Poezie
Život si kráča chodníkom zmien
a mne je ľúto obzrieť sa späť.
Zmeny sú dobré, no nielen.
Lúči sa so mnou detský svet.
Povinnosť veku vrhá svoj tieň,
volá ma zmocniť sa vlastného sna.
Sny sú tiež dobré, no nielen.
Obraciam sa na chodníku zmien.
Nakrátko záblesk oslepí, farebné príbehy, rýchly dej,
pri vode chlapec vzpriamený, dýcha do záplavy plamennej.
Už se blíží Vánoce
a s nimi spoustu práce.
Ale to nám nevadí,
všechno uděláme,
moc šikovné pomocníky
zde v Konoze máme.
Zavoláme na Yamata,
máme stromek natotata.
A Zetsu nemůže mít kecy,
že ničíme japonské lesy.
není to procházka růžovým sadem
naprosto všechny musím ohlídat,
i když bych nejradši zdrhnul zadem.
odboural jsem výčitky z usínání na stole.
na můj názor se nikdo neptal
nemám čas marodit, přecházím kašel
a denní rozvrh mě kolikrát zdeptal.
co podporujou dobrou náladu,
hodit kunaj až nad mraky,
zabít všechny Akatsuki,
v noci chodit strašit do hrobu.
Už sa blíži trinásteho piatok,
všetkých poverčivých je to sviatok.
Aj v Konohe žijú taký,
poverčivci - vieme aký.
Naruto už od rána
vôňu ramenu nasáva.
Bol to však bohužiaľ len
jeho obľúbený chutný sen.
Na obed už rýchlo beží,
od Ichiraku na ramen sa teší.
Hody hody doprovody,
máme barák plný vody,
Kisame, ten blázen,
vypustil svůj bazén.
Hodky hodky doprovodky,
promáčené máme botky,
Itachi už vzdal i fén,
oblékl si neoprén.
Šel nukenin do městečka,
šel tam zvesela,
protože mu pokladnička
v kapse pěkně cinkala.
Čas od času zastavil se,
do kasičky nakoukl,
když mincemi pokochal se,
pýchou se nám nafoukl.
U srdcí ho pěkně hřálo,
Hej, holka, ty jsi fakt třída.
Hezká, bezchybná pleť, neokoukaná
V panujícím šeru bíla jak křída,
nešetrnému slunci nevystavovaná.
Pojď, holka, hodíme řeč.
Co si dáš? Koupím ti pití,
ať opadne svazující křeč.
Stud zbytečně překáží v žití.
Nu, holka, nech toho mladíka -
neví, jak nedotčené kvítko opylovat.
Svěř se do rukou Zvrhlého poustevníka.
Věř, nebudeš litovat.
Víš, holka, v tomhle baru vedeš.
Nedělej drahoty, přisedni si blíž
poslechnu si, jak krásně předeš.
Nekoušu, neboj se nic.
Já cestu svou jsem našel dávno,
jak v mém osudu bylo psáno,
když jsem viděl, jak tam stojí,
meč oblepen rudou krví,
v tváři chlad a potěšení,
on liboval si v utrpení.
Já cestu svou jsem našel dávno,
jak v mém osudu bylo psáno,
já jsem byl ten vyvolený,
který dá duším vykoupení,
když splatí dluh krve krví,
pomsta prý není řešení,
co oni vědí? Neznají to utrpení.
Vyňatá stránka z pozvánky na festival
kiláků natočím zaručeně nejvíce
Klik, shyb, sklapovačka, zkracovačka,
atletika, gymnastika - je pro mě hračka.
pravá a levá
stopy smazává
v tom jeho síla
"Jistě, Madara-sama."
levá a pravá
Podoba směšná
smích vyvolává
„Však voda není krev.
Voda je voda.“
Tohle ti šeptá, pod krkem drží,
zatímco prsty tě do hrudi bodá.
z očí ti kape –
„Taková škoda.“
Až všechna vyteče, zrak se ti zmlží
a krev co zůstane, Smrti tě prodá.
svého odrazu se báli.
Čím jsme se stali?
Kolik životů vzali?
svoji pomstu chtějí na mně vykonat.
Musel jsem jim život brát?
Měl bych snad na místě skonat?
Mnoho kunoichi pení,
vidiac oznam na stene.
Kakashi, že vraj sa žení.
Cítia sa tak nechcené.
Na poludnie o týždeň
veľactený ..... sa sobáši.
Každý doneste dar preň!
Váš Hokage Kakashi.
Koho si tak náhle berie?
S kým len môže pomer mať?
Otázka sa na vrch derie:
Čo že mu len darovať?
Ač si dnes večer sáhnu na život,
není to vina, co mě drtí,
to les, obilí, květ i plod,
zem lká mi píseň smrti.
leč nezmizela moje tíseň
pochopil jsem, kde najdu klid.
Smrt vyla svoji píseň.
nebo bez dažďa
len mesiac svietil
pomedzi mračná
nie ako každá
tak trochu divná
tak trochu strašná
Miluji tu oranžovou barvu tvou,
nesoucí se nad oblohou.
Připomíná mi můj znak
a s ním i celý mrtvý klan.
Jen tak sedím nad skálou
s Hokageho hlavou do ní vytesanou.
Slza má na zem padá
a rudá obloha po mě lapá.
Myslí víří vzpomínky
Nedají jí spát
Vidění rozostřené
Slzy stékají
Rušené šumem větru
Šeptá své „kdyby“
Ty můj milý měsíci.
Tvá záře mi vrací sílu mou do mých zchřadlých svalů.
Svět druhý mi otevíráš a má duše mění se na krásnou, jako jsi ty.
Odraz tvůj se objevuje v tmavé tůňce.
Noční bytosti ti zpívají hymnu na počest tvou.
Máš na sobě obrazců.
Maličká Konan smutně hledí ven
to když ženou muže
levá pravá
kolem jejich stavení
Na tabulkách skla
se sráží dětský dech
Brzy nastane zima
Svítá
a kolem dupe stádo koní
Konan počítá husté hřívy
nikdy však nedojde konce
zatím je malá
