manga_preview
Boruto 32

Krize středního věku

Nejen že se Kurenai stala matkou a Anko byla podle všech zjevných příznaků v očekávání, Genma a Raido do toho praštili – avšak vážně ne spolu, navzdory drbům – taky stydlín Ebisu tu svoji kočku z Kamenný požádal o ruku.

Kromě toho, že příští třídní sraz bude neoficiální soutěž o nejroztomilejší fotky dětí a nejromantičtější záběry ze svatby, v čem je vlastně problém? Jeho spolužáci holt mají jiné hodnoty, vnímají život jinak, proč by se tím měl vůbec stresovat? Není kam chvátat…

Naruto se zasnoubil s Hinatou.

Uzumaki Naruto, ten uřvaný, nesnesitelný pošuk, kterému by nesvěřil ani svého psa, natož pak manželství! I když zachránil celý svět, pořád to je ten samý pitomec, který (stále) nepozná prošlé mléko. Tak tenhle Naruto se zasnoubil. A to byla rána, jakou zatím nezahojil žádný z jeho rozumných argumentů. Naopak, pod jejím vlivem všechny ty ostatní pálily ještě víc a vzbuzovaly ještě víc pochybností, prázdnoty a melancholie.

Kakashi byl natolik zadumaný ve svých myšlenkách, že ani nevnímal řádky své knihy, jen ve svém obvyklém tempu otáčel listy, jak se loudal na odpolední poradu do budovy Hokage.

Na druhou stranu, který nindža se může chlubit tak výstavním životopisem? pomyslel si při pohledu na monument, kde se vše připravovalo na projekt přitesání šesté tváře, nebo aspoň toho mála, co z té jeho bylo vidět. I když ho ta myšlenka celkem pobavila, bylo to jen krátké rozptýlení, které ho udrželo v dobré náladě jen dokud neotevřel dveře zasedačky.

„Překvapení!“ zvolala plná místnost lidí sborově a všechen ten pocit naplnění, kterým se těch poslední pár minut opájel, se rozletěl do všech stran jako ty pestrobarevné konfety. A všichni jeho přátelé a známí začali zpívat tu tradiční píseň, během které člověk jenom trapně stojí na místě, neví co s rukama, kam se dívat a jak se tvářit. Když už se zdálo, že je úvodnímu ceremoniálu konec, místnost zakryl hustý kouř.

„Ať je to invaze,“ zaprosil své strážné božstvo, ale invaze to tentokrát nebyla. Když se kouř rozplynul, v místnosti bylo o dvacet Narutů s velkými c(ec)ulíky navíc. Přirozeně, spíš byl překvapený, že nevyskočil z dortu. A celá ta písnička by začala znovu a o pár oktáv výš, kdyby nezasáhla Sakura, její tvrdá pěst a „Shanaro!“

Ten lehký otřes mozku a boule byli pro Naruta vlastně požehnání v přestrojení, protože i Godaime Hokage přes obličej přeběhl vražedný stín a v očích se jí odrazily plameny nemilosrdných důtek Kér. „Zatraceně, Naruto, slíbil jsi, že to neuděláš!“ zařvala aspoň směrem, odkud opadávala omítka ze stěny a kam Hinata doběhla posbírat tu hromádku bolestných stenů, svého snoubence.

„Idiot..“ poznamenal Sasuke a promnul si kořen nosu.

Kakashi se rozpačitě poškrábal ve vlasech a zaklapnul svoji knihu, upřímně pobavený nad takovou názornou demonstrací týmu 7 v kostce.

„Můj nejdražší příteli a rivale! Dnes oslavujeme další rok tvého úžasného mládí! Ať bujně kvete a září! Každá léta jsou ta nejlepší na světě!“ uvedl svůj nadcházející proslov Guy jen proto, aby stejnou myšlenku následně vyjádřil v osmi dalších barvitých obrazech a podobenství, jakými se ze svého invalidního vozíku snažil zakrýt fakt, že to skutečné mládí už jim oběma odzvonilo. A čím víc se do svého blábolení dostával, tím tvrději na Kakashiho dopadalo, jak starý vlastně je, ačkoliv se dnes ráno trápil pouze kvůli své osamělosti. Tohle vážně nepotřeboval.

Sám, starej trouba, pronásledovalo ho v hlavě jako nemilosrný válečný tamtam a náhle pocítil spřízení s kapitánem Hookem na duchovní úrovni větší než kdy předtím.

