Dělo se to jen v mé hlavě, to bylo skutečné

Někde v troskách neidentifikované budovy leží umírající, slavný ninja z Listové, Šestý Hokage a také známý jako Kopírovací ninja, Sharingan Hatake Kakashi. „Teď už je to na vás, lidi. Snad jsem udělal dost.“ Po té Kakashi upadl do bezvědomí.
„Kakashi! Kakashi!“ Ve tmě zazněl povědomý hlas. „Synu! Vstávej!“
Kakashi prudce vstal, když si uvědomil, že je opět při vědomí. Zamžoural očima a hledal záchytný bod, aby zjistil, kde je. Byl u ohniště, kde už jednou seděl a s tou samou osobou, se kterou u onoho ohniště byl.
„Otče!” poznal syn svého tátu.
„Hoj, Kakashi, takže už jsi tu? I když je to nešťastné, moc rád tě zase vidím,“ řekl Bílý tesák z Listové a usmál se.
„Takže jsem mrtvý, jak se zdá,“ dodal s povzdechem Kakashi.
„Už to tak nejspíš bude, ale už se tím netrap, nicméně pochybuji, že se stane něco podobného jako posledně,“ řekl Sakumo Hatake a dál hleděl do ohně.
„Už to bude víc jak patnáct let, to jsi tu seděl celou dobu?“ zeptal se syn.
Na to se otec rozesmál. „Ale co tě nemá. Jen jsem byl pověřen doprovodit tě.“
Kakashi se tázavě podíval na otce. „A kam?“
„Dál,“ oplatil mu Sakumo pohled a přitom se zvedl od ohně, „nicméně už tu neztrácejme čas tlacháním, budeme mít na sebe dost času. Krom toho máš ještě povinnosti.“
Kakashi si povzdechl. „To budu mít povinnosti ještě i po smrti?“
„No, věř mi, budeš rád za povinnosti, páč se budeš potřeboval chtít zabavit. Vidíš tam to světlo, tak tím musíme projít, je to brána, která vede do světa, který pro nás, shinobi, vytvořil Rikudou sennin za pomoci ninshuu, které mi shinobi sdílíme.“
Kakashi se svým otcem prošli branou. První, co viděli, byla vesnice podobně stavěná jako Listová, se stejnou architekturou. Nalevo od ní byl travnatý kopeček, na kterém rostla silná sakurová třešeň. Pod ní si povídali dva lidé, jenž byli Kakashimu velmi blízcí, dva největší přátelé, které kdy měl. Obito zrovna Rin velice živě vykládal něco vtipného, jelikož se Rin u toho hodně smála. Poté se Obito posadil vedle Rin, ta ho vzala za ruku a společně si užívali výhled, jenž jim kopec poskytoval. Kakashi v tu chvíli byl za ty dva hodně šťastný. I přes masku bylo vidět, jak se usmíval.
„Obito si vybral podobu kluka, aby mohl být s ní. Ještě o tobě nevědí, setkat se s nima můžeš potom, tvá duše se potřebuje zregenerovat v horkých lázních, kde se potkáš s ostatními Hokage.“
„Takže to je to setkání,“ uvědomil si Kakashi.
Ti dva dorazili k budově lázní, která byla pod skalnatým útesem.
„Tady tě nechám, jdu říct tvojí matce, aby připravila něco k večeři, dnes povečeříš s námi, a to bez debat. Uvidíme se později, synu,“ mávnul na Kakashiho a odešel.
Po té co vešel do budovy, obsluha ho zavedla k místnosti, kde se měl opláchnout a převléct. Za tou místností byl vchod do zahrady s horkým pramenem, kde už sedělo několik lidí. Lázně byly oddělené, tudíž zde byli jen muži. Ženská část byla za dřevěnou bariérou hned vedle.
Když Kakashi vlezl do prostranství k pramenu, uviděl šest lidí, jenž zde nacházeli odpočinek a relaxaci.
První, Druhý, Třetí a Čtvrtý Hokage, Jiraiya a Itachi Uchiha. První ho samozřejmě zaregistroval Druhý Hokage, Tobirama Senju.
„Máme tu nového příchozího. Vítej, Hatake Kakashi. Pamatuji si tě z dob, kdy jsem byl vyvolán pomocí Edo sensei, při poslední velké válce ninjů.“
„Zdravím, můj otec mě sem zavedl na toto setkání,“ odvětil Kakashi.
„Yondaime, Sandaime, už je to dlouhá doba, co jsme se viděli naposledy.“
„Vítej, Kakashi!“ pozdravil ho jeho mistr Žlutý blesk, Čtvrtý Hokage, Namikaze Minato.
„Zdravím, Kakashi... Dobrá práce, nekoukej a vlez si do pramenu. Nově příchozí duše to má povinné, proto pořádáme setkání zde,“ přikázal starostlivě Sandaime.
Kakashi poslechl a usadil se vedle Tobirami.
„Hoj, senpai,“ pozdravil Itachi.
„Co se to děje?“ zeptal se Šestý Hokage a upozornil na situaci u plotu, který ohraničoval pánskou a dámskou sekci. Na to se uchechtly Třetí se Čtvrtým, Tobirama si jen rezignovaně povzdechl.
Hashirama s Jiraiyou hleděli skrz dírky v plotě, šmírovali dámské osazenstvo v sousedním pramenu a tiše se řehnili jak malí kluci, oba červený obličej a pramínek krve pod nosem.
„Hej, Hashiramo, tvá žena je fakt kus, fakt ti nevadí, že se koukám?“
Na to první Hokage odpověděl: „Má žena je krásná a sexy a jsem patřičně hrdý, že je zrovna mojí ženou. Měl bys vědět, že holky z Uzumaki klanu jsou i pěkně divoké, jestli víš, co tím myslím, Jiraiyo? Támhle Yondaime se mnou jistě souhlasí.“ Minato se ani neobtěžoval s odpovědí a jen se souhlasně zasmál.
„Shodaime, ctím tvou zkušenost. Musíš mně potom říct nějaké historky u skleničky. Kakashi, přidáš se k nám. Támhle mám pro tebe dárek, za tu dobu, co jsem tu, jsem dost pracoval. Myslím, že se ti bude líbit. Jsou podepsané přímo od autora.“ A ukázal hrdě palcem na sebe.
Kakashi se rychlostí problesknutí objevil u balíčku.
„Ta rychlost,“ pronesl udiveně Minato.
Rokudaime pomalu otevíral balíček, s vykulenýma očima se natěšeně pochechtával jak malý kluk. A jak doufal, bylo to tam. Čtyři další pokračování „Icha Icha taktiky“. Poté se uklidnil a jako by se nic nestalo, vlezl si zpět do horkého pramene a dvakrát si odkašlal.
„Kakashi!“ začal Sarutobi. „Jak je na tom Konoha teď? Kdo ji vede a jak?“
Kakashi se usmál. „Největší hrdina poslední ninja války, Kuramův jinchuuriki, Sennin hory Myoboku, hrdina a zachránce Vesnice ukryté v listí, Sedmý Hokage Uzumaki Naruto.“

