Předvánoční tradice

Do Vánoc zbýval necelý týden. Celá Konoha se horlivě připravovala na nadcházející svátky. Včetně klanu Uchihu, který čekal tradiční předvánoční hon na kance.
Ve čtvrti bylo rušno, všude pobíhali účastníci a připravovali se na druhý den. Večer, když bylo vše hotovo se všichni sešli v domě vůdce klanu, rozdělalo se pár flašek saké a začalo se živě diskutovat o zítřejší události. Po chvilce bylo v místnosti hodně hlučno a veselo, občas zazněla i hlasitá výměna názorů, jak správně střílet z luku či vrhat noži.
Staršímu ze synů se s pomocí jeho kamaráda, podařilo ukořistit jednu flašku a nenápadně se s ní vyplížit z pokoje ven. Skončilo to tím, že se mladý Itachi opíral o sloup, jednou rukou upíjel z flašky, druhou máchal kolem sebe a opilecky vykládal něco Shisuiovy. Ten, bohužel neměl čas ho poslouchat, protože byl naprosto zaměstnán jeho malým bráškou. Byl donucen obléct se do kostýmu super padoucha a bojoval s malým Sasukem, který ho měl po velmi dlouhém a napínavém zápase porazil a stát se hrdinou jejich klanu. Pokračovali ve hře, dokud se mrňous neunavil a nezačal usínat ve stoje. Nakonec ho musel odnést a uložit ho do postele, protože se po jeho starším bratrovi slehla zem. S postupem noci se hluk pomalu začal ztrácet, pár jedinců bylo schopných se nějakým způsobem doplazit domu, zbytek si ale ustlal všude možně, kde bylo místo.
Druhý den ráno se ti, co byli schopný jakéhokoliv pohybu, vydali na lov. Fugaku se vydal stopovat se svým starším synem, který byl po včerejším dobrodružství neuvěřitelně rozlámaný a bolela ho hlava. Otci by to však nepřiznal. Stačilo, že ho ráno našel jeho bratříček, válet se polonahého v křoví a aby mlčel mu musel věnovat pár svých shurikenu. Rázně vykračoval za otcem do lesa. Co, však ani jeden z nich netušil, bylo to, že nejmladší člen rodiny měl svůj vlastní plán.

Malý Sasuke si poctivě balil do baťůžku všechny potřebné věci pro lov, ukořistěné zbraně, notýsek, sváču a červený hrdinský plášť. Vyšel ze dveří jeho pokoje. Po špičkách se mu podařilo proklouznout kolem maminky a vyběhnout ven na ulici. Vydal se směrem k lesu. Cestou ze strachu, aby jeho plán nikdo neodhalil se schovával před kolem jdoucími za sloupy. Občas skočil za velký květináč nebo využil kamuflující deku a předstíral, že je zeď.
Konečně se mu podařilo dostat se před les. S vidinou velkého úspěchu se nebojácně vydal dovnitř.

Mezitím jeho bratr a otec pokračovali v lovu. Schovaný za velkým kamenem pozorovali bedlivě okolí. Přes rameno měli každý přehozený speciální lovecký luk. Během lovu bylo zakázáno používat sharingan, takže to bylo pro některé členy dost náročné, ale v tomto případě to neplatilo. Itachi se díval směrem, kam ukazoval jeho otec. V lese se zdál být docela klid, když najednou uslyšeli zapraskání větví. Oba se otočili tím směrem a chvíli pozorovali místo, odkud zvuk přišel. Jakmile si byl mladý Uchiha jistý, že je to přesně to co myslí vydal se k tomu místu.

Sasuke se plížil mezi křovím a hledal stopy po divočákovy. Počínal vskutku bravurně, nikdo zatím neodhalil jeho přítomnost v lese. Občas se zastavil a s vážným výrazem si zapisoval do zápisníčku poznatky.
Když už to vypadalo, že nebude mít štěstí a bude se muset vrátit domů s nepořízenou, narazil na rýhy v zemi. Radostně povyskočil a rozběhl se po směru, jakým se ubíraly. Stačil však udělat jen pár kroků, protože ho někdo chytl za tričko a přitáhl zpátky do zadu.
„Ale, ale co to tu máme?“ ozval se velmi známý hlas za ním.
„Pusť mě niii-san!“ marně šermoval rukami a snažil se vyprostit z bratrovo sevření.
Otec stál hned vedle a přísně si ho měřil. Sasuke polkl. Neměl rád, když se tatínek naštval. Vždycky z toho byl velký průšvih.
Fugaku nakonec rezignovaně pokrčil rameny a dovolil, že nejmladší člen rodiny smí pokračovat s nimi. Nemělo cenu ho posílat domů.

Dál pokračovali všichni spolu. Náš malý hrdina se musel snažit ještě více, neboť se chtěl předvést jaký je neuvěřitelný lovec. Taky chtěl konečně porazit jeho staršího bratra.
Netrvalo dlouho a kance vystopovali. Bylo to obrovské mohutné zvíře. Ryl kly do země na menším prostranství a hledal bukvice. Trojice lovců se rozdělila a co nejvíc potichu se každý schoval za strom, tak aby divočáka obklopili ze všech stran. V lese bylo naprosté ticho. Itachi pomalu vydal šíp, přiložil ho k luku a napnul tětivu. Zamířil a vystřelil.
V tu samou chvíli, ale vyběhl malý Sasuke ze svého úkrytu s bojovým křikem. Hlukem vyrušené zvíře zvedlo hlavu a šíp ho minul. To už se, ale na něj chystal další útok. Náš malý hrdina vytáhl kunaie, které pracně sebral bratrovi. Za běhu se mu, ale bohužel podařilo zakopnout o náhodně vystouplí kořen a spadnout obličejem k zemi. Zbraně, které vyhodil, neletěli díky té náhle změně pohybu na cíl, nýbrž směrem na jeho bratra. Ten při úskoku před nebezpečím uklouzl a dopadl přímo na zadek.
Zvíře uvědomující si nebezpečí se dalo na útěk. Maličký Uchiha, si přitiskl ručičky ke spánkům a začal fňukat nad zmařeným hrdinským plánem.
Fugaku nevěřícně sledoval své syny. Chystal se na ně zařvat co, to předvádějí za divadlo, když se najednou ten starší chytil za břicho a začal se smát. Hlasitý smích byl tak nakažliví, že se sám vůdce klanu neudržel a začal se taky zmítat smíchy, předkloněný do předu, rukou opřený o strom.
Sasuke se posadil a s našpulenou pusou sledoval smějící se členy rodiny. Nechápal, co jim na tak tragické věci přijde vtipného.
Když se jeho bratrovi podařilo uklidnit, přinesl mu posbírané kunaie a uložil je do baťůžku na zádech. Všiml si složeného červeného pláště a usmál se. Vytáhl ho ven, přivázal ho prckovi kolem krku a spiklenecky na něj mrkl. Pomohl malému bráškovi vstát a oprášil z něj prach. Sasuke se s novým odhodláním vydal směrem, kudy kanec utekl. Členové rodiny ho následovali.
Divočáka se nakonec podařilo ulovit Shisuiovi. Malému hrdinovi to, ale nevadilo, protože si užil skvělí den s tatínkem a bráškou. Večer, když se pak sešel celý klan oslavovat zdařilý lov, Sasuke horlivě vyprávěl každému své zážitky. Celý šťastný, že mu otec dovolil účastnit se lovu další rok, pokud bude pilně trénovat.