Kakashi byl v pokušení rovnou zaplout do baru, když se mu podařilo z tajné oslavy narozenin prchnout, ale zachoval si dostatečně chladnou hlavu na to, aby se doma nejdříve převlékl za své alter-ego, kdyby náhodou ztropil nějakou ostudu, aby se další den nepovídalo po celých Elementárních zemí, že příští Hokage je nevypočitatelný opilec, i když přesně to měl za lubem, když se ve své kučeravé paruce pohodlně usadil k barovému pultu a objednal si, aby své starosti a úzkosti utopil.

Bohužel ty mrchy umí plavat, jak zjistil po čtvrtém panáku, u šestého si to ověřil a pak ještě jednou experiment zopakoval, kdyby se náhodou zmýlil.

„Stejně seš dobrej, nejspíš jí to tady do ráno pěkně pobliješ a ještě ti za to poděkuje,“ okomentoval letmé úsměvy barmanky štamgasta po Kakashiho pravici, když si se šytnutím doléval další sklenku.

A tak to bylo vždycky, jaký paradox! rozčílil se v duchu. Na nezájem žen si nemohl stěžovat, to rozhodně ne. Ale k čemu jsou takové bezvýznamné úlety a románky? Mohl by ještě jednou na tu barmanku mrknout a pomilovat ji na toaletách, jistě. Ale co z toho? Stejně by se vracel do prázdného bytu.

„To ta jiskra v oku,“ zasmál se host, který si právě přisedl na volné místo po jeho levici, než Kakashi stačil odpovědět.

„Ta rozhodně, jako bys nevěděl, že všechno, co o ženských vím, napsal Jiraiya-sama,“ odpověděl do své sklenice budoucí Hokage v přestrojení.

„Vážně tě to mrzí, co… Ale ty se z toho dostaneš, i když jsi teď zdepčenej kvůli Narutovi, nebudu lhát, taky mě Sasuke zaskočil, že se dal dohromady se Sakurou, je to síla, jak rychle rostou,“ poplácal ho Itachi po zádech a konečně si také něco objednal.

„Díky. Buď to, nebo támhletý udělám ještě dneska dítě,“ mrknul Kakashi šibalsky na barmanku, která se pod jeho pohledem zardila jako puberťačka.

„To si děláš srandu a ty tady brečíš, že si nemůžeš najít holku?“ vyskočil ten štamgasta vedle jako na jehličkách, upřímně dotčený nespravedlností světa.

„Najít holku není těžký, tady kamarád brečí, protože si nemůže najít vztah!“ vystartoval Itachi na Kakashiho obranu.

„To se ti to kecá, když seš hezčí, než polovina ženských tady, co?“ vyletělo z toho chlapíka a Itachi byl samozřejmě připraven okamžitě odpálit na další rýpnutí, ale na tohle teda vážně nevěděl, co říct. V první řadě hlavně nepochopil, jestli to byla urážka, kompliment, nebo obojí naráz. A tak jen párkrát naprázdno pootevřel ústa, ale nikdy z nich nic nevyšlo, protože… co vlastně?

„Já tady sakra přece nebrečím!“ praštil do stolu Kakashi a ukončil to divné ticho mezi hádající se dvojicí.

„Pánové, tak přestaneme vyvádět, jo?“ houkl jejich směrem vyhazovač.

„Ale brečíš! Tak proto máš šanci jen tady u outlocitné Yuki, už to chápu, sex z lítosti…“ rýpnul si znovu opilec. „Vsadím se, že žádnou normální babu nedostaneš.“

A Kakashiho ješitnost a ego a všechny ty roky po boku Guye se pohnuli: „Ukaž na libovolnou v tomhle lokálu!“

„Kdo prohraje, platí dnešní útratu, co ty, připojíš se?“ ušklíbl se chlapík, protože zvětřil příležitost. Spokojeně si promnul ruce. Itachi byl pro – ale jen pro jistotu, kdyby Kakashi se svojí výzvou přestřelil, tak aby tady za ně oba nemusel nakonec sám platit. Kakashi totiž u sebe peněženku nikdy nenosí, to je známá věc.

„Támhleta,“ ukázal na pohlednou blondýnu v rohovém boxu, kde seděla společně se svými třemi kamarádkami a užívala slepičího večera. Těžký kousek, ale Kakashi se jen samolibě ušklíbnul, „za každou další navíc platíš ještě k tomu účtu stovku, jo?“

„Jo, jasně..“ rozesmál se chlapík, protože ani za boha nevěřil, že by Kakashi vymámil telefonní číslo, polibek, nebo snad pouhý pohled od jediné z nich. Ženy ve stádu jsou prakticky nedotknutelné, to ví každý trochu soudný chlap.