Jiraiya vyskočil s překvapeným: „Cožééééé, to pako to nakonec dokázalo? Udělal jsem dobře, že jsem mu svěřil úkol, jenž jsem si zadal.“ A z hluboka se rozesmál.
Itachi se Sandaimem se vědoucně usmáli.
Minato se rozesmál. „Můj syn je extratřída, já mu věřil, ostatně je to syn Čtvrtého Hokage.“
Kakashi přikívl. „Spolu se Sasukem teď brání světový mír společně s ostatními vůdci vesnic,“ dořekl a podíval se na Itachiho.
Itachi se usmíval. „Věřil jsem v něj, že Sasukeho dokáže vrátit na cestu dobra,“ a pak se též rozesmál, což u Itachiho viděl Kakashi poprvé.
„Ano, a teď má Sasuke se Sakurou dceru Saradu, jež se zdá být stejně talentovaná jako otec. Chce být další Hokage. Sarada, Narutův syn Boruto a Orochimarův syn teď tvoří Tým sedm.“
Jiraiya a Sarutobi, jenž si připíjeli na Narutovu počest, vyprskli zrovna vychutnávané saké.
„Cooo? Orochimrův syn?“ pronesli oba vzájemně a koukali jak chleba z tašky.
Hashirama se spokojeně usmíval spolu s Tobiramou, pak se vrátil ke škvíře v plotě. „Vypadá to, že Konoha žije zajímavý a spokojený život,“ dodal.
„Nicméně, Rokudaime, jak jsi umřel? Mluvil jsi o konfliktu. Jak moc je to zlé?“ pronesl svoji otázku Nidaime Hokage.
„Střetl jsem se skupinou, která používá ninja technologii, nikoliv svoji vlastní čakru. Je dost silná, bohužel jsem vyčerpal svoji zásobu čakry a padl v boji. Snad to tam zvládnou,“ a provinile sklopil hlavu.
„Padnout za obranu vesnice a míru je ušlechtilá smrt. Jsem si jist, že jsi dělal, co jsi mohl. Výčitky jsme měli všichni, to se neboj. Zůstala jen víra v další generaci a v sílu ohnivé vůle, jež každý neseme. Vypadá to, že nás dosud nezklamala,“ řekl Třetí Hokage, aby utěšil Kakashiho.
Vypadalo to, že to na Kakashiho zabralo. „Máte pravdu, Sandaime.“

