpoza širokého stolu Hokageho, tradičně zavaleného papíry. Po boku mu laxně postával Amado.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Kategorie:

Posledný ťah v Shogi patrí tebe. Stále čakám, kým ho spravíš. Ale márne. To sa už nikdy nestane. Už nikdy nepoložíš svoju ruku na hracie pole. Už nikdy prstom nepohneš figúrky vykonajúc ten ťah. Oproti mne je prázdno. Len prázdne miesto na lavičke pre človeka, ktorý si tam už nikdy nesadne. Už nikdy sa nedozviem, kto vyhrá.
Mám plakať? Nejde to. Prečo? Prečo to do frasa nejde?! Nemal som ťa rád? Nie. Tak to nie je.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

tanmakyuu 1.jpg

Kiro se probral z mdlob. Měl jediné štěstí, že si pod sebe vytvořil kamennou podložku, aby se udržel na hladině. Zároveň byl rád, že jeho kámen nezmizel po chvilce nesoustředění. Se zlomenou nohou toho moc nedokázal. Porozhlédl se kolem, o kus dál klečela Elika s nepřítomným výrazem. Tanmu s Kenjinem nikde neviděl, pravděpodobně se s ním blonďák přesunul dál, aby nikoho dalšího neohrozil. Opatrně se na podložce otočil na břicho a pomalým tempem začal pádlovat k dívce.

0

Asuma se smutně podíval na prázdnou papírovou krabičku. Zmuchlal ji a hodil za sebe do vozu.
„Jó, jó,“ zaskřehotal vedle něj starý vozka.
Asuma se na něj podíval a v hlavě si připomínal proč tuhle práci vzal. Prázdná krabička, prázdný žaludek a prázdný úsměvy vozky – ne, kvůli němu ne.

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

a čekala.jpg

Seděla u okna ve své ložnici. Oči jí únavou klimbaly, přesto však nemohla usnout. Obloha nad Konohou byla neobvykle temná a zamračená, i tak však mohla mezi černými mraky zahlédnout světlo měsíce nebo hvězdy. Sarada už dávno spala a dům byl tichý stejně jako spící vesnice. Spal už Naruto? Nejspíš ne. Pousmála se, stejně jako pokaždé, když pomyslela na splněný sen svého přítele. Všem se plnily sny. I ten její se splnil, ano.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

I. část

Konečně nastala ta chvíle, na kterou čekal. Když se stal jouninem, doufal, že získá více moci, aby se dostal mezi členy ANBU. Trénink Čtvrtého se sice vyplatil, to musel uznat každý, kdo Kakashiho znal, ale za jakou cenu... Mrzelo ho, že byl jediným, kdo z týmu číslo sedm přežil, ale jisté situace si to vyžadovaly. Ať už Rin a Obita miloval sebevíc, teď musel po své cestě kráčet sám. Bez nich.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

„Nie som si istá, či vieš, o čo tu ide, Naruto.“
Sakura si dá ruky do vrecák na plášti.
„Poznáš ma už roky, Sakura,“ povie Naruto sediac za stolom v kancelárii, na ktorom leží kopa spisov, ako je uňho pravidelne vo zvyku.
„Vždy mi záležalo na ľuďoch v Konohe.“
„Ale toto je šialené. Čo ak je to len nejaký šialenec, ktorý sem prišiel experimentovať s ľuďmi? Nepamätáš si? Takých sme tu už mali.“
Sakura len ťažko prehĺta pri predstave z jej mladosti.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

„Hokage! Hokage sama!“ po chodbě byl slyšet hlasitý dusot a chvíli na to se do kanceláře Páté vřítila Shizune. Udýchaně stála ve dveřích, opírala se o jejich rám a vytřeštěně hleděla před sebe.
„Co je?“ ozvala se Tsunade. Dlouho neviděla svoji asistentku tolik vyděšenou. Vypadalo to, že celou cestu sem běžela. Muselo to být něco opravdu naléhavého. Shizune vešla do místnosti a rozhodně se postavila před stůl.
„Hokage sama, máme problém. Musíte poslat Naruta pryč!“ vychrlila.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Na trávu pred náhrobný kameň si kľukol chlapček. Mal čierne stredne dlhé vlasy v cope a oči rovnakej farby.
Ku náhrobnému kameňu, na ktorom stálo „Uchiha Izumi“ položil kyticu kvetov. Potom sa otočil a pozrel sa vyššie. Stál tam jeho otec. Usmial sa na neho, potom si k nemu kľukol a pohladil ho po vlasoch.
Dnes prešiel presne rok od tragickej smrti Itachiho manželky. Odvtedy sa snaží, aby jeho syn nepocítil stratu matky. Venuje mu celý svoj voľný čas.
„Môžeme ísť?“ opýtal sa syna.

4.666665
Průměr: 4.7 (3 hlasů)

Oblizol si prst a prevrátil stranu. Chvíľu si prezeral obrázok a prevrátil ďalšiu. List za listom prechádzal knihou. Nejaký čas to trvalo, lebo bola hrubšia než tá prvá. Na poslednej strane zostal kus prázdneho miesta. Bolo treba ho zaplniť. Nevytiahol však farby ani ceruzky. Vzal štetec, namočil ho do atramentu a pustil sa do písania. Napriek pokročilému veku mal pevnú ruku. Drobné úhľadné písmo zapĺňalo zostávajúci priestor. Občas zastavil, aby sa zamyslel. Nie však často. Všetko mal už dlho premyslené. Posledná čiarka. Spokojne odložil štetec.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

[i]Pro začátek mého kratšího vyprávění, jmenuji se Uzumaki – pardon, pořád si nemůžu zvyknout, že jsem se vdala – Senju Mito a než jsem se nadála, měla jsem tchyni denně za zády. Kontrolovala, jak se starám o domácnost a hlavně o jejího syna, kterého milovala víc než Tobiramu. To jsem poznala okamžitě. Také jsem s ní měla ustavičné neshody, až jsem – těsně před svátky – vypěnila.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)