Kakashi si znuděně sundal paruku a sloupnul své maskování, příliš opilý, než aby se nad tím vůbec pozastavoval. A jeho sok beztak nevěděl, kdo je, když si dovolil otvírat hubu i na Itachiho, který se rozhodně svojí identitou v černém plášti netajil. Ten chlap nemá ani tušení, do čeho se uvrtal, pomyslel si právě Itachi, když si Kakashi ledabyle rozcuchal spláclé vlasy.

„Dobrej trik, ale moc to nevidim,“ upil ze svého pulitru štamgasta, čímž potvrdil Itachiho podezření, že absolutně netuší, jak moc prohraje.

„Sleduj mě,“ ukázal mu Kakashi prostředníček a zamířil si to ke stolu dívek, sice trochu vrávoravě, ale v rámci možností docela fajn.

„Zdravím, dámy, Rokudaime Hokage Hatake Kakashi - k vašim službám,“ zaslechl štamgasta, ale to už bylo pozdě, aby vycouval. Ze svého místa viděl, jak si Kakashi bez okolků k dámám přisedl a pustil se do lehké konverzace. Na cestu zpátky k jeho přátelům ho vyprovodily hned dva polibky.

„Všechny čtyři, sežer si to! A teď ty, nejsem taková zákeřná sv**ě, takže támhleta,“ naznačil Kakashi vítězoslavný pohyb boky a zamával papírkem s telefonními čísly před obličejem svého nepřítele. Okázal palcem přes rameno na slečnu, která u toho stolu seděla samotná celý večer a četla knihu.

„Ahoj, kočko, teda, zahlíd jsem tě od baru a říkám si, jestli náhodou nejsi moje slepý střevo. Víš, nic o tobě nevím ale ten pocit, jaký mám v břiše, mi říká, abych tě vytáhnul ven!“

„Jako vážně?“ vyslovil Itachi, obočí navrch hlavy, cítil se hloupě i za toho chlapa.

„To bylo dost trapný,“ uznal i Kakashi, šokovaný tím, s jakým sebevědomím tu otřesnou větu jeho rival pronesl.

A souhlasila nejspíš i ta studentka, protože vzápětí se pohoršeně zvedla a odešla z lokálu.

Poslední nadějí pro něj bylo, že Itachi selže a tak se důkladně rozhlédnul po baru, zalitoval, že ten nejtěžší kalibr vystřelil už na Kakashiho. Dával si na čas, Kakashi mezitím stihl dorazit další dva panáky pod Itachiho starostlivým dohledem.

Cítil se mnohem lépe, tahle sázka dokonale odpoutala jeho myšlenky, i když technicky jen sloužila jako důkaz toho, že i když ho ženy milují, pořád je sám (starej trouba).

„Tuhle!“ zavolal najednou, protože do baru přišla nová dívka – střízlivá, metr osmdesát vysoká, nádherná brunetka s dokonalým poprsím i pozadím. Popravdě nechápal, co taková výstavní kočka dělá v tak zapadlém lokálu, ale v tu chvíli byl neskonale vděčný za její přítomnost. Navíc měla doprovod, ale Itachi přesto vyrazil jejím směrem.

„Sleduj a uč se,“ upozornil štamgastu Itachi, než vyklouzl z kabátu, pod kterým skrýval tělo ve vrcholné fyzické kondici, kdyby jeho úsměv nebyl dostatečně přesvědčivý. Odhodlaný hrát fér, na Sharingan ani nepomyslel.

Využil chvíle, kdy doprovod té slečny odešel a sedl si na jeho místo, s omluvným úsměvem se představil. „A jak říkají tobě?“ Dívka se trochu ošila. „Nebo snad andělé nemají jména?“

„Hamaru,“ špitla a ani nevěděla jak a její ruka se ocitla v těsném sevření mezi Itachiho dlouhými prsty.

„Hamaru,“ zopakoval a poválel si to jméno pěkně na patře, „Je to zvláštní, nemyslíš? Všechny ty hvězdy se dnes sešly, aby ozářily tvoji krásu a půvab a paradoxně jí nakonec byly zastíněny,“ pohlédl na chvíli z okna, načež se jejich pohledy setkaly v intenzivním okamžiku. „Víš, viděl jsem na svým mnohých misí slunce vycházet zpoza majestátních hor i nekonečných plání a prozatím mi pokaždé bylo dopřáno zhlédnout i ty neméně okouzlující západy slunce, proto jsem si myslel, že poznám skutečnou nádheru, když je přede mnou. Netušil, v jaké lživé iluzi vlastně žiju, než jsem spatřil tebe.“

Dívka zčervenala. Mezitím se od baru vracel její doprovod. Takový vysoký chlapík s brýlemi. Štamgasta napnutě čekal, až se do Itachiho pustí, až bude bitka, protože to znamená, že vyhraje!´I Kakashi si toho muže všimnul, ale také si všimnul pohledu, jaký po něm ta slečna hodila. Až příli dlouho byl nindža, než aby mu podobně důležité detaily unikly. A i když to nevpadalo na bitku, sám nabyl podezření, že něco nesedí – nebo snad právě pro to. Doprovod té dívky se totiž po tom pohledu jen nonšalantně opřel o bar a celé to sledoval. Přeci, když cizí chlap flirtuje s vaší slečnou, tak tohle není přirozená reakce. Kakashi se nenápadně přesunul blíž k němu, aby kryl Itachimu záda, kdyby se něco zvrtlo, i když ještě přesně netušil, co se zvrtne. Ale upřímně už dávno zapomněl na sázku s místním opilcem.

„Zítra zas opouštím Konohu. Nemohu říct, kdy a jestli vůbec se vrátím. Jisté je jen jedno, že se mé srdce bude soužit každým dnem bez tebe, trápit se a hořekat, jako květina, které chybí slunce uprostřed hluboké zimy. Ta pouhá představa je mučivá, Hamaru,“ zašeptal Itachi velmi naléhavým tónem, který už podlomil kolena nejedné dívce.

Dramaticky se odmlčel.

„Proto se mnou dneska pojď, jako by neexistoval žádný zítřek a tahle noc měla trvat navždy, abych se k ní mohl upínat v těch těžkých okamžicích samoty, kdy to bude pouze naděje v naše příští setkání, která mě přivede zpátky domů,“ líbnul znovu hřbet ruky, kterou za celou dobu nepostil.

Ten obrýlený muž se ze všech sil snažil držet zpátky smích. A Kakashi pochopil proč, protože vzápětí to bouchlo a Itachi svíral ruku mladého Sarutobiho, který došel k závěru, že výraz na tváři nejobávanějšího nindži země Ohě rozhdně stojí za víc než noc nezletilého nasávání na účet nadržených chlápků. Pro ten pohled byl ochotnej nechat se z baru vyrazit.

Kakashimu zacukaly koutky, protože si dal dvě a dvě dohromady, takže Udon ani nemusel prolomit své Henge, aby se začal smát na celé kolo. Jenomže Itachi měl trochu jinou představu o zábavě a ten pohled, po kterým Konohamaru tolik bažil, byl vzápětí krvavě rudý, stisk ruky zesílil, okna i dveře v baru začala mlátit pod vlivem proudů silné čakry a už to nebyl Itachi, kdo držel Konohamarovu ruku, nýbrž rudé Susanno.

„Sakra..“ zablekotal Kakashi, nemohl si vzpomenout, kdy naposledy Itachimu bochly saze, pokud někdy, udělalo se mu přitom z nějakého důvodu těžce u žaludku a cítil zvláštní pocit v krku. Několikrát škytnokrknul.

Udon ho chytil za rameno. „Měl bys jít domu,“ řekl smířlivě, úplně ignoroval fakt, že jeho nejlepšího přítele za chvíli roztrhá na cucky ten kostěný obr, který už rozerval střechu baru a rozpoutsl ohnivé inferno. (ale jistě ani ne z poloviny tak palčivé, jaké se zničehonic roztrhlo v Kakashiho žáze.)

„Ale-Konohmarrkhhhšktbruu- Itach-gry!“ pokusil se sestavit větu, ale jazyk měl dřevěný.

„Běž se z tý opice vyspat jinam, jo?“ zopakoval Udon, který vlastně najednou nebyl Udon ještě jednou a popadl ho nemilosrdně za ruce, aniž by čekal na další podivnou odpověď.

„Ty.. ty… víš kdo já-škyt jsem?!“ zablekotal Kakashi na svojí obranu. „Ro…rokadidly..rokukudigrrrruuhm-škyt…“

„Jasně, přece Rumplcimprcampr, a já jsem medvídek Pú, jak jsem tě jen nemohl poznat, seděli jsme spolu ve třídě v Bradavicích! Tak vypadni,“ postrkoval ho před sebou.

