Poezie
mám to v živej pamäti.
Krátky švih a rana sečná,
až mi hlava odletí.
S úsmevom sa vrhám späť a vyhrám bez depresie.
tíživá myšlenka pozbyvši slov,
napřahuje náruč, stín, co ztratil podob,
chytá prázdnotu ve snaze lapit moc.
halené v bezhlesném výkřiku,
a vše, co bylo, zůstává skryto,
bez nikoho, kdo dá mi to za vinu.
bola si krásna, ja som bol mladý.
Mal som rád pohyby tvojich bokov
a moju zdvorilosť čakali pády.
Chcel som ti pochváliť nové šaty.
Pomýlil som si dojem s pojmom,
namiesto odevu spomenul vnady.
Správny pohyb, ale v duši,
cítim, že ma niečo suší.
Prosím, len ma neprekvap.
Po dlani mi steká teplo.
Z očí tvojich mizne svetlo
a do mojich lejú lieh.
Na kopci stojí postava,
pod stromem tiše postává.
Kolem jen safírové nebe,
s hvězdnými diamanty pro tebe.
Vítr si tiše pohrává s jejími vlasy.
Padá okvětní lístek - té krásy!
Přemýšleli jste někdy co dělal Pein ( Nagato) ve svém volném čase?
Skládal různé příběhy, básně, písně a složil i hymnu pro Akatsuki:
My jsme členi Akatsuki.
Řveme tu furt na sebe,
v podobě výbuchu, Hidan letí do vzduchu.
Tobi leží na stole, rozstřílí ho pistole,
jedna špatně nabitá, střelila ho do oka.
večerem pěl cikád chór.
Slunce krví barvy rudé
zapadalo za obzor.
shlédla dívka z okna ven.
Sotvaže se šero snese,
vyjdou spolu na ramen.
ruku její v dlani své.
Blíží se již k restauraci,
blaženě ji dovnitř zve
dívka se již usmívá.
„Budeš platit půlku, Saku-“,
chlapec se pak ozývá.
[center]Rána pěstí do žaludku,
pak tři další - víte kam.
Život si kráča chodníkom zmien
a mne je ľúto obzrieť sa späť.
Zmeny sú dobré, no nielen.
Lúči sa so mnou detský svet.
Povinnosť veku vrhá svoj tieň,
volá ma zmocniť sa vlastného sna.
Sny sú tiež dobré, no nielen.
Obraciam sa na chodníku zmien.
Nakrátko záblesk oslepí, farebné príbehy, rýchly dej,
pri vode chlapec vzpriamený, dýcha do záplavy plamennej.
Už se blíží Vánoce
a s nimi spoustu práce.
Ale to nám nevadí,
všechno uděláme,
moc šikovné pomocníky
zde v Konoze máme.
Zavoláme na Yamata,
máme stromek natotata.
A Zetsu nemůže mít kecy,
že ničíme japonské lesy.
není to procházka růžovým sadem
naprosto všechny musím ohlídat,
i když bych nejradši zdrhnul zadem.
odboural jsem výčitky z usínání na stole.
na můj názor se nikdo neptal
nemám čas marodit, přecházím kašel
a denní rozvrh mě kolikrát zdeptal.
co podporujou dobrou náladu,
hodit kunaj až nad mraky,
zabít všechny Akatsuki,
v noci chodit strašit do hrobu.
Už sa blíži trinásteho piatok,
všetkých poverčivých je to sviatok.
Aj v Konohe žijú taký,
poverčivci - vieme aký.
Naruto už od rána
vôňu ramenu nasáva.
Bol to však bohužiaľ len
jeho obľúbený chutný sen.
Na obed už rýchlo beží,
od Ichiraku na ramen sa teší.
Hody hody doprovody,
máme barák plný vody,
Kisame, ten blázen,
vypustil svůj bazén.
Hodky hodky doprovodky,
promáčené máme botky,
Itachi už vzdal i fén,
oblékl si neoprén.
Šel nukenin do městečka,
šel tam zvesela,
protože mu pokladnička
v kapse pěkně cinkala.
Čas od času zastavil se,
do kasičky nakoukl,
když mincemi pokochal se,
pýchou se nám nafoukl.
U srdcí ho pěkně hřálo,
Hej, holka, ty jsi fakt třída.
Hezká, bezchybná pleť, neokoukaná
V panujícím šeru bíla jak křída,
nešetrnému slunci nevystavovaná.
Pojď, holka, hodíme řeč.
Co si dáš? Koupím ti pití,
ať opadne svazující křeč.
Stud zbytečně překáží v žití.
Nu, holka, nech toho mladíka -
neví, jak nedotčené kvítko opylovat.
Svěř se do rukou Zvrhlého poustevníka.
Věř, nebudeš litovat.
Víš, holka, v tomhle baru vedeš.
Nedělej drahoty, přisedni si blíž
poslechnu si, jak krásně předeš.
Nekoušu, neboj se nic.
Já cestu svou jsem našel dávno,
jak v mém osudu bylo psáno,
když jsem viděl, jak tam stojí,
meč oblepen rudou krví,
v tváři chlad a potěšení,
on liboval si v utrpení.
Já cestu svou jsem našel dávno,
jak v mém osudu bylo psáno,
já jsem byl ten vyvolený,
který dá duším vykoupení,
když splatí dluh krve krví,
pomsta prý není řešení,
co oni vědí? Neznají to utrpení.
Vyňatá stránka z pozvánky na festival
kiláků natočím zaručeně nejvíce
Klik, shyb, sklapovačka, zkracovačka,
atletika, gymnastika - je pro mě hračka.
pravá a levá
stopy smazává
v tom jeho síla
"Jistě, Madara-sama."
levá a pravá
Podoba směšná
smích vyvolává
„Však voda není krev.
Voda je voda.“
Tohle ti šeptá, pod krkem drží,
zatímco prsty tě do hrudi bodá.
z očí ti kape –
„Taková škoda.“
Až všechna vyteče, zrak se ti zmlží
a krev co zůstane, Smrti tě prodá.
svého odrazu se báli.
Čím jsme se stali?
Kolik životů vzali?
svoji pomstu chtějí na mně vykonat.
Musel jsem jim život brát?
Měl bych snad na místě skonat?