Najednou obrovská rána a zapraskání dřeva, jež bylo původně součástí oné bariéry. Byla to rána Uzumaki Mito, její pěst rozsekla dřevěný plot a přistála na obličeji Prvního Hokage. „Hashiramo, ty úchyláku!“ Pak ho čapla za vlasy a odtáhla ven dveřmi z prostranství pramene. Její dlouhé červené vlasy vlály, jako by byla samotný démon z pekel.

Hashirama se ji snažil upokojit, zatímco byl s hrůzou tažen za vlasy pryč. Minato se jen vědoucně zasmál.
„Fíha, už vím, po kom má Tsunade tu povahu, hehe,“ oddechl si Jirayia.

Hashirama se ji snažil upokojit, zatímco byl s hrůzou tažen za vlasy pryč. Minato se jen vědoucně zasmál.
„Fíha, už vím, po kom má Tsunade tu povahu, hehe,“ oddechl si Jirayia.

Už to vypadalo, že vyptávání ohledně vesnice a lidí kolem ní skončilo, proto Kakashi rychle sáhl po první knize z balíčku.
Nedočkavě ji otevíral, celý natěšený, že si konečně může přečíst první slova tak vysněné knihy.
Zářila, když ji otevíral. Záře byla čím dál tím větší a větší, až nebylo nic vidět.
Kakashi slyšel hlas z dálky: „Kakashi, Kakashi-sensei, Kakashi.“ Byly to hlasy Tsunade a Sakury, Sakura brečela strachem a Tsunade si jen úlevně povzdechla.
Kakashi byl zpět mezi živými, byl v nemocnici, kolem něj stály Sakura a Tsunade a obě měly ruce na jeho hrudi, léčily ho pomocí léčivého ninjutsu. Byl tam i Sasuke a Naruto a Gai, který seděl na kolečkovém křesle opodál a brečel silou mládí.
Kakashi byl zpět a uvědomil si, že tu knihu si nepřečte. „Vypadá to, že na tu knihu si budu ještě chvilku muset počkat,“ vyslovil a chlácholivě položil Sakuře ruku na rameno.
Ostatní zmatení Kakashiho slovy se ale usmáli a byli rádi, že Kakashi je zpět.