„Rokudaime!“ vzpomněl si najednou, jak se to dlouhé slovo vyslovuje a vítězoslavně se ve dveřích otočil na vyhazovače, aby mu svoji diplomatickou imunitu vmetl pořádně do tváře. Vzápětí se mu znovu něco pohnulo v břiše a pozvracel mu nohy.

Z baru ho vyprovodil vyhazovačův dlouho potlačovaný pravý hák.

Poznámky: 

Novoroční - Vánoční dárek pro Kurtalose. Mé hluboké omluvy za zpoždění, které je do nebe volající. Ale však víš, ztratila jsem se na cestě životem, to ten Kakashi... má na člověka špatný vliv. Doufám, že jsem se aspoň trošku přiblížila zadání tvého přání? Stálo to čekání za to?

DagKHRS

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele noleda
Vložil noleda, Pá, 2019-01-11 00:45 | Ninja už: 2018 dní, Příspěvků: 5459 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Editor obrázků, Našívač červených mráčků

Kurtalos to vyjádřil přesně - neskutečně to člověka vtáhlo, asi proto, že fakt napjatě očekává, co se stane (je to chytlavé téma Smiling). Skvěle napsané, vtipné, nápadité s tím maskováním kluků uličníků Laughing out loud, sic taky mám trochu problém s charaktery, na které nejsme takhle úplně zvyklí. Mám na jazyku stejnou otázečku jako Kurtalos - tohle na holky fakt zabírá? Já bych se asi velmi soucitně usmívala od ucha k uchu, a pak bych taktně převedla řeč na to, jestli nechce třeba opravit a nabrousit katanu Laughing out loud. Neumím vůbec přijímat poklony. I když...Itachiho bych asi neodbyla tak surově, spíš bych mu položila prst na pusu a užila si tu chvíli, než by znechuceně odešel, pohledem na něj a vlastními představami, co všechno bych s ním provedla Laughing out loud. Ale nenech se tím rozhodit, bylo to skvělé, jen tak dál!!!
Edit: Ono to vlastně je hrozně milé, jak se vyjadřoval. Moc by v tu chvíli záleželo, jak vážně by to myslel a podával. Pokud bych cítila, že je to recese, tak by si mě okamžitě získal. Ale pokud by to říkal a myslel vážně, tak bych se musela pousmát, no Smiling.

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA

NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE

Obrázek uživatele Kurtalos Ravencrest
Vložil Kurtalos Ravencrest, Pá, 2019-01-11 00:51 | Ninja už: 3400 dní, Příspěvků: 1111 | Autor je: Kankurova kosmetička

No proto a já si říkal, že na to jdu celé ty roky špatně. Laughing out loud

hmmm 2345 dní už hmmmm






Obrázek uživatele noleda
Vložil noleda, Pá, 2019-01-11 00:56 | Ninja už: 2018 dní, Příspěvků: 5459 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Editor obrázků, Našívač červených mráčků

Jde o to, jak na to jdeš Laughing out loud (a pozor, já v tomto rozhodně nejsem odbornice, holky a jejich chování většinou pozoruju se stejně otevřenými ústy jako kluci Laughing out loud).

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA

NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE

Obrázek uživatele Kurtalos Ravencrest
Vložil Kurtalos Ravencrest, Pá, 2019-01-11 00:20 | Ninja už: 3400 dní, Příspěvků: 1111 | Autor je: Kankurova kosmetička

Páni,... do té oslavy narozenin sem se do toho vžil, čas se nemilosrdně hrne dál.
A asi to na srazu ze základky bude vypadat stejně jako u tvého popisu. Laughing out loud
všichni ženatí vdaní s dětmi a já pořád přemýšlím jak pojedu na Island a následně do Japonska Laughing out loud

Moc hezky to vyprávíš, to já když píšu tak mi příjde, že se pořád opakuji jménama, opakuji stejná slova, ale u tebe to tak vůbec není.

Kakashiho balící techniky, tři dámy u jednoho stolu,... chápu, že už musel přejít na těžký kalibr a představit svůj titul, to už jinak nešlo, protože to je fakt těžký oříšek.
Ale prosím tě ten Itachiho styl, to co to je to fakt funguje?
Jakoby tam stál Krystián a už stačilo říct jen "zavřete oči odcházím."
Nebo Ben Affleck když balil Kate Beckinsale tím, že už se možná nikdy nevrátí že jde do války. S tímhle Itachi přišel jako vážně? Laughing out loud Laughing out loud Laughing out loud

Fakt jsem se do té povídky zažral děkuji Smiling

hmmm 2345 dní už hmmmm