Žánr
Tak je tady 8 díl Tábora! Po prázdninách to bude trva trochu dýl, než něco napíšu- asi tři díly za tejden..... No prostě je tu 8!
A je tu 4.část mé povídky 
Díl 4. - Rande v Disco clubu
Je ráno,ptáčci zpívají,slunko svítí a my se ocitáme v bytě Naruta.
Je tu sice pořádný nepořádek,ale koho to zajímá,když je mu dobře s tím,koho má rád.Narutovi se celou noc zdálo o Nanami,ale když se probudil,už vedle něj neležela.
-Kde může být- pomyslel si.Najednou ucítil úžasnou vůni,která vedla až do kuchyně.Byla to Nanami,která vařila snídani.
„Páni,ty nám děláš snídani?“ zeptal se Naruto.
„Jasně,neřikej mi,že nemáš hlad!“ sykla Nanami a usmála se.
"Sakuro... ty přeci chceš být silnější... vyspělejší...
Dám ti čas... jen aby ti to netrvalo moc dlouho...mohla bys mi umřít..."
Potom vše utichlo. Zase ta krásná tma, to božské oblažující ticho.
Tma. Ticho. Tma. Ticho....uklidňující... Tma. Ticho. Tma. Ticho...příjemné.. Tma. Ticho. Tma. Ticho...otupuje smysly.... Tma. Ticho. Tma. Ticho....pořád dokola... Tma. Ticho. Tma. Ticho.
"ANO!" zazněl do tohohle klidu Sakuřin hlas.
"Tak právě tohle jsem chtěl slyšet, drahoušku..."
Bylo kolem 8.30 a děcka od Uzumaki byly u Uchihu a staří oslavovaly(spíše zapijeli) zvolení nového Hokageho. Dělaly různé blbosti a kraviny až někdo zabouchal na dveře.
"Hned tam budu!" Křičel Fugaku a hnal se ke dveřím
Otevřel dveře a tam stál..
Muž od Ramén-24-NonStop a předal rámen který si asi někdo objednal.
"Čí je to?"Zeptal se Fugaku a všichni otočili hlavy na Minata.
"Já to nebyl!" Řekl a ostaní se začaly na sebe podezíravě dívat.
Omlouvám se, ale tahle část je dost krátká a nezáživná.
„Kdo je to? Sensei vy ji znáte?“ ptal se překvapeně Naruto.
…..
„Sensei?“
„Eh……?“ Kakashi vypadal jako by se právě probral z transu.
„No, jo…..znal jsem jí.“ konečně odpověděl.
Dívky se mezi tím vmísily mezi slavící dav a zmizeli Narutovi z očí.
Je tu další díl Fanfiction Tábor! Už 7. Zatím má úspěch, tak tu povídku pěkně protahuju, takže to vypadá asi na 20 dílů..........
(Pro začátek chci upozornit, že je dost možný, spíš teda pravděpodobný, že se můj příběh naprosto nebude slučovat s „opravdovým“ příběhem. Předem se tedy za to omlouvám. Příběh se odehrává někdy v době, kdy Sasuke odešel....)
Pět let 03
„Chci je vidět,“ pronesl rozhodným hlasem písečný Kazekage, Gaara.
„Nevím, jestli je to teď ten nejlepší nápad,“ nesouhlasila Tsunade. Oba byli v její kanceláři a dohadovali se.
„Naruto je můj přítel, chci ho vidět,“ nenechal se přesvědčit.
„Tak tedy dobrá,“ souhlasila nakonec. „Ale musím tě varovat, není na mě pěkný pohled.“
„Vím, Temari už mi to říkala,“ pochopil Gaara.
Tsunade ho zavedla do nemocnice. Celou cestu neřekla ani slovo a Gaarovi to tak vyhovovalo. Mohl si tak utřídit myšlenky.
Pět let 02
Uplynulo pět let.
„Je to už tolik let,“ zamručel Shikamaru, krčící se za keřem.
„Doufám, že je ještě naživu,“ přidal se k hovoru Neji.
„Taky v to doufám, už kvůli Sakuře,“ souhlasil Chouji.
Opodál se krčila jmenovaná s Inou a Tenten. Někde v okolí se schovávali i ostatní ninjové s Listové a připravovali se na útok na základnu Akatsuki.
„Hledali jsme tu základu skoro pět let, tak snad ne nadarmo,“ řekl Neji.
Pět let 01
Příběh o tom, co se stalo Sasukemu a Narutovi, když se znovu potkali.
Toto jsem napsala, když jsem si potřebovala oddychnout od Once upon a time 
Tak tady pokráčko. Mohlo by se to nazývat Tma.Ticho.Tma.Ticho. jelikož tahle fráze se objeví docela často. Je tady toho míň, ale nějak jsem měla pocit, že už bych tam neměla nic dalšího psát. Takže je to trochu kratší, ale o to víc pomatenější
____________________________________________________________________________
[i]"Tak ses konečně probrala?"
"TY! Co tu děláš?!"
"Čekal jsem přívětivější přístup, Sakuro..."
"Nečekala jsem, že budu k tobě muset ještě někdy nějakej přístup mít, Sasuke..."
Všechny pohledy se otočily na mě. Teprve teď jsem si uvědomila, jak asi po proflámované noci nusím vypadat. Kromě této maličkosti mi v hlavě naskakovaly hesla typu: team 7 + já = ????!
Jen by mě zajimalo, jestli za to vděčím bráchovi, nebo nějaké náhodě. Brácha byl ale v dost nepoužitelným stavu - a navíc silně pochybuju, že vůbec ví, co to team 7 je. Nervózně jsem se zažulila.
Ahoj! Tadyk je další díloš Tábora- už 6! Jsem ráda, že má zatím úspěch......
Dúfam že to bude lepšie než minulá časť...
Gamabunta sa obrovskými skokmi približoval k vysokému kopcu, ktorý bol asi najvyšší, aký Naruto kedy videl . A ten obrovský sprostý žabiak si to mieril priamo naň!!! Všetky dievčatá sa začali triasť a niektoré si dokonca schovali hlavu do dlaní. Chlapci nevedeli, že čo majú robiť a len tam stáli ako soľné stĺpy. Ale žabí boss ju preskočil ako nejaký šutríček. Sakura pomaly zdvihla hlavu a poobzerala sa .
Tak tady je další pokračování. Doufám, že se bude líbit...
________________________________________________________________________
Na dohled od konohy
Lesem se mihla postava s černým pláštěm, která zastavila nedaleko Konohy.
„Konečně doma, na tenhle pohled jsem čekal tolik let,“ pronesla postava a
dala se zas do běhu.
Tak když jste si to tolik vyprosily, tak to tady máte:
[b]Jednoho dne začalo pršet a Akatsuki si zalezli do svých pokojů a zkoušely se zabavit.
Itachi se rozhodl, že si dojde do stánku a koupí si nějaký super časopis. Hádejte, pro co si asi tak šel. No přece pro jeho nejoblíbenější časopis Playboy! Poděkoval, zaplatil a už se hrnul domů, aby si ho mohl hned rozbalit a přečíst si ho (no hlavně se těšil na ty fotky).
[font=Georgia]Mladá dívka utíká zablácenou cestou. Neúprosná bouře jí brání ve viditelnosti. Utíká pryč, pryč od něčeho, co nikdy nechtěla zpatřit, něčeho, co jí změnilo život, něčeho, čemu se nemělo nic stát…
~~~
Mno a je to zase tady... Předem se omlouvám za překlepy a hlavně chyby...
Tenhle díl se mi zdá oproti těm dřívějším trochu "suchej" a nudnej... Doufám že bude stát zato si kousek přečíst.
....Myslím že vám to NEŘEKNU..." Uchichtne se Kakashi(Přes tu jeho maku to de asi těžko poznat xD)
"CÓÓÓÓÓÓÓ!!!??" křičly všichni tři posluchači jednohlasně.
Omlouvám se za to menší zdržení u minulého dílu. Mno, ale je to už pryč a je tu i díl mé fanfiction. Dobře se bavte!
