Ano, jsem zpátky 1

(Pro začátek chci upozornit, že je dost možný, spíš teda pravděpodobný, že se můj příběh naprosto nebude slučovat s „opravdovým“ příběhem. Předem se tedy za to omlouvám. Příběh se odehrává někdy v době, kdy Sasuke odešel....)

Ozvala se ohlušující rána. Konoha právě zažívala intenzivní útok Orochimara a jeho spojenců. Už několik dlouhých hodin se všechny síly Konohy snažily útoku čelit. Ale utrpěli těžké ztráty. Kakashi bojoval v jedné z úzkých uliček se třemi ninjy ze Zvučné. Sharingan už měl „zapnutý“ moc dlouho. Moc dobře si to uvědomoval, proto proces urychlil a zbavil se protivníků pomocí chidory. Podobně bojovali i ostatní jouninové a chunninové. Asuma, Kurenai a Gai čelili obrovské přesile. Všichni už pomalu ztráceli síly…

Orichimarovi se spolu s jeho jednotkami podařilo zahnat všechny kdo přežili na náměstí a obklíčili je. Byli v pasti.
„Hokage-sama? Co rozkazujete?“ zoufale vykřikl Iruka směrem k Tsunade. Měl ve tváři šílený výraz. Kvůli náhlému útoku zemřela většina jeho studentů. Odpovědi se ale nedočkal. Chvíle jeho nepozornosti využil jeden z ninjů ze zvučné. Vyslal jeho směrem záplavu shurikenů a bolestivě přesně zasáhl cíl.
„IRUKA-SENSEI!!!!“ zazněl zoufalý výkřik. Naruto spolu se skupinkou zázračně přeživších geninů se vrhl k Irukovi.
„Je pozdě…“ prohlásila chladně Tsunade. Naruto se k ní otočil s ošklivou nadávkou na rtech, ale všiml si na jejím obličeji záplavy slz….
„Nemůžu nic dělat, promiň…“ zašeptala

Naruto také nevydržel, dovolil slzám aby volně stékaly po jeho obličeji. Ale truchlit pro svého nejbližšího mu nebylo dopřáno… Dostavil se další útok.
„Shizune!!!“ ozval se odněkud zoufalý Sakuřin výkřik…
Další oběť. Nyní se i Orochimara sám vydal do bitvy. Odporným způsobem zabil Asumu a Anko.
Dosud žijícím docházely síly. Místo nich se dostavoval strach a bezmoc. Náhle útok přestal. Orochimaru se uvelebil na střeše zdemolovaného domu a očividně se chystal promluvit. Jeho jednotky obklíčily ninjy z listové ze všech stran.

„Jak ubohá...“ Orochimaru se zasmál tím nejodpornějším smíchem.
„ Jak ubohá tahle vesnice je. Tsunade-sama, dlouho si titul hokage neužiješ, že? Tak snadno… Tak snadno Listovou zničím, konečně..“ Orochimaru se zmítal v křečích šíleného smíchu.

Nadechl se aby pokračoval ve svém proslovu, ale náhle se zarazil…..ve tváři měl překvapený výraz. A v tom se přímo z jeho břicha vynořil obrovský meč. (Takovej ten ja mák zoubky a když ho vytáhnete tak vytrhnete i kus masa XD ) Útočník surově zakroutil s mečem a opět ho vytáhl. Orochimaru vydal šílený skřek. Hned na to se sesul dotyčnému k nohám. (jj vim bylo to moc snadný, ale Orochimaru v tomhle příběhu není důležitej )

Orichimarovi stoupenci se zbaběle rozutekli jako krysy. Občané listové začali jásat a mocně oslavovat svého zachránce.
Konečně byla osoba vidět. Měla masku, kterou nikdy nikdo z vesnice neviděl. Hned za ní stály dvě další osoby. Bez masky. Obě to byly dívky. Orochimarův vrah si sundal masku. Byla to také dívka, s dlouhými rovnými blond vlasy, tmavě hnědýma očima a kamenným výrazem ve tváři.

„Cože? ONA???!!!????“ vykřikl do všeobecného veselí Kakashi…

Kdyby se náhodou našel někdo, kdo by měl zájem číst pokračování, tak tady